Stehlík obecný Carduelis carduelis (Linnaeus, 1758)
Obtížné hledání
Nemyslete si, že jsem se snad nesnažil stehlíky za těch uplynulých osm let lépe poznat. Snažil, ale ono to zase tak samo o sobě nejde. Třeba jsem si řekl: Tohle bych si chtěl přečíst v originále. Ne a ne to někde najít, a najednou to mám. Že to trvalo asi těch osm let? Ani jsem si to neuvědomil, nepřineslo mi to ovšem žádnou úlevu, protože jsem si tam přečetl věci, které zase budu muset hledat dál. A místo toho, aby mi to přineslo větší objasnění, všechno se více zamotává. Když si přečtete jednu knížku, nebo dokonce i více knížek a nabiflujete si je do hlavy, můžete být pro ostatní znalcem. Když si to však poctivě porovnáte s tím, co vidíte v okolí, snadno zjistíte, že stojíte pořád někde na začátku.
Jsem mezinárodním posuzovatelem evropských ptáků přes třicet let. Posuzoval jsem kategorii těch evropských již na šampionátu v roce 1980 v Olomouci. Proto jenom tohle mě nutí, abych se tím dále zabýval. Třeba na stehlíky v podstatě neexistuje standard a vychází se v první řadě z ornitologických popisů. Jenže zrovna v tomhle panuje pěkný zmatek. Přitom stehlíci se hojně chovají na západ od nás, hlavně v Belgii, Holandsku, Německu, Itálii, kde existují specializované chovy a opravdu zanícení chovatelé. Ve většině těchto zemí se mluví především o stehlících majorech. Každý chová majory, ale ve skutečnosti to žádní majoři nejsou. Jméno major slouží jako obchodní značka, přičemž by to měla být původně zeměpisná forma stehlíka. Jako taková musí původnímu popisu té formy odpovídat. Nestačí, aby to byl jen velký stehlík. Kdybych posuzoval někde v Německu, kde mají přísné regule pro přihlašování ptáků na výstavy, a ptáci by byli přihlášeni jako majoři, zřejmě bych většinu takových ptáků vyloučil. Sledoval jsem stehlíky na jejich výstavách mnohokrát a většině ptáků deklarovaných jako majoři chyběly důležité znaky. Mluvím samozřejmě o přírodně zbarvených ptácích. U mutačně zbarvených jedinců nemůžete na výchozí formu usuzovat vůbec.
Velké postavy u domestikovaných stehlíků jsou dnes docíleny výběrovým chovem, i když původní použití velkých forem přírodních ptáků nelze vyloučit. Ne každý velký stehlík, kterého vidíte sedět v bodovací kleci, je skutečným majorem. A nakonec ani zeměpisná forma major není v té nejmodernější ornitologické literatuře uvažována. Jestliže v naší knize „Soustava a české názvy ptáků světa“ je uvedeno, že u druhu carduelis uvažuje tento pramen o dvanácti formách, aniž by je jmenoval, nemůžete přesně říci, které formy měl autor na mysli. Různých forem bylo popsáno více, než se jich do tohoto počtu vejde. Někdy jsou dřívější poznatky popřeny, jindy se může jednat o synonyma. Než by docházelo ke skutečnému objasňování, situace se dále zamotává a samozřejmě ornitologie je plná zavedených klišé, která se jen velmi obtížně odstraňují. Skutečně velký stehlík svou postavou nemusí být samozřejmě žádný major, protože jsou tu i další formy, které mají od přírody Frištenského postavu. Také nějaká nejposlednější kniha se může dopustit velkých chyb, takže ji nakonec musíte brát s rezervou. Protože tohle všechno není venkoncem nic nového pod sluncem, bude nejlepší, když si to vezmeme pěkně od začátku.
Něco z historie
Stehlíka znali naši předci od pradávna. Nejspíš byl i jedním z prvních ptáků, kterého drželi v klecích pro svoje obveselení a také z pragmatických důvodů. Ještě v poměrně nedávné době se malí zpěvní ptáci chytali ve velkých počtech k jídlu. K chytání se používali takzvaní volavci, ptáci, kteří svým voláním vábili další ptáky do všemožných pastí. Takové ptáky drželi čihaři doma v klecích a uměli s nimi dokonale zacházet. I na opravdu starých obrazech se můžeme setkat s běžně drženými malými ptáky. Asi nejstarší vyobrazení stehlíka u nás najdeme na obraze Mistra vyšebrodského oltáře. Ten obraz se jmenuje Kristus na hoře olivetské a byl malován někdy za panování Karla IV., to znamená ve 14. století. Portrét stehlíka namaloval také vlámský malíř Fabritious v roce 1654. Byl to člověk s pohnutým osudem a zachovalo se jenom několik jeho obrazů. Prošel ateliérem samotného Rembrandta, aby se posléze osamostatnil a usadil v Delftu. Zahynul po výbuchu městské prachárny a byl zničen i jeho ateliér. Obraz stehlíka, datovaný do roku jeho smrti, se již pravděpodobně na místě tragédie nenacházel. Asi se již tenkrát líbil. Nejzajímavější na tom obraze je skutečnost, že zobrazený pták je dokonale ochočený, nesedí v kleci, ale je přivázán za nohu na zvláštním posedu. Dokladuje, jak to lidé tenkrát s ptáky uměli. Nám to dnes říká, že lidé tenkrát stehlíka dobře znali.
Jak potom dále víme, ornitologie jako věda se rozhodla, že všechno začne pěkně znovu a přijme systém klasifikace neboli třídění švédského přírodovědce Linného. Takže, pokud se týká stehlíka, platí právě Linného popis z roku 1758. Jeho popis platí pro základní formu, které se říká nominátní. Takže: Carduelis carduelis (Linnaeus, 1758). Linné ještě nerozpoznal žádnou jinou odlišnou formu a jako domovinu tohoto ptáka uvedl Evropu. Odkud přesně v Evropě pocházel vzorek, podle kterého Linné stehlíka popsal, vystopoval až v roce 1909 Hartert. Ten řekl: jižní Švédsko. To se bere za bernou minci. Neboli v jižním Švédsku a velké části Evropy se vyskytuje nominátní forma Carduelis carduelis carduelis (Linnaeus, 1758). Můžete se ovšem setkat i s jiným pohledem. Třeba v roce 2003 vyšla v Itálii opravdu výpravná kniha autorů Massima Nataleho a Leona Giuliana Pidalá, která se jmenuje lakonicky Stehlík. V roce 2005 byla přeložena do němčiny, a tak jsem si ji koupil (52 eur). Tady je na mapce rozšíření nakreslena v jižním Švédsku forma britannica. To tedy nehraje! To bychom museli všechno převrátit zcela naruby. Forma britannica se má vyskytovat samozřejmě v Anglii, na ostrovech v kanálu La Manche a přilehlém Holandsku a Belgii. Že by se snad za těch 250 let, co platí původní popisy, změnily poměry? Že by ti Britové vytlačili Švédy z jejich původního území? Ačkoliv je všechno možné, jde s největší pravděpodobností o prostou lidskou chybu. Jak to tedy s těmi formami vůbec je? Složité, opravdu složité.
Stehlík je rozšířen od severní Afriky a Španělska na západě přes celý kontinent až hluboko na území Ruska na východě. Od západu k východu se jeho postava stále zvětšuje, přičemž zbarvení jeho peří se liší vcelku minimálně. U některých forem se přeci jenom najdou znaky, podle kterých se dá odhadnout forma i podle fotografií. Ale zase. Existují fotografie, kde je forma popsána, ale nemůžete tomu věřit, zatímco na jiných jste na rozpacích. A začnete-li si hrát na Sherlocka Holmese, vaše podezření se potvrdí. Což se mi právě stalo. Nejdůležitějším znakem je velikost stehlíka. Viděl jsem a fotografoval opravdu veliké stehlíky a jednou zase viděl stehlíky tak malé, že byli velikosti sotva čížka. Bohužel jsem se nedozvěděl, odkud pocházejí. Seděli na burze v Regio del Emilia. Nejlepší asi bude, když si tedy jednotlivé formy vyjmenujeme podle modernějších podkladů, aby jejich počet souhlasil s českým názvoslovím. Začneme-li od západu a budeme pokračovat k východu, připojíme-li nějaké poznámky, můžeme dostat poněkud lepší obraz.
