Aymarové citronoví „oříšek“ pro nejednoho chovatele
Rozepisovat se o vzhledu těchto ptáků se nebudu, fotky řeknou vše, a kdo má trošku té chovatelské zvídavosti a trpělivosti, určitě jednou tohoto ptáčka uvidí na vlastní oči a možná také ve vlastní voliéře. Z nadpisu je jasné, jaký postoj k těmto ptákům zaujímám, a podle slov mnoha chovatelů, se kterými jsem se o tomto druhu bavil, jsem zjistil, že mají názor podobný. Někomu se samozřejmě může stát, že si složí bezproblémové páry a podaří se mu odchov od těchto ptáků prakticky ihned po dovršení pohlavní dospělosti. Tak může lehce nabýt člověk názor, že chov a odchov aymary citronového je jednoduchá záležitost, ovšem ve většině případů tomu tak zdaleka není.
Prvním problémem vůbec je sehnat pěkné ptáky do chovu. Dneska je již situace výrazně lepší než dříve, avšak pořád je možné vidět nabízené nepříliš robustní a křehké jedince, které je poměrně těžké udržet v dobré kondici, natož pak od nich odchovat kvalitní mláďata. Tento stav nastává u jiných druhů především z toho důvodu, že chovatelé nevhodně a nedostatečně krmí odchovávající páry a mláďata si hned od mládí a vylétnutí z budky nesou nepříliš vhodné předpoklady pro zdárný vývoj v dalším životě. U aymarů citronových však tato situace nastává někdy i přesto, že jsou krmeni poměrně kvalitně a chovatel se snaží, jak může. Jsem přesvědčen, že svoji roli zde hraje především nadměrná spotřeba minerálů a vitamínů v ptačím těle a následující procesy, pokud tyto minerály a vitamíny nejsou pravidelně dotovány. Také se domnívám, že běžné zrninové suché směsi neobsahují tolik bílkovin, kolik by rychlý metabolismus těchto ptáků vyžadoval. Jako vhodné tedy vidím podávání místo suchých směsí směsi klíčené a máčené, které obsahují i různé menší luštěniny, které spolehlivě zajistí přísun většího množství bílkovin než pouze zcela čistě zrninová směs.
Mé první zkušenosti s těmito aymary
Je to už nějaký ten rok, co jsem na burze v Přerově zakoupil první pár těchto papoušků původem z Polska. Pár vypadal poměrně pěkně, jen mě po převozu domů a vypuštění do voliérky znejistilo dýchání samice. Samička dýchala hluboce a rychle, tehdy jsem to však přikládal tomu, že je ve stresu z převozu, a nechal jsem je odpočívat. Za několik dní samička se samcem zmizeli v boudě a vůbec se neukazovali venku. Po pár dnech jsem zkontroloval budku a uviděl snůšku čtyř vajec, u kterých jsem později zjistil stoprocentní oplozenost. Byl jsem nesmírně rád a těšil jsem se, kdy přijde ten správný den a uslyším pískot mláďat, který jsem ještě nikdy předtím neslyšel. Ovšem to bylo podle následujícího zjištění zcela vedle. Těsně před předpokládaným líhnutím mláďat samička opustila a zachladila snůšku vajec. Zjistil jsem, že má opravdu problémy s dýcháním a nebylo to dříve pouze ze stresu. Hnízdění samici nejspíše trochu vyčerpalo a nemoc, se kterou jsem ji nejspíše již koupil, se mohla plně projevit. Podle následujících příznaků jsem to tipoval na aspergilózu a vyrazil konzultovat problém za poměrně schopným veterinářem, který je sice „pejskař“, ale pracuje i pro zoologickou zahradu a má hodně zkušeností s ptáky, které ošetřuje. Nakonec dospěl k názoru, že má domněnka je správná a asi se opravdu bude jednat o aspergilózu. Jedná se o onemocnění, kdy se v podrážděné či oslabené dýchací soustavě ptáka usadí spora plísně a tato plíseň se postupně rozrůstá, až ptáka zcela vyčerpá. Příznaky jsou především takové, že pták dýchá ztěžka a v posledních fázích nemoci také ztrácí hlas. Každopádně tak malého ptáka nebylo možné pořádně vyšetřit, a proto jsme se rozhodli pro léčbu antimykotiky. Každý den jsem musel ptáka dvakrát odchytit a nacpat mu do zobáku několik malých kuliček antimykotik. To ovšem ptáka hodně stresovalo a zvolená léčba se míjela účinkem. Samička postupně křehla a bylo vidět, že značnou zásluhu na tom mají odchyty a stres. Proto jsem nakonec od této léčby ustoupil a zvolil méně násilnou alternativu. Začal jsem každý den papouškovi podávat rozmačkaný česnek do vody. Zdravotní stav se po pár dnech velmi zlepšil, ale bylo mi jasné, že nemoc je již tak rozjetá, že už se nikdy nevyléčí. To se potvrdilo a pták postupně ztratil hlas a nakonec uhynul.
