Původ Burgundští králíci se řadí mezi stará kulturní plemena králíka. Předkové tohoto plemene byli známi již velmi dávno v jistých francouzských regionech Burgundska – – např. v oblasti měst Dijon, Clamecy či Yonne. Počátkem 20. století byla snaha unifikovat původní burgundské králíky v plemeno vhodné pro drobnochov a také se začalo s exportem načervenalých králíků do jiných zemí. V současné době je plemeno rozšířené v celé Evropě.
Určitá nejednotnost v odstínu krycí barvy vedla k rozštěpení evropské populace na dva směry, resp. plemena, což se projevilo i v evropském vzorníku plemen králíků (standard, podle kterého se posuzuje na evropských výstavách). Jedním směrem je původní francouzský směr, králíci s intenzivní červeno–oranžovou barvou srsti, který je uznán jen v zemi původu a je k nerozeznání od nám známého jiného plemene – novozélandského červeného králíka. Druhým, a podstatně rozšířenějším a známějším směrem je typ švýcarský, kdy se vyžaduje žlutá barva srsti – tento směr je uznán i v České republice.
Do Československa bylo plemeno dovezeno poprvé kolem roku 1970, a to přímo od francouzského chovatele Museteliho. Další import proběhl zhruba o deset let později, a to z Německa a posléze i hlavně ze Švýcarska. Právě poslední dva importy byla světlejší – žlutá zvířata, jejichž trend je u nás i v nynější době.
Burgundský králík je velmi rozšířené střední plemeno králíka. Řadí se k plemenům, která poskytují i dobrou výtěžnost. V dobách minulých jsme mohli na výstavách v sekci středních plemen vídat především novozélandské bílé, zatímco v současné době na popularitě získávají právě „burguňáci“. To lze pozorovat jak na menších, tak na větších výstavách. Na celostátních výstavách vídáme více než 80 kusů králíků, na speciálních výstavách bývá i více než 100 kusů králíků.
Burgundský králík je střední plemeno s hmotností dospělých králíků 4 až 5 kg. Těžší jedinci nejsou výjimkou, ale tito se již nehodí pro čistokrevný chov na výstavy. Tvarové požadavky jsou totožné jako u jiných plemen králíků – především se jedná o dobrou osvalenost a podkožní tuk na hřbetě a zádi, správnou polohu končetin a upnutou kůži na těle. Tělo je dobře osvalené, především v pánevní partii se silnými končetinami. Hlava je široká v čelní i nosní partii s výraznými skráněmi. Především u samic je typ poněkud jemnější. Uši jsou vzpřímené, dobře osrstěné, pevné struktury, lžičkovitě otevřené do stran a o délce 11,5 až 13,5 cm. Srst je normální, hustá, pružná, vyrovnaná, o délce asi 3 cm. Barva krycího chlupu je typickým znakem plemene. Jedná se o žlutočervenou barvu, ale předností je co nejsvětlejší – nejžlutější odstín. Barva je rovnoměrně rozprostřena po povrchu těla a sahá co nejníže na boky a prsa, včetně hlavy a uší. Divoké znaky jsou určitá místa na těle králíka, která si zachovávají čistě bílou barvu a jsou to: olemování nozder, brada a mezisaničí s olemováním skrání, oční kroužky, vnitřní plochy končetin, břicho a spodina pírka. U pohlaví jsou dále dvě tmavé skvrny. Duhovka očí je hnědá, zornice je černá. Drápy jsou tmavě rohovité. Barva podsady má být v barvě krycího chlupu a bývá mírně matnější. Podstatné je, že má sahat v celém rozsahu až ke kůži. Na břiše je barva podsady slonovinová.
Plemeno se chová ve dvou základních rovinách. Prvním typem je čistokrevný chov pro výstavy v rámci Českého svazu chovatelů. Tito chovatelé se cílevědomou a dlouhodobou plemenitbou snaží přiblížit k vysněnému ideálu – standardu plemene. Pro kuchyňské účely se zde vyčleňují zejména králíci s méně cenným zevnějškem, zatímco pěknější králíci jsou určeni především pro výstavy, případně prodej a další chov. Druhým typem využití burgundských králíků je neorganizovaný drobnochov. Právě burgundští králíci jsou zde velmi oblíbeni pro výchozí rodičovskou pozici pro křížení za účelem produkce masa pro vlastní spotřebu. Plemeno se pro toto křížení velmi osvědčuje, protože samo má tenkou kůži a přirozeně méně robustní hlavu, což se kladně projeví na jatečné výtěžnosti.
Burgundský králík je velmi oblíbené plemeno, které nechybí na téměř žádné výstavě. Zájemci o plemeno proto mohou kontaktovat nejbližší základní organizaci Českého svazu chovatelů, kde jim tamní členové jistě poradí, kdo v okolí burgundské králíky chová. Chovatelé burgundských králíků se mohou sdružovat v rámci nadstavby členství v ČSCH a také ve speciálním chovatelském klubu – Klubu chovatelů masných plemen králíků. Na tamních webových stránkách www.kchkmp.wz.cz je seznam členů chovajících burgundské králíky a další informace.