Kambodža a Laos

(Dokončení.) Cestou mě doprovázely různé hlasy ptáků, cvrčků, cikád, všudypřítomných žab, ale nepotkala jsem jediné větší zvíře, jedinou opici, hada nebo cokoliv jiného, kromě toho, že jsem vyplašila dva bažanty. Na jednom místě ležela překrásná housenka, v životě jsem takovou neviděla. Chlupatá, zelená, na každém článku měla modrý čtvereček a čtyři nebo šest výrůstků vypadajících jak miniaturní listy kapradiny.

Na severu vykusuje Čína do laoského území lalok a já se teď pokusím dostat do této části. Vyjeli jsme náklaďákem a po určité době se cesta začala zhoršovat, místy byla rozbředlá, občas zavalená sesutými břehy s kameny a porostem, takže jednu chvíli museli všichni chlapi z auta ven a zabořeni v bahně po kolena a lokty vytahovali ostré šutry. O něco později museli zase kola podkládat a do toho nepřetržitě lilo. Až jsme dojeli k určitému bodu, kde přes silnici stálo hejno lidí, všichni jsme museli ven i s báglama, přejít rozbahněný kus pěšky a na druhé straně nastoupit do připraveného autobusu. Autobus pak jel krokem a nejhorší byly momenty, kdy si s ním bahno prostě dělalo, co chtělo, zadní kola se smýkala až k okraji cesty, pod námi 200 až 300metrová strž a byli jsme u ní tak těsně, že jsem se tam chvílemi radši ani nedívala. Dojeli jsme do jedné vesnice, kde nám bylo sděleno, že dál se nejede, protože cesta je už dva dny zavalená obrovskými šutry a řada kamionů čeká z obou stran na průjezd. Vyhodili nás tedy z autobusu a mně řekli, ať si jdu přespat do něčeho, co by bylo u nás označeno jako zájezdní hostinec – barabizny stojící hned u cesty. Po zhlédnutí smradlavého chlívu, ve kterém jsem měla strávit noc, byla má první reakce, že si půjdu radši lehnout do trávy před barák, ale to je samozřejmě v tropech kvůli nebezpečné havěti bohužel vyloučeno.

Za celý den jsem nic nejedla, ale nikde žádný stánek, ani lokál s jídlem. Když jsem pak bloumala bezcílně po vesničce, hledajíc kus žvance, přiběhla ke mně malinká opička, sedla si mně před nohy a koukala na mě upřeně a živě pohybovala rty, jako by mi něco chtěla říct. Sehnula jsem se k ní a ona se hned překulila na záda a chtěla, abych ji škrabkala na bříšku. Chvíli jsme si tam spolu povídaly a ona si pak vylezla na strom.

Stejně jako v Kambodži, byl i zde, v Laosu, zcela nedávno objeven nový druh hovězího dobytka Vu quang, dále v Mekongu žije obzvlášť ohrožený druh delfína Irravadi a gigantická ryba Pa beuk, která může dosáhnout až 350 kg a je oblíbená pro své výborné maso (velice se podobá našemu sumci), avšak k osobnímu setkání s nimi nedošlo.

Před návratem do Evropy mě čekalo ještě nejedno dobrodružství, ale na zvířata bohatá nebylo. Přestože byla má cesta v podstatě ve znamení překážek a nepříjemností, nelituji toho, že jsem měla příležitost poznat zase nové země, zvyky a mentalitu lidí. Ať už jde o příjemná nebo nemilá setkání, člověk z nich nevychází bez určitého obohacení.