Střední plemena králíků v našich chovech V. Český albín
Tento gymnaziální pedagog a také chovatel králíků si chtěl v praxi vyzkoušet Mendlovy genetické zákony. Cílem bylo získání bílého plemene za účelem produkce kvalitní kožešiny pro kožešnický průmysl a s dobrou plodností. Přesný popis křížení není znám, hovoří se o vlivu např. belgických obrů, moravských modrých, ale i volně žijících králíků divokých. Výsledky své šlechtitelské práce předvedl dr. Žofka poprvé v roce 1928 na výstavě v Kladně-Kročehlavech. Byl vypracován návrh standardu. V roce 1930 bylo plemeno přihlášeno k uznání, ale toto bylo zamítnuto. Toužebné uznání nového plemene proběhlo až o rok později v Praze na hospodářské výstavě. V roce 1936 bylo plemeno vystaveno i na zahraniční výstavě v německém Lipsku, kde se mu však, bohužel, nedostalo většího zájmu tamních chovatelů. V šedesátých a sedmdesátých letech minulého století se začal český albín křížit s králíky novozélandskými bílými a dánskými bílými. Z pozdějšího pohledu odborné veřejnosti byl tento krok hodnocen jako méně vhodný, protože došlo ke změně zevnějšku, zejména typičnosti a snížení kvality srsti. Naštěstí však později převládl názor na regeneraci českého albína z původních zbytků. V současné době má český albín již ucelený typ, kvalitní srst a dobré reprodukční vlastnosti.
Rozšíření u nás
Český albín je v současnosti zařazen mezi tzv. národní genetické zdroje v rámci plemen králíků. Chovatelé, kteří jsou členy Českého svazu chovatelů, mohou požádat o dotace od ministerstva. Na výstavách však, bohužel, českého albína příliš často nevídáme. Rozšíření je spíše lokální situací v několika vybraných oblastech. Na vrcholových výstavách bývá pravidelně vystavováno zhruba 50 kusů českých albínů.
Popis zevnějšku
Český albín je středně velké plemeno. Dospělí králíci mají vážit mezi 4 až 5 kilogramů. Tělo je dobře osvalené, se silnými hrudními končetinami. Hlava je robustní především u samců, s dobře výraznými skráněmi. Uši jsou vzpřímené, pevně u sebe postavené, dobře osrstěné a dlouhé asi 12,5 cm. Králík by správně měl zaujmout výstavní postoj, alespoň v polovysokém stupni. Srst je zcela zásadní otázkou plemene. Je mimořádně hustá, pružná, vyrovnaná, o délce přibližně 3 cm. Plemeno je tzv. albinotické. Albinismus byl způsoben mutací v genotypu a spočívá v absenci tvorby pigmentu. Takoví králíci mají čistě bílou srst, bílé drápy, bezbarvou duhovku oka a karmínovou zornici. Navenek prosvítají oční cévy, a proto barva duhovky bezprostředně navenek červená. Barva podsady je taktéž čistě bílá.
Využití
Původním účelem českého albína bylo stát se kožešnickým plemenem. Měl se stát ideálním středně velkým bílým plemenem určeným výhradně pro produkci kožešiny. Tomu také odpovídalo šlechtění na vysokou kvalitu srsti. Původně tak český albín měl být „konkurentem“ pro belgické obry albíny, kteří sice byli asi dvakrát větší (= dvakrát větší kožešina), ale v kvalitě srsti velmi pokulhávali. V dnešní době je český albín plemenem, které má velmi dobrou kožešinu, ale také odpovídající hmotnostní přírůstky. Z výzkumu vyplývá, že má i dobrou plodnost a mateřské schopnosti v porovnání s vybranými jinými středními plemeny. Již proto lze ČA doporučit také pro neorganizované chovatele, za účelem křížení na produkci masa pro vlastní spotřebu, a to především v mateřské pozici. Druhým aspektem je chov českých albínů v rámci Českého svazu chovatelů, kde se chovatelé čistokrevnou plemenitbou snaží o zlepšování zevnějšku plemene podle standardu a své odchovy vystavují na výstavách.
Kontaktní informace
V roce 1966 byl ustanoven Klub chovatelů králíků českých albínů. Tento později přibral pod svá křídla i další středně velké plemeno – hototského bílého králíka. Jedná se o dobrovolné sdružení chovatelů těchto dvou plemen v rámci určité nadstavby členství v Českém svazu chovatelů. Na webu Českého svazu chovatelů www.cschdz.eu jsou v sekci „Králíci“ uvedeni představitelé tohoto chovatelského klubu, kteří vám sdělí kontakty na chovatele českých albínů.
