Koňský domácí lékař 10: Boule na nohách
Končetiny koně mají být suché, rovné, se zřetelně vykreslenými klouby a šlachami, ale jinak bez čehokoli, co by z jejich hladkých linií vyčnívalo. Tedy bez boulí. Co když se však nějaká boule přece jen objeví?
Končí zima a den je už poměrně dlouhý na to, aby se s koněm začalo konečně něco dělat. Začínají první pořádné vyjížďky, klusovky, cval či skokový trénink. Obsedají se tříletci nebo se s jejich o rok staršími kolegy začíná s přípravou na první závodní sezonu. Možná to tak nevypadá, ale nohy koní, zvyklé během zimy pouze a jen na popocházení ve výběhu či – v horším případě – podupávání v boxu dostávají zabrat. Dost možná se proti této změně začnou bouřit.
Průvodní příznaky
Právě vznik různých boulí, tvrdých či měkkých, je jednou ze známek toho, že jezdec nebo trenér navyšují pracovní zátěž na koně příliš rychle. Akutní boule, tedy boule, která vznikla náhle („včera nebyla, dnes je“), je totiž ve valné většině případů známkou poškození některé z pojivových tkání a vzniku zánětu. Nemusí se jednat pouze o viditelnou bouli, dalšími průvodními příznaky mohou být:
– kulhání různého stupně,
– hřání boule a jejího okolí,
– bolestivost při dotyku na bouli,
– méně často i změny na kůži v místě boule nebo
– horečka, celková apatie a neochota se pohybovat.
Poměrně důležitá informace, kterou si může „nahmatat“ kdokoli, je to, zda je boule tvrdá, či měkká. Tato vlastnost většinou říká, která tkáň je postižená. Pokud pak k tomu přidáte, jak boule vypadá a kde na končetině se nachází, lze dost přesně odhadnout, co vlastně není na noze v pořádku, a vyvodit, co se asi stalo – a jak situaci dále řešit.
Měkké boule
Měkké boule jsou většinou následek poškození měkkých tkání, i když vždy to nemusí být pravda. Na pohmat se do nich více či méně snadno zaboří prsty nebo je můžete stlačovat jako měkčí či tužší gumový míček. Někdy vyvolávají dojem pouze „nadýchané“ tkáně, jindy se může zdát, jako by se jednalo o dutinu vyplněnou tekutinou či vzduchem. A je to skutečně tak. Nejčastěji se jedná o:
Zvýšenou náplň kloubu, šlachové pochvy nebo tihového váčku. Pokud je boule navíc zřetelně ohraničená, většina lidí ji zná pod pojmem nálevka. Jedná se o podráždění či mírný zánět kloubní (obecně synoviální) výstelky v určité části kloubu (či jiného synoviálního útvaru = šlachové pochvy nebo tihového váčku). Tato výstelka propouští do kloubní dutiny více tekutiny, takže ta začne v těchto místech roztahovat kloubní pouzdro. Přestože nálevky koně obvykle nebolí a nejsou zdrojem kulhání, jedná se potenciálně o problém, který není dobré přehlížet, především pokud je postižen kloub. Zvýšené množství kloubní tekutiny, která je navíc „zředěná“ a nezajišťuje dostatečnou výživu kloubní chrupavce, představuje vyšší tlak, který na chrupavku působí. Kromě jiného se v ní nacházejí i tzv. zánětlivé mediátory, které mnoho tkání, včetně chrupavky, dráždí a poškozují. Pokud se nálevky objevují opakovaně nebo jsou dlouhodobě přítomné, mohou být příčinou poškození chrupavky, tedy vzniku obávané a nevyléčitelné artrózy.
Zvláštní formou nálevky, především nad spěnkovým kloubem, je tzv. syndrom anulárního vazu. Je to problém podobný například „karpálnímu tunelu“ u lidí, kdy jsou šlachové pochvy stlačené zbytnělým „poutkem“, otečou a silně bolí. Kůň kromě zřetelné a často i poměrně tužší nálevky také výrazně kulhá.
