Existuje přes 30 druhů amazoňanů. Jejich seznam lze nalézt mimo jiné na internetu. Jednotlivé druhy mívají více poddruhů, což dodává tomuto rodu na složitosti. Některé jsou velmi běžné, a tedy často chované jako domácí mazlíčci. Některé jsou naopak výjimečně vzácné a mohou být předmětem černého trhu.
Nejčastěji jsou chovány druhy amazoňan modročelý – Amazona aestiva a amazoňan oranžovokřídlý (venezuelský) – Amazona amazonica. Pro laika jsou si oba druhy velmi podobné. Pro zkušenějšího chovatele na první pohled rozlišitelné. Další běžný druh je amazoňan kubánský – Amazona leucocephala, jemu velmi podobný je mimo jiné amazoňan jamajský – Amazona collaria, který je naopak velmi vzácný. Mezi ty nejdražší a nejvzácnější patří endemické ostrovní druhy, jejichž přirozené populace jsou málopočetné, k tomu ještě decimované hurikány, některé i pytláctvím a ztrátou biotopu.
Obecně jsou amazoňané velmi krásní a barevní. Jsou různé velikosti a stavby těla. Povahy jednotlivých druhů se někdy značně liší, ale jedno mají společné: bývají většinou velmi společenští, přátelští, přilnou k celé rodině, aniž by jednoho člena milovali a ostatní nenáviděli, jako to bývá u žaka, a jsou schopni imitovat zvuky. Opět zkusíme sice nepřesné, ale alespoň trochu přehledné rozdělení na požadované příjemné vlastnosti a nepříjemné vlastnosti amazoňanů.
• Mluvení
Opět bychom měli nazývat tuto schopnost spíše „imitovat zvuky“. Některé druhy, např. někteří ze skupiny žlutohlavých amazoňanů: amazoňan velký – Amazona oratrix, amazoňan žlutohlavý – Amazona ochrocephala a amazoňan žlutokrký – Amazona auropaliata, jsou opravdovými mistry. Obecně je to však schopnost, kterou lze u mláděte jen těžko předvídat, takže kupovat amazoňana s přesvědčením, že bude „mluvit“, není rozumné. Je to opravdu velmi individuálně rozdílné. Někteří amazoňané jsou v imitaci neuvěřitelně šikovní a i nadaný žako je nepředčí.
• Inteligence
Amazoňan je obecně velmi inteligentní papoušek. Ve srovnání s projevy žaka nebo kakadu sice může být trochu zastíněn, ale mnohdy spíše neprávem. Má, dalo by se říci, klidnější povahu než žako a kakadu, takže to nemusí být tolik viditelné, ale chytrý je někdy více, než majitel dokáže poznat. I on dokáže velmi pěkně rovnat předměty podle barev a tvarů, jako malé dítě. A mnoho dalších věcí.
• Přítulnost
Na rozdíl od žaka a kakadu, s amazoňanem je možné se nekonečně mazlit, aniž by to mohlo mít výrazně špatný vliv na jeho psychiku. Nemívá z toho ani citové ani fyzické problémy (žako citové, kakadu i fyzické). Nelze ale plošně říci, že každý amazoňan je mazlivý. Nejvíce záleží na výchově, a to i v době dokrmování. Amazoňan je navíc schopen mazlit se s celou rodinou, nemívá jednoho favorita jako žako. Pokud tedy toužíte po mazlení s papouškem, je amazoňan dobrou volbou.
• Dlouhověkost
Zde platí podobná slova jako u žaka a koneckonců i všech ostatních zmiňovaných druhů – kakadu a ararauny. Amazoňan může žít desítky let, kolem 30 a víc – dle druhu. Pokud má špatnou stravu, která je jednostranná (slunečnice, ořechy atd.), opouští nás papoušek zpravidla do 10 let věku. Proto se musíme o amazoňana dobře starat, ostatně jako o každé zvíře, které jsme si vzali do péče.
• Tendence k tloustnutí
Amazoňan obecně nemá mnoho originálních špatných vlastností. Tak sem zařadíme alespoň jeho predispozici ke ztučnění. Trochu to souvisí s agresivitou. Někdy se stává, že překrmovaný amazoňan nejen zbytečně přibere, ale v důsledku nadbytku energie se stává více agresivní. Amazoňany je tedy důležité krmit velmi střídmě.
• Škubání
Škubání nebývá u amazoňanů takový problém jako u žaka a kakadu. U amazoňana je škubání zpravidla odpovědí na zbytečné překrmování, případně přeschlé peří. Amazoňan venezuelský je typickým příkladem. Pokud má zbytečně velkou krmnou dávku, mnohdy si začne proškubávat peří (nejčastěji na břiše), odkud může pokračovat dál. Když se dávka upraví, často zmizí i škubání.
