Máme problém s naším kocourem Damiánem. Je to desetiměsíční kříženec obyčejné kočky a angory. Poslední dva měsíce se v noci budí, chodí po bytě a mňouká. Když některý člen rodiny vstane, nechá se pohladit, ale poté opět odejde a mňouká dál. Zkoušeli jsme ho potrestat vytaháním za kůži, ale nemělo to smysl – bál se nás a nechodil za námi. Zkoušeli jsme ho také ignorovat, ale ani to nepomohlo. Bereme ho občas na vycházky na vodítku, ale zdá se nám, že to problém jen zhoršilo. Jelikož vstáváme brzy do práce, snažíme se kocoura v noci zabavit, aby nemňoukal, ale nedaří se nám to. Uvažujeme, že by mu bylo lépe někde u domu se zahradou …
Bohužel tohle dělají kočky často – jsou totiž přirozeně naprogramovány tak, že přes den spí a v noci jsou aktivní. U vás došlo ještě k jednomu nepříjemnému efektu – k posílení nežádoucího chování (nočního mňoukání) tím, že se kocourovi vždy dostane pozornosti, když řve. Zkuste se zaměřit na tři hlavní věci:
1. Přes den Damiána více zaměstnejte. Nechte mu ráno v misce jen pár granulek a ostatní schovejte do hrníčků, do prázdného platíčka od vajíček (přilepte ho k těžšímu prkýnku), pod kelímky od jogurtů, pod starý ubrus na zem, do krabice od bot, ve které vyříznete z boku i shora pár otvorů pro tlapky (přilepte víko) … Tyto schovávačky střídejte, rozmístěte je po bytě pokaždé trochu jinak, ať má kocourek hodně práce, než se nabaští. Samozřejmě nejprve ověřte o víkendu, zda je schopen si s tím poradit, aby pak nebyl úplně o hladu. Kočky přijímají potravu v malých dávkách po celý den, tedy asi šestkrát až osmkrát za den. Není pro ně přirozené naprat se a pak spát jako pro psy. Jestli celý den spí, pak se tyto potřeby mohou odrazit v jeho noční aktivitě …
2. Z procházky udělejte pravidelný rituál ve stejnou denní dobu, nejlépe za světla. Doma zaveďte také nějaký pravidelný sport v určitou hodinu (přibližně) – prožeňte Damiána s mávátkem nebo laserovým světýlkem, udělejte pro něj „opičí dráhu“, naučte ho aportovat malé míčky apod. Večer by měl být unavený a trochu hladový.
3. Na noc nechte Damiána zavřeného mimo ložnice, připravte mu pár misek s granulkami tentokrát dobře dosažitelných, aby měl možnost se dosyta nacpat, a zkuste zatáhnout závěsy a žaluzie tak, aby měl Damián kolem sebe úplnou tmu. Ve tmě ani kočky nevidí a nezbývá jim než spát. Zkuste jeho řev vydržet, a bude-li chvilku zticha, otevřete mu do ložnice a nechte ho přitulit. Začne řvát? Šup s ním za dveře (něžně, bez jediného slova). Někdy stačí jen toto opatření – odměňovat ticho, „trestat“ řev vystrčením za dveře, ale důsledně! A stav se upraví.
Kdyby na to kocourek nepřistoupil, pořiďte si Pet Corrector. Syčí velmi nepříjemně, zvláště v nočním tichu. Nechte si ho u postele, a když se ozve řev, zasyčte. Nic neříkejte, nevstávejte, kocoura si nevšímejte. Musí si myslet, že ten sprej syčí sám, a musí si to hrozné syčení spojit se svým řevem. Pak stačí nechat nádobku stát tak, aby na ni kocourek viděl, a bude mít respekt. Také bude citlivější k jakémukoli syčivému zvuku, takže pak můžete jen ústy zasyčet a uvidíte, že zmlkne. Soustřeďte se na to, abyste na kocoura vůbec nereagovali ve chvíli, kdy řve – ani to chycení za kožich není vhodným trestem, protože kocour vás před tím donutil svým řevem vstát a věnovat mu pozornost. Pro jistotu ale prověřte, zda kocoura v noci něco netrápí – nepohodlný pelíšek, problémy s čuráním, strach z nějakých nočních zvuků apod.
Máme půlroční kočičku (Kanadský sphynx), od chovatelky šla už ve dvou měsících. Po celou dobu, co je u nás, se neustále snaží hledat „cecík“ a saje sama sebe nebo deky. Dělá to v podstatě v jednom kuse, má z toho až „cucáky“ na břiše. Co se s tím dá dělat?
Vaše krásná kočička zřejmě trpí psychickým onemocněním, kterému se říká pica. Jde o druh kompulzivní (nutkavé) poruchy způsobené dysbalancí chemických neurotransmiterů serotoninu a dopaminu a zřejmě i beta endorfinů v mozku. Specifická léčba neexistuje. Ale protože poruchu obvykle spouští stres, prvním opatřením by mělo být chránit kočku před vším, co ji rozčiluje a děsí, a naopak se snažit vytvořit jí klidné prostředí, kde bude mít stále co na práci, aby zapomněla na ocucávání. Někdy pomůže i změna krmiva nebo alespoň jeho struktury. Takže doporučuji zaměřit se na následující věci.