Někdy měkčí, někdy tužší, ale neohraničené boule mohou ukazovat na zánět kloubu, kdy oteče jeho velká část a zánět plynule přechází do okolí (tedy se to už moc nedá popsat jako boule v pravém slova smyslu). Na pohmat můžete cítit, že v kloubu je více tekutiny, někdy má tento otok charakter tužší. Tyto stavy jsou často spojené s kulháním a hřáním kloubu.
Měkké, až těstovité boule mohou být známkou některého z méně častých, ale zato nebezpečných zánětů kůže. Mohou být bolestivé, hřát a můžete mít pocit, jako by byly naplněné vzduchovými bublinkami. Takové boule na těle mohou být charakteristickým příznakem kopřivky.
Bulky, které jako by byly vyplněné tekutinou, mohu být také abscesy čili dutinky naplněné sekretem až hnisem. Většinou jsou následkem zabodnutí nějakého drobného předmětu do kůže či podkoží (trn, osina, větvička, kousek drátu apod.). Podobně ale vypadají i různé „modřiny“, tedy krevní výrony vzniklé většinou po kousnutí nebo pokopání jiným koněm. Obvykle se nacházejí v podkoží, a protože je tam pouze řídké pojivo, v zemské gravitaci putují dolů – do mezinoží, na spodinu krku apod., nenajdeme je tedy často na končetinách, ale na trupu. Bývají hodně bolestivé a mohou v některých případech způsobit i kulhání.
Tuhé nebo přímo tvrdé boule
Tuhé nebo přímo tvrdé boule vznikají většinou z tvrdých nebo hodně tuhých tkání (kromě kostí se jedná většinou o tuhé vazivo, jizvy nebo tekutinu pod velkým tlakem), i když ani to není stoprocentní pravidlo. Kromě toho, že jsou na omak tvrdé, lze zjistit i to, zda jsou pevně přirostlé ke svému podkladu nebo kůži, nebo jsou vůči nim pohyblivé.
Hodně tvrdé boule, které jsou pevně na svém podkladu, ale kůže se po nich může pohybovat, pocházejí například z kostí. Můžeme se setkat například s návními kostmi, tedy se zánětem okostice s následným nadměrným růstem kostní tkáně. Bývají následkem bouchnutí nebo nadměrného tahu vazu či kloubní artrózy. V akutním stadiu nejsou tak zřetelně ohraničené, protože kolem nich je ještě otok měkkých tkání, bolí a jsou příčinou různě silného kulhání. Návní kosti bývají na pohled velmi podobné tzv. svalku, tedy tkáni, která se tvoří okolo zlomeniny kosti. Rozlišit se většinou dají pouze rentgenologicky.
Často se setkáváme s boulemi na šlachách. V tom místě došlo k potrhání šlachových vláken, zánětu a možná i krevnímu výronu. Tyto boule mohou – ale nemusejí – způsobovat kulhání, jsou však bolestivé, když se na ně zatlačí.
V kůži nebo podkoží se mohou udělat tvrdé bouličky; buď to jsou drobnější jizvy, nádůrky, nebo třeba granulomy, tedy zvláštní typ zánětu podobný třeba pořádné vyrážce akné. Přestože se najdou spíš na hřbetě pod sedlem, někdy se objeví i na končetině. Podobně se může jednat o zapouzdřená cizí tělíska, která nevyhnisala.
Některé tvrdé boule jsou vlastně jizvy po vážnějším zranění. Obvykle nejsou pohyblivé ani vůči kosti, ani vůči tkáni, nebolí. Ale nejedná se o akutní stavy, je to něco, co koně „hyzdí“ vždy už delší dobu.
