Jedná se o monogamní ptáky vesměs bez pohlavního dimorfismu. Dospívají většinou druhým rokem a jejich výhodou je, že neničí zeleň ve voliéře. Na rozdíl od křepelek nejsou citliví na vlhko a nejsou plaší. Zjistil jsem, že rod Arborophila je poměrně početný, má 21 druhů žijících pouze v Asii. Bohužel, v Evropě se chová pouze šest z nich a poměrně snadno lze pořídit pouze výše zmíněnou koroptev límcovou. Posléze, na cestách v zahraničí, které s přáteli každý rok pořádáme, jsme se u několika chovatelů blíže seznámili s jejich chovem a asi před 5 lety jsme dovezli prvních několik ptáků tohoto druhu. V dalších letech jsme dovezli ještě další kusy, a tak byl vytvořen poměrně solidní základ k jejich chovu u nás.
Koroptev límcová (fokienská)
Arborophila gingica
(Gmelin, 1789)
Je v zajetí nejhojněji chovaným druhem arborophil. Tak jako u většiny arborophil není ani u tohoto druhu vyvinut pohlavní dimorfismus, takže pohlaví musíme vypozorovat. Kohoutek je větší s širší hlavou. Červené okruží okolo oka má silnější a sytěji vybarvené než slepička. Vždy ráno v jarních měsících se kohoutek ozývá svým charakteristickým hlasem, kdy střídá vysoký a hluboký tón. Slípky volají podobně, ale jejich hlas má jinou tóninu. Délka těla je 28 až 30 cm, váha kohouta je okolo 320 g, slípka váží okolo 250 g. Snáší v dubnu až červnu 3 až 5 bílých vajec, inkubace je 23 dnů. Je endemickým druhem jihovýchodní Číny, kde obývá v rozptýlených populacích lokality Če-ťiang, Fu-ťien, Ťiang-si, Kuang-si a Kuang-tung. Její populace v přírodě je hodnocena jako druh téměř ohrožený (near threatened). Bohužel, tak jako u většiny druhů mají její počty klesající tendenci. Typické lokality, které obývá, jsou husté smíšené lesy a bambusové křoviny ve výškách od 500 do 1 700 m n. m., a to pouze hustě zalesněné oblasti, kde zůstává po celý den na zemi v hustém podrostu. V noci hřaduje ve větvích stromů. Živí se semeny rostlin, ovocem, malými měkkýši a různým drobným hmyzem.
Již několika chovatelům se podařilo odchovat mláďata, vždy však pouze několik kusů. V naší zemi se jejich chov začíná pomalu rozšiřovat. Největších úspěchů dosáhli otec a syn Hoškovi, kteří od svých několika párů docílili nejpočetnějších odchovů. Arborophily jsou velmi vděční ptáci. Nejsou náročné na velikost voliéry. V Nizozemsku, u jednoho velkého chovatele, jsou chovány tak jako bažanti paví ve voliérách o velikosti (š×d×v) 75×250×150 cm. Někteří chovatelé je chovají i v klecích o rozměrech 80×100×50. Já chovám arborophily společně s bažanty diamantovými a satyry Temminckovými. Voliéry jsou o velikosti 300×500×180 cm. Soužití je v podstatě bez problémů.
Krmím kompletní granulovanou směsí pro bažanty, od března do konce června směsí pro bažantí nosnice BŽN, po zbytek roku směsí BŽ3. Několikrát týdně přidávám larvy moučných červů (Tenebrio monitor) a zofobasů (Zophobas morio). Celoročně podávám jablka, která ptáci rádi vyzobávají. Arborophily jsou krotké obdobně jako bažanti satyrové a na zavolání přiběhnou a berou si červy z ruky. Při otvírání dveří u voliéry musím dávat velký pozor, aby mi nevyběhly ven. Zjara si začínají z různých větviček a listů stavět kulovité hnízdo, ze kterého slepičce vykukuje pouze hlava. Vždy nastříhám asi 20 cm dlouhé kousky sušených rostlin (miscantus, bambus) a každému páru dám asi jeden kbelík tohoto stavebního materiálu do voliéry. Takto postavené hnízdo několikrát zbourají a postaví znovu na jiném místě voliéry. Je velmi zajímavé pozorovat je při této činnosti.
Předloni mi poprvé slípky snášely vejce. Bohužel kuřata, která se mi vylíhla, nejevila zájem o potravu a po třech dnech uhynula. Loni jsem měl více štěstí a dosáhl jsem svého prvního odchovu. Slípky bohužel neseděly, a tak jsem líhnul v umělé automatické líhni R-COM 20. Kuřata, která se vylíhla, byla na rozdíl od předchozího roku velmi čilá. Bohužel výpadek elektřiny v prvním týdnu po vylíhnutí způsobil, že kromě jiných kuřat i pár arborophil v odchovně nepřežilo. Z dalšího líhnutí se vylíhla čtyři kuřata. Rychle rostla a ve čtyřech měsících věku se dalo poznat, že mám dva páry. Kuřata jsem krmil v prvních třech týdnech startérem Gibier Start, potom granulovaným krmivem BŽ1 a po dvou měsících BŽ2. Po celou dobu jsem přikrmoval nejprve moučné červy a větším pak zofobasy. Kroužky na arborophily se používají o velikosti 8.