Zeměpisné formy evropských stehlíků
1. Carduelis carduelis parva
Tschusi, 1901
= Stehlík obecný španělský
České jméno španělský jsem převzal z Fauny ČSSR. Původní popis nemám. Jeho rozšíření ve Španělsku je však s jistými otazníky. Tato forma by měla být nejmenší formou stehlíků. V roce 1980 přivezli španělští vystavovatelé mimo soutěž do Olomouce asi 20 stehlíků, zřejmě na prodej. Ti ptáci nebyli na první pohled vůbec rozeznatelní od našich stehlíků, i když to měla být forma parva. Oproti tomu jsem viděl na burze v Itálii 6 stehlíků na první pohled opravdu malých. Prodejce mluvil jenom italsky. Někdo další mi potom tvrdil, že ti ptáci měli být ze severní Afriky. Některé prameny uvádějí, že forma parva by se měla vyskytovat již od jižní Francie (Provence) přes Španělsko až po Maroko, Alžírsko, Tunisko a Libyi (Kyrenaika) a na atlantských ostrovech (Kanárské, Azorské, Madeira). Výskyt ve Španělsku je opravdu s velkými otazníky. Ono totiž tak v polovině září se v Evropě dá všechno do pohybu a velké množství ptáků směřuje právě až na Pyrenejský poloostrov. Ze 753 znovu kontrolovaných kroužkovaných zimních migrantů pocházelo 96 % z území mimo Španělsko. Z toho dále 34 % z Francie, 23 % z Británie, 23 % z Německa, 10 % ze Švýcarska, 6 % z Belgie a také 4 % z Česka či Rakouska. I naši ptáci byli zastiženi až v blízkosti Gibraltaru, a to jak kroužkovanci z populace u nás hnízdící, tak i ptáci kroužkovaní na podzim neboli jen protahující. Nejvzdálenější nález u nás kroužkovaného stehlíka je z Tarify ve Španělsku, což je 2 294 km. Nezdá se mi nepravděpodobné, že tak silná migrace na Iberský poloostrov by nezanechala žádné známky na tamních ptácích.
2. Carduelis carduelis britannica
(Hartert, 1903)
= stehlík obecný anglický
Jméno opět převzato z Fauny ČSSR. Původní popis nemám. Forma by měla být menší postavy než stehlíci běžně žijící u nás. Jiné rozlišovací znaky bohužel neznám. Žijí v Anglii, na ostrovech v kanálu La Manche a přilehlých pobřežních oblastech mezi severní Francií, Belgií a Holandskem. Protože migrační cesty těchto stehlíků vedou k jihu, není pravděpodobné, že by se snad ptáci této formy mohli objevit i u nás.
3. Carduelis carduelis tschusii
Arrigoni, 1902
= stehlík obecný sardinský
Tito ptáci mají být domovem na Korsice, Sardinii a Sicílii. Korsika a Sardinie jsou jisté. Některé prameny však na Sicílii nemají stehlíky zaznamenány vůbec. Pokud si tedy chcete být jisti, nezbývá než se tam jet podívat. Ptáci této formy by měli být menší než naši stehlíci, je však téměř jisté, že se dají rozeznat i podle svého vybarvení. Na vlastní oči jsem je sice neviděl, ale všechny ilustrace je zobrazují jako velmi hnědé na spodní části těla. Mají dvě velké, tmavě hnědé skvrny na prsou, na horní straně spojené páskou přes vole. Boky jsou hnědé až po kořen ocasu.
4. Carduelis carduelis balcanica
Sachtleben, 1919
= stehlík obecný balkánský
Trvalo mi dlouho, než jsem se dostal k původnímu popisu Sachtlebena. Ten říká, že ptáci jsou velikosti nominátní formy, ale liší se svým zbarvením. Ovšem rozdíl je tak malý, že při pozorování v přírodě si ničeho nevšimnete. Máte však šanci, pokud si třeba delší dobu porovnáváte fotografie. Hnědá barva po celém těle má mít šedý tón, nikoliv rezavohnědý jako u našich stehlíků. Našel jsem na jedné publikaci ornitologické společnosti fotografii stehlíka, který se mi jaksi nezdál. Pak se mi podařilo vystopovat i autora snímku a ukázalo se, že ta fotografie pochází z Řecka, z hnízdního období, z ostrova Lesbos. Pták odpovídá popisu zbarvení, jak je popisuje Sachtleben. Je to více než důležitý snímek, protože si můžete představit, nakolik malé jsou rozdíly ve zbarvení jednotlivých forem. Podle literatury se mají tito ptáci vyskytovat od středního Rumunska směrem na jih přes Řecko až po Krétu a severnější řecké ostrovy, včetně Lesbus, směrem na západ v Albánii a podél pobřeží Dalmácie. Mohou mít proto nějaký vztah k našim stehlíkům, ti totiž často migrují na dalmatské pobřeží.
5. Carduelis carduelis niediecki
Reichenow, 1907
= stehlík obecný maloasijský
Ptáci se mají vyskytovat na jižnějších ostrovech východního Středomoří – Karpatosu, Rhodosu, Kypru. Dále v Turecku a směrem na jih přes Sýrii, Libanon, Irák, Izrael až po dolní tok Nilu a některé západní oázy. Jejich podobu lze nalézt ve fotogalerii dánských fotografů ptáků Hanne a Jense Eriksenových. Jejich fotografie pochází z centrálního Turecka a z hnízdní doby.
