Příprava na chovnou sezónu
Zimní období
S přípravou začínám proto již po výstavě, kdy mám k dispozici bodovací lístky jednotlivých ptáků, které si pečlivě prostuduji, abych zjistil nedostatky, které musím odstranit. Při studiu jednotlivých bodovacích lístků si dělám poznámky k jednotlivým ptákům podle jejich čísel kroužků. Pak prostuduji jednotlivé linie a zjistím, co musím ve svém chovu vylepšit a jaké vady odstranit. Záznamy o svém chovu vedu od roku 1970 s určitou přetržkou, kdy jsem chov přerušil v důsledku pracovního vytížení a zaneprázdnění.
Po vytyčení cílů začnu se sestavováním jednotlivých párů kanárů, čemuž věnuji hodně času. Musím si prostudovat rodokmen jednotlivých kanárů alespoň tři generace zpět. Při této práci je nutno znát genetiku kanárů a to vzhledem k jejich barevné kategorii, zejména co se týká dědičnosti.
Kanáry zimuji ve voliérách, a to zvlášť samce a samičky. Voliéry mám umístěny v místnosti, kde je přes zimní období průměrná teplota kolem 10 °C. V předcházejících letech jsem udržoval teplotu ještě nižší, a to kolem 5 °C v zimních měsících. Jelikož v současné době mám v místnosti umístěn i chov čížků ohnivých, udržuji teplotu vyšší. Čížkům ohnivým teplota kolem 10 °C nevadí a jsou ve výborném zdravotním stavu. Každý třetí den dostávají vodu na koupání a toho rádi využívají. Někdy jsou tak mokří, že nevylétnou ani na bidélko.
Příprava na páření
S pářením začnu začátkem března, ale již od měsíce ledna dostávají kanáři k pití vodu s vitamínovými přípravky, a to třikrát v týdnu. Dále podávám různé ovoce, zejména jablka, banán, kiwi a podobně. Ze zeleniny okurku, salát a od poloviny února i naklíčené zrní a vaječnou míchanici. Vaječnou míchanici podávám nejprve suchou a později do ní přidávám nastrouhané vajíčko a naklíčené zrní. Nakličuji směs pro evropské ptactvo. Od ledna podávám i dětské piškoty, které namáčím do různých čajů, např. heřmánkového nebo bylinkového. Bylinky mám nasušené z vlastních zdrojů, a to květ černého bezu, šípky, mátu, meduňku a diviznu. Směs k vyluhování namíchám, spařím vřelou vodou, nechám asi 10 min. vyluhovat a po vychladnutí do čaje namáčím piškoty, které pak dávám do voliéry ve skleněných miskách. Ptáci po zkonzumování piškotů pijí i čaj, který v misce zůstane. Někdy piškoty namáčím do vody, do které přidávám Acidomid a Akvakar podle návodu. Ptáci mají neustále k dispozici i tvrdý rohlík, který rádi ozobávají, a to jim prospívá. Každý chovatel ví, že strouhanka z tvrdých rohlíků bývala součástí vaječné míchanice, ale v současné době většina chovatelů používá vaječnou míchanici, která je běžně k dostání v obchodech s chovatelskými potřebami, a můžeme si vybrat, zda chceme míchanici pro červené kanáry, pro žluté kanáry nebo speciální míchanici pro mozaikové kanáry. Výhodou těchto vaječných míchanic je to, že jsou již obohacené o vitamíny a minerální látky.
Od začátku března začnu prodlužovat den a teplotu v místnosti zvýším na 18 až 20 °C. Jelikož voliéry, ve kterých mám umístěny kanáří samičky a samce, spolu sousedí, sleduji, jak ptáci na sebe reagují, a začínám je umísťovat do jednotlivých párovacích klecí.
Evropské ptactvo
Stejným způsobem postupuji i u evropského ptactva. Do voliéry dávám větvičky třešně, které před tím dám asi na čtrnáct dnů do nádoby s vodou, aby vyrazily pupeny, které ptáci velmi rádi oštipují, a to zejména hýlové. Dále do truhlíků zaseji semena a po vyklíčení dám truhlík do voliéry. Stehlíka, kterého použiji na páření kanářích samiček, přemístím do samostatné klece a kanáří samičky k němu připouštím na odpáření. Stehlíka tak mohu pářit s více kanářími samičkami. K tomuto účelu používám stehlíka, který byl odchován pod kanáří samičkou. Takový stehlík páří stejně jako kanáří sameček. Při připuštění kanáří samičky začne zpívat a samička většinou reaguje tak, že udělá kolébku a dojde k páření. Moje praxe je taková, že odchovám dvě hnízda kanárů a třetí hnízda různých Kříženců.
Klece, hnízda
Párovacích klecí mám několik druhů, a to o rozměrech 50×35×35 cm, 40×80×40 cm. Některé jsou opatřeny přepážkou, a tak po jejím odstranění mám párovnice i o délce 100 cm. Některá hnízda mám umístěna přímo v kleci, ale raději používám hnízda plastová, na zavěšení mimo klec. Jsou praktičtější pro snadnější přístup a kontrolu. Zanedbatelná není ani skutečnost, že plastové hnízdo mimo klec má na horní straně místo pro umístění snesených vajíček a odpadá tak nutnost různých krabiček pro umístění snesených vajíček. Odpadá tak i možnost záměny vajíček při jejich odebírání a umísťování do krabiček mimo klece.
Sezení
Samičky nasazuji na čtvrté snesené vajíčko v odpoledních hodinách, aby se mláďata vylíhla ve stejnou dobu. Kontrolu oplozenosti provádím sedmý den, a to prosvícením. Mladé samečky po nasazení samičky většinou odděluji. Starší samečky ponechám se samičkou po celou dobu hnízdění. Potřebuji-li samečka pářit s více samičkami, přemisťuji ho podle potřeby a po zapáření ho vracím k původní samičce, na kterou je navyklý. Po dobu sezení přestanu dávat vaječnou míchanici a opět ji začnu podávat až dvanáctý den sezení, aby si samička měla čas vytvořit kaši na krmení mláďat. Po vylíhnutí mláďat sleduji, jak jednotlivé samičky krmí, a to zejména nově zařazené do mého chovu. Stává se, že samička v případě přítomnosti samečka mláďata nekrmí, a je to možná z důvodu strachu o mláďata, protože po odchycení pak mláďata začne krmit. Je nutné sledovat i samečky ponechané u samiček, jak se chovají. Někteří krmí samičku i mláďata, někteří jen samičku a jsou i samečci, kteří mláďatům a samičce nevěnují žádnou pozornost, a proto je odchytnu.
Další hnízdění
Samička většinou začíná s dalším hnízděním sedmnáctý den stáří mláďat. V tuto dobu nesmíme zapomínat, aby měla k dispozici dostatek stavebního materiálu, jinak nám začne trhat peří z mláďat. Nemáme-li u samičky samečka, je nutno samečka k samičce dát. Některý sameček po odpáření začne mláďata krmit a pak ho zde můžeme ponechat. V případě, že mláďata pronásleduje, ho nechám dvakrát až třikrát odpářit a odchytnu ho. Je možno zvolit i taktiku, kdy pouštím samičku k samečkovi. Já osobně to praktikuji tak, že samičku k samečkovi pustím navečer a ponechám do rána. Pak dochází k odpáření večer i ráno. Jak samička začne se snáškou, musíme ji ráno zavčas odchytnout.
Mláďata
Odstavení mláďat provádím podle situace, kterou hlavně ovlivňuje doba, kdy samička zasedne na druhou snůšku. Po nasazení už mláďata nejsou žádoucí, protože samičku na hnízdě ruší a mohlo by dojít i ke zničení snůšky. Ideální je, když odstavíme mláďata se samečkem, který je podle potřeby dokrmuje.
Kroužkování provádím u mláďat ve stáří šesti dnů. Je nutno po nakroužkování provádět kontrolu, zda samička mláďatům kroužky nestáhla, nebo při čištění hnízda mláďata nevyhodí. Zde jsou opět velkou výhodou hnízda umístěná mimo klec, která lehce zkontroluji přes mřížku na boční straně nebo pomocí zadních dvířek, které otevřu. Hnízdo podle potřeby vyměňuji a k tomuto účelu mám k dispozici náhradní hnízda.
Při práci s mláďaty již většinou poznám, o jak kvalitní ptáky se jedná a zda mé sestavení chovných párů přineslo očekávaný výsledek. Zejména u kanárů v červené barvě, kterým podávám barvivo již při hnízdění, poznám, o jakou barvu se bude jednat, především zda půjde o ptáky intenzivní nebo neintenzivní.
Sestavení chovných párů
Němečtí a rakouští chovatelé rozeznávají u červených kanárů v lipochromu pět barevných variant, a to intenziv, halb intenziv, medium, schimmel a stark schimmel. Při sestavování chovných párů pak nenasazuji jenom ptáky intenzivní a neintenzivní jako naši chovatelé, ale chovné páry sestavuji podle výše uvedených variant. Výsledky jejich chovů jsou pak znát i na výsledcích u bodovaných ptáků. Zde právě mají naši chovatelé co dohánět a bylo to znát při naší účasti na výstavě v rakouském Linzu v roce 2012. Naši chovatelé označují některé ptáky v červené řadě v lipochromu jako hraniční ptáky, ale rakouští a němečtí chovatelé tyto ptáky mají přesně pojmenované a tyto znalosti využívají při sestavování chovných párů. Chtějí-li např. odchovat kvalitního plísňového Kanára, provedou páření stark schimmel×halb intenziv a dostanou 100 % schimmel. Touto problematikou se chci zabývat v některém ze svých dalších článků. V Německu o této problematice vyšla publikace od Norberta Schramma pod názvem „Die farbenkanarien“.