• Hlasové projevy
Mnoho lidí řadí hlasové projevy papoušků spíše k nepříjemným vlastnostem. Mělo by to být spíše naopak – měli bychom je vnímat jako hlas džungle. Je nutné si uvědomit, že je to normální a nejedná se o poruchu chování. Může ale někdy způsobit poruchu chování lidí… Před pořízením papouška tedy musíme zhodnotit, jestli celá rodina touží poslouchat vždy při svítání a v podvečer „hlas džungle“. Bydlení v rodinném domku je pro toto rozhodnutí výhodou. Ale chtějí poslouchat našeho mazlíčka při každém rozbřesku i naši sousedi v paneláku, kteří mají ložnici přímo vedle našeho obýváku, kde papoušek spává? Na rozdíl od žaka bývá amazoňan trochu hlučnější. Jejich hlas je sice příjemnější, než má třeba kakadu nebo ara, ale přesto může být důvodem ke sváru.
Opět je doporučitelné nastudovat co nejvíce zdrojů. Na internetu (a někdy i v tištěné formě) lze najít spoustu informací, které nejsou správné a těžko se dají rozpoznat, nemá-li čtenář základní znalosti a především vlastní úsudek. Většina papoušků v lidské péči chovaných jako domácí mazlíčci umírá velmi brzy. Je to smutný důkaz nevhodné péče pramenící z mylných informací.
Obecně je péče stejná jako u jiných větších papoušků, liší se v zásadě jen krmnou dávkou.
U všech papoušků je třeba dávat pozor na jejich všetečnost a zvědavost. Úrazy v podobě nárazu do skla, zrcadla nebo zdi jsou časté. Zvláště u mláďat, která se vše učí, můžou být první letecké pokusy nebezpečné. Volný pohyb po bytě může přinášet i nebezpečí v podobě otrav. Jednak z pokojových květin, ale i třeba těžkými kovy. Olůvka na spodním lemu záclon jsou stále dokola zdrojem smrtícího kovu pro všetečné mazlíčky. Pokud majitel nevyhledá lékařskou pomoc včas, může papoušek rychle uhynout.
Krmná dávka by měla být co nejpestřejší. To je platné pro všechny papoušky stejně jako pro lidi. Energetický obsah je však u amazoňanů nutné obzvláště hlídat. Obsah živočišných bílkovin lze doporučit jen pro páry, které chceme přivést do toku, které právě nesou vejce nebo krmí mláďata. U jednotlivců pouze do věku asi 6 měsíců. Poté už živočišné bílkoviny spíše škodí – přetěžují játra a ledviny. Přerůstá pak zobák i drápy. Pro domácí mazlíčky jsou tedy živočišné bílkoviny nevhodné.
Žádoucí je široká škála ovoce a zeleniny, to u amazoňanů platí obzvláště. Vyhnout se musíme pouze avokádu, které je pro papoušky toxické.
Směs zrní by měla být složena především z netučných semen. Slunečnice, která je v komerčně dostupných směsích pro větší papoušky tak bohatě zastoupena, není pro amazoňany vhodná. Naopak, je spíše nežádoucí amazoňanům slunečnici nabízet. Spíše výjimečně, za odměnu. Stejně tak oříšky. Ty je dobré rozdělit na maličké úlomky o velikosti třeba 2 mm a dávat je pro pozitivní motivaci – tedy za odměnu. Zrniny, které bývají velmi často zaplísněné, lze v dnešní době nahradit granulemi. Granule mají velkou výhodu v tom, že zamezí vybírání jen určitých druhů zrnin a navíc obsahují složky stravy, které zrniny neobsahují a papoušci je potřebují. Granule neobsahují plísně a většinou ani mykotoxiny. Navíc jejich konzumace zabírá obecně více času než louskání zrní, takže se papoušek zabaví. Lze jen doporučit vybírat granule bez barviv, bez konzervačních látek a jiných aditiv.
Příklad krmné dávky na 24 hodin:
1 až 2 lžíce granulí (např. Harrison Bird Foods Adult Lifetime Coarse) nebo zrnin
1 až 2 lžíce ovoce a zeleniny (nedávat toxické avokádo!)
Občasně doplnit papouščím koláčem, který si doma napečete do zásoby do mrazáku, kouskem piškotu nebo ořechu (různé druhy) za odměnu při výcviku. Zbývá-li v misce jídlo, uberte množství.
Amazoňan je ideálním velkým „pet“ papouškem. Málokdy mívá problémy s chováním. Může se naučit skvělé kousky. Zároveň je docela „skladný“, takže může jezdit většinou i na dovolenou, v případě, že je nutné ho nechat hlídat, dobře to snáší a leckdo je schopen se o něj postarat.