Měkkožraví chovanci našich voliér Pěvci (Passeriformes) Lemčíkovití (Ptilonorhynchidae) 9
Ptáci této čeledi mají tzv. austro–papuánskou oblast rozšíření. Naprostá většina jejich druhů je endemických, 10 druhů je endemických na Nové Guineji a 8 druhů je endemických v Austrálii. Zbylé 2 druhy najdeme na obou místech. Zde všude obývají především tropické oblasti (N. Guinea a severní Austrálie), některé druhy však zasahují také do střední, západní a jihovýchodní Austrálie. Žijí zde v různých typech biotopů, nejčastěji v deštných lesích, blahovičníkových a akáciových lesích a v křovinách.
Kdysi byli považováni za nejbližší příbuzné rajek (Paradisaeidae), molekulární studie však toto vyvrátily. Analýza DNA poukazuje na blízkou příbuznost s lyrochvosty (Menuridae), ale anatomické znaky na toto příliš nepoukazují. Jejich přesné zařazení v rámci systému je tak stále předmětem sporů. Nyní si můžeme říct ještě něco podrobnějšího o jejich životě a chování.
Druhy rodů Ailuroedus a Scenopoeetes jsou monogamní a samec pomáhá samici s péčí o mláďata. Ostatní rody, tedy Archboldia, Amblyornis, Prionodura, Sericulus, Ptilonorhynchus a Chlamydera jsou ptáci polygamní a samice sama staví hnízdo i pečuje o mláďata. Polygamní druhy jsou většinou pohlavně dimorfické, kdy je samice mnohem méně zbarvena než samec.
Na stavbu hnízda lemčíci využívají především měkké materiály, jako je listí bylin, dřevin a kapradin a úponky popínavých rostlin. Základ hnízda však samozřejmě tvoří větvičky, které nejsou v jejich případě zrovna pevně seskupeny.
Všechny papuánské (tedy novoguinejské) druhy snáší pouze jediné vejce, zatímco australské druhy snáší 1 až 3 vejce. Zajímavé je, že jejich vejce jsou asi dvakrát větší než u ostatních pěvců podobné velikosti. Inkubace trvá 19 až 24 dní, samozřejmě v závislosti na druhu. U druhů, které snáší více než jedno vejce, se mláďata líhnou postupně, žádná agresivita starších k mladším nebyla nikdy zaznamenána. U druhů rodu Ailurodeus a Scenopoeetes jsou vejce krémově zbarvená, u ostatních rodů jsou navíc poseta hnědavými vlnitými čárami, a jsou tak podobná vejcím timáliovců (Pomatostomidae) pocházejících ze stejné oblasti.
Zajímavosti
Tato čeleď nás svou výjimečností asi nikdy nepřestane udivovat. Ostatním pěvcům se vymyká také délkou života. Například u lemčíka hedvábného bylo zjištěno stáří až 26 let. Pro srovnání, dlouhověký krkavec obecný (Corvus corax) se dožil „pouze“ 21 let.
Nejcharakterističtějším znakem této čeledi je její ojedinělé chování při námluvách, kdy samci staví různá loubí a zdobí je jasně zbarvenými předměty k přilákání samice. U loubí můžeme popsat asi dva typy. Jedna skupina staví loubí, které můžeme nazvat „májka“. Kolem semenáčku stromu tak pokládá větvičky a některé druhy této májce přidávají také střechovitou čepičku. Druhá skupina staví typické chodbovité loubí, kdy postaví dvě zdi z vertikálně umístěných větviček, mezi kterými je zmíněná chodba. Kolem loubí a do něj samci pokládají širokou škálu jasně zbarvených předmětů, které najdou. Každý druh obvykle sbírá své předměty specifické barvy. Jsou to většinou ulity, listy, peří, kamínky, bobule a také předměty lidské výroby, jako plastové předměty, mince, hřebíky, nábojnice a kousky skla. Samci jejich sbíráním tráví hodiny a často je kradou z loubí jiných samců. Díky studiím různých druhů bylo zjištěno, že barva předmětů použitých samci odpovídá požadavkům samic.
