Kočičí přirozenost
Chceme-li trochu nahlédnout do pravidel soužití volně žijících koček, stačí pár dnů pozorovat kočky pohybující se v blízkosti hotelů, nemocnic, lázeňských jídelen či zemědělských objektů. Taková skupinka bývá vlastně jedna velká rodina. Je v ní několik matek s koťaty různého věku, kočky, které zrovna koťata nemají, a pár dorostenců. Jsou-li ve skupince vidět i kocouři, pak se zpravidla chovají velmi plaše a nenápadně. Celou rodinu zpovzdáli kontroluje despotický vládce: velký, hubený, špinavý kocour s jizvami po celém těle. Je to vítěz mnoha urputných soubojů, který si vybojoval právo předávat své úžasné geny dalším generacím koček. Náplní jeho (často velmi krátkého) života je udržovat si stálý přehled o plodných kočkách a nedopustit, aby je obšťastnil konkurent. Bere-li své poslání příliš vážně, často se nestihne ani pořádně najíst. Na sexuálními orgiemi vyčerpaného plemeníka si pak počíhají oni plaší a nenápadní kocouři, kteří doteď vydatně jedli a v klidu odpočívali, a zkusí s ním změřit síly. Vítěz pak samozřejmě zažene poraženého a navíc pořádně zpráská celý harém, aby nebylo pochyb o tom, kdo tu vládne.
Nebezpečné známosti
Do blízkosti takto uzavřené kočičí společnosti se asi naši mazlíci na svých toulkách po okolních zahradách nedostanou. Jenže všechny nekastrované kočky a kocouři, ať jsou to bezdomovci nebo sousedovi miláčci, se chovají tak, jak jim velí pudy. A ty říkají, že k přežití je nutná agrese. Většinou se dá zařadit do následujících kategorií:
1. Sexuálně podmíněná agrese: Sexu chtivý kocour slídící po kočkách v říji se pustí do bitky s každým kočičím kožichem, na který cestou narazí, a vůbec nezkoumá, kdo jej nosí. Moudré kočky a kocouři se mu proto z dálky vyhnou.
2. Mateřská agrese: Kočky jsou vzorné a obětavé matky, které brání svá koťata i před mnohem většími nepřáteli (skutečnými či domnělými) s nasazením života. Není radno je dráždit.
3. Teritoriální agrese: U kocourů je zaměřena především na střežení sexuálních partnerek. Kočky jsou zase ryze praktické a hlídají si zdroj potravy, popřípadě teplé klidné místečko. Je-li potravy a místa dost, jsou kočky vzájemně tolerantní a dohodnou se na denním rozvrhu, který všechny pečlivě dodržují. Vystřídají se tak nejen u jídla, ale také na pelíšcích a na přístupových cestách. Ty, na které ještě nepřišla řada, v klidu a naprosto nezúčastněně sedí a čekají. Problém nastane obvykle s příchodem zimy. Jeden zdroj tolik koček neuživí a ty se vzájemně vyhánějí do jiných lokalit. Podrážděné hladové kočky pak nejdou pro pádnou ránu daleko.
Pokud se intaktním kočkám v takovémto rozpoložení připlete do cesty váš zvědavý dobrácký kastrát, zachovají se k němu často velmi hrubě. Nešťastník pak přiletí domů jako naježená dělová koule s vytřeštěnýma očima, a když se jej pokoušíte ukonejšit, zuřivě vás podrápe a vyluzuje při tom zvuky, jaké jste z jeho tlamičky dosud nikdy neslyšeli. V lepším případě pak nechce chodit pár dalších dnů, týdnů, měsíců či let ven (podle stupně vyděšení a odolnosti nervové soustavy). V horším případě se rozhodne své dobré bydlo zabezpečit proti případnému vniknutí těch nebezpečných bestií pravidelným a důkladným značkováním okolí oken a dveří, popřípadě i všech strategicky důležitých míst. K těm bezpochyby patří lednička, stůl, kuchyňská linka, mikrovlnka, no a samozřejmě pohovka a většinou i vaše postel. Rozmluvit mu takové počínání rozhodně není jednoduché.
Co udělat pro bezpečí a klid
Chcete-li dopřát své kočce volný výběh, snažte se kromě jiného minimalizovat i nebezpečí, se kterým by se mohla setkat ze strany druhých koček.
• Kočku i kocoura nechte vykastrovat a zkuste o totéž požádat i vaše sousedy. Zabráníte tak nežádoucímu množení koček a významně snížíte riziko vzájemné agrese.
• Dbejte na pravidelné odčervování a očkování.
• Často kontrolujte, zda kočka nemá na kůži (především na hlavě, krku, tlapkách) kousnutí či škrábnutí. Neošetřené rány rychle hnisají.
• Nekrmte cizí kočky na vašem pozemku.
• Umožněte vaší kočce vždy volný přístup domů.
• Jsou-li rizika volného pohybu kočky příliš velká, uvažujte o vybudování velké venkovní voliéry nebo „nepřekonatelného“ plotu kolem zahrady.
Na závěr perlička z mé praxe: Majitelka kastrovaného bengálského kocoura Leonarda, který chodil volně ven na velikou zahradu, začala s podzimem přikrmovat polodivoké kočky, které se k domu stahovaly. Jeden z venkovních kocourů si opakovaně vyřizoval s Leonardem účty. Ten se ho sice nezalekl a vždy se mu statečně postavil, dokonce ho vyhlížel a dožadoval se puštění ven, ovšem doma pak několikrát denně označkoval všechna okna a dveře. Museli jsme to řešit antidepresivy. Od té doby je musel užívat každou zimu, přestože onen nepřítel se tam již více neukázal.
Zdroj fotografie: http://www.sxc.hu