Bažant krvavý Ithaginis cruentus (Hardwicke 1822)

Bažant krvavý je drobný druh vysokohorského bažanta, který na první pohled nemá tak atraktivní zbarvení jako většina bažantů držených v lidské péči. To však není zdaleka tím hlavním důvodem, proč tento bažant nebyl, není a již nikdy ani nebude v zajetí chován častěji. Tím hlavním důvodem je velmi vysoká obtížnost jeho chovu. Bažant krvavý dnes patří nejen k nejvzácněji chovaným bažantům, ale i k nejvzácněji chovaným ptačím druhům. Nenalezneme ho v žádné zoologické zahradě na světě, ale jen v několika soukromých chovech. V Evropě tento druh chová pouze pět chovatelů ve čtyřech státech v celkovém počtu nepřesahujícím číslo dvacet. Nyní mezi ně poprvé patří i Česká republika.

Popis druhu

Bažant krvavý je drobný druh bažanta velikostí podobný orebici. Kohouti dorůstají velikosti maximálně 48 cm a slepice okolo 40 cm. Délka křídla je asi 20 cm. Kohouti jsou zbarveni šedavě s odstíny modré. Svrchní křídelní krovky mají nádech zelenavý. Jednotlivá pírka na těle jsou jakoby výrazně ohraničená a připomínají šupinky. Část peří na hrudi je zbarvena výrazně krvavě červeně. Výrazně krvavé zbarvení má také peří na čele, pod zobákem, na krku a na spodině ocasu. Slepice jsou zbarveny červenohnědě s šedavou nebo modrou barvou peří na hlavě. Na hrdle má peří nádech červené barvy. Obě pohlaví mají rudě zbarvené běháky a oranžové nažiny okolo očí. Kromě nominátní formy bažanta krvavého je popsáno ještě deset poddruhů. Není však vyloučeno, že pokud by byla u všech prostudována jejich DNA, byl by tento počet přehodnocen. Zatímco rozdíly ve zbarvení kohoutů u jednotlivých poddruhů jsou více či méně dobře patrné, rozdíly ve zbarvení slepic jsou minimální.

Životní prostředí a výskyt

Bažanti krvaví žijí zejména ve vysokohorských oblastech Nepálu, Tibetu a střední Číny. V Himálaji se vyskytují nejčastěji ve výškách od 3 500 do 4 800 metrů nad mořem. Za určitých okolností a při nedostatku potravy některé populace sestupují i do výšek okolo 2 000 metrů nad mořem. Tito bažanti se zdržují nejčastěji na hranici sněžné čáry. V místech s nedostatkem sněhu jsou více nápadní a tím snáze zranitelní. Vycházejí za potravou do otevřeného terénu, ale jsou vždy poblíž porostů skýtajících jim bezpečný úkryt. Pohybují se totiž poměrně pomalu a téměř nelétají. Ve východním Himálaji jsou tímto porostem rododendrony, jedle a modříny. V Nepálu preferují bambusové houštiny, ale i zde hřadují většinou na vzrostlých rododendronech nebo jedlích. Pokud za velmi nepříznivých podmínek sestupují do nižších nadmořských výšek, úkryt jim skýtají řídké jehličnaté lesy s jedlemi, jalovci a duby. Mimo období hnízdění se bažanti krvaví zdržují v hejnech čítajících 10 až 30 kusů a velkou část dne tráví společným hledáním potravy. Hřadují na stromech, ale i v houštinách na zemi. Byla pozorována také malá hejna zahrabávající se na noc do sněhu.

Potrava

Složení potravy bažantů krvavých se výrazně liší dle ročního období. Celoročně ji hledají téměř výhradně na zemi, ale byli pozorováni i na vysokých rododendronech při okusování květů. Hlavní složku potravy však tvoří zejména listy drobných bylin, listy a výhonky bambusu, mechy, lišejníky, semena a různé bobuloviny. V letním období představuje důležitou součást potravy také hmyz.

Hnízdění

Bažanti krvaví jsou monogamní. Páry zůstávají se svými mláďaty přes zimu. Hejna, která jsou pozorována před začátkem hnízdění, jsou pak už tvořena převážně stejným počtem slepic i kohoutů. Někdy jsou v tomto období pozorovány i samostatné skupinky kohoutů. K hnízdění dochází v dubnu a květnu. Bylo pozorováno, že v Nepálu souvisí s rozkvětem rododendronů. Kohouti v toku se projevují roztažením peří křídel a ocasu, zvedáním chocholky a vystrčením krvavě zbarvených peříček na hrudi. Tok však není zdaleka tak výrazný a hlučný jako u většiny ostatních druhů bažantů. Hlasové projevy jsou spíše tiché a melodické. Do důlku vyhrabaného v listí většinou uprostřed křovin nebo u kmene stromu snáší slepice zpravidla 3 až 7 vajec. V některých oblastech byla nalezena i hnízda vyhrabaná do sněhu. Inkubace trvá asi 26 až 29 dní. Mláďata jsou ihned po vylíhnutí velmi čilá a již během 24 hodin se s rodiči vydávají hledat potravu.