1. Prostředí – přidejte škrabadla, další záchůdek, papírové krabice na hraní a otírání tváří, popřípadě feromonový odpařovač Feliway nebo feromonový obojek Settle Down. Zaveďte pravidelné příjemné rituály – hry s míčkem, sportování po nábytku, vycházky atd.
2. Krmivo – zkuste nabídnout jak granulky, tak kapsičky, paštiky, konzervy s kousky masa nebo se želé, kočičí trávu k okusování. Jídlo jí dejte nejen do běžné misky, ale také na plochý talířek a do různých skrýší (do plastových hrníčků či kelímků od jogurtu nebo pod ně, do krabice od bot s vyříznutými otvory na tlapky, pod papírové i látkové ubrousky atd.). Přesvědčte se, že si kočička s těmito záludnostmi poradí, a krmte ji převážně takto, aby se musela vždy pořádně zaměstnat, když se chce najíst. Kontrolujte ale, jestli sní svou obvyklou dávku – nesmí strádat, to by její stres ještě zvýšilo.
3. K této poruše byly prokázány významné dědičné predispozice, proto byste měli její výskyt hlásit jak chovatelce, tak poradci chovu. Kočky z této linie by se neměly dále množit, takže na místě je také kastrace.
4. Kdykoli vidíte, že se kočička chystá věnovat své oblíbené činnosti, odejděte, zkuste ji zavolat do jiné místnosti, její přiběhnutí odměnit hozením pamlsku a pak ji zabavit třeba tím, že jí další pamlsky rozmístíte po šplhadle nebo po nábytku. Je-li žužláním zaujatá příliš, nedívejte se na ni, ale vběhněte do místnosti a dělejte trochu rámus – zpívejte, tleskejte, rovnejte nábytek, plácejte novinami, ale nikdy na ni nekoukejte, nesnažte se ji napomínat, jen prostředí kolem udělejte rušné a nevhodné k jejímu záměru. Když své cumlání přeruší, volejte ji k ledničce nebo na balkon atp., odměňte ji, pomazlete se. Je-li problém příliš úporný a kočka „zanedbává“ jiné činnosti (umývání kožíšku, spánek, slídění po potravě, hru), nasazují se antidepresiva, která trochu vybalancují poměr neurotransmiterů a kočičce se uleví. Tyto léky však musí předepsat veterinář.
Několik let jsme chovali britskou černou kočku – kocoura. Byl velmi přítulný, ale letos nám bohužel uhynul. Pořídili jsme si hned úplně stejného kocourka stejného plemene. Byli mu čtyři měsíce, když jsme ho dovezli. Zpočátku se bál, ale asi za tři dny si na mne zvykl, jen mého otce a mého přítele se bojí, na mne se hrozně navázal. Běhá za mnou jako pejsek, ať jdu kamkoliv, jde se mnou, v noci či přes den. Rád se i mazlí a byl velmi hodný, nikdy na nikoho zatím nesyčel či ho nepodrápal. Je tomu asi týden (nyní je mu šest a půl měsíce), co na mne najednou začal útočit. Za nezvyklého mňoukání na mne skočí, třeba na záda, a zakousne se mi do županu. Radila jsem se s oblastní veterinářkou, ale ta říká, že to může být tím, že na něj leze „jaro“, ale že je ještě brzo ho vykastrovat, doporučuje v jednom roce. Vzhledem k tomu, že jsem jediná, kdo si s ním hraje, krmí ho a hladí, neboť od nikoho se zatím vyjma mne nedá, tak nevím, co si mám o tom myslet. Zda jsou to opravdu splašené hormony, nebo nějaká porucha. A zda to kastrováním přejde, neboť bych se ho samozřejmě nechtěla zbavovat, mám ho moc ráda.
Také si myslím, že nepřístojné chování kocourka mají na svědomí hormony. Doporučuji nechat kocourka hned vykastrovat, než se z jeho útoků stane zlozvyk, pak se to velice těžko napravuje. Veterináři sice říkají, že kastrace by se měla provést až po roce věku, kdy jsou zcela vyvinuté močové cesty, ale v případech, jako je ten Váš, nebo když jsou doma chovány nekastrované kočky a dospívající kocourek, je kastrace namístě. V USA nebo v Anglii se kastrují i malá koťátka a nemají v dospělosti zdravotní problémy … Kdyby kocourovo chování přetrvávalo nebo kdybyste se rozhodla s kastrací přece jen ještě počkat, je dobrou „zbraní“ proti útokům rozprašovač s vodou nebo Pet Corrector, který velmi hlasitě syčí a udrží kocourka v patřičných mezích.