Zoo Wuppertal
Výběr cesty
Každou takovou cestu se v poslední době snažíme, pokud je to možné, spojit i s návštěvou zahraničních zoologických zahrad nebo ptačích parků a zabít tak dvě mouchy jednou ranou. Protože zimní období není pro návštěvu zoologických zahrad úplně ideální, snažíme se vybírat ty, které mají dostatek krytých pavilonů, aby bylo možné se v případě špatného počasí schovat do tepla. A protože nás zajímají hlavně opeřenci, vybíráme skoro vždy podle tropických hal a obyvatel v nich poletujících. Ze stejného důvodu padla volba na návštěvu wuppertalské zoologické zahrady. Shodou náhod se nakonec ten, který zoo vybíral, nemohl této akce zúčastnit, a o celou tu parádu tak nakonec přišel. Takže dodatečně: Vašku, díky za skvělý výběr.
Rarity
Zoo Wuppertal byla založena již v roce 1879 a její současná podoba se rozkládá na více než 24 ha, na kterých je možné napočítat přes 500 druhů zvířat z celého světa. Nevýhodou pro české návštěvníky je bohužel vzdálenost 700 km. Hodiny strávené v autě určitě také nejsou ideální, ale když máte dobré spolujezdce, dá se i toto minus v pohodě vydržet. Takže když jsme v 9 hodin zaparkovali proti hlavní bráně, byli jsme první návštěvníci, kteří jí v ten den prošli. Vstupné pak bylo 13 eur za osobu. Wuppertalská zoo neoplývá moderními stavbami, ale i tak má co nabídnout, obrovským tahákem je neuvěřitelná druhová pestrost a zvířata, která v rámci evropských zoo určitě nepatří k často chovaným. Většinu z těch opravdových rarit jsem tak poprvé na vlastní oči viděl právě tady. Po zhlédnutí mapky areálu jsme se rozhodli projít celou zoo a využít toho, že se počasí umoudřilo, přestalo pršet, a tropický pavilon ptactva si nechat až na samotný závěr prohlídky. Přestože sychravé počasí většinu obyvatel klecí a voliér zahnalo do vytápěných pavilonů, hned u prvního proskleného výběhu, napojeného na pavilon opic, jsem nevěřil vlastním očím – ve venkovní části se procházeli tři samci drilů černolících (Mandrillus leucophaeus). Jak se později ukázalo, bylo takových skvostů v zoo k vidění opravdu více. Mezi primáty to byla určitě i skupina hulmanů tmavých (Presbytis obscura). Wuppertalská zoo má i nádhernou kolekci kočkovitých šelem, za všechny jistě stojí za zmínku kočka zlatá (Profelis temmincki), která také není často chovaným druhem. V pavilonu kočkovitých šelem bylo v prosklené vitríně k vidění i další překvapení v podobě rypošů hrabavých (Cryptomys anselli). Dalšími perličkami, které je zde možné vidět a nebývají v zoo častými chovanci, byl pár chocholatek žlutohřbetých (Cephalophus silvicultor), v pavilonu teraristiky želvy Albertisovy (Emydura Albertisi) nebo krokodýlovec čínský (Shinisaurus crocodilurus). A takových skvostů je v zoo mnohem více, na své si tak určitě přijde každý. Zajímavou stavbou v zoo je pavilon tučňáků s 15 metrů dlouhým podvodním tunelem, kde je možné obdivovat rychlost potápějících se tučňáků přímo nad hlavami procházejících návštěvníků.
Ptačí pavilon s tropickou halou
Po 3 hodinách strávených v zoo nám zbývala k prohlídce poslední stavba, a tou byl ptačí pavilon s tropickou halou. Nejprve jsme si prohlédli několik venkovních voliér, kde bylo možné spatřit např. majny Rothschildovy (Leucopsar rothschildi), leskoptve kovové (Lamprotornis chalybaeus), drozdíky bělotemenné (Cossypha niveicapilla) a pár zástupců eurofauny. Trošku zklamaní jsme proto vstoupili do vnitřní části haly. Prosklené voliéry, které jsou z obou stran haly, však předčily naše očekávání, v každém boxu bylo na co koukat, k vidění byly hned dva druhy koting, kotinga purpurovohrdlá (Querula purpurata), nádherná kotinga vínorudá (Xipholena punicea) a trogon zelenohřbetý (Trogon viridis). Nechyběl ani zástupce kolibříků, kolibřík Amaziliin (Amazilia amazilia), a několik kusů lelkounů sovích (Podargus strigoides), kystráček modrolící (Entomyzon cyanotis), kukalka chocholatá (Coua cristata), pita kápovitá (Pitta sordina), vousák žlutokostřecový (Pogoniulus bilineatus) a zoborožík malý (Philemon citreogularis).
Avšak skutečnou bombou pro nás byl samec skalňáka andského (Rupicola peruviana) a překrásný strdimil proměnlivý (Nectarinia venusta). I chovatelé papoušků by si přišli na své při pohledu na nádherného kakadua palmového (Probosciger aterrimus) nebo pár amazoňanů černozobých (Amazona agilis). Jedinou vadou na kráse bylo šero v hale a skla, přes která se nedalo dobře fotit. Na konci pavilonu byl vchod do tropické haly. To, co jsme nemohli vyfotit uvnitř pavilonu, jsme si bohatě vynahradili tady, hned po vstupu nás přiletěl uvítat zvědavý samec skalňáka andského, který se posadil jen metr od nás na zábradlí vyhlídky. Na dosah ruky během minuty přilétl také samec pipulky modré (Chiroxiphia caudata), který rozjel pětiminutový koncert pro naše uši. Nad hlavami nám poletovaly tangary mexické (Tangara mexicana) a sedmibarvé (Tangara chilensis), na krmné desce byl párek koting třpytivých (Cotinga purpurata) a sameček pipulky zlatohlavé (Pipra erythrocephala). V hustém porostu u protékajícího potoka jsem našel samici skalňáka, která právě sbírala materiál na hnízdo, jež jsem později objevil hned na stěně vedle vstupních dveří, kudy přicházejí návštěvníci. Samici to evidentně nevadilo a dál se věnovala úpravám svého nového domova. Na nejvyšším bodě železné konstrukce posedával párek tyranovců rubínových (Pyrocephalus rubinus) a na chvíli jsme zahlédli i hrnčiříka světlenohého (Furnarius leucopus). V hale jsme strávili skoro hodinu a jen těžko se nám odtud odcházelo. Samozřejmě jsem nevyjmenoval všechno, co je možné ve wuppertalské zoo spatřit, ale určitě mohu její návštěvu doporučit! Sám doufám, že se sem ještě někdy v budoucnu podívám.