Stav a ochrana

Vzhledem k obtížné přístupnosti prostředí a nadmořské výšce, ve které se zdržují, mají bažanti krvaví relativně málo přirozených i nepřirozených nepřátel. Zranitelné jsou zejména populace žijící v rododendronovém pásmu, kde žije jejich největší predátor, liška šedá. Ve vyšších polohách je loví také sněžný leopard a orel skalní. Tito predátoři však nemají větší vliv na stále se snižující počty bažantů krvavých v některých oblastech. Drobní a nevýrazní bažanti sice nebyli a ani nejsou v zájmu sportovních nebo trofejních lovců, přesto je zejména pro populace žijící na území Číny největším nepřítelem člověk. Větší druhy pernaté zvěře jsou na mnoha územích téměř vyhubeny a domorodci dnes loví i tyto drobné a bohužel i málo plaché bažanty pro maso. Dosud bylo prováděno jen velmi málo pozorování bažantů krvavých žijících převážně v těžko dostupných oblastech a přehled o jejich stavech je jen velmi orientační. Nicméně je pravděpodobné, že některé poddruhy žijící na území Číny a Pákistánu jsou již na pokraji vyhubení.

Chov a odchov

Bažanti krvaví patří k nejvzácnějším ptačím druhům drženým v zajetí. Jejich chov je velmi obtížný a udržet chovu schopnou populaci se nepodařilo v chovatelských zařízeních v Americe, v Evropě, a dokonce ani v Číně, kde jim byly poskytnuty nejen klimaticky nejlepší podmínky. Bažanty krvavé dnes nenalezneme v žádné zoologické zahradě ani v žádném ptačím parku nikde na světě. Výjimkou je jen Shanghai Zoo v Číně, která chová jeden z tamních poddruhů. V minulých letech dostala tato zoo povolení ke sběru několika desítek kusů vajec z volné přírody, ani tak se však nepodařilo mláďata odchovat. V současné době jsou bažanti krvaví drženi jen v několika soukromých zařízeních na světě. Jedná se o nominátní druh, tedy o bažanta krvavého himálajského (Ithaginis cruentus cruentus). Kromě dvou či tří známých chovatelů v USA je dnes tento druh také v chovu čtyř chovatelů v Evropě. Úspěšné a pravidelné odchovy se však daří jen jedinému z nich. Od tří chovných párů se tomuto belgickému chovateli v minulém roce podařilo odchovat celkem pět kusů. Bažanty krvavé nelze držet ve voliérách používaných běžně k chovu jiných druhů bažantů. Chovatelské zařízení musí být celé kryté nejlépe průsvitným stropem, ale tak, aby v něm v letních měsících nebyla vysoká teplota. Tito vysokohorští ptáci velmi špatně snášejí sychravý podzim, vlhkou zimu a horké léto. V evropských klimatických podmínkách jsou velmi náchylní k různým střevním a plicním bakteriálním, plísňovým, parazitárním i metabolickým onemocněním. Jsou svým způsobem potravní specialisté a nelze je krmit krmivy běžně používanými pro ostatní druhy bažantů. Potřebují velké množství vlákniny a nevyhovuje jim velký obsah zrnin v granulích pro kurovité ptáky. Vyhovující složení mají směsi pro tetřevovité, ale i ty jsou spíše doplňkem, a ne hlavní složkou potravy. Důležité je velké množství listů, bylin, bambusu nebo i mechů v krmné dávce. Nedílnou složkou potravy, ovšem jen ve vhodném období, jsou bobuloviny, ovoce, zelenina a hmyz. Hnízdění probíhá v evropských podmínkách v březnu a dubnu. Slepice snášejí vejce do důlku na zem, ale také do košíků zavěšených ve výšce asi 1,5 metru nad zemí. Inkubace v líhni trvá 28 až 29 dní. Pohlaví u kuřat je rozpoznatelné již v prvním týdnu života, kdy se kohoutkům začínají objevovat šedavá pírka na bocích. Opeření dospělců získávají kuřata asi v pěti měsících stáří a již během první zimy jsou mladí kohoutci od starších rozeznatelní jen podle délky ostruh. V létě minulého roku se poprvé podařilo tento vzácný druh bažanta přivézt také do České republiky. Celkový počet bažantů krvavých v chovatelských zařízeních v Belgii, Španělsku, Nizozemsku a u nás však nepřevyšuje číslo 20. Je více než pravděpodobné, že se vzhledem ke snižujícím se stavům v přírodě a zanedbatelným počtům ptáků držených v lidské péči jedná o další ptačí druh, který si v blízké době budeme moci prohlédnout jen na fotografiích ve starších publikacích.