Těžká plemena

Další skupinou plemen jsou těžká plemena, která nejsou zdaleka tak rozšířena jako plemena lehká nebo středně těžká i přes to, že svým vzhledem jistě zaujmou každého na první pohled.

Navazují na typ čínských kočinek. Jejich tělesný rámec je mohutný, čtvercový nebo obdélníkový. Hmotnost se u mladých kohoutů velkých zástupců pohybuje od 3,5 kg, u starších kolem 5 kg, maximální hranice hmotnosti není Vzorníkem určena.

Dalším společným znakem je měkké, kypré opeření. Chování je klidnější, nelétají, a tak při jejich chovu postačí i nižší oplocení. Vyznačují se vzájemnou snášenlivostí, dají se chovat v menším prostoru, ale jsou náročná na čistotu prostředí.

Větší pozornost je potřeba věnovat krmné dávce. Nejsou zdaleka tak shánlivá a díky svým velkým rámcům mají vyšší spotřebu krmiva i nároky na její složení. Zejména při odchovu je důležitý správný poměr dusíkatých látek a metabolizovatelné energie. Především u dospělých zvířat hrozí nebezpečí ztučnění při nedostatku pohybu a vysoké energetické hodnotě krmné dávky.

Dospívají a do snášky nastupují až ve 200. dnu věku. Snáška se pohybuje od 100 do 150 vajec. Vejce jsou v porovnání s jinými plemeny menší, jejich hmotnost je kolem 53 g. Kvokavost u některých plemen zůstala zachovaná.

Na výstavách patří k plemenům, která se posuzují predikátem – slovním hodnocením – až do 31. ledna následujícího roku.

Původním užitkovým zaměřením jde o plemena masná. Zatímco pro naše předky byl rozhodující zmasilý trup a velký rámec, dnes dáváme přednost brojlerům – masným hybridům, kteří rychle rostou a efektivně využívají krmiva. Těžká plemena se v současnosti chovají spíše jako plemena sportovní, pro výstavní účely. Mnohem častější než velké jsou jejich zdrobnělé či zakrslé formy (u kočinek).

Do této skupiny patří brahmánky, kočinky, langšanky německé, orpingtonky a dorkinky. Na jednotlivá plemena se podíváme v příštích dílech seriálu.