6. Carduelis carduelis brevirostris
Zarudny, 1889
= stehlík obecný kavkazský
Počínaje touto formou se nám situace začíná komplikovat. Některé prameny ji neuvádí. Uvedl jsem ji proto, že je uvedena ve Fauně ČSSR a má české jméno. Jméno vědecké je synonymum, bylo preokupováno (prý se to tak správně říká i česky). Takže nověji Carduelis carduelis loudoni Zarudny, 1906.
7. Carduelis carduelis volgensis
Buturlin, 1906
= subspecie nemá české jméno
Tuto zeměpisnou formu mnohé prameny neuvažují. Ani Fauna ČSSR. Podle balků v Národním muzeu je to velký stehlík velikosti bájného majora, v hnědých partiích spodiny těla poněkud tmavší. Pokud se to tedy dá podle balků vůbec posoudit. Ty prameny, které s touto formou pracují, ji lokalizují od severovýchodního Rumunska směrem k východu až po volžské stepi a podhůří Kavkazu. Avšak během času byly v těchto oblastech uvažovány i další formy, jako třeba C. c. rumaeniae Tschusi nebo C. c. colchicus Kudashev, 1915.
8. Carduelis carduelis frigoris
Wolters, 1953
= Carduelis carduelis major Taczanowski, 1879
= stehlík obecný západoasijský
(Fauna ČSSR)
Ve vědeckém názvosloví byla forma major preokupována na frigoris, takže pro chovatele zbylo její jméno jako obchodní značka, kterou opatrní autoři označují jako evropský chovatelský typ (Natale, Pidalá). Pokud se týká popisu, je ovšem nadále platný popis Taczanowského, který říká, že je to velký pták, ze všech stehlíků největší. Na spodině těla velmi světlý, hnědé skvrny na prsou jsou malé a nejsou spojeny na horní straně hnědou páskou (Kropfband neboli páska přes vole). Ta nesmí být ani naznačena. Boky světlé. Držel jsem takového stehlíka po tři roky. Odpovídal zcela tomuto popisu i co do rozměrů. Když pošel, dal jsem si jej vycpat. Během pobytu v kleci značně ztmavnul a rozsah hnědých skvrn se zvětšil. Dokonce se objevila hnědá barva i na spodním boku. Mohu vám to dokladovat na fotografiích. Dokazuje to, nakolik je rozsah hnědého vybarvení stehlíků diskutabilní. Tato forma má být rozšířena až za Uralem.
9. Carduelis carduelis carduelis
(Linaeus, 1758)
= stehlík obecný evropský (Fauna ČSSR)
Nechal jsem si nominátní formu nakonec, protože by se dalo předpokládat, že ji dobře známe. Je to blud. Již Kněžourek píše, že horští stehlíci jsou větších postav a sytějších barev. Neboli se tady mluví o dvojích ptácích. Stehlíci se chytali až koncem léta, nejprve v loukách „mladíci“, potom se chodilo na stehlíky až po sv. Václavu. To však již nejspíše nebyli naši ptáci, ti byli na cestě někam do Chorvatska. Všichni tito chytaní ptáci měli bílé špičky letek, největší bílé skvrny na letkách ramenních. Všichni stehlíci fotografovaní na hnízdech u nás a i v bývalé NDR mají letky zcela černé. Staří ptáčníci je znali pod jménem kominík. Je zajímavé, že o tomto jevu se v literatuře v podstatě nic nedozvíte. Přemýšlím o tom posledních několik let, ale jak chcete bádat, když jsem za poslední dvě léta stehlíky vůbec neviděl?
Naplnil jsem výčet forem pro skupinu carduelis, neboli, jak se říká na západ od nás s kalotou (čepička, jarmulka), zbylé tři formy připadají na skupinu caniceps, tedy šedohlavých, z centrální Asie. Tou se dnes zabývat nebudu. I tak je textu již nadmíru, i když jsem se krotil. Musím přiznat, že ve svém zkoumání – no, zkoumání, je to jen příležitostný, živelný postup, nemám žádný systém, je to, jako když zakopnete hned za startovní čarou a dál pak běžíte po čtyřech. Jsem ovšem pořád na cestě vpřed. Stále mám příležitost přijít s něčím dalším. A možná, že se i někdo připojí. Když se ruka k ruce vine, tak se dílo podaří. Říká se.
