Krátká historie
Teplokrevníci s výhradně teplokrevným evropským původem vycházejí z několika málo zdrojů. Prvním z nich byli strakatí trakénští koně, kteří se v Prusku vyskytovali již před 1. světovou válkou. Toto ušlechtilé plemeno dostalo název podle Východního Pruska, kde se chovalo v provincii Trakehnen (dnes Jasná Poljana v oblasti Kaliningradu). Chov zde založil pruský král Vilém I. a chov tady fungoval až do roku 1944, kdy tuto oblast zabrala Rudá armáda. Již tehdy se vyskytovaly trakénské linie, ve kterých se rodili strakoši, a několik těchto linií se zachovalo dodnes. V současnosti je nejznámějším pokračovatelem strakaté linie černobílý hřebec Camaro, který stejně jako všichni trakénští koně nosí výžeh losích parohů. Dalším významným zdrojem je holandský hřebec plemene KWPN Samber nebo jeho matka Tina D, která pocházela z gelderlandských linií, ve kterých se občas strakoši vyskytovali. Samber byl velmi úspěšný na kolbišti i v drezurním obdélníku, kde získal výkonnost stupně T v obou disciplínách a své kvality předával také potomkům. Z jeho krevní linie pocházel například plemenný hřebec Utah van Erpekom, startující pod Johnem Whitakerem. V současné době má skvělou strakatou klisnu na mezinárodní úrovni – Catapulte také fenomenální francouzský jezdec Michel Robert. U nás jsou dvě linie strakatých teplokrevníků v rámci českého teplokrevníka. První z nich pochází od klisny Hildy neznámého původu, která byla zařazena do chovu a mezi jejími potomky byli dva plemenní hřebci: Taarlon a Quoniam Zákupský. Dále byl do chovu zařazen velkopolský hřebec Czagoš, který měl vlastní výkonnost T v zápřeži. A občas se vyskytla strakatá barva u velkopolských koní, kteří k nám byli importováni. Bohužel zatím se tyto linie nemohou pochlubit nadměrně kvalitními sportovními koňmi.
Plemenné svazy
V Evropě existují různé plemenné svazy, které zaštiťují chov strakatých koní. V Německu je to Deutscher Pinto Zuchverband (DPZV), který vede jednotlivé plemenné knihy pro různé typy strakatých koní od poníků přes irské coby až po strakaté teplokrevníky, kteří jsou vedeni jako pinto hunter. Druhý svaz fungující v rámci celé Evropy je European Coloured Horse Association (ECHA – ESV), který sídlí také v Německu. V rámci tohoto svazu je možné registrovat veškeré typy strakatých (a také „puntíkatých“) koní rozdělených do množství typů. Standard tohoto plemene je rozdělen ještě do sedmi kategorií podle typu koně: hunter (pouze koně s teplokrevným původem), pleasure (s příměsí arabské krve), stock (s krví westernových plemen), pony (do 148 cm), gangpferde (mimochodník), kaltblut (chladnokrevník) a schweres warmblut (těžký teplokrevník). Strakatí koně se také vyskytují v různých velkých plemenných svazech, které nemají omezení barvy – například oldenburgský, westfálský kůň, německý jezdecký kůň, a také české svazy – český i slovenský teplokrevník. Například hannoverský a holštýnský svaz ale strakoše nepřijímá.
Pinto hunter a barock pinto
Pinto hunter je plemeno, které se vyznačuje převážně teplokrevným původem po několik generací a strakatým zbarvením. Pokud se narodí jednobarevné hříbě, je však také registrované v plemenných knihách. Barock pinto je plemeno strakatých teplokrevníků, kteří vznikli na základě křížení strakatých teplokrevníků a fríských koní. Fríští koně mají za úkol zlepšit kvalitu klusu a strakatí teplokrevníci zase mají vylepšit cval a případné exteriérové nedostatky fríských koní. Do plemenné knihy ECHA–ESV jsou jako barokní koně zapisováni koně následujících plemen: fríský kůň, pura raza espaňola, lusitano, knapstrupský kůň, frederiksborgský kůň, norik, lipicán a také náš starokladrubský kůň. Plemeno barock pinto může být registrováno jak v DPZV, ECHA–ESV nebo v holandském svazu barock pinto, který však má poněkud odlišné požadavky. (Cílem holandské plemenné knihy je chov sportovního teplokrevníka s 25–87,5 % fríské krve. Měl by to být reprezentativní kůň jedinečného vzhledu, s prostornými chody, využitelný pro drezuru, show, zápřež i pro volný čas. Preferované je černo-bílé zbarvení.) Všechny tyto svazy jsou dostupné i v rámci České republiky.
Nepleťte si pojmy pinto a paint
Chovatelé a majitelé westernových plemen by se velmi urazili, kdybyste zaměnili pojmy paint a pinto. Paint horse je uznané westernové plemeno neboli strakatý quarter. Pinto je označení zbarvení, nikoli plemene. Ačkoli se samozřejmě najdou někteří strakatí koně – kříženci paint horse a teplokreníků, nejsou obvykle zapisováni do teplokrevných plemenných knih. Proto strakatý teplokrevník je pinto, ale zároveň to může být český teplokrevník, holandský teplokrevník (KWPN) nebo westfálský kůň. Jediné teplokrevné svazy, které zatím neregistrují strakoše, jsou hannoverský a holštýnský. A pozor, milovníci strakatých koní jsou zcela alergičtí na označení strakáč – což je plemeno králíků. Proto vždy o strakatém koni mluvíme jako o strakošovi.
Popis plemene pinto hunter
Velikost se liší podle jednotlivých kategorií, barva strakoš. Hlava by měla být výrazná, s velkýma, živýma očima. Krk je dobře formovaný, středně dlouhý, navazující na výrazný kohoutek a středně dlouhý dobře osvalený hřbet. Ocas není nasazen příliš vysoko. Končetiny jsou suché, pevné, s výraznými klouby a středně dlouhou spěnkou. Pohyb koně by měl být živý a elastický. Mělo by jít o psychicky vyrovnané koně s příjemnou povahou, lehce jezditelné a harmonické, vhodné pro všechny jezdecké i kočárové disciplíny. Ačkoli jde o velmi mladé plemeno, jistě si bude získávat stále více příznivců, protože i dnes je v mnoha jezdcích zakořeněná touha po originalitě a zajímavém zbarvení. Autorka děkuje za spolupráci PhDr. Anně Reinbergerové, která zastupuje v České republice svaz ECHA–ESV.