Pyrura zelenolící – Pyrrhura molinae sp.
Poddruhy
První čtyři byly importovány do Evropy a myslím si, že se ještě najdou v čisté formě:
Pyrrhura molinae molinae je nominátní forma a je také největší ze všech šesti podruhů. Tento poddruh má velkou zelenou skvrnu na líci a nemá tolik hnědé barvy na břiše. Je největší šance, že právě tento poddruh se u nás ještě stále vyskytuje v čisté formě.
Pyrrhura molinae sordida, později přejmenovaný na hypoxantha, je druhý největší poddruh. Je zajímavé, že právě z tohoto poddruhu máme dnes modrou mutaci. Dříve bylo možné zakoupit i modré přírodní ptáky v rámci tohoto poddruhu, což bylo podle mě skvělé. U tohoto poddruhu se v přírodě nachází mutace, kterou lidově nazýváme hypoxantha. Hnědá barva na břiše je u tohoto poddruhu jasnější a také celkové zbarvení má slabě zelený nádech.
Pyrrhura molinae australis je o dost menší než molinae a také zbarvení se liší. Zelené líce nemají nikdy žádný přeliv a skvrna na břiše je velká a výrazná na rozdíl od Molinae molinae, u kterých může být málo zřetelná, i když i zde se najdou různé variace. Zobák je o dost menší než u molinae.
Pyrrhura molinae restricta je další poddruh, který se dá jednoduše odlišit od ostatních, pokud je v čisté formě. Tento poddruh má výrazný modrý nádech na hřbetě a křídlech. Modrá barva je zřetelná také na lících. Velikost je stejná jako u australis.
Pyrrhura molinae flavoptera je poddruh, který k nám nebyl přivezen. U tohoto druhu jsou výraznější žlutá ohbí křídel.
Pyrrhura molinae phoenicura je podobný molinae, ale na vrchní straně má ocas zbarvený do zelena.
Mutace
Modrá – je to asi nejčastější mutace a také je možné ji kombinovat s jinými mutacemi, například modrou skořicí. Jedná se o recesivní mutaci, takže oba rodiče musí na mutaci minimálně štěpit, abychom dostali vizuálně modrého ptáka.
Skořice – jedná se o mutaci vázanou na pohlaví, kterou přenáší samci. To znamená, že pokud je samička skořice a sameček přírodní, jen mladí samci můžou štěpit.
Yellow sided nebo hypoxantha – použil jsem anglický název, který popisuje, jak vlastně fenotyp vypadá. Má jasně žluté boky a červenou barvu na břiše. Málo chovatelů o tom ví, ale existují dva typy. První je u nás úplně běžný a jedná se o mutaci vázanou na pohlaví. To znamená, že štěpí jen samci. U tohoto typu mají ptáci růžové nohy.
Další typ hypoxanthy je recesivní a ten má černé nohy. Tento typ je velmi vzácný a podle mých znalostí se vyskytuje v Británii a v Nizozemsku. Zajímavá je i teorie, že první dovezené hypoxanthy měly nohy černé. Dosvědčil to i výzkum vycpaných jedinců.
Misty – poměrně vzácná mutace, která má několik linií. Jedna pochází z Velké Británie a její chovatel upozorňuje na původ někde ve střední Evropě, údajně se nejprve objevila buď na Slovensku, nebo v Česku, odkud byla převezena do Británie.V České republice je také chovatel mutace misty. Mimo tyto je dost známá linie jednoho nizozemského chovatele.
Straka – nedávno se maďarskému chovateli podařilo odchovat dva strakaté ptáky, kteří zůstávají v jeho chovu, aby se přesně ověřilo, o jakou mutaci se jedná.
Dilute – tato mutace se objevila v Americe a podle známých informací se nachází už i v Nizozemsku.
Lutino – v Británii se podařilo odchovat osm žlutých ptáků a črtnáct štěpitelných. Údajně je tato mutace lutino vázaná na pohlaví, ale chov byl prodán a nemám další informace o odchovech.
Existují ještě kombinace těchto mutací; z nich je asi nejznámější pineapple, což je kombinace hypoxanthy a skořice. Zde je opět možné vidět dvě formy, jednu, kde převládá žlutá, a druhou, kde je více červené barvy. Tito ptáci se nazývají červení pineapple. V kombinaci s modrou můžeme získat i takzvané modré pineapple, zkráceně pine.
Chov
Ve srovnání s jinými druhy z Jižní Ameriky to nejsou nijak zvlášť nároční ptáci. Odchovy jsou víceméně pravidelné a dokážou zahnízdit i dvakrát do roka. Znám chovatele, u kterých mají přístup k výletům i během zimních měsíců. U mě přes zimu zůstávají s jinými druhy pyrurů v zimovišti. Pokud jsou vypuštěni všichni současně, nedochází ani k hádkám. Důležité je předkládat dostatek potravy a zajistit dost hnízdních budek na nocování. Mám ověřené tyto druhy v jedné voliéře: Pyrrhura leucotis emma, Pyrrhura picta roseifrons, Pyrrhura frontalis chiripepe a Pyrrhura molinae v různých mutacích. Je zřejmé, že ne vždy to musí takto fungovat, protože některé páry mohou být dominantní vůči jiným. Tento společný způsob chovu doporučuji jen do doby hnízdění, kdy ptáky rozděluji minimálně podle druhu.
Potrava
Zkrmuji směsi pro středně velké papoušky a tyto směsi střídám. Ptáci přijímají různé druhy zeleniny a ovoce, které krájím na kostky. Ne proto, že by nedokázali zlikvidovat celé kusy, ale z toho důvodu, že mám o mnoho méně odpadu. Pokud spadne například jablko na zem, ptáci už si ho nevšímají, ale když ovoce nakrájím, berou ho podobně jako velcí papoušci do nohy a potom kousek snědí. Během hnízdní sezony přikrmuji vaječnou směsí.
Chování
Jsou to hraví ptáci, kteří mají rádi pohyb, a proto nejlépe vyniknou ve voliéře. Nemají agresivní povahu, mimo výjimek v hnízdním období. Nejsou nijak hluční, v porovnání například s podobně velkými mníšky. Vyniknou i v hejnu s jinými druhy pyrurů, pokud je voliéra dostatečně velká. Velmi pěkně vypadají i různé mutace tohoto pyrury sedící vedle sebe. Je důležité jim poskytnout i velkou misku na koupání, protože se velmi rádi koupou. Celkově se jedná o druh, který dokáže nejen zkrášlit voliéry, ale svým chováním si umí získat srdce spousty chovatelů. Mnozí chovatelé, kteří s chovem pyrurů začali, to mohou určitě jen potvrdit. Znám hodně lidí, pro které je chov těchto pyrurů mnohaletým koníčkem, a doufám, že se přidají další a přibudou chovatelé čistých poddruhů, aby budoucnost tohoto krásného zvířete byla zachována.
