Tirika žlutočelý větší Brotogeris sanctithomae sanctithomae

Jedná se o poměrně vzácně chovaného papouška. Dnes se v Evropě nachází velmi málo těchto ptáků. V minulosti byli tito ptáci do Evropy dováženi a pamatuji si, jak můj přítel vzpomínal, že před patnácti lety v Nizozemsku u importéra viděl asi sto kusů. Dnes je import zakázán a tento druh je známý tím, že se u něj jen velmi těžko dosahuje v zajetí odchovů. A to i přesto, že v místě svého přirozeného výskytu se jedná o celkem běžný druh, u kterého dochází k četným odchovům.

Hlavní důvod, proč je obtížné dosáhnout odchovů, není znám, přestože jsou předpokládány různé teorie. Asi ta nejčastěji zmiňovaná je, že tento druh používá v přírodě jako své hnízdo termitiště druhu Nasutitermes corniger. Je zdokumentováno, že ptáci udělají otvor v termitišti, které se nachází na větvi stromu, a vydlabou si hnízdní dutinu, ve které zahnízdí. Je zajímavé, že termiti jejich přítomnost nepovažují za hrozbu, a co je podivuhodné, vůbec na ně neutočí. Po skončení hnízdění otvor znovu opraví, takže se termitiště uzavře. Další druh tiriků, kteří hnízdí v termitišti, jsou tirikové kobaltoví. Tirikové hnízdí i v mraveništi mravenců rodu Dolichoderus sp. Jsou zdokumentovány i případy, kde hnízdí v dutinách stromů.

Stojí za zmínku, že tirikové žlutočelí hnízdí v blízkosti jezer a řek a většinou ve vyšších partiích pralesa, ve výšce mezi pěti až deseti metry. Minimální objem termitiště by měl být alespoň deset litrů, samotná dutina vyhloubená ptáky má však jen asi dva litry. Tyto údaje považuji za velmi podstatné, protože pokud se budeme pokoušet napodobit hnízdní podmínky v přírodě, a samozřejmě v našich podmínkách nemáme termití hnízda, tak tvar a velikost „náhradní budky“ by jim měly být co nejvíce podobné.

Kladu si otázku, když oba druhy, kobaltoví i žlutočelí, hnízdí v termitišti, proč je tak obtížné odchovávat žlutočelé, kdežto kobaltoví jsou odchováváni celkem bezproblémově. Přiznám se, že odpověď neznám, a myslím, že ještě chvíli potrvá, než se na to přijde.

Moji tirikové

Chovám tiriky žlutočelé, zelené a kobaltové. V tomto článku bych se rád věnoval právě žlutočelým, protože se jedná o velmi exotický druh. Pamatuji si, když jsem poprvé viděl fotografii tiriky žlutočelého v knize o forpusech. Bylo to pár roků zpátky a dá se říci, že jsem tehdy vůbec netušil, že bych mohl takového vzácného papouška vlastnit. Zaujala mě jeho podoba s amazoňanem žlutočelým. Dá se bez nadsázky říci, že na první pohled se jedná o jeho dokonalou zmenšeninu. Snad jediným rozdílem je mírně protáhlý zobák hnědé barvy. Svým chováním dokonale napodobuje velké papoušky. Když moji tirikové přijímají potravu, používají při tom nohu, do které vezmou potravu a tou se pak krmí.

Poprvé jsem naživo viděl tohoto ptáka na výstavě v anglickém Stafforde. Dokonale se pamatuji, jak tam jeden pán vystavoval pár, společně s jinými druhy tiriků.

Podařilo se mi s ním navázat kontakt, a tak jsem získal z jeho chovu první samičku. Jak jsem zjistil později, sehnat další tiriky žlutočelé bylo velmi obtížné. Dá se říci, že získat v dnešní době jen jeden kus, představuje mít mnoho přátel po celé Evropě, kteří budou hledat s vámi. Naděje mně svitla, když jsem dostal další nabídku. Doufal jsem, že se bude jednat o samce, ale byla to další samička. Koupil jsem ji s tím, že snad najdu nějakého chovatele a případně ji bude možné vyměnit za samce. Kontakt se mi podařilo navázat přes dalšího chovatele tiriků žlutočelých, který mi pomohl najít chovatele, a ten měl na prodej samce. Tady chci říci, že tento chovatel z Belgie, který mi samce prodal, je jediný mně známý chovatel, o kterém vím, že úspěšně odchovává tento vzácný druh. Jsem moc rád, že jsem ho mohl poznat a vyměnit si cenné informace ohledně chovu. Tento belgický chovatel se jmenuje Stefaan Rommel a já jsem ho znovu kontaktoval, když jsem začal psát tento článek, protože si myslím, že si zaslouží být zde jmenovaný. Odchovů je jako šafránu a informací o nich ještě méně. Požádal jsem ho také o uveřejnění fotografií, jsou na nich mláďata v hnízdě a jeho speciální tříkomorová budka, ve které se mu podařil už zmiňovaný odchov. Rád souhlasil a tím pádem čeští i slovenští chovatelé budou mít poprvé možnost vidět odchov v zajetí. Stefaan Rommel mně poslal fotografie, na kterých je vidět jeho odchov a budka.

Chovatelské zařízení, chování tiriků

Tiriky žlutočelé v mém chovu mám ve voliéře – dva metry výška, dva metry délka a jeden metr šířka. O jejich odchov se chci pokusit v podobné tříkomorové budce, o jaké jsem už psal. Momentálně mám pohromadě obě samičky se samcem a musím říci, že všichni tři ptáci harmonizují a nepozoroval jsem žádné hádky a nepokoje. Dokonce i při krmení samec nosí ovoce na větve oběma samičkám. Toto je doufám dobré znamení a brzy dojde na páření. Prozatím jsem ho nezpozoroval, ale musím přiznat, že ptáci jsou v mé přítomnosti poměrně plaší, a tak jim chci poskytnout co nejvíce soukromí. Ptáci nocují spolu pohromadě v jedné budce. Jedná se o ptáky velmi živé, kteří jsou neustále v pohybu. Kdo měl možnost tiriky pozorovat, může potvrdit, že stále prohlížejí okolí a vynakládají mnoho energie na pohyb.

Krmení

Tiriky krmím směsí semen 17 rozličných druhů, kterou kupuji namíchanou od jednoho výrobce. Tato směs semen představuje (hlavně teď v zimních měsících) asi 50 % z celkové krmné dávky. V další misce mají denně směs rýže s ovocem, kterou jsem sám navrhl a osvědčila se mně u všech druhů tiriků, které chovám. Ptáci ve volné přírodě jedí hodně ovoce a květů, proto jsem se snažil co nejvíce napodobit přirozenou stravu. Na dno misky položím pokrájené ovoce – jahody, jablka, hrušky, banány apod., tyto střídám podle možností, aby ptáci neměli stále to stejné. Na to nasypu uvařenou rýži (polovinu množství podávaného krmiva) a vše pokapu stoprocentním agáve nektarem (pochází ze supermarketu a není to nektar pro lorie). Rýže nektar nasákne a stane se příjemně sladkou. U tiriků vím, že to nejsladší ovoce zmizí jako první a také tuto „dochucenou“ rýži zkonzumují nejdříve. Nektar používám jako náhradu za květiny, které můžeme poskytnout na jaře, když jsou ovocné stromy v květu, ale po zbytek roku už je to problematičtější. Mám odzkoušený i med (když mně došel nektar) a účinek je stejný, ptáci ho berou rádi a s chutí. Se zeleninou nemám takový úspěch, ale milují, když jim napíchnu celou papriku na špíz. Stejně tak jim na špízy napichuji různé ovoce, takže mají možnost si kdykoliv přijít zobnout z celého kusu ovoce. Například jedno granátové jablko jim vydrží asi jeden den a dokážou si s ním i pěkně vyhrát.

Jeden malý trik, který souvisí s agávovým nektarem – – když ptáci odmítali nějaké ovoce, stačilo ho nakrájet a společně s dalšími druhy pokapat nektarem. Od té doby brali toto ovoce i bez nektaru.

Hnízdění v zajetí

Jak jsem už napsal, většinou hnízdí v termitišti a stromových dutinách. Proto jako nejlepší možné řešení považuji buď na výšku postavenou kmenovou budku, nebo tříkomorovou budku, která jim poskytne větší soukromí. Myslím si, že se vyplatí experimentovat s různými tvary a velikostmi budek a nabídnout několik možností. Dostal jsem radu od anglického chovatele, kterému tirikové nenasedli, dokud jim nedal kmenovou budku, která byla uprostřed ztrouchnivělá, a oni si mohli sami udělat tunel, ve kterém později zahnízdili. Nebyli to žlutočelí, ale zelení, přesto považuji tento fakt za důležitý.

Tito tirikové jsou údajně i návštěvníky známých „clay licks“, to znamená míst, kde je obnažená jílová půda, kterou papoušci požívají, což zřejmě slouží na zneutralizování účinků některých plodů.

Odchov

Pokud kdokoliv odchová tyto nádherné ptáky, může se považovat za velmi šťastného chovatele, protože se jedná o vzácnou událost. Stefaan Rommel odchoval v roce 2004 tři mláďata ve tříkomorové budce a rok nato přišel o chovnou samičku. Od té doby se mu další odchov žlutočelých nepodařil a posledního samce, který měl s předcházející samičkou čtyři prázdná vajíčka, mně předal. V přírodě snáší samička čtyři až šest vajíček, na kterých sedí 23 dnů. Mláďata vylétávají z hnízda asi po sedmi týdnech.

Zajímavosti

Existuje další poddruh tiriky žlutočelého Brotogeris sanctithomae takatsukae. Tento poddruh má výrazné žluté znaky za očima. V zajetí je ještě vzácnější než nominální forma a podle dostupných informací se podařil v Evropě jen jeden odchov, kdy jediné mládě později uhynulo a tento pár od té doby už úspěšně nezahnízdil.

Chtěl jsem v tomto článku vyjádřit, o jak zajímavé ptáky se jedná, a doufám, že počty chovatelů tiriků se budou jen zvyšovat. Existuje mnoho druhů, které se odchovávají mnohem lépe a jsou i dostupnější pro širší chovatelskou obec. Tito ptáci si určitě zaslouží naši pozornost. S chovatelským pozdravem