Čížek lesní Carduelis (Spinus) spinus (Linnaeus, 1758)
Systematika
Čížka poprvé popsal zakladatel systému Linné ve svém díle Systema Naturae, edice 10, strana 181 jako Fringilla spinus, Evropa. Původ vzorku potom upřesnil Hartert na Švédsko v roce 1903. V současnosti jsou čížci řazeni do společného rodu Carduelis spolu se stehlíky, zvonky, konopkami, čečetkami, ačkoliv jsou to mnohdy ptáci zcela jiného chování. V čase, kdy Josef Jirsík společně s malířem Svolinským vytvořili onu nepřekonatelnou knížečku o našich ptácích, tomu bylo jinak. Čížci byli řazeni do samostatného rodu Spinus. Většina čížků žije na obou amerických kontinentech, hlavně na jihu. V Severní Americe je nejrozšířenějším druhem čížka čížek severoamerický – Carduelis pinus (Wilson, 1810), který v podstatě vypadá jako samice našeho Čížka lesního. V euroasijské oblasti najdeme jen jeden druh čížků, kterým je právě ten náš čížek. Literatura říká, že je to druh monotypický, který nevytváří žádné zeměpisné formy, ačkoliv se vyskytuje na rozsáhlém území. V Evropě se s ním můžeme setkat v hnízdní době od Alp až po severní Švédsko na severu a od Anglie na západě až po západní Sibiř. Tam existuje v jeho oblasti výskytu velká mezera a sídlí zase asi od jezera Bajkal až k mořskému pobřeží na východě. V této oddělené enklávě se pak ptáci chovají poněkud jinak. Ti východní, jak se zdá, opouštějí pravidelně svoje hnízdiště a zimují hluboko na jihu, v severní až střední Číně, nebo dokonce až na jejím jižním pobřeží. V Evropě opouští svoje hnízdiště pravidelně jen opravdu ty nejseverněji žijící populace.
Chování čížků
Čížek je považován v Evropě za stálý nebo potulný druh ptáků. Oni skutečně nejsou tažní ptáci. V zimě se s nimi sice můžete potkat ve Španělsku, ve Francii nebo až v severní Africe, kde nehnízdí, ale jejich výskyt v těchto končinách nemá žádný pevný charakter, je náhodný. Čížci jsou potulní nomádi, kteří jsou dnes tady a zítra již docela někde jinde. A nevrací se nijak horlivě ani na svoje původní hnízdiště, na místa, kde se narodili. Skutečně tažní ptáci, převážně však samci, mají silný vztah ke svému rodišti nebo místu, kde hnízdili v minulém roce. Třeba rehek zahradní. Jednoho a téhož samce jsem po čtyři roky po sobě chytal na zahradě našeho domu, kam se pravidelně vracel. Ne tak čížci. Jednou mohou hnízdit u nás, podruhé třeba ve Finsku. Jsou to lesní ptáci, kteří dávají přednost smrkovým lesům severní Evropy, a samci, kteří obvykle jsou u ptáků ochránci teritoria, se na svá dřívější území asi vůbec nevrací. Jsou to otužilí, potulní Vikingové. Odhaduje se, že až 90 % evropské populace čížků hnízdí ve Skandinávii, východním Pobaltí a severním Rusku. Evropské populace se pak odhadují na 20 milionů hnízdících párů. Odhadnout počet hnízdících párů u nás je nadmíru obtížné, proto se také údaje liší. Naposledy se odhadovalo 90 až 130 tisíc hnízdících párů, což by bylo méně než jedno procento evropské populace. Avšak migrační charakter jejich výskytu i při hnízdění je znám a přisuzuje se hlavně úrodě semen jehličnatých stromů. Nepřikládal bych tomu až tak velký význam, protože čížci se mohou k semenům v šiškách dostat v průběhu roku jen v omezeném časovém období. Teprve když jarní slunce šišky ohřeje a začnou se otevírat, mohou se čížci k semenům dostat. Vypadaná semena mohou pak sbírat ještě po nějakou dobu i na zemi, což asi zase nijak horlivě nečiní. Musí se tedy živit nějakou dobu i v době hnízdění jinými semeny, než jsou semena jehličnatých stromů. Ale abych jen nepředával cizí moudra. Na vlastní oči jsem viděl čížky v přírodě pást se hlavně na semenu břízy a olše. Potom na semenu borovice kleče, kde jeden samec vybíral semena z právě otevřených šišek. Těsně u Chocerad jsem přistihnul jednou čížka, jak vybírá na poli mák. A ještě kdysi, těsně u lanovky v Peci pod Sněžkou, se jeden krásně vybarvený samec pásl na zemi na semenu pampelišky. Pampeliška je v době hnízdění pro naše pěnkavovité ptáky asi vůbec nejdůležitější rostlinou. Ve stadiu vhodné zralosti semen ji mohou nalézt poměrně po dlouhou dobu. Třeba konopky mívaly svoje hnízdění přímo načasované tak, že krmily mláďata téměř výhradně semeny pampelišek. A nejspíš to dělají i čížci. A nakonec mám v povědomí, že jsem viděl čížky i na lnu, ale nemohu si vzpomenout, kde to bylo. Čížek je pták, který je mlsný, ale současně dokáže i hladovět.
Okolo přelomu letopočtu byl najednou jarní průtah čížků tak silný, že si toho všimli snad všichni. V Kobylisích býval tenkrát významný chovatel neofém, který nechal otevřenou voliéru po ptácích, které přemístil do zimoviště. Celé hejno čížků tam žralo proso. Přišel, voliéru zavřel a rozdával čížky.Vzal jsem si tenkrát pár. Ptáci byli tenkrát hladoví a mířili co nejrychleji někam na sever, cítili příznivé jaro. První den jsem jim dal proso a senegal. Brali to, protože, jak známo i od ptáků, hlad je nejlepší kuchař. Druhý den jsem jim dal již krmení správné pro čížky. A od té doby do prosa ani nezobli. Zkoušel jsem třeba tři dny jim předkládat jenom to proso, čekali. Vydrželi déle čekat, než jsem vydržel já dívat se na to jejich čekání. Po nějaké době jsem zase někam jel, proto jsem dal ptákům krmení na čtyři dny dopředu. Pak krmím a koukám, ti čížci mě tak nějak hladově sledují. A podívejme, omylem jsem dal jejich mističku do prázdné klece pod nimi. Ve své kleci sice měli nějaké krmení, které jim nechutnalo v době blahobytu, stejně však byli bez toho svého, oblíbeného, celé čtyři dny. I mezi jednotlivými ptáky jsou velké rozdíly. Jeden pár nemá v podstatě o nic zájem, nevyzobe ani zelené klásky jitrocele nebo jablko vsunuté mezi dráty klece, zatímco ten druhý bere všechno. Dokonce vyzobe i klásky senegalu. Mák ovšem vezmou všichni. Přitom na jejich tělesné kondici nenajdete žádný rozdíl. V literatuře se dočtete, že svá mláďata krmí čížek v prvních dnech jejich života mšicemi a drobným hmyzem. Ono to není tak docela přesně popsáno. Čížek je klasicky semenožravý pták, který mláďata krmí potravou, kterou jim vyvrhuje z volete. Jsou sice v podstatě také jiní semenožraví ptáci, kteří mláďatům nosí plné zobáky hmyzu, který jim vkládají přímo do krku, třeba pěnkavy nebo strnadi, avšak karduelidi (ten název je používán jen v chovatelské hantýrce) krmí vyvrhováním potravy. Správnější by tedy bylo, kdybychom řekli, že v době raného mládí svých potomků berou staří ve zvýšené míře i hmyz, který nejprve sami spolknou a až poté jím krmí. Ano, čížek i nějaký ten hmyz sem tam potřebuje. V mládí jsem držel poloochočeného čížka, který miloval zlatoočka. Takový ten zelený, křídlatý, síťokřídlý hmyz, který najdete někde mezi okny. Takovou lahůdku si bral ihned přímo z ruky. Pokud jsou zvyklí brát míchanici, postačí několik bílých, právě svlečených moučných červů. Dnes krmíme čížky v kleci speciálně namíchanou směsí pro evropské ptáky, kterou můžeme obohatit ještě nějakými olejnatými semeny, jako nigerem, lnem, čekankou, perilou, mákem. Z moučných semen berou spolehlivě asi jen lesknici. Samozřejmě dáváme drcenou slunečnici a semenec. V poslední době dostanete, obvykle však jen na zahraničních burzách, takovou tu drobnou, okrasnou slunečnici. Tu pak nemusíte drtit.
Vzhled čížků
Čížek, podle názoru ornitologie, je druh ptáků, který je monotypický, nijak se neliší v severní Evropě od ptáků z Dálného východu. Není to tak docela pravda. Staří ptáčníci odlišovali čížky olšové od březových. Nevím, jak a čím se tito ptáci lišili. Avšak každý ví, že může být samec čížka, který má černou skvrnu na bradě pod zobákem, zatímco ten druhý ji nemá vůbec. Jsou pak i ptáci, kteří mají malé nebo jen naznačené skvrny. Neboli přechodný typ. Ornitolog vám řekne, že to nic neznamená. Ve skutečnosti to znamená, že ornitologie neví, co by to mohlo znamenat. Přinejmenším to znamená, že někteří ptáci tu skvrnu mají, zatímco druzí ji nemají. Nevíme však, proč nebo jestli na nějakém území převažují bradatí nad holobrádky, či snad někde nedávají samice přednost bradatým, anebo si vybírají vhodnější samce podle jiných měřítek. Nakonec nevíme jistě, jestli se tento jev vyskytuje i u té východní populace. Víme jen, že takoví ptáci se potulují v Evropě. Proto každá fotografie na internetu, která byla pořízena ve volné přírodě a u které je uvedeno, kdy a kde se tak stalo, je nesmírně cenným materiálem. Třeba ve fotogalerii dánských fotografů ptáků, kteří cestují po světě, najdeme fotografii čížka pořízenou ve Vysokých Tatrách v hnízdní době. Samec je bradatý jako pravověrný muslim. Nemusí to vůbec znamenat, že ti ze Slovenska jsou všichni bradatí, nicméně pokud nebudeme mít celou sbírku přesně lokalizovaných fotografií, nepokročíme ani o píď. Jenže to všechno není tak jednoduché a ani se to asi nedá dělat příliš systematicky. Třeba si vůbec nevzpomínám, že bych viděl fotografii čížka u hnízda s mláďaty. Není se zase čemu divit. Čížci staví svoje hnízda s oblibou někde vysoko v korunách smrků. To by musela být zatracená náhoda, třeba že by takový smrk stál pod nějakou skálou, ze které by pak fotoaparát dohlédl do jeho hnízda. Nebo mohou být hnízda čížků i v pásmu kleče, ta nebývá nijak vysoká, ale zase roste jen hodně vysoko, kam se vydrápe již jen málokdo. Nedivme se proto, že nejsme tak moudří, jak bychom měli.
Čížci v moderním chovatelství
Ještě v dobách nedávno minulých, za časů mého dědečka, býval čížek oblíbeným klecním ptákem. Spolu se stehlíkem. Čížek není ani zdaleka tak dobrým zpěvákem, je to spíše jen takový chrchlal, je však rozeným klaunem, který je celý den v pohybu. A dá se zakrátko dobře ochočit. Když přišly první rozhlasové přijímače, krystalky, ztratili postupně klecní zpěváci svoje výsadní postavení v domácnostech. Musíte se o ně starat, zatímco u rádia či televize jen zapnete knoflík a můžete začít nadávat. Nicméně čížek zůstal ideálním klecním ptákem. Někde u domu stačí nevelká celoroční voliérka, aby ptáci měli po celý rok svůj pocit spokojenosti. A docela dobře i hnízdí. Máte s nimi mnohem méně práce než s ptáky exotickými. Avšak pozor. V době hnízdění jich nemůžete držet v jedné voliéře hejno. Jsou teritoriální, budou se prát. Jen v opravdu větší voliéře mohou být dva nebo i více párů. Ten prostor musí být natolik veliký, aby si ptáci mohli mezi sebou vymezit nějaké hranice. Tady je to již moje a sem mi nelez, nebo bude zle. Potom není odchov čížků v podstatě žádným problémem. Zahnízdí však i v docela malé kleci. Přišel jsem takhle ke konci listopadu do Baumarktu a měli výprodej věnečků po dušičkách. Jeden malej, z umělý hmoty, stál 10 Kč. Nekupte to. Vrazil jsem jej do kanářího hnízda, jak se věší na klec zvenku. Trochu ještě vypletl kotlinku březovými proutky a přidal trochu sena a pucvol. Vytvaroval železnou koulí, která bývala zátěží ve stavebním jeřábu. Hned druhý den jsem pozoroval, že se to samici líbí, kolaudace dopadla dobře, začala sama dostavovat.
Dneska však potřebujete k tomu, abyste mohli čížky držet doma, úřední povolení. To mnohé chovatele odrazuje. Čížci ve venkovních voliérách často trpí vápenkou, takže jim třeba musíte sundat kroužky. To se zase nelíbí kontrolním orgánům, takže se můžete dostat do potyčky. A potom, u nás je to laciný kraj. Svoje kroužkované odchovy těch několik málo chovatelů raději vozí na prodej do zahraničí, než aby se dohadovali o ceně doma. Evropské ptactvo je populární někde na západ od nás, hlavně v Belgii a samozřejmě v Itálii. Většinou se však chovatelé zaměřují na mutačně zbarvené ptáky. I u nás jsou již chovatelé, kterým se podařilo vychovat mutační čížky. Asi před třemi lety byl jeden pár žlutých mutantů k vidění na výstavě v Lysé nad Labem. Tedy, ti ptáci byli chovatelem přihlášeni jako žlutí, ale myslím si, že to byli ve skutečnosti žlutí pasteloví. Skuteční žlutí jsou dnes opravdu sytě žloutkově žlutí. Mutací dnes známe povícero a vůbec není divné, když se pojmenování barev mění. To známe od všemožných druhů ptáků. Mutace totiž vznikají postupně a jejich pojmenování živelně. Teprve čas ukáže, nakolik bylo původní pojmenování správné. Mutační jedinci bývají ovšem podstatně dražší než ti původního zbarvení. Jsou totiž výsledkem práce, cílevědomé práce, a ta bývá, jak známo, drahá.
Jsem toho názoru, že chovat moderním způsobem v chovatelských zařízeních i naše domácí ptactvo je přínosem. V první řadě pro správnější chápání chodu přírody. Jsou tu poznatky, které žádným jiným způsobem nezískáte, než když se dnes a denně budete na ty ptáky dívat z bezprostřední blízkosti. Každá věda je plná zavedených klišé, která se papouškují po celé generace, aniž by se je dařilo prolomit. I když mnozí cítí, že tady něco nehraje. Jen v umělém chovu by se třeba zdařilo objasnit, jak je to vlastně s tou skvrnou na bradě u čížků. Dědí se snad dominantně? Líbí se samicím více ti bradatí? Jde jen o to, stanovit si k objasnění nějaký cíl. A samozřejmě potom za svým cílem jít.