Dalším druhem, který se nám s přáteli podařilo dovézt a který se bohužel obtížně shání, je:
Koroptev rudohlavá
Arborophila torqueola
(Valenciennes, 1826)
Vytváří čtyři poddruhy: torqueola, millardi, batemani a griseata. Tato koroptev má jako jedna z mála arborophil kohoutka a slípku rozdílně vybarvené. Z přiložených fotografií je vidět, že se opět jedná o velmi krásné koroptve. Mají velký rozsah rozšíření, a to Bhútán, Čínu, Indii, Laos, Myanmar, Nepál a Vietnam. Vyskytují se ve výškách od 1 800 do 3 000 m. Délka těla je 28 až 30 cm, váha kohouta je 320 až 430 g, slípka váží 260 až 380 g. V dubnu–červnu snáší 3 až 5 bílých vajec o něco větších než předchozí druh, inkubace je 24 dnů.
Populace v přírodě zatím není ohrožena a je hodnocena jako druh málo dotčený (least concern). Obývá totiž poměrně velké teritorium, proto je ohrožena méně než druhy obývající malé lokality. Jedná se o další druh, který může být chován bez temperovaného zimoviště. Jeho biologie a i hlasový projev jsou velmi podobné předchozímu druhu. Já chovám tento druh také společně se satyry Cabotovými, zatím bez problémů. Nicméně jeden pár jsem měl společně s bažanty pavími šedými a tam došlo k problému. Kohoutek této koroptve slípce bažanta pavího šedého skalpoval hlavu, takže došlo i na šití. Tento pár jsem proto umístil samostatně. V loňském roce jsem bohužel při snášení přišel o jednu slípku, tu se mi naštěstí podařilo dovézt a znovu tak zkompletovat své tři páry. Nyní netrpělivě čekám, jak se bude dařit v letošním roce. Zde musím zmínit opět otce a syna Hoškovy, kterým se loni pravděpodobně jako prvním v České republice podařilo odchovat prvních pět párů těchto krásných ptáků. Jedná se o velmi pěkný úspěch, ke kterému mohu jen blahopřát.
V naší republice jsou chovány ještě další dva druhy arborophil:
Koroptev pruhokřídlá
Arborophila brunneopectus
(Blyth, 1855)
Tuto koroptev chová u nás Zoo Plzeň a Zoo Praha, kterým se podařil i odchov, a pak jeden soukromý chovatel. Délka těla je 26 až 30 cm, váha kohouta je okolo 310 g, slípka váží okolo 260 g. V dubnu snáší 3 až 5 bílých vajec, inkubace je 23 dnů. Výskyt: Kambodža, Čína, Laos, Myanmar, Thajsko, Vietnam, kde obývá lesy v nadmořské výšce od 500 do 1 800 m n. m., kde si přehrabováním listí na zemi hledá potravu.
Populace tohoto druhu v přírodě je hodnocena jako druh málo dotčený (least concern). Její početní stavy sice ubývají, nicméně zatím naštěstí pomalým tempem a díky poměrně velkému rozsahu výskytu jí nehrozí bezprostřední nebezpečí. Taktéž se jedná o druh, který můžeme chovat bez temperovaného zimoviště.
Dalším druhem, který je chován na našem území, je:
Koroptev sumatránská
Arborophila sumatrana
(Ogilvie-Grant, 1891)
Bohužel je zde pouze jeden pár chovaný v Zoo Plzeň. Jeden pár choval ještě jeden soukromý chovatel, ale bohužel o něj přišel. Tento druh se také velmi obtížně shání, tak snad letos budeme mít více štěstí než rok minulý a podaří se ho dovézt. Vytváří dva poddruhy, sumatrana a rolli, přičemž rolli je zastoupen v evropských chovech na rozdíl od nominálního poddruhu. Délka těla je 29 cm, váha kohouta je okolo 300 g, slípka váží okolo 260 g. Vyskytuje se na severu Sumatry a v Indonésii, kde obývá lesy ve výšce 500 až 2 000 m n. m. Snáší 3 až 6 vajec, inkubace je 23 dnů. Jak vyplývá z místa domoviny tohoto ptáka, je při jeho chovu nutné temperované zimoviště. Ani populace tohoto druhu zatím není bezprostředně ohrožena a je v přírodě taktéž hodnocena jako málo dotčená (least concern).
Posledním druhem, o kterém se chci zmínit, je druh, který – pokud je mi známo – zatím v naší zemi není chován. Jeho populace v zajetí je velmi málo početná. Nicméně po něm již několik let s přáteli toužíme a snažíme se ho zakoupit. Tímto druhem je:
Koroptev jávská
Arborophila javanica
(Gmelin, 1789)
Délka těla je 28 cm, váha kohouta je asi 280 g, slípka váží okolo 250 g. Je endemitem, jak již název napovídá, ostrova Jáva, kde obývá horské lesy ve výškách 300 až 2 500 m n. m. Slípka snáší 3 až 4 vejce. Přestože se vyskytuje na poměrně malém území, je její výskyt v přírodě poměrně hojný a populace není přímo ohrožena, a proto je taktéž hodnocena jako druh málo dotčený (least concern). Stejně jako u předešlého druhu je po čas zimního období nutné umístění tohoto druhu v temperovaném zimovišti.
Doufáme, že budeme mít více štěstí než v letech minulých, a snad se podaří tento rok splnit si další sen a i tento v zajetí vzácně chovaný druh se stane milým obyvatelem našich voliér.