Chov japonských křepelek
Co bychom měli o křepelkách vědět?
Z hlediska zoologické taxonomie je křepelka řazena do třídy ptáci (Aves), řádu hrabavých (Galliformes), podřádu kurů (Galli), čeledi bažantovitých (Phasianidae), podčeledi koroptve (Perdix), rodu křepelka (Coturnix). Dříve byla křepelka japonská považována za jednu z šesti subspecií křepelky polní (Coturnix coturnix), ale dnes je řazena jako samostatný druh. S křepelkou polní se přirozeně nekříží.
Křepelky japonské jsou jediným domestikovaným druhem, další druhy křepelek se chovají jako okrasní ptáci.
Japonská křepelka žije divoce ve velké části východní Asie (Mongolsko, Rusko, Korea, Čína), je tažným ptákem, který většinou zimuje v Indii, Bhútánu, Thajsku a na Barmě.
První zmínky o chovu japonských křepelek jsou z 12. století z Japonska, důvodem chovu byl „zpěv“ samečků. Teprve ve 20. století se začaly chovat pro maso a vejce. K prošlechtění na produkci vajec došlo v Japonsku, masné křepelky (faraon) vznikaly v USA.
Manipulace
Křepelky je potřeba chytat velmi opatrně, jde o křehká a plachá zvířata. Při vyrušení vylétávají nahoru nebo se snaží najít volnou cestu na zemi. Chytáme je do podběráků nebo jen rukou shora. Pak je umístíme na dlaň podobně jako slepice, přitom jemně přidržujeme běháky i křídla. Dokážou se šikovně vysmeknout. