Nejeden chovatel už „oněměl“ krásou velkých a pestře zbarvených arů. Pro mnohé chovatele jsou arové však méně či více realizovatelný sen, který se mnohdy nesplní. Mnoho chovatelů by tyto velké ptáky chtělo chovat, avšak nemají na to prostory ani finance. Existuje však plnohodnotná „náplast“ v podobě nejmenších arů nobilis, kteří nepotřebují tolik prostoru jako jejich velcí příbuzní a jsou také finančně dostupnější pro více chovatelů.
Tito malí krasavci mě vždy fascinovali a dokázal jsem u nich v zoologické zahradě stát pěkně dlouhou dobu. Jejich inteligence a chování jsou bez nadsázky úžasné. Jedinou překážkou, která mě od chovů těchto arů odrazovala, byla blízkost mých sousedů a pronikavé volání těchto ptáků. Přestože je tento malý ara již poměrně známým papouškem a začíná pronikat do domácností i jako domácí mazlíček, přece jenom není mnoho informací o chovu a odchovu těchto krásných ptáků. Využil jsem tedy situaci a známosti s panem Vojtěchem Steineckerem, který mně byl ochotný podat informace o svém chovu těchto arů, a připravil jsem pro čtenáře Fauny tento článek. Tímto bych chtěl poděkovat panu Vojtěchovi za ochotu podělit se o své zkušenosti, které mohou být přínosem pro nejednoho chovatele.
Pan Vojtěch se dostal k chovu arů nobilis jako „slepý k houslím“. V lednu 2009 měl jeho syn cestu do Itálie a při této příležitosti navštívil i nějaké ty italské „zverimexy“. V jednom z nich koupil mladé nobilisky. Když je syn dovezl panu Vojtěchovi domů, nebyl z nich pan Vojtěch příliš nadšený. Nebyl nadšený především z jejich hlasového projevu, ale jako správný chovatel pokračoval v chovu, když už je měl doma. Jelikož byla zima, byli tito arové zavřeni celé dny ve vnitřních prostorech s ostatními americkými ptáky. Pravděpodobně tato situace zapříčinila to, že oba ptáci zkrotli tak, že si brali z ruky piškoty a přestal také jejich soustavný skřekot. „Zpívali“ už jen brzy ráno a navečer.
Obliba těchto ptáků u chovatele rostla každým novým dnem a hlavně tehdy, když už bylo jaro a chovatel otvíral výlety do venkovních proletů. Všechny členy rodiny fascinovala hravost a inteligence těchto nádherných ptáků. Bohužel však nic netrvá věčně, a tak to bylo i s radostí z těchto krasavců. Na jaře uhynula samička. Pitva následovně prokázala, že měla „dilatačku“ (pitval MVDr. M. Kelecsényi). Nastalo pak dlouhé váhání, zda samce nechat a dopárovat ho novou samicí, nebo ho prodat, zvítězila však první možnost. Zanedlouho se naskytla možnost koupě nové samice ze Zoo Antverpy a zároveň s ní byl na prodej i složený celý pár, všichni byli ročník 2007. Chovatel neváhal a koupil všechny tři kusy s tím záměrem, že by si mohl vytvořit dva páry. Potom však přišlo další velké zklamání. O necelý měsíc později uhynul samec původně z Itálie a prokázala se rovněž i u něho dilatace.
O několik dní později však pozoroval chovatel páření páru původem z Antverp. Proběhla rychlá instalace budky asi 70 cm vysoké, která měla 30 cm vnitřní průměr. O dva týdny později snesla samička první vajíčko a nakonec snůška čítala čtyři vejce. Po dvaceti šesti dnech inkubace se vylíhla první dvě mláďata – současně ve stejný den, která našel chovatel při kontrole budky uhynulá. Příčina byl nejspíše hlad, jelikož měla prázdná volátka. Chovatel se rozmýšlel, co dál. Zbylá dvě vajíčka byla také plná, ale chovatel ani jeho manželka se nemohli kvůli pracovním povinnostem věnovat ručnímu dokrmování po dvou hodinách ve dne i v noci. Zatím tedy odebral vajíčka do líhně a přemýšlel, co bude dál. V ten samý čas mu podnášela samice aymary pruhovaného, a tak to riskl, dal vejce pod samičku aymary. Následovalo obrovské překvapení nejen pro chovatele, ale i pár aymarů pruhovaných, kterým se v hnízdě na začátku snášky objevilo mládě ary. Mládě však přijali a začali ho krmit. Aymarové se o mládě vzorně starali, ale po dvou týdnech si uvědomili, že mají v hnízdě „kukačku“, a chovatel musel přistoupit na ruční odchov. Odchované mládě dnes dělá radost jednomu českému chovateli, který chová nobilisky v hejně o šesti až sedmi párech. Později se ukázalo, že jde o harmonický pár. V roce 2011 i 2012 vyvedli dvě hnízda mláďat. Počet se pohyboval mezi jedním až třemi mladými.
Díky zkušenostem chovatel nabyl dojmu, že ptáci potřebují při páření minimálně 20 stupňů Celsia, protože pokud přijdou ptáci do toku v brzkých jarních měsících, kdy jsou chladné noci a rána, bývá oplozenost vajíček velmi nízká, nebo dokonce i nulová. Chovný pár je momentálně umístěn v ptačím domku, ve kterém je přes zimu udržována teplota zhruba od sedmi do dvanácti stupňů. Ptáci hnízdí uvnitř, kde probíhá i obsluha a krmení ptáků. Rozměry vnitřní ubikace jsou 150 cm×80 cm×200 cm (délka, šířka, výška) a venkovní výlet je 300 cm×80 cm×200 cm (délka, šířka, výška). Pletivo použité na voliérách je bekaert s okem 19×19 mm a sílou drátu 2,05 mm. Chovatel ví, že tento rozměr je až příliš silný na tyto ptáky, ale původně byly voliéry stavěny pro jiné druhy papoušků.
Co se týče krmení, chovatel podává suchou směs Deli Nature 64, v době odchovu mladých přidává vaječnou míchanici vlastní výroby a samozřejmostí je klíčené a máčené zrní. Chovatel klíčí zrní pouze slabě a ihned podává. Samozřejmým doplňkem jsou také ořechy. Arům jsou podávány především vlašské ořechy a lískové ořechy. Jako pamlsek a přilepšení je podáván piškot s aloe vera. Samozřejmostí je každodenní přístup k rozmanité směsi ovoce, zeleniny a zeleného krmení.
Vyvodit v oboru chovatelství nějaké obecné závěry nelze. To, co se líbí jednomu, nemusí se líbit druhému a naopak. Jedno je však jisté, nejmenší ara nobilis je stvoření, kterému podlehl nejeden chovatel či pozorovatel a jistým způsobem dokáže zaujmout úplně každého. Věřím, že pro toho, komu nevadí hlasové projevy pralesa, bydlí na samotě a má dost času na pozorování, je tento inteligentní a hravý tvor naprosto bezkonkurenčním kandidátem do jeho voliéry.