Nenesou? – 2. část
To, zda slepice skutečně snášejí, zjistíte snadno ohledáním kloaky. Časově daleko náročnější a při možnostech zanášení hůře realizovatelné je pozorování chování a pravidelné několikadenní návštěvy kurníku.
Zanášení
Snášková hnízda jsou prázdná, nejsou v nich stopy po rozbitých vejcích, ale ohledáním kloaky jste zjistili, že by slepice měly snášet.
Zanášení vajec může způsobit nevhodné zařízení nebo nepořádek v kurníku. Slepice k hledání nových míst přiměje také přítomnost parazitů v hnízdech, časté vyrušování či stálé obsazení hnízd, např. kvočnami.
Pokud jsou hnízda vyhovující, může při zanášení pomoct uložení podkladků do hnízd, uvádí se, že se mu dá zabránit také časným ranním krmením.
Snášková hnízda
V podmínkách drobných chovů se používají snášková hnízda individuální, a to buď kontrolní, nebo otevřená. Hnízda stavíme ve skupinách, čímž se ušetří materiál na jejich stavbu. Další méně vhodnou variantou jsou hnízda skupinová.
Slepicím většinou vyhovují čistá hnízda umístěná na klidném stinném místě, nevhodné je umístění naproti oknu nebo světelnému zdroji, neměla by být v průvanu.
U individuálních hnízd je potřeba plemeni přizpůsobit velikost hnízd. Pokud velikost hnízda nepřizpůsobíme velikosti plemene, velká plemena se do malých hnízd nestěsnají, budou jim nepohodlná, naopak menší plemena budou velká hnízda svádět k hrabání, nebo v nich bude snášet více slepic najednou.
Běžná hnízda pro hrabavou drůbež mají rozměry 30×35×35 cm a mohou být až ve třech řadách nad sebou. U zdrobnělých plemen jsou rozměry menší, např. u zdrobnělých vlašek o 5 cm. Pro větší plemena musí být hnízda prostornější, např. pro žerzejské obry se doporučují hnízda o rozměrech 45×45 cm.
Důležitá je i výška, ve které jsou umístěna. Pro lehká nosná plemena hnízda umisťujeme poměrně vysoko, pro některá středně těžká a pro těžká plemena by hnízda měla být snadno dostupná, umisťují se jen několik centimetrů nad podlahu (do 35 cm). Například české slepice, vlašky, leghornky, ale třeba i šumavanky budou hledat místo pro snesení vejce spíše nahoře, ale kočinky, žerzejští obři, hedvábničky, ale i australky nebo bílefeldky by vysoko umístěná hnízda ignorovali a raději by snášeli na zem. Také při zařazení mladých kuřic do hejna dospělých slepic je dobré umístit spodní řadu hnízd níže nad podlahu.
Příčinou zanášení může být i malý počet snáškových hnízd, pokud jsou hnízda přeplněná, některé slepice si budou hledat jiná místa. Na jedno hnízdo počítáme 3–5 slepic.
Pokud jsou slepice v hnízdech vyrušovány, nebudou v nich snášet. Příčinou může být přítomnost hlodavců, i chování některých jedinců z hejna. Měla jsem v chovu kohouta, který většinu dne trávil v hnízdě, je to velmi nepravděpodobné, ale vypadalo to, že „drží místo“ některým slepicím, jiné vyháněl. Ty se pak snažily snášet jinde. Pomohlo umístění dalších hnízd na jiné straně kurníku.
Hnízda zejména v letních měsících blokují kvočny – kromě toho také zahřívají a tím snižují kvalitu čerstvě snesených vajec od jiných slepic.
Většinou se v chovech používají otevřená snášková hnízda, své přednosti má umístění kontrolních snáškových hnízd. Tato jsou poměrně náročná pro chovatele na čas (musíme je alespoň třikrát denně vybírat a vypustit slepice, které již snesly vejce), nosnice je po snesení vejce nemůže sama opustit. Získáme však velmi cenné informace o snášce jednotlivých nosnic, můžeme pak také líhnout rodokmenově. Na jedno hnízdo počítáme jen 2–3 nosnice.
Další požadavky
Připravená hnízda by měla splňovat i další požadavky. Musíme je udržovat čistá. Na čištění má vliv materiál, ze kterého je hnízdo zhotoveno. Snadno se udržují hnízda plastová nebo z pozinkovaného plechu, náročnější jsou dřevěná hnízda. Velmi hezky vzhledově působí klasické proutěné kukaně. Jsou náročné na údržbu.
Vejce by se z hnízd neměla vykutálet, tedy nesprávným směrem. Zabránit tomu může vyvýšená hrana přední strany hnízda. Výšku opět volíme podle plemene, ale i podle použité podestýlky, která „zvedne“ dno hnízda. Pokud neumožníme slepici vyhrabávat vajíčka z hnízda, sníží se i riziko rozbití a požírání vajec.
Vhodnou podestýlkou je řezaná sláma, popř. seno nebo dřevitá vata.
Zajímavým řešením je použití speciálních košů, ze kterých se vejce po snesení odkutálí do zásobníku – prostoru mimo hnízdo. Stejně dobře lze využít zešikmené dno hnízda nebo dvojité dno např. u dřevěných hnízd.
Před hnízda umisťujeme náskokové tyče, které slepicím usnadní přístup do hnízd. Hnízda umisťujeme co nejdál od vstupního otvoru z výběhu, aby si drůbež o čistou podestýlku očistila běháky, především pokud je výběh po dešti zablácený. Prostor nad hnízdy by měl být zešikmený, tak aby tam slepice nemohly hřadovat a znečišťovat hnízda.
Kontrolujeme také, zda slepice v hnízdech nenocují – pokud ano, je třeba hledat příčinu, nebo zamezit slepicím v noci přístup do hnízd.
Jestliže odchov i chov probíhají na stejném místě, umístíme snášková hnízda ještě před začátkem snášky. Kuřice si na ně zvyknou a my tím předejdeme zanášení vajec.
Parazité
Pokud slepice zanášejí, příčinou mohou být parazité ve snáškových hnízdech.
Prevencí proti nim je úklid, důkladné vyčištění prostoru, jeho dezinfekce a dezinsekce. Pomáhá i pravidelná kontrola drůbeže, výměna podestýlky a udržování čistoty hnízd.
Parazité drůbež vyrušují a mohou být také příčinou poklesu snášky.
K nejčastějším vnějším parazitům patří čmelík kuří, všenky a prašivina kůže běháků drůbeže. Objevují se především v létě, kdy mají vhodné podmínky k rozmnožování. Drůbež se jich zbavuje popelením se, pokud k tomu má podmínky. Prevencí je čistota chovného prostoru, jeho dezinfekce a dezinsekce. Většímu rozšíření můžeme zabránit i pravidelnou kontrolou drůbeže, výměnou podestýlky (zejména ve snáškových hnízdech).
Čmelík kuří je roztoč velký asi 0,5 mm, parazitující na drůbeži především v noci. Přes den je ukrytý např. ve skulinách dřeva.
Všenky se na drůbeži zdržují trvale. Naleznete je především v okolí kloaky a pod křídly. Na ostnech krycího peří je možné vidět také jejich vajíčka. Jako prevenci proti všenkám je možné do popeliště přidat některý z přípravků proti hmyzu, chovatelé doporučují i bylinky.
Prašivina kůže běháků je známá jako vápenka. Parazitem je roztoč – zákožka svrabová. Ta dělá v kůži pod šupinami chodbičky, šupiny se zvedají, odstávají, vytváří se pod nimi bělavé strupy a krusty. V pokročilém stadiu se šupiny odlupují, běháky jsou silné. Prevencí je udržování suchého prostředí a výběhů bez bláta. Napadeným zvířatům můžeme běháky opakovaně mazat olejem, sádlem nebo glycerinem.
