Starý článek!
Gusta první
Jako dneska se vidím na lavičce před vesnickým krámem kdesi u Lipna. S kamarády jsme si koupili bochník chleba a konzervu čínského lunchmeatu, což byla moc dobrá masová konzerva, co se dala jíst studená, teplá i osmažená. Tenkrát jsme tu půlkilovku otevřeli otvírákem z obou stran, jedno víčko odstranili a na druhé tlačili jako na píst. Vytlačené maso jsme řezali podle konzervy na plátky, byla to neuvěřitelná dobrota. Když jsme dojedli, zbyla nám plechová roura něco k 10 cm výšky, na etiketu jsme tužkou napsali GUSTA a nasadili to na krk houserovi, co nedokázal odolat kouskům chleba, co jsme mu házeli. Konzerva mu sjela po krku až k tělu, a to žádná husa nedokáže sundat. Docela by mne zajímalo, co na to majitel, když to objevil.
To byl první Gusta, co jsem viděl, od tý doby jich bylo hodně, několik jsem jich i měl. Já mám totiž husy rád, a to jak se zelím a knedlíkem, tak i když štěbetají na louce za barákem. Nikdy jsem nebyl žádný zapálený husí pěstitel, co by mu záleželo na exteriéru a co by husy vozil po výstavách, ale když se někde s husím hejnem potkám, rád se podívám a popovídám. Čas od času něco do svého chovu potřebuju, a tak musím milovníky hus vyhledávat. Vím tedy, jak ten GUSTA v Čechách zdomácněl. Nezapomenutelné bylo hejno v jedné vsi mezi Mostem a Žatcem, vodil ho obrovský strakatý Gusta, co byl nejspíš kříženec husy toulské a naší husy domácí. To hejno mívalo i třicet hlav a jeho vůdce se neohroženě stavěl do cesty nikdy nekončící koloně aut, co jezdila po silnici I. třídy a bránila husám v cestě za vodou.
Ani jeden Gusta
Posledního Gustu jsem koupil kdesi u Loun, bylo po něm plno housat, co skončila v troubě, až jednoho roku nebylo nic, Gusta už byl prostě starej. Nezbylo než sehnat jiného a já se rozjel k Roudnici. Ono to s husami není jednoduché, alespoň tady na severu Čech to tak je. Vidět husu, to se jeden projede. Kde jsou ty časy, kdy bylo hejno pomalu u každé chalupy. Koupil jsem dvě odrostlá housata s tím, že jedno bude určitě houser. Nebyl, jel jsem jinam, pak ještě jinam, bylo skoro po sezóně a já měl doma pět hus, ale Gustu ani jednoho. Co teď? Já už nevěděl, kam se rozjet. Myslím tím na kole, auto nemám a zvířata posílat už léta nejde. Nic se nemá lámat přes koleno, mávl jsem nad tím rukou, ono to nějak dopadne. No a taky dopadlo.
Tady někde musí být houser …
Koncem léta mě pozval kamarád holubář na prezentaci svého chovu. To je taková novinka posledních let. Pozvou se kamarádi, je třeba se postarat, aby měli co jíst a pít, vedou se holubí řeči a je tam dobře. S veselím to nesmím přehánět, domů to mám přes pět vesnic víc jak deset kilometrů, naštěstí po rovině nebo z kopce. Dvě z těch vesnic jsou spojené jakoby v jednu. Rád tam jezdím, protože tam nejezdí náklaďáky, je to po úplné rovině, okolo potoka a je tam na co se dívat. Šlapu si to pěkně v klidu a najednou vidím věc, co jsem si jí nikdy nevšiml. Nalevo ode mne, hned za potokem, stojí udržovaný dům, z něj vyběhla ženská a míří k takové podivné stavbě. Vypadá to jako garáž, jenže je kratší, auto by se tam nevešlo, pod střechou to má několik děr a z nich se kouří. Než si stačím uvědomit, co by to mohlo být, ženská otvírá vrata a vytáhne ven konstrukci z trubek s kolečky na spodku. Na těch trubkách visí klobásy, velké i malé, pletence buřtů a točených salámů. To už stojím, voní to až sem a já dumám, zda z té ženské nemám kousek nějaké té dobroty vylákat, přestože mne kamarád nakrmil a napojil víc jak dostatečně. Mám oči jen pro tu ženskou, co to všechno nakládá na vozík a najednou sssssss … Tady někde musí být houser, na to mám ucho vycvičené, a taky že jo. Je hned za příkopem, hlavu u země, ale přes pletivo na mne nemůže. Pozdravím ho, on vztyčí hlavu, zatroubí a roztáhne křídla. Panečku, to je pašák, tenhle Gusta, velikej, strakatej, podle hlavy kříženec s husou labutí, ten by se mi líbil. Houser je sám, nikde žádná husa, troubí a zřejmě se mu nelíbím. Z chalupy vychází majitel, a prej jestli něco nepotřebuju. A já na to, že jo, že bych moc stál o tohohle Gustu, hus už mám doma pět a housera žádnýho. Chlap řekl moment, zmizel v domě, aby se vzápětí objevil i s pohlednou manželkou. Oběma bylo moc divné, jak je možné, že vím, že se Gusta jmenuje Gusta, tak jim to vykládám i s tím, jak housera usilovně sháním. Ta pěkná paní mi řekla, že mne posílá samo nebe, mají než toho Gustu, už delší čas řeší, jak se ho zbavit, ale ne ho sprovodit ze světa, protože je to kamarád. Domluvili jsme se rychle, oni že mi druhý den Gustu přivezou a vyberou si za to husu, kterou budou chtít. S husou že žádný kamarádění nebude, skončí na pekáči. Proč toho Gustu potřebovali dát pryč, to jsem se neptal, mimo něj žádný jiný zvíře neměli.
Pašák Gusta
Gustovi jsme nechali dvě husy, ale nijak zvlášť v lásce je nemá. U žrádla je první, dokud nemá dost, husy nepustí. První týdny a měsíce vylézal na vyvýšená místa, jako jsou bedny, hromady dříví a podobně, vytruboval a volal svou paní. Později ho to přešlo, skamarádil se s mou ženou, co ho krmí z ruky a hladí, chlapy rád nemá, syčí na ně a štípe je. Jinak je Gusta krasavec s hlavou neustále vztyčenou, ničeho se nebojí a je pěkně zdaleka slyšet. Ten den, co jsem ho poprvé potkal, to byl neobyčejně vydařenej den. Doufám, že po Gustovi bude i potomstvo, a kdyby nebylo, tím myslím vůbec žádné, stejně bych se ho nezbavil. Gusta je prostě pašák.
