Papoušek rudobřichý
Formy
Papoušek rudobřichý je znám ve čtyřech zeměpisných formách. V českých a evropských chovech je nejvíce zastoupena forma východní, o hodně méně je chována forma jižní, která je v přírodě považována za nominátní. Ptáci východní formy mají spodní krovky ocasní a peří v okolí řitního otvoru rumělkově červené, zatímco ptáci jižní formy mají toto zbarvení žluté. Do chovného páru je vždy nutno zařazovat oba jedince stejné formy, ne je mezi sebou křížit. Bohužel, v naší republice, ale i v zahraničí je k prodeji nabízeno mnoho takovýchto Kříženců, vzniklých nedostatkem chovného materiálu jižní formy. Čistou jižní formu jsem v zahraničí několikrát viděl, ovšem je nabízena za vyšší cenu než východní. Někteří nizozemští a belgičtí chovatelé již nějakou dobu usilují u východní formy o to, aby červená barva na břichu tvořila co největší plochu. Takže červená zasahuje až k holeni a ohraničující odstín žluté po stranách břicha je potlačen. Takto zbarvení rudobřiší jsou opravdu nádherní, a zvláště je-li takto zbarvena i samička.
U východní formy se vyskytuje mutace skořicová, jejíž dědičnost je vázána na pohlaví. Ptáci mají skořicový nádech celého zbarvení těla, mladí jedinci v prvních asi deseti dnech mají červené oči. Tuto mutaci jsem viděl u belgického chovatele. Druhou mutací u východní formy je pastelová, ptáci jsou světlejšího zbarvení, dědičnost je recesivní.
U jižní formy existuje mutace skořicová a lutino. Tento fakt jsem zjistil pouze na internetu, nikde jinde jsem zatím na tyto papoušky nenarazil. Dle obrázku lutino ptáka jde o krásně zbarveného jedince, ale nepodařilo se mi vypátrat jeho majitele ani zemi, kde tento snímek vznikl.
Další formou je forma bledá, u které je celkové zbarvení papouška o hodně bledší než u dvou výše jmenovaných a skvrna na křídlech je bledě žlutá. U jednoho belgického chovatele jsem měl možnost tuto formu zhlédnout. Měl ve svých voliérách čtyři chovné páry s docela početným odchovem, ale cena byla dosti značná.
Poslední, čtvrtou formou je papoušek rudobřichý naretský, o jehož existenci se dozvídám pouze z odborné literatury, ale zatím jsem ho u žádného chovatele neviděl a ani v zahraniční inzerci jsem nenašel nabídku této formy.
Popis jednotlivých forem detailně neuvádím, je možno se s ním seznámit v odborné literatuře o papoušcích.
Agresivní chování
Papoušek rudobřichý je po celý rok a zvláště v období toku a odchovu mladých agresivní vůči všem obyvatelům sousedních voliér. Neustálým naletováním na pletivo provokuje své sousedy a troufne si i na papoušky královské, červenokřídlé i amboiny, což mohu z vlastní zkušenosti potvrdit. Z tohoto důvodu je nutné mít vždy mezi sousedními klecemi dvojité pletivo, lepší je však neprůhledná či matná stěna. Kvůli vysoké agresivitě doporučuji celoročně chovat papoušky rudobřiché pouze samostatně v páru a bez jakékoliv přítomnosti jiného druhu.
Voliéry
Tyto papoušky je možno chovat již ve voliérách o délce 3 metry a šířce 1 metr. Ve voliérách těchto rozměrů mám umístěny i své papoušky rudobřiché. Současná populace těchto papoušků je již značně domestikována, což svědčí o tom, že je možno chovat rudobřiché celoročně v nevytápěných voliérách. Pokud budou chráněni před průvanem a umístěni v suchém prostředí, snesou bez jakékoliv újmy na zdraví i dlouhodobě v zimě teploty hluboko pod bodem mrazu. V mých voliérách v loňském únoru byly teploty asi čtrnáct dní v noci –15 °C až minus –18 °C a všechny čtyři chovné páry rudobřichých zvládly mrazy v pohodě bez újmy.
Sestavení párů
Nejlépe je sestavovat chovné páry z mladých odchovů a z ptáků dosud nespárovaných. Úspěšnost sestavení dobrého páru závisí podle mého pozorování hlavně na samičce, která často odmítá přiděleného samce. Pokud sestavený pár během dvou dní společně nežere na krmítku a jeden odhání druhého od misky, je dle mého názoru lépe pár přepárovat s jinými jedinci (pokud je to ovšem možné), neboť zřejmě spolu mladé nevyvedou. Pokud však budeme sestavovat chovný pár z jedinců již dříve spárovaných, doporučuji umístit oba ptáky odděleně do sousedních klecí a nechat je v nich nějakou dobu na sebe vzájemně zvykat. Nesmíme však zapomenout na dvojité pletivo mezi těmito klecemi, neboť se oba jedinci mohou poranit i přes pletivo. Když bychom je umístili oba současně do jedné klece, je možné, že by samec samici pronásledoval a třeba i zabil.
Hnízdění, odchov
I když velikostně patří mezi menší australské papoušky, hnízdí papoušek rudobřichý většinou až jako dvouletý, a navíc pouze jednou ročně. Hodně brzy na jaře jdou do toku – někdy i koncem ledna, většinou během února. Je tedy nutno mít zharmonizovaný pár již sestavený během podzimu kvůli případnému přepárování. Budku je dobré vyvěsit do voliéry nejpozději počátkem ledna. Pozdější vyvěšení budky může mít za následek promeškání celé chovné sezony. Používám prkennou o základně 18÷18 cm a výšce 60 cm, vstupní otvor má průměr 6 cm. Ten zakryji kouskem kůry. Oba tokající ptáci pak okusováním kůry při tvorbě průlezu do budky ještě více posilují svůj rozmnožovací pud. Po vykousání potřebného otvoru v kůře navštěvují samec i samice budku. Toto chování obou partnerů jsem vypozoroval ve svém chovu oproti tvrzení v literaturách, že budku navštěvuje pouze samička. Avšak asi týden před snáškou navštěvuje budku již jen samotná samička a upravuje hnízdní důlek.
Moje samičky snášejí během února až počátkem března 8–9 vajíček, většinou všechna oplozená. Na nich sedí po celou dobu inkubace, která trvá asi 19 dní, pouze samička. Zasedá na druhé až čtvrté vejce dle velikosti snůšky. První týden po vylíhnutí mláďat krmí jen samička, asi za týden začíná pomáhat s krmením i sameček. Rudobřiší jsou výborní rodiče, oba krmí velmi pečlivě, jsou schopni perfektně vykrmit až do dospělosti 6 mladých (v mém chovu u dvou párů). V zahraničí jsem viděl i 7 krásných silných mláďat v jednom hnízdě. Budku mladí opouštějí mezi pátým a šestým týdnem stáří, nikdy se již do ní nevracejí.
Chování
Asi po čtrnácti dnech po vylétnutí z budky je nutno sledovat starého samečka, neboť některý začne pronásledovat mláďata, zvláště mladé samečky, a je schopen je i zabít. V tom případě doporučuji starému samci ustřihnout na jednom křídle všechny dlouhé letky, čímž ztratí rychlost a obratnost v letu a musí vydávat hodně sil na rovnováhu. Tím dojde i k jeho celkovému zklidnění. Pokračuje-li však v pronásledování i po tomto zákroku, je lépe starého samce přemístit do jiné klece. Zastřižení jednoho křídla lze samci provést i v případě až příliš agresivního průběhu toku a nahánění samice v jarních měsících. Rovněž je nadále dobré sledovat i chování mláďat. U jednoho páru mladí výletci mohou spolu harmonizovat a žrát společně na krmítku v klidu. U jiného páru silnější jedinci pronásledují slabší a i na krmítku je odhánějí od krmení. I v tomto případě je nutno mláďata rozdělit do více klecí dříve, než dojde k úhynu některého slabšího jedince.
V loňské sezoně se v mém chovu stal i tento zajímavý a smutný případ: asi měsíc po vylétnutí mladých z budky se začal starý samec dvořit jedné mladé samičce a svoji (se kterou odchoval tyto mladé) od sebe odháněl a pronásledoval ji. Situaci jsem podcenil a asi za týden jsem po příchodu do voliéry našel chovnou samici na zemi zabitou a starý samec seděl v klidu na bidle s mladou samicí, která mu probírala peří.
Krmení
Papouškům rudobřichým předkládám krmiva stejného složení jako ostatním mnou chovaným australským papouškům. Jen pokud se týká slunečnice mimo hnízdní sezonu, tak tuto zkrmuji pouze sporadicky a ve velmi malém množství, neboť při překrmení (a nejenom slunečnicí) mají tito papoušci sklony ke ztučnění, podobně jako je tomu i u papoušků zpěvavých. V době páření sedí pak oba v klidu na bidýlkách, zatímco neztučnělí ptáci létají divoce po kleci a samec velmi intenzivně prohání samici, která musí často před jeho divokostí zalétnout do budky. Dle mého pozorování právě až zuřivý tok přináší dobré výsledky při hnízdění.
Zajímavé poznatky
Zharmonizovaný pár papoušků rudobřichých chovaných samostatně ve voliéře působí klidným dojmem, současná domestikovaná populace již není tak bázlivá a divoká, jako tomu bylo ještě před lety. Oba ptáci jsou velice pohybliví, často si hrají s kamínky na zemi, s větvičkami, šplhají hbitě po pletivu. S velkou oblibou sedí proti sobě na bidle – ale vždy tak ve vzdálenosti nejméně 10 cm, blíž ne. Tento způsob sedu na bidle jsem u žádného jiného druhu australských papoušků nezjistil. A právě v této protisměrné pozici na bidýlku samička probírá peří na hlavě samečkovi – nikdy ne naopak. Z tohoto důvodu, hlavně pak v období toku, může mít sameček značně holá místa na hlavě bez peří. Sedí-li ptáci klidně na bidle, je modře zbarvené ohbí křídel zakryto přesahujícím peřím z hrudi.
Zdravotní potíže se v mém chovu u tohoto papouška zatím žádné nevyskytly, jsou to opravdu „tvrdí ptáci po všech stránkách“. Doporučuji však pravidelné preventivní odčervování alespoň dvakrát ročně a u mladých asi čtrnáct dní po opuštění budky, neboť rudobřiší tráví hodně času pobíháním a prohrabáváním dna voliéry.
Chov papoušků rudobřichých není nijak náročný. Úspěšnost odchovu značně závisí na vhodném sestavení chovného páru. Tito menší australští papoušci si myslím zaslouží větší rozšíření v našich chovech. V dnešní, téměř neprodejné době papoušků, a to nejen v naší republice, ale i v jiných evropských zemích, se papoušek rudobřichý ještě docela dobře prodává a dá se říci, že je i téměř nedostatkový.
