„Cvičák“ versus soukromá psí škola
Určitě mnoho z vás, kteří máte psa, již zažilo to dilema, kam se obrátit o pomoc s výcvikem. Velká radost z přivezení štěňátka, překonali jste loužičky v bytě a pár rozkousaných kabelů a okousaných kytek, které naštěstí nebyly moc jedovaté. Štěňátko roste a vy zjišťujete, že váš předpoklad o zvládnutí jeho výchovy bez rad zkušených byl mylný. Možná jste si pořídili dominantní štěně, které na vás začíná v některých situacích cenit zuby. Nebo jste si z chumlu štěňátek vybrali nejčilejší kuličku, která ničí, na co se dostane. Třeba vše zvládáte dobře, ale nevíte, jak psa dobře předvést na výstavě. Nebo tak jako mnoho majitelů prvních psů zjišťujete, že vás vaše odrůstající štěně vůbec neposlouchá. Tak začnete hledat v okolí a najdete nejen několik cvičáků, ale i soukromou psí školu. Co si vybrat? Kde hledat radu? Vaše rozhodnutí by mohlo být ovlivněno tím, proč jste si psa pořídili:
• Chov – mnoho majitelů psů se rozhodne zřídit si chovatelskou stanici a zažívat radosti i starosti spojené s odchováváním štěňátek. Tito lidé musí výchovu a výcvik psa uzpůsobit podmínkám, které je nutno splnit, aby se pes stal chovným. Podmínky pro uchovnění se u různých plemen liší. U některého plemene stačí úspěšně absolvovat výstavu a provést u psa stanovená zdravotní vyšetření. Pokud vše dopadne dobře, zúčastní se bonitace, kde psa předvedou obdobně jako na výstavě. Některá plemena musí na bonitaci předvést i své chování, a proto musí splnit předepsaný cvik. Jiná plemena musí kvůli uchovnění složit zkoušku z výkonu. Majitelé psů společenského plemene nemusí navštěvovat cvičák ani psí školu. Vlastník např. Německého ovčáka jistě vyhledá cvičák, protože musí se psem cvičit nejen poslušnost, ale i stopy a obrany.
• Obrana majetku – vzhledem k nárůstu kriminality se mnoho podnikatelů uchyluje k ochraně svého majetku pomocí psa. Ten je ve dne zavřený v kotci a v noci hlídá daný objekt. Některé firmy najímají noční hlídače se psem, kteří společně obcházejí pozemek a v případě nutnosti pes podpoří zákrok hlídače. Takový pes by měl jistě znát základní povely poslušnosti a obrany. V takovýchto případech je také možné psa vycvičit přímo na místě na míru. Pomocí figuranta je možné natrénovat situace, které by během hlídání objektu mohly nastat, a naučit psa, jak je vhodně vyřešit.
• Domácí společník – i ti, kteří si pořídí psa jako kamaráda, který jim má vyplňovat prázdnotu a dělat společnost, od něho chtějí, aby se bezproblémově choval. Netahal na vodítku, moc neštěkal, počkal na ně v klidu před obchodem, neznečistil a nezničil byt. Takový pejsek jistě nepotřebuje k životu nutně umět stopovat ani se na povel např. plazit.
• Parťák pro aktivní odpočinek – mnoho lidí nechce svůj volný čas trávit sledováním televize, ale chtějí něco podnikat. Pořídí si psa a začnou se s ním věnovat nějakému psímu sportu. Dostanou se do kolektivu obdobně smýšlejících lidí a zlepší si fyzičku. Mezi dnes rozšířené aktivity provozované se psy patří agility, tanec se psem, flyball, frisbee, coursing či klasická sportovní kynologie. Podle vybrané aktivity budou volit cvičiště, nebo psí školu.
Dalším vodítkem usnadňujícím výběr mezi cvičákem a psí školou by mohl být fakt, zda máte již nějaké zkušenosti se psem. Ti, kteří již někdy psa měli a zažili při jeho výchově nějaké problémy, vědí, jak se psem zacházet. Jinak na tom bude člověk, který si jako prvního psa pořídí útočného jedince s dominantními rysy. Ten pak jistě neocení řadové cvičení na cvičáku, protože vůbec neví, co si se svým psem počít. Nejprve se musí naučit se psem zacházet a porozumět jeho chování.
Čím se vyznačují a co je běžné pro většinu cvičáků?
V ZKO se scházejí její členové, zejména fandové sportovního výcviku psa, které baví psa cvičit a skládat s ním zkoušky z výkonu. Stává se z nich často parta a mezi majiteli psů vznikají přátelství. Každá ZKO má svůj výbor a další členy, kteří se scházejí ve stanovené dny v určenou hodinu a psi společně trénují v některé ze tří disciplín.
• Stopy – každé cvičiště má najité vhodné „terény“, místa, kde mohou učit své psy stopovat. Štěňátko začíná výcvik stop na krátce posekané louce, zkušený pes trénuje např. i na oranici. Vedoucí výcviku určí psovodům jejich prostor pro našlápnutí stopy. Psovodi vyznačí začátek stopy k tomu určeným kolíkem, případně klackem, a při dodržení daných zásad našlapou psovi stopu. Na konci stopy je ponechán předmět psovoda. Úkolem psa je od vyznačeného začátku stopy, opět při dodržení stanovených podmínek, dojít až na její konec a předmět psovoda označit, např. lehnutím. Vedoucí výcviku sleduje jak kladení stop, tak jejich vypracování psem, sděluje psovodovi nedostatky a uděluje pokyny a rady pro příští stopy.
• Poslušnost – ve většině ZKO se provádí řadový výcvik psů, kdy psovodi se psy nastoupí do řady a vedoucí výcviku velí povely, které oni v řadě hromadně plní. Mezi základní prvky poslušnosti patří přivolání, chůze u nohy psovoda s obraty za pochodu, povely: sedni, lehni, vstaň, aport a odložení. Dále se pes učí zdolávat tři překážky. Zkušení psovodi trénují své psy i individuálně, nikoli v řadě. Někteří cvičí úplně samostatně, někteří pod dozorem instruktora. Zde hodně záleží na zvyklostech té které organizace, do které se rozhodnete docházet.
• Obrany – po společném výcviku poslušnosti následuje trénink obran. Figurant se většinou věnuje zvlášť štěňatům. Majitelé se s nimi rozestoupí do kruhu, uvnitř kterého je figurant, jenž pomocí hadru, kůže, peška či jiných pomůcek dráždí štěňata a rozvíjí u nich kořistnické pudy. Při výcviku obran se v ZKO v dnešní době nerozvíjí agresivita vůči figurantovi, ale výše zmíněný kořistnický pud. Pes má zájem získat jako kořist peška, hadr či později používaný „rukáv“, nikoliv zakousnout figuranta. S ním mívá velmi dobrý vztah a po odložení kořisti se s ním rád pomazlí. Dospělí psi trénují obrany samostatně po jednom. Zkušený psovod vede figuranta a říká mu, co a jak chce u psa procvičit. U méně zkušených psovodů se vedení výcviku ujímá figurant. Určuje průběh tréninku, říká majiteli psa, co má v který okamžik dělat. Učí nejen psa, ale i majitele.
Mnoho cvičáků dnes již nabízí možnost pouze kurzů poslušnosti, kdy se člověk nemusí stát členem ZKO. Zaplatí příslušnou částku a pod vedením instruktora absolvuje s dalšími účastníky většinou deset výcvikových lekcí, během kterých se naučí základní prvky poslušnosti. Některé ZKO do kurzů zařazují nejen výcvik, ale i pomoc při odstraňování nežádoucího chování. Někde je absolvování takového kurzu základní podmínkou pro následné přijetí za člena ZKO.
Ve větších ZKO, většinou ve městech, se můžete setkat i se školkou štěňat, která je určená pro psy od tří do šesti měsíců. Štěňata se tam klasicky necvičí, ale spíše se socializují. Učí se, jak jednat s ostatními psy, a společně si pohrají. Cvikem, který je v tomto věku nejdůležitější, je přivolání a v některých ZKO ho ve školce štěňat vyučují. Setkáte se i se základy chůze na vodítku a povelem sedni. V pár školkách učí i psovody, jak štěně správně odměňovat, jak na ně mluvit atd.
Kromě klasického výcviku se v některých ZKO cvičí i jiné psí sporty. Nejčastěji se setkáte s agility. Při agility je vytvořena trať z překážek. Pes se musí naučit tyto překážky bezchybně překonávat a spolu s psovodem následně absolvovat celou trať v co nejlepším čase.
Kdo vede v ZKO výcvik? Kdo vám bude radit? Dobrovolník, který se vám bude věnovat ve svém volném čase a ze své dobré vůle. Je to člověk, kterého baví práce s lidmi a má s výcvikem psa již určité zkušenosti. Musí absolvovat příslušné školení a splnit zkoušky na instruktora pro sportovní výcvik psů.
Čím se vyznačují a co je běžné pro soukromé psí školy?
Velkým rozdílem mezi cvičištěm a psí školou je pestrost nabídky. Psí školy dnes nabízejí snad vše, co si dovedete představit. ZKO si jsou podobná, nabízejí obdobné možnosti. To je u soukromých psích škol jiné.
Co většinou psí školy nabízejí:
• Individuální výcvik – majitel psa má instruktora sám pro sebe a určí si, co chce během výcviku naučit. Vlastník prvního psa se učí se psem zacházet. Naučí se, jak správně škubnout vodítkem, když pes táhne. Jakou hlasovou intonaci na něj používat. Učí se cviky, které majitel pokládá do života za potřebné.
• Skupinový výcvik – na jednoho instruktora připadá několik psovodů se psy. Pokud je malý počet psů, je stále ještě umožněn individuální přístup ke každému psovi. Psi se učí základní poslušnost potřebnou pro běžný život. Je možno využít i přítomnosti ostatních psů pro trénink přivolání. V hodně psích školách je tato forma výcviku oproti předcházející levnější.
• Výcvik bez majitele – v některých školách máte možnost psa nechat vycvičit. Instruktor naučí psa poslouchat na požadované povely a vám pak výsledek předvede a vysvětlí vše potřebné.
• Trénink zvládání běžných situací ve městě – s instruktorem naučíte psa procházet přeplněnou ulicí bez obtěžování kolemjdoucích a tahání na vodítku, počkat na vás bez štěkání před obchodem atd.
• Trénink v domácím prostředí psa – instruktor vám pomůže odstranit zlozvyky psa, se kterými si doma nevíte rady.
• Převýchova problémového psa – pes je agresivní na ostatní psy, napadá svého majitele nebo je např. bázlivý. Některé psí školy u problémového jedince doporučují psa ubytovat u instruktora a vrátit ho majiteli až po jeho nápravě. Někde vám doporučí na výcvik se psem docházet a budou vás učit, jak psa změnit. Některé psí školy se převýchovou nezabývají.
• Školka štěňat – stejně jako ZKO i některé psí školy provozují školky štěňat. Ty jsou určeny zejména pro psovody nováčky a pro malá štěňátka.
Pokud jedete na dovolenou a váš pes s vámi nesmí, můžete se, stejně jako při problému s výchovou, obrátit na psí školu. Školy, které nabízejí výcvik psa s ubytováním, jsou zařízeny i na ubytování psa z důvodu odjezdu jeho majitele pryč. O psa se vám postarají, na vaše přání ho naučí nové povely, někde vám ho i zkrášlí koupelí či novým sestřihem.
Pokud chcete se psem na výstavu a nevíte, co a jak ho máte naučit, můžete zkusit ve svém okolí najít psí školu, která tuto službu nabízí. Někde vám pomohou připravit psa na zkoušku z výkonu nebo zkoušku uchovňující.
Sortiment služeb psích škol může být skutečně velmi široký, mohou nabízet i venčení psů či psí školku. Jste celý den v práci a nemáte nikoho, kdo by vám psa vyvenčil? I to je služba, kterou některé psí školy nabízejí. Pro psa si k vám dojedou, vyvenčí ho a vyběhaného ho zase vrátí k vám do bytu. Že se vám to nelíbí? Pak můžete psa odvést do psí školky nebo tam jen zavolat a oni si ho odvezou sami. Stejně jako o dítě v lidské školce o něj budou v psí školce pečovat, bude si hrát s kamarády, tentokrát se čtyřnohými, dostane najíst, bude si moct pohrát venku a odpočinout si uvnitř v pelíšku. Až budete chtít, vyzvednete si ho anebo vám ho dovezou domů sami.
Instruktorem v psí škole je většinou člověk, který má psy rád, něčeho s nimi v kynologickém světě dosáhl a rozhodl se spojit koníček se zaměstnáním. Je to člověk, kterého výcvik psů a jejich převýchova živí na plný úvazek anebo tuto činnost provozuje při zaměstnání. Na rozdíl od instruktora v ZKO nemusí splnit žádné zkoušky a projít žádným školením. Jeho kvalitu a znalosti si ověřují jeho zákazníci sami. „Venčitelem“ je také člověk, který má rád psy, má s nimi nějaké zkušenosti, ale nemusí mít tak velké znalosti výcviku a převýchovy.
Co mluví pro a proti cvičáku
+ Cena – návštěva ZKO vás vyjde jistě podstatně levněji než hledání pomoci v psí škole.
+ Přátelství – v ZKO se schází stále stejná skupina lidí, ve které můžete najít nové přátele, a tak se stane návštěva cvičáku příjemná i pro vás.
+ Ověřenost instruktora – člověk, který vám bude radit, musí mít splněné příslušné zkoušky. Máte tak alespoň nějakou jistotu, že o výcviku psů něco ví.
– Střídání instruktorů – výcvikem v ZKO vás nemusí při každé návštěvě provázet tentýž instruktor. Ti se střídají mezi sebou dle dohody tak, jak jim to volný čas umožňuje. Nevýhodou je, že každý instruktor vám může radit trochu jinak a trvá déle, než každý z nich pozná vašeho psa a jeho problém.
– Členství – v ZKO, kterou chcete pravidelně navštěvovat, byste se měli stát členem a zaplatit členský příspěvek.
– Brigády – každá ZKO požaduje od svých členů odpracování určitého počtu brigádnických hodin při udržování prostor, které ZKO využívá. Neodpracované hodiny se ve většině ZKO na konci roku platí.
– Stanovený čas výcviku – v ZKO se musíte podřídit výcvikovým dnům a hodinám. Nemůžete si domlouvat výcvik na dobu, kdy se to hodí vám.
Co mluví pro a proti škole
+ Jeden instruktor – v psí škole se vám bude věnovat jeden instruktor, který tak může vašeho psa a vás dobře poznat a lépe vám poradit. Povede vás po celou dobu výcviku, bude postupovat systematicky v navazujících krocích.
+ Široká nabídka – v nabídce psích škol dnes najdete snad vše, co si dokážete vymyslet.
+ Výcvik na místě podle potřeby – nemusíte cvičit jen v prostorech k tomu určených. S instruktorem se můžete domluvit, že potřebujete pomoci u vás doma nebo třeba ve městě.
+ Výběr, kdy lekce bude – můžete si určit, kdy budete s instruktorem cvičit, vzájemně sladit svůj časový rozvrh.
– Ověření instruktora – instruktor nemusí mít složené zkoušky, a tak nemáte jistotu, že člověk, kterému jdete za rady platit, má dostatečné zkušenosti.
– Cena – cena je v psích školách podstatně vyšší než na cvičácích, kde můžete potkat dobráka, který vám bude radit individuálně a bude mu za to stačit vaše díky.
Možností dnes majitelé psů mají hodně. Máme i možnost si pomocí internetu sehnat reference na jednotlivé psí školy i cvičáky. Je jen na každém z nás si vybrat, k výcviku se někde přihlásit a začít … Pak už musíme jen doufat, že jsme volili dobře a také že si s instruktorem padneme do noty a bude se nám spolu dobře cvičit.
A jaké jsou vaše zkušenosti s cvičáky a psími školami? Napište nám!