To jsou nejčastější příčiny boulí na nohách koní, přestože jich jistě bude mnohem víc. Podívejme se aspoň stručně na to, ve které části končetiny lze očekávat jaké boule:
Korunka:
tvrdé boule – tzv. kroužek (artróza), jizvy, zkostnatělé kopytní chrupavky
měkké boule – provalující se absces, nálevka kopytního kloubu (většinou vepředu)
Spěnka:
tvrdé boule – kroužek (po stranách nebo vepředu), poškození sezamských vazů (zezadu)
měkké boule – nálevky šlachových pochev (většinou zezadu)
Spěnkový kloub:
tvrdé boule – artróza, zvazivovatělá část kloubního pouzdra (zánět kloubu), kostní výrůstky či jizvy (vnitřní strana – následek tzv. strouhání sousedním kopytem)
měkké boule – nálevky spěnkového kloubu nebo spěnkové šlachové pochvy (vzadu nad spěnkovým kloubem)
Holeň:
tvrdé boule – návní kosti („šinbajn“ zepředu, dále po stranách pod karpem/hleznem), kostní svalek následkem zlomeniny bodcové kosti (po stranách), poškození šlach (zezadu na šlachách, výjimečně vepředu)
měkké boule – nálevky šlachových pochev (zezadu)
Karpus / hlezno:
tvrdé boule – návní kosti následkem artrotických změn na kloubu (většinou po stranách těsně pod kloubem, u hlezna někdy i vzadu pod patou), ztuhnutí kloubního pouzdra následkem artrózy (karpus zepředu)
měkké boule – nálevky kloubu, šlachových pochev či tihových váčků (kdekoli na kloubu či těsně nad/pod ním), pipka čili zánět patního tihového váčku (zezadu na patním hrbolu – podobná boule může být i zepředu na karpu či zezadu na lokti).
Co dělat, když se koni na končetině objeví boule?
Bohužel každá z příčin bude chtít trochu jiné řešení, dokonce záleží i na místě boule! Často se pak stává, že až veterinář na základě dalšího vyšetření (například s rentgenem či ultrazvukem) dokáže říct, co se vlastně v těle koně děje. Přesto existují obecná pravidla, která sice nemusí nohu vyléčit, rozhodně ale zabrání jejímu dalšímu poškození. Pokud včera byla noha koně „čistá“ a nyní je na ní boule, jako první pomoc se nabízí následující řešení:
1. Omezit pohyb koně, tedy nechat ho v boxu nebo malém výběhu, zajistit, aby tam byl v klidu (například přivézt kamaráda), neskákal, neběhal.
2. Bouli a její okolí lze intenzivně chladit, a to vždy po 20 minutách několikrát za sebou, opakovaně první dva dny. Vhodný je proud vody nebo studené zábaly.
3. Pokud je to možné, podloženým obvazem končetinu zpevnit a omezit její pohyblivost. Klidně ji lze takto fixovat mezi chlazením.
4. Na bouli lze nanášet nějaký z volně prodejných protizánětlivých gelů – čili gely, které si koupíte bez předpisu v lékárně a jsou určené na různé bolesti zad či kloubů, úrazy apod.
5. Po dvou třech dnech začít koně provádět a končetinu spíš zateplovat. Pokud kůň nekulhá a boule se začíná zmenšovat, zajistit koni stále klid v boxu či malém výběhu, ale začít s kontrolovaným pohybem po rovném povrchu – vodění, později ježdění v kroku, kolotoč na gumovém povrchu či pomalý zátěžový pás. Asi za 14 dní se lze takto postupně vrátit do práce – pokud boule mizí, kůň nekulhá a nemá ani jiné problémy.
6. Pokud boule nezmizí nebo kůň kulhá, popřípadě se boule objevuje opakovaně, je lepší situaci řešit s veterinářem.
Co je ale důležité, je třeba se zamyslet, proč boule vznikla! Většinou je to zánět a je dán přetížením koně, někdy ve spojení s prací na tvrdém nebo nerovném povrchu, na malých kruzích ve větších rychlostech či nepravidelným postojem / nepravidelnými kopyty.
Většina boulí sice na první pohled nevypadá vážně, pokud se ale podcení, mohou mít pro koně celoživotní následky.
Nepodceňujte je proto!
