Umělé doplňky v chovu papoušků, ano či ne?

Kolik chovatelů, tolik názorů, způsobů chovu a především způsobů krmení svých svěřenců. Krmení, především jeho skladbu a jakost, můžeme řadit mezi nejdůležitější faktory úspěšnosti v odchovu mláďat, ale také jako zásadní faktor pro udržení dobré kondice a zdraví chovných ptáků vůbec. Dalo by se říci, že člověk může udělat „první i poslední“, vystavět vhodné chovné zařízení, nakoupit kvalitní ptáky do začátku a všemožné jiné věci. Pokud však nepronikne do tajů výživy ptáků a nepozná určité zákonitosti, je mu to všechno předchozí na nic a jeho chov nemůže dosáhnout žádných závratně velkých výsledků.

Strava papoušků

Každý chovatel, před začátkem chovu ptactva nebo alespoň již v průběhu chovu, by si měl uvědomit, že ptáci jsou zcela závislí na chovateli, především na tom, co jim poskytne za stravu. V přírodě si papoušek potravu obstarává sám a může si pro ni doletět i na velké vzdálenosti. Ve voliéře je však odkázán pouze na výběr potravy, kterou chovatel nabídne.

Je to nějaký rok zpátky, kdy se na internetovém fóru vedla žhavá diskuse, zda jsou ptáci pestřeji vyživováni v přírodě, nebo v zajetí. Bylo překvapující, že několik lidí tvrdilo, že ptáci v zajetí jsou pestřeji vyživováni. Přiznám se, že s tímto názorem těžce nesouhlasím. Nakonec z diskutujících skoro vždy vylezlo, že přece v zajetí dostanou plnou misku zrní a ovoce a nemusejí se namáhat s hledáním potravy. To je dozajista pravda. Domnívám se však, že mnozí si pletou pojem „výživný“ s pojmem „pestrý“. Samozřejmě, že v zajetí dokážeme papouškům poskytovat výživnou stravu, nikdy se však nepřiblížíme pestrostí přirozené stravě v přírodě. Možná ti, co tvrdí opak, by se podivili při prostudování některých studií, co všechno se nalezlo ve volatech ptáků z volné přírody. Papoušci v přírodě pozřou sem tam i trochu kůry z rozsáhlé palety dřevin nebo pouze jejím okusem do těla dostávají prospěšné látky, požírají ztrouchnivělé dřevo, hlínu, jíly, popel. Dále požírají nejrůznější nedozrálá semena, výhonky, listy, hmyz a jeho larvy, či dokonce vyvržené ryby na břeh, což je specialita papoušků ara. Dále velké množství čerstvých bobulovin, ovoce a nejrůznějších plodů z rostlinné říše, ze kterých papoušci dostávají čerstvý přísun enzymů i dobře vstřebatelných vitamínů. Domnívám se tedy, že chovatel i přes svoji veškerou snahu nemůže nikdy krmit tak pestře, jako by se krmil sám pták ve volné přírodě.

Dva směry

V posledních letech se začíná hodně diskutovat o tom, zda ptákům přidávat umělé přípravky, především minerály a vitamíny do stravy. Na jedné straně konzumní doba, reklamy a všemožné přípravky snad na vše. Jedny mají zajistit to, že se papoušek nebude škubat, druhé stoprocentní plnost vajec, třetí stoprocentně dovedou ptáky do toku. Na druhé straně odpor k tomuto konzumu a docela racionální názor, že papoušci v přírodě také nemají umělé přípravky a jsou daleko krásnější než mnohdy v zajetí. Zde však opět narážíme na problém, že v přírodě ptáci mají extrémně rozsáhlejší paletu poživatin, než jim můžeme nabídnout ve voliérách. Hovořit zde o jednoznačně správném názoru nemá smysl. Kdo se může pasovat na takového odborníka, aby to jednoznačně rozhodl? Snad vědci? Vždyť zkoumají kdeco, a ještě nedokázali odpovědět na základní existenční otázky, nebo vyvíjejí všemožné látky a teprve poslední roky přicházejí na to, jak složitá látka je „obyčejná voda“ a jak se můžou měnit v různých podmínkách její vlastnosti. Tímto nechci znevažovat žádnou vědeckou práci, jen chci poukázat na to, že nikdy nic nevíme definitivně, a to ani vědci.

Střední cesta

Jak už jsem zmínil, je velmi složité posoudit, co je vlastně správné. Jednodušší snad bude posoudit, co je nesprávné. Dalo by se říci, že dnes již víme především z praxe a ne z nějakých teorií, že velký přebytek umělých přípravků, nejrůznějších vitamínů apod. ptákům škodí a mnohdy nadělá tento přebytek více škody než užitku. Je samozřejmé, že opak tvrdí výrobci a prodejci těchto přípravků, ale to jim nemůžeme mít za zlé, je to zkrátka byznys a každý dostal trochu toho rozumu, aby se mohl podívat na věc střízlivě. Fatální následky takového počínání odnášejí především neofémy a další papoušci, kteří nejsou ani z přírody uvyklí na takový vitamínový boom.

Další kontroverzní věcí je to, pokud chovatel nepřidává vůbec žádné doplňky. Měřítko je zde asi jasné. Pokud jsou ptáci v chovu v dobré kondici, mají početné odchovy a poté tyto další generace jsou schopny stejně dobře odchovávat další vitální mláďata, evidentně to, co ptáci dostávají, jim stačí a není potřeba nic přidávat. Ovšem chovů, kde chovatel odchovává na svých ptácích, je poměrně málo. Pak může chovatel odchovávat na pohled pěkné odchovy, avšak s nějakým deficitem, co se týče rozmnožování v budoucnu, a to již nezjistí, jelikož neodchovává od svých vlastních odchovů dále.

Je zde však jedna podstatná věc. To, co se daří u jednoho druhu nebo rodu papoušků, nemusí být dostačující u jiného druhu či rodu papoušků a může takové přesvědčení přinést mnoho zklamání. Mám tím na mysli, pokud se někomu dařil chov bez doplňků u agapornisů či neofém, nemusí se mu se stejným přesvědčením dařit i u pyrurů či aratingů. Další věcí je fakt, že mnoho chovatelů krmí opravdu pestře, ale nekontroluje do důsledku, co který pár opravdu přijímá. Já se také snažím krmit opravdu pestře, jelikož je můj chov v současné době zaměřen převážně na papoušky z Ameriky, ale pozoruji jisté rozdíly i v rámci druhu, například jeden pár papoušíčků konzumuje něco a druhý zas ne. Mezi největší jedlíky v mém chovu, kteří ochutnají snad vše, patří pyrurové. Mám však jeden pár, který jí pouze zrní a stěží ochutná mrkev a jablko. Vše ostatní spolehlivě ignoruje. Proto dostávají každý den klíčené zrní, které je bohatší na vitamíny, a také jim sem tam dám nějaký ten umělý doplněk. Výše popsaný případ je právě ten, kdy by měly být doplňky používány a kde jejich účinky mají opravdu smysl. Je totiž jasné, že by pyrurové na této stravě přežili a možná by se to ani nepodepsalo na jejich vzhledu příliš, ale správný chovatel musí přemýšlet jinak. Ptáci přece mají své odchovy a na těch se může podepsat určitý deficit, který se projeví, až budou vaše odchovy hnízdit u jiného chovatele. Já chci mít svědomí čisté a snažím se, aby měli lidé z mých odchovů radost, proto se snažím vždy krmit co nejpestřeji v období odchovu mláďat, a pokud pár nepřijímá dostatečně pestrou stravu, přicházejí na řadu umělé doplňky.

Z osobního života poučen zastávám názor, že jakýkoliv extrém, ať už na jednu či druhou stranu, nemá smysl a ani delší trvání. V mém životě se snažím ve všem hledat určitou rovnováhu a řekl bych, že ta je důležitá i v krmení papoušků. Domnívám se, že pokud to člověk s umělými přípravky opravdu nepřehání a sem tam přidá nějaký ten umělý přípravek – ať už do vody či míchanice při odchovu mláďat, ptákům může spíše přilepšit než uškodit. Každopádně na správnou rovnováhu neexistuje úplný a zaručený recept a každý si ji musí ve svém chovu najít sám svými zkušenostmi.