V té době se mně nepodařilo sehnat novou samičku a sameček ihned po úmrtí samičky začal tesknit a chřadnout taky. Bylo až nesnesitelné slyšet jeho volání samičky, kterou volal prakticky celý den. Nepomohlo ani přidání samečka k jiným ptákům, aby se rozptýlil, postupem času byl čím dál více apatický a nakonec uhynul. Tato zkušenost ve mně jenom více prohloubila a upevnila názor, že zvířata mají také hluboké city a dokážou prožívat psychickou bolest, stejně jako lidé. Tato nepříliš příjemná zkušenost mě však neodradila od zájmu o tyto nádherné a málo chované papoušky. Nějaký čas jsem se snažil sbírat co nejvíce informací a letos jsem se rozhodl, že aymary citronové opět pořídím. Kamarád, který chová více párů těchto ptáků, měl dva páry, u kterých se nezdařil žádný odchov, a ptáci se nedostali ani do toku. Kamarád mně měl vézt na burzu do Přerova Aymaru šedoprsého a dohodli jsme se, že při této příležitosti mně přenechá jeden z nehnízdících párů aymarů citronových. Ihned po dovezení bylo vidět, že ptáci nějak pookřáli a začali se ihned zajímat o jednoduchou stojatou budku o základně 15×15 cm. Kamarád i mnoho jiných chovatelů používá spíše budky dvou- až tříkomorové, domnívám se však, že pokud ptáci opravdu chtějí hnízdit, zahnízdí v jakékoliv. Změna u ptáků udělala své a zanedlouho byla v budce snůška čtyř vajec, která byla plná. Nedokážu ani popsat, jakou radost jsem v tu chvíli měl. Netrpělivě jsem počítal dny a nemohl se dočkat dne, kdy měla být dovršena inkubace vajec. Najednou to bylo tady, v budce se ozývalo mládě, které však na druhý den utichlo. Zjistil jsem, že ho rodiče nekrmili a nechali zachladit. Propadl jsem skepsi a čekal, že podobný scénář proběhne i u dalších vyklubaných mláďat. To se však nestalo. Vylíhla se další dvě mláďata, která rodiče velmi poctivě krmili a starali se velmi oddaně o své potomky. Vše dopadlo velmi dobře. Páru se podařilo odchovat dvě samičky, které v současné době dělají radost již jinému chovateli. Jediný problém, který nastal, byl ten, že mláďata nechtěla opustit budku, i když již byla samostatná a uměla sama jíst. Tento problém neustále řeší i kamarád, od kterého mám tento pár. Nakonec jsem to musel vyřešit tak, že jsem ptáky vyhnal z budky a budku uzavřel. Ptáci tento fakt přijali bez větších problémů a mláďata se naučila bezproblémově žít mimo budku. Byl jsem zvědavý, jakou reakci bude mít pár, až jim opět budku otevřu. Po oddělení mláďat od rodičů jsem budku opět otevřel a za pár dní nalezl další snůšku, kterou v současné době ptáci dobře zahřívají.
Krmení
Aymarům citronovým téměř každý den podávám klíčenou či máčenou směs Deli Nature 33 a poměrně často i vaječnou míchanici. V době odchovu mláďat jsem vaječku podával každý den. Samozřejmostí je také každodenní přísun nejrůznějšího ovoce a zeleniny, kterou aymarové velmi dobře přijímají. Aymarům citronovým dotuji častěji minerální látky a vitamíny než jiným ptákům, a to především v době odchovu mladých. Výsledek byl takový, že odchované samičky byly robustnější a větší než chovný pár. Samozřejmostí také musí být přístup k dobrému písku a gritu, které aymarové využívají velmi často, a nesmí chybět samozřejmě také sépiová kost. Ptákům také denně podávám čerstvé vrbové proutí a větvičky jehličnanů.
Shrnutí
Aymarové citronoví jsou zkrátka nádherní ptáci. Přes ne úplně snadný odchov se mohou však chlubit i mnoha přednostmi. První a asi největší předností je snadné rozpoznání pohlaví, a to už v budce u mláďat. Ti, kdo se zajímají o aymary šedoprsé vědí, že tohle je opravdu nezanedbatelná přednost mezi těmito dvěma druhy. Další předností je jejich tichý a melodický hlas, který by mohl rušit snad jen opravdu hodně citlivé lidi. Dalším překvapením pro chovatele menších papoušků bude fakt, že aymarové citronoví dokážou držet potravu v noze stejně jako velcí papoušci a vypadají u toho opravdu velmi pěkně. Myslím si, že aymarové citronoví jsou ta pravá volba pro chovatele, kteří se zajímají především o menší druhy papoušků a chtěli by zkusit chov, kde není vše samozřejmostí a kde je potřeba trošku i té trpělivosti a trochu toho chovatelského štěstí.
Ještě bych se rád vrátil k léčbě česnekem. Jsem přesvědčen, že pokud by byl podáván česnek pravidelně ptákovi již od raného rozvoje nemoci, nejspíše by potlačil nemoc úplně, je však samozřejmé, že hodně rozjetou nemoc již nezastaví. Každopádně berme česnek jako velmi dobrou prevenci. Přeji všem chovatelům, kteří se odhodlají pro chov tohoto krásného aymary, hodně trpělivosti a co nejvíce chovatelského štěstí.
