Návštěva u chovatele drobotiny

Pravidelně, dvakrát až třikrát v roce, navštěvuji s několika kamarády chovatelskou burzu v Nitře. Nemá sice takový rozsah jako Přerov, ale má řadu jiných předností. Podobně tomu bylo i loni v listopadu, kdy jsme v běžné sestavě vyrazili.

Výročí

Vždy první zastávkou po příjezdu na Slovensko je Hlohovec, okresní město nedaleko Nitry. Žije tam náš kamarád, špičkový slovenský chovatel drobotiny pan Augustín Drug. Stejně tomu bylo i loni v listopadu, sestava také stejná. Jako vždy první zastávka Hlohovec a hurá na burzu do Nitry. Po tak dlouhé cestě a dopoledním chození po burze je třeba si trochu odpočinout. A tak stejně jako vždy následuje i odpolední zastavení v Hlohovci. Kdo by si myslel, že si tady řidič i osádka „pospí“ a pokračují dále domů, byl by na omylu. Relaxujeme zde, to je pravda, ale prohlídkou chovu pana Druga. A věřte, vždy je na co se dívat. S „Gustou“ se známe již řadu let, přesto mě vždycky překvapí nějakým zajímavým odchovem nebo nově získanou zkušeností. Letos v lednu oslavil pan Augustín Drug životní jubileum – půlkulatých 65 roků, a také jedno kulaté výročí – 40 let chovu ptáků. Myslím, že toto dvojité výročí stojí za zmínku.

Chov pana Druga

Pan Drug začínal, stejně jako mnoho jiných špičkových chovatelů, s „divočinou“. Později se dostal ke kanárům a od nich přešel k drobným, převážně astrildovitým ptákům. Jedním z druhů, se kterými začínal, byly Amadiny Gouldové, jež choval řadu let, a to ve velmi vysoké kvalitě: v jeho chovu byly i mutace těchto ptáků, což nebylo v té době nijak obvyklé – modří, žlutí i žlutopasteloví ptáci byli velkou vzácností, nemluvě již o jedincích stříbrných. Ve svém chovu měl velký počet druhů, a co je zásadní, tyto druhy nejen choval, ale i ve velké většině odchovával a nadále odchovává. Jeho chovatelskou dráhu na nějaký čas přerušila vážná autonehoda, ale dokázal se k ptáčkům vrátit. Je to dobře, protože to, co je možné spatřit v jeho chovu, se nevidí až tak často.

Chov je umístěn v upravených a zateplených suterénních prostorách. Ptáci jsou umístěni v klecích asi 80–100 cm dlouhých, ve kterých také odchovávají. Na odchovy má pan Drug několik větších klecí. A právě zde se zastavuji nejčastěji. Pohled na hejnko astrildů rákosních žluté mutace nebo amadin perlolících potěší srdce každého chovatele drobotiny. Podobně početné odchovy zde mají i astrildi rudobrví a rudokrcí. Přestože si pan Drug stěžoval, že se jejich chov v loňském roce nedařil, měl odstaveno i několik panenek běloprsých. Na každém kroku je vidět péče, se kterou je o ptáčky postaráno.

„Dedo“

Navíc pan Drug není typem chovatele, který by si své bohaté zkušenosti nechával pro sebe. Ochotně a rád je poskytuje dalším, kteří projeví o chov astrildů zájem. O tom svědčí i to, jak mu familiárně říkají slovenští chovatelé. Pro ně je prostě „dedo“. Osobně si nejvíce vážím toho, že přes zralý věk není pan Drug konzervativní, jak je to občas u chovatelů v jeho věku vidět. Stále se zajímá o to, co nového se v chovu astrildů objevilo, a to jak ve vztahu k ptákům, tak v oblasti krmení, chovatelských potřeb apod. Musím říci, že tak jak mě od návštěvy vzdálenějších burz odrazuje dlouhá cesta, tak se vždy naopak těším na návštěvu Hlohovce. A přiznat si to, že vlastně nejezdím na burzu do Nitry, ale k panu Drugovi do Hlohovce. Tu burzu beru jako zpestření programu. Vždy se nám dostane velmi přátelského, řekl bych až rodinného, přijetí, a to i od paní Drugové, a v neposlední řadě nám věnují pozornost i další dvě dámy – fenky yorkshirského teriéra, které jsou velmi společenské. Je zajímavé, jak ve společnosti lidí se stejnými zájmy rychle ubíhá čas. Těch několik málo hodin, které můžeme strávit návštěvou pana Druga, uteče vždy velmi rychle.

Nezbývá než popřát Gustovi mnoho zdraví, spokojenosti a chovatelských úspěchů ještě na dlouhá léta. Není mnoho takových chovatelů ani na Slovensku, ani v Česku.