Zkušenosti s chovem eklektusů II

Na začátku prázdnin vyšla první část článku o mých zkušenostech s chovem eklektusů. Původně jsem měl v plánu druhou část napsat až v případě, že by se povedl odchov, což se bohužel zatím nepovedlo, zato se u mého páru „eklektů“ událo poměrně hodně důležitých věcí, proto jsem se rozhodl druhou část napsat už nyní. Nemohu posoudit, zda byly tyto okolnosti kladné či záporné, každopádně mě dovedly k situaci, která je podle mne zatím kladná.

Připomenutí

Těsně před vydáním první části článku jsem odjel na letní stanový tábor do krásného údolí Hada u Klokočůvku, kam jezdím s přáteli už mnoho let. Pár dnů po mém odjezdu mi dal vědět otec, že mi uhynula samice z mého páru eklektusů. Pro ty, kteří nečetli první část – měl jsem sestavený pár z ptáků, kteří byli oba z roku 2010, a spolu jsem je měl od března roku 2011. Šlo o formu solomonensis (šalamounský). Samec je krásný silný kus, samice byla koupená tzv. „na dálku“, bohužel nelétala, opeření bylo ihned po koupi v katastrofálním stavu, stejně tak ocas, který jí během pár dnů vypadl. Každopádně se postupně zlepšovala a v době mého odjezdu na sedmnáctidenní tábor byla (až na létání) téměř stoprocentní. Je to vidět i na fotkách v první části článku. Pár byl harmonizující, krmil se, byly i pokusy o páření, samice dokonce několikrát navštívila budku. Tak to bylo přiblížení, jak to bylo s párem, o kterém byla první část.

Ztráta samice

K úhynu samice mi otec řekl jen to, že ji večer viděl v zadní části voliéry, kde se zdržovala již nějakou dobu bez jakéhokoliv pohybu. Vlezl proto do voliéry a zjistil, že jinak ostražitá samice na sebe nechá sáhnout, nebojí se a celé tělo má jakoby v křeči. Okamžitě obvolal známé „papouškáře“, protože já jsem neměl v místě, kde jsem trávil dovolenou, signál. Všichni mu poradili to samé, a to dojet za nedalekým veterinářem, se kterým jsem měl dobré zkušenosti i já. Když se konečně dostal na řadu, pan doktor už samici nedokázal ani otevřít zobák, protože ho měla ve velké křeči. Po tomto zjištění mu pan doktor řekl, že pro samici už nemůže nic udělat, a poslal je oba domů. Před tím ještě odpověděl na otcův dotaz, co mohlo tento stav samice zavinit. Pan doktor měl celkem jasno – příčinou mohl být zkažený kousek ovoce nebo vaječné míchanice, který se v jídelníčku objevil kvůli velmi horkému počasí i přes opatrnost a samozřejmé odstraňování veškerého staršího krmení.

Náhrada

Ještě než dojel otec se samicí domů, tak mu uhynula v přenosce. Po příjezdu začal obvolávat známé a ptát se na stejně starou samici eklektuse solomonensis. Žádnou se mu ale nepovedlo najít, až druhý den dostal kontakt na poměrně známého chovatele, který by snad měl samici mít. Chovatel byl hned z vedlejší vesnice, proto by byla případná koupě od něj perfektním řešením. Po telefonu se od chovatele dozvěděl, že opravdu má samici doma, je ručně dokrmená, není plachá, ale ani divoká a je z února roku 2011. Vlastně měla podle jeho slov jen jedinou vadu – byla zamluvená. Naštěstí se chovatel rozhodl, že situaci původnímu kupci nějak vysvětlí a samici mně prodá.

Po mém příjezdu jsme zajeli s otcem do vedlejší vesnice, podívat se na samici. Ihned po příjezdu nás uvítaly krásné voliéry převážně s ary, jak velkými, tak malými druhy. Mezi těmito papoušky byly i voliéry s papoušky kakadu a právě chovným párem eklektusů – rodiči mé „snad nové samice“, kteří zrovna měli v budce další mladé, proto jsme viděli ve výletové části jen samce, ten byl úžasný. Chovatel nás ochotně přivítal a zavedl nás do sklepa, kde měl převážně chovné páry amazoňanů, všechny ve výborném stavu, a spolu s nimi další páry malých ar. Většina těchto párů chovateli odchovávala. Mimo tyto papoušky měl ve sklepě i odstavené mladé, mezi kterými byla i má budoucí samice eklektuse. Okamžitě po tom, co jsem ji uviděl, jsem věděl, že toto bude má nová samice eklektuse. Chovatel viděl, že se mi samice líbí. Byla kroužkovaná a neměla jedinou vadu, proto jsem chovateli okamžitě oznámil, že ji koupím.

Samec na návštěvě

Bohužel to vyšlo tak neprakticky, že jsem jel za pár dnů ještě jednou na dovolenou. Chovatel proto navrhl, abychom nemarnili čas, když už se může nový pár (můj samec a jeho samice) seznamovat, tak abych samce přivezl k němu a dal ho k samičce do voliéry. Za normálních okolností bych o tom ani neuvažoval, samec by mohl cokoliv chytit a je plno dalších nevýhod takového stěhování, ale vzhledem k tomu, že jsem viděl maximální čistotu ve všech voliérách, které chovatel měl, stejně tak jsem viděl perfektní krmení a o chovateli jsem slyšel jen pozitivní informace, s jeho návrhem jsem souhlasil. Za těchto okolností jsem do toho byl ochoten jít. Během další půlhodiny už byl samec se samicí ve voliéře. Domluvili jsme se s chovatelem, že za 14 dní si pro celý pár přijedu.

Dva dny po odjezdu na dovolenou mně pan chovatel psal, že se pár už krmí, vzájemně si probírají peří a spí jen vedle sebe. To mi ohromně zvedlo náladu a už jsem se těšil na návrat domů. Ihned po návratu vše proběhlo přesně tak, jak bylo dohodnuto, zajel jsem si pro pár a u chovatele jsme si ještě perfektně popovídali nejen o eklektusech, ale i o ostatních papoušcích.

Samička v novém domově

Po přemístění do samiččiny nové a samcovy staré voliéry, jsem je stejně jako jejich dočasný pečovatel viděl při vzájemném krmení. Pár opravdu skvěle harmonizoval, dokonce ještě lépe než ve starém složení. Nová samice se mi zdá o hodně hravější. Po nějaké době jsem viděl, že se se samcem chvilku vzájemně škádlí a za pět minut už sedí vedle sebe a probírají si peří jako chovný pár. Několikrát jsem pozoroval, jak samice vzala nějaký drobný předmět do zobáku – kámen asi velikosti krabičky od zápalek, piškot nebo jiný pamlsek – a samec byl schopný ji i půl hodiny honit po voliéře, dokud nebyli oba absolutně unavení. Další rozdíl mezi novou a minulou samicí je ten, že zatímco od minulé jsem nikdy neslyšel ani hlásku, nová samice poměrně často mluví, výslovností se dokonce poměrně dost přiblížila výslovnosti žaka. Mimo to si umí i poměrně nepříjemně zakřičet, hlasitostí se dokonce vyrovná samci. Křičí ovšem jen v případě, že ji něco rozruší. Stejně jako minulá samice i ta nová miluje vodu a nechá se sprchovat do absolutního promočení.

Nezměnil jsem ani pravidelné podávání větví k okusu, které oba milují a během pár dnů z nich zůstanou jen okousané kousíčky. Díky těmto větvičkám si moji eklekti vůbec nevšímají dřevěného záletu a prozatím v něm není rozklovnutá ani tříska.

Nová samice bere stejně jako samec všechno předložené ovoce, zeleninu, zrniny i ostatní pamlsky. V létě bude mít samec tři roky a samice dva a půl, tak snad by se mohli pokusit o zahnízdění, i když si nedělám velké naděje. Podle chovatele, od kterého samici mám, jsou schopní zahnízdit už ve dvou letech. Jemu v tomto věku eklektusové zahnízdili a vyvedli jedno mládě. Ostatní odchovaná mláďata však údajně u nových chovatelů poprvé zahnízdila většinou ve třech letech. Sice ne vždy úspěšně, ale zahnízdila, a i to už je podle mě úspěch.

Všem chovatelům, samozřejmě nejen eklektusů, přeji co největší úspěchy v chovu, a pokud se vám stane něco podobného, snažte se s tím vyrovnat, rozhodně nic nevzdávejte a „bojujte“ dál, protože bohužel i úhyny k chovu patří … Snad budu moci v létě napsat třetí pokračování o úspěšném odchovu eklektusů.