Střední plemena králíků v našich chovech III. Činčila velká
Na počátku století vzniklo ve Francii plemeno činčila malá, které tuto imitaci zvládalo velmi dobře, avšak na kožich se spotřebovalo více kožek (činčila malá vážila tehdy zhruba 2,5 kilogramu). Proto se několik chovatelů rozhodlo zvětšit tělesný rámec, a tím samozřejmě i užitkovost – produkci kožešiny. Prováděla se různá křížení s velkými plemeny. Zprvu byly výsledky neuspokojivé, protože se vytrácela kvalita srsti i barvy. Dlouhým a systematickým šlechtěním se ale dosáhlo až současného velmi dobrého stavu.
Rozšíření u nás
Činčila velká (Čv) patří mezi velmi častá plemena v České republice. Její chov měl u nás vždy tradici. Chovatelé si činčilu velkou často pochvalovali pro její skromnost. Plemeno je zastoupeno téměř na každé výstavě. Na vrcholových výstavnických akcích je činčila velká zastoupena zhruba stovkou, zpravidla velmi kvalitních, jedinců.
Popis zevnějšku
Činčila velká by měla být ve všech směrech zvětšeninou svého předchůdce – činčily malé. Jedná se o středně velké plemeno, jehož dospělí králíci by na výstavách měli vážit mezi čtyřmi a půl až pěti a půl kilogramy. Tělesný rámec je válcovitý s dobrým osvalením a silnými hrudními končetinami. Hlava je robustní, a to zvláště u samců. Optimální je široká čelní i nosní partie, dále s výraznými „plnými“ skráněmi. Uši jsou vzpřímené, těsně u sebe postavené, masité, dobře osrstěné a otevřené do stran. Srst je normální, velmi hustá v podsadě, vyrovnaná po celém těle, s dobrou pružností. Její délka je asi tři centimetry. Barva je typickým znakem plemene. Základní barva je rovnoměrně popelavě šedomodrá. Na této barvě vynikají poněkud delší, černé pesíky místně se sdružující v tzv. housenkování (stínování). Tento fenomén je patrný zejména na hřbetě a zádi. Lemy uší jsou černé, zátylkový klín je malý a světlý. Olemování nozder, brady a skrání je šedobílé, nápodobně i oční kroužky. Spodina těla je čistě bílá s dvěma tmavšími skvrnami u pohlaví. Povrch pírka je černý s promíšením světlými chlupy. Barva drápů je černohnědá. Duhovka očí je tmavě hnědá, zornice je černá. Podsada je modrá, a foukneme-li do srsti, zabírá asi 2/3 vzniklé „nálevky“. Směrem nad podsadou je šedobílá až bílá mezibarva o šířce asi 7 mm. Tato je ostře ohraničena od podsady a ideálně je krásně svítivá. Nad mezibarvou je velmi úzký černý proužek, opět zřetelně ohraničen od mezibarvy. Právě tato situace je velmi často oceňována chovateli Čv a působí opravdu velmi pěkně a lákavě. Podsada na spodní straně těla je modrá (bez mezibarvy).
V roce 2006 byl uznán i modrý ráz činčily velké. Zásadním rozdílem je, že je to celkově světlejší (modřejší) králík s modrým stínováním. Činčila velká modrá se však u nás zatím příliš nerozšířila.
Využití
V minulém století, především v 60. až 80. letech, patřila činčila velká k nejrozšířenějším plemenům vůbec. Atraktivní kožešina po vyčinění skutečně dobře imitovala původní činčilu. V dnešní době lze chov činčily velké u nás rozdělit do dvou okruhů. Tím prvním jsou neorganizované drobnochovy, kde se činčila velká často využívá pro křížení za účelem produkce masa pro vlastní spotřebu. Druhou skupinou jsou organizovaní chovatelé v rámci Českého svazu chovatelů, kteří provádějí čistokrevnou plemenitbu a snaží se plemeno stále zdokonalovat v rámci daného standardu.
Kontaktní informace
V České republice existuje od roku 1963 pod ČSCH chovatelský klub – Klub chovatelů králíků činčily velké. Organizovaní chovatelé se mohou stát členy tohoto klubu a podílet se na systematické šlechtitelské práci. Internetové stránky KCHK činčily velké jsou www.klubcv.wz.cz. Na těchto stránkách naleznou zájemci o chov Čv maximum informací a také kontakty na členy či představitele klubu. Speciální výstava činčil velkých se pravidelně koná v Týništi nad Orlicí, zpravidla začátkem měsíce prosince. Na poslední speciální výstavě bylo vystaveno na tři stovky činčil velkých.
