Psí konverzace – část 27. Klíč k tajemství psího jazyka – obávaná puberta
Kdy nastává puberta
Období puberty nastává u psovitých šelem různě. U vlků zhruba v šesti měsících (tedy na podzim, kdy začínají společně lovit se smečkou; u vlčic trvá až do prvního, „falešného“ hárání a u samců ještě déle, až do jejich pohlavní dospělosti). Puberta u odrostlých vlčat se neprojevuje příliš markantně: období privilegií a „hájení“ mláďat je nenávratně pryč. Rodiče i ostatní dospělí členové smečky již mláďata dokonale socializovali, vychovali a zpacifikovali – při společném lovu totiž není trpěna žádná nedisciplinovanost (i když nezkušenost mladých je pochopitelně samozřejmostí). Na úspěšném lovu závisí přežití celé vlčí smečky. Mladí vlci se denně učí a hltají lekce lovecké univerzity doslova všemi svými smysly. Dospělí vlci jsou shovívaví, ale důslední!
U domestikovaných plemen nadchází puberta různě – závisí na plemeni, poněvadž různá plemena dospívají v různou dobu (velká a obří plemena nejpozději). Lze však zobecnit, že většina štěňat psích plemen přichází do puberty přibližně v sedmém měsíci, velká plemena kolem devátého měsíce svého života. Fenky v době puberty zpravidla poprvé hárají. Mladičcí samci, kteří projevují svou dospělost zvedáním nohy při močení, však takto činí často až v devátém měsíci, nebo dokonce ještě později.
Zajímavost z vlčího světa
Přestože se vlci vyvíjejí rychleji než psi (podmínka přežití), dospívají očividně později. Až ve druhém létě života (tedy asi ve čtrnácti měsících) se u vlčic dostavuje období tzv. falešné říje. Tento jev má patrně jediný důvod: vyhledat si partnera. Ve vlčím společenství si totiž partnera vyhledává zásadně samice (má to svou logiku: chce spolehlivého, „nejlepšího“ otce pro svá potenciální mláďata). Mladá vlčice si vyvolí partnera a přivábí a připoutá ho k sobě hravým chováním, které je typické pro období skutečného estru (hárání). Období námluv trvá velmi dlouho a je nesmírně intenzivní. V této době jsou vlčice k případným sokyním velmi agresivní a naprosto nesnášenlivé. Zajímavé je, že po skončení období zásnub se mohou mladí (dvouletí) vlci vrátit do svých rodných smeček, s nimiž loví. „Zasnoubený pár“ se znovu vyhledá až v lednu a tentokrát spolu již zůstávají doživotně a vytvoří si vlastní lovecké teritorium. V únoru a březnu mladá vlčice (asi dvacetiměsíční) poprvé normálně hárá. Vlčice tedy přivádí na svět svůj první vrh ve svých dvou letech.
Pohled do psího mikrosvěta
Je pravděpodobné, že i samice domestikovaných psů by si své partnery (pokud by k tomu měly příležitost) vybíraly samy. Člověk jim však svým řízeným chovem k tomu nedává šanci. Solitérním chovem člověk vyřadil ze psího světa bohužel i fenomén otcovství, které má u vlků nesmírný a nezastupitelný význam. Chovatelé, kteří přivádějí krycího psa k chovné fence ve vhodný den pro početí, v podstatě ani neumožňují psím partnerům dostatečný čas pro hravé sexuální chování a námluvy. Předcházející slova nejsou kritikou, jen pouhým konstatováním …
Syndrom „hluchého“ psa
Avšak zpět ke psí pubertě: v tomto období se zdá nezkušenému chovateli, že se ve vývoji jeho čtyřnohého teenagera všechno pronikavě zvrtne k horšímu! Mladý pes často nereaguje na naučené povely, mohou začít problémy s přivoláním (které se jevilo jako zcela zvládnuté), pes je najednou „hluchý“, zabývá se vším možným jen ne tím, co od něj chceme. Tak přesně to je psí puberta (že by to pesani odkoukali od nás?). Prchlivostí a zlostí nedosáhneme ničeho, jen ztráty vzájemné důvěry. I v tomto období platí jediné: rozvaha, trpělivost a – důslednost! (Eberhard Trumler v knize Pes mezi lidmi poznamenává: „Často slýcháme někoho vyprávět o tom, že pes, který byl až doposud velmi hodný, najednou přestal poslouchat, začal být vzdorovitý, či dokonce agresivní. Takové duševní přeměny nastupují vždy v určitém věku, pokud je ovšem nevyvolal nějaký šokující zážitek neobvyklé povahy. Mám na mysli třeba dopravní nehodu, ránu brokem z pušky nějakého lovce strachujícího se o svou zvěř či podobné události, které u psa na určitý čas, když ne natrvalo, mohou poruchu způsobit.“)
Pokud si někteří majitelé stěžují, že jejich mladý pes začíná být agresivní, najednou si nechce nechat něco líbit a zkouší v hierarchii smíšené smečky postoupit o stupínek výše, mohou začít zpytovat svědomí: udělali nějakou podstatnou chybu ve výchově ve fázi uspořádání smečky (ve věku 5. a 6. měsíce života jejich štěněte). Ani v této situaci však není všechno (a nevratně) ztraceno! Je třeba se citlivě vmyslit do psí psychologie a začít jednat! Ovšem znovu (… a znovu a znovu): s rozvahou, trpělivostí a – důsledností!
Puberta očima
Eberharda Trumlera
„V té době začíná být většina psů vzpurných, klackovitých – chovají se jako výrostci,“ píše Eberhard Trumler v knize Pes mezi lidmi. „Nabýváme dojmu, že celá dosavadní výchova byla k ničemu. Ale nemějte strach. Pokud byla výchova skutečně dobrá, měla smysl. Jen právě v této době nesmíme povolit. Všechno je to úplně jednoduché: menší, nepodstatné věci budeme jednoduše přehlížet, ale všechno ostatní, co ruší navyklý denní řád, zcela rozhodně a bez rozčilování potlačovat, důsledně a neúnavně. Příčina tohoto jevu: u vlčích předků psa panoval zvyk, že mláďata zhruba v deseti měsících věku, kdy přicházejí do tzv. tovaryšských let, opouštějí své dosavadní učitele a vydávají se na zkušenou, aby se toho naučila ještě mnohem víc. Při tom se oddělují i sourozenci. Každá mladá vlčice jde sama, samci se však vypravují společně. Někteří se nevydávají nikam, ale zůstanou raději u starých. Takové přeskupování musí být přirozeně dobře připraveno, proto mladí začínají už v devíti měsících ‘šťourat’ do ostatních, vyměňují si s ostatními názory, přehnaně zdůrazňujíce svou nezávislost. (Pozn. aut.: Takové brzké oddělování mladých vlků od rodné smečky jsem ve volné přírodě nikdy nepozoroval!) Když si ujasníme tyto okolnosti, mnohem lépe svému psu v této poněkud kritické době porozumíme a poučíme ho o tom, že on bude ten, který zůstane trvale v našem hnízdě, ať se mu to líbí, nebo ne! Pes to uzná, a když kritický měsíc pomine, bude nám za naše moudré rozhodnutí vděčný. Zůstat doma je přece mnohem příjemnější …
Zcela zvláštní, ba dokonce klíčovou proměnu pes prodělává v osmnáctém měsíci života. V této době se rozhoduje o způsobu našeho dalšího spolužití se psem. Teď se teprve ukáže, co si vzal z našich výchovných lekcí. Pokud jsme se nedopustili žádné rozhodující chyby, duševní dozrávání našeho psa možná ani nezaznamenáme, všechno bude nadále harmonicky probíhat tak jako doposud. V optimálním případě zjistíme, že náš pes se stal skutečně sebevědomým, působí dospěleji a budí dojem sounáležitosti s námi. Bohužel často je tomu úplně jinak a právě v této době budeme muset splatit účet za chyby, jichž jsme se dopustili. Až do tohoto věku se pes podřizoval nevyhnutelnostem – teď ho však přestane bavit hrát dále hloupého. Tam, kde se v rodině nenajde nikdo, kdo by byl schopen rozhodujícího slova, se např. bude snažit převzít úlohu vůdce smečky. Pro psa je totiž nepředstavitelná skupina bez disciplinovaného vedení, které ví, co chce. Proto on sám začne vychovávat své lidské partnery, ovšem zároveň požaduje bezpodmínečnou poslušnost. Na procházkách bude chtít rozhodovat o tom, kterou cestou se vydat, doma zase o tom, kdo nás smí a kdo nesmí navštívit. Pokud to nebudeme respektovat, potom na nás zlostně zavrčí, vycení zuby a – když to nepůjde jinak – pro výstrahu se po nás ožene. Toto chování nemá nic společného s tím, že by pes byl zlý. Zcela naopak, cítí se za nás zodpovědný, myslí to s námi dobře, protože je toho mínění, že bez jeho vedení bychom byli úplně ztraceni. Pokud se nechceme stát poddanými svého psa, nezbývá nám nic jiného než takového vůdčího tvora dát někomu, kdo bude mít víc porozumění pro to, že se pes cítí dobře jenom tam, kde má pocit bezpečí. To znamená u silných osobností, které ho převyšují sebedisciplínou a důsledností. V takovém případě je ochoten stát se zase hodným a poslušným psem.“
Pokud jste však čtenáři, kteří pravidelně a pozorně „navštěvují“ lekce Psí konverzace, nemusíte se takových smutných konců, před kterými varuje Eberhard Trumler, obávat.
Jak dlouho puberta trvá?
Nebojte se, dá se to zvládnout. Období puberty trvá u psů zpravidla jen pouhý jeden jediný měsíc. Je ovšem třeba v tomto období věnovat svému psu maximální pozornost, poněvadž chyby ve výchově, kterých bychom se dopustili, by si náš mladý pes nesl dále do svého života (a tedy potažmo i do našeho).
Kdy psi dospívají?
V podstatě lze říci, že s nástupem své pohlavní zralosti. Přitom psí samci dospívají pomaleji a postupněji než fenky. Eberhard Trumler v knize „Rozumíme psům?“ píše: „Ze štěněte se stal pes. Dodatečně bych se chtěl ještě zmínit, že na konci druhého roku života dospívá s konečnou platností především pes a stane se usedlejším a vážnějším než dosud. To je také u jeho vlčích předků doba, kdy vlk sám ochraňuje mláďata a vyrůstá ve vůdce smečky. U fen pozorujeme dospělost hlavně tehdy, když vychovají svůj první vrh. Po druhém roce života se tedy stala ze psa plně vyzrálá osobnost …
Pilní pozorovatelé musí studovat ještě několik set intaktních rodin vlků, šakalů, kojotů a dingů, než poznáme opravdu všechny jednotlivosti ve vývoji psa v mládí. Musíme vykonat ještě četné pokusy všeho druhu, abychom zjistili, co jednotlivá vypozorovaná fakta znamenají pro budoucnost psa, jak působí a především jak se z nich pro náš styk se psem můžeme poučit. Musíme to učinit – chceme-li psa brát vážně.“ Geniální etolog psovitých šelem Eberhard Trumler v sobě vždy cítil obrovskou pokoru před poznáním! Po celý život měl pocit, že do velkolepého psího světa nazírá pouhou škvírkou … Buďme stejní: pes není politika nebo fotbal, kterým rozumí každý … Ano: Berme své psy vážně! Pozorujme je, učme se od nich a nepolidšťujme je! Respektujme v psovi psa!
