Reaguji na článek „Podaří se zachránit vzácný druh papouška před vyhynutím?“, převzatý z časopisu Ptačí svět, otištěný ve Fauně č.10.
Článek zdůrazňuje, že v roce 1999 došlo k výraznému pokroku, když zkřížili aru Spixova s maracanou a hybridní pár úspěšně vyvedl mladé. To je normální, nikoli výrazný úspěch. Že tento experiment „jasně prokázal, že hybridní pár je schopen úspěšně vyvést mláďata“, by se dotyční dozvěděli i v Kolíně na trhu. Mnohem zajímavější by bylo se dozvědět, jak dopadla samice ary Spix, která byla za posledním volně žijícím samcem poslána, jak proběhlo již dříve tiskem. Jelikož se o ní vůbec nemluví a oslavuje se hybridní pár, řekl bych, že brazilským ochranářům uhynula. Dostali ji zdarma.
Dále článek obviňuje chovatele exotických ptáků, že především oni dostali aru Spixova na pokraj vyhubení díky jeho ceně 40 tisíc US dolarů. Předně: s arou Spix se nikdy neobchodovalo (a přesto je vyhuben). Chovatelé za jeho vyhubení vinu nenesou, neboť kdyby se s těmito papoušky obchodovalo, byli by v chovech více zastoupení. Vinu na tom nese především lhostejnost brazilské vlády k životnímu prostředí a k těžbě pralesů.
Dále: 40 tisíc US dolarů= 1,6 miliónu Kč za kus, což není mnoho, porovnáme-li to s cenou automobilů. Automobil v této ceně není vzácný, ale ara Spixův ano. Čím větší bude jeho cena, tím větší bude motivace k jeho chovu, nakonec jejich cena klesne.
Kdyby nebylo chovatelů, nebylo by čím posledního samce dopárovat. Díky odchovům na Filipínách, Švýcarsku a USA je šance, že jako druh zůstane. Chovatelé to dokázali u bažanta Edwardsova (2000 Kč), Walichova (2000 Kč), bernešky havajské (4000 Kč) a podobně tomu je i u kondora kalifornského, jeřábů a jiných ptáků. Dosud jsem nečetl za tuto práci slovo „Děkuji“.