Například Uy a kolektiv zjistili, že samice hledající samce navštíví několik loubí, k jednotlivým samcům se několikrát vrací, sleduje jejich tok a pečlivě zkoumá kvalitu loubí a barvu předmětů, jež samec použil. Mnoho samic si však vybírá stejné samce jako při předchozím hnízdění, a mnoho ze samců se tak nikdy nespáří.
Zajímavý je i vztah mezi zbarvením samce a kvalitou loubí. Gillard vypozoroval, že nejkvalitnější loubí staví samci druhů, u kterých jsou samci jen nevýrazně zbarveni nebo se zbarvením neliší od samic. Naopak slabá loubí staví samci druhů s jasným zbarvením a výrazným pohlavním dimorfismem. Tato teorie však není příliš podporována, jelikož některé druhy staví výrazně odlišná loubí a samci jsou podobně zbarveni.
Popsat původní funkci těchto altánků není příliš jednoduché. Borgia například předpokládá, že jejich původní funkce byla ta, že poskytovala samicím výhodu v jejich ochraně před nucenou kopulací a dávala jim tak možnost vybrat si samce a samcům naopak zvyšovala možnost návštěvy jejich loubí samicí. Důkazy na podporu této domněnky vychází z pozorování lemčíka papuánského (Archboldia papuensis). Ten totiž nemá žádné opravdové loubí, a má tím pádem silně odlišný tok a nemůže se spářit se samicí bez její kooperace. Lemčík zejkozobý (Scenopoeetes dentirostris) nemá vůbec žádné loubí, a musí tak samici „chytit“ a násilně se s ní spářit.
Jakmile byla tedy tato základní funkce ustanovena, mohlo loubí převzít i další funkce, jako například výběr samce v závislosti na kvalitě postaveného loubí a podobně. Samec totiž kromě svého spermatu nic dalšího v hnízdění samici neposkytuje, a tak je třeba si jej pečlivě vybírat.
Lemčíci jsou tak mnohými autory považováni za ptáky s nejrozvinutějším a nejsložitějším chováním ze všech ptáků vůbec. Popisovat dále jejich chování by tedy klidně zabralo na ještě další strany, čemuž se tady však věnovat nebudeme.
Druhy chované v ČR
Tato čeleď vždy patřila mezi ojediněle chované skupiny, nejinak je tomu dnes. Dle dostupných informací je u nás aktuálně chován pouze jediný druh, a to v Zoo Praha. Zde je dnes opečováván lemčík černouchý (Ailuroedus melanotis). Relativně nedávno byl v této zoo chován ještě lemčík plavý (Chlamydera cerviniventris), ale to dnes již bohužel neplatí. Ani jinde v Evropě dnes lemčíky snadno nespatříme, má je pouze 10 evropských zoologických zařízení (7 německých, 1 české, 1 nizozemské a 1 britské).
Lemčík černouchý (Ailuroedus melanotis)
O tomto druhu toho v běžně dostupné literatuře ani na internetu příliš mnoho k nalezení není. Obývá především severovýchodní Austrálii a dále Novou Guineu. Dosahuje délky přibližně 26 až 30 cm a patří mezi ty druhy lemčíků, u kterých jsou obě pohlaví prakticky identická.
Živí se převážně plody, semeny, květy, hmyzem, ale v době hnízdění nepohrdne ani vejci a holaty jiných ptáků a žábami, ještěrkami a dalšími drobnými obratlovci.
Hnízdí jedenkrát do roka, a to od září do prosince, kdy snáší jedno až tři vejce. Patří mezi monogamní druhy tvořící trvalé páry. Inkubace trvá 19 až 25 dní.
Je extrémně podobný lemčíkovi tlustozobému (Ailuroedus crassirostris), a někteří autoři je tak považují za jeden druh. Rozlišováno je až 10 poddruhů, případně 11 (pokud je jako poddruh brán i lemčík tlustozobý).
Ptáci tohoto rodu jsou v angličtině nazýváni „catbird“, tedy kočičí pták. Důvodem je jejich volání, které připomíná kočku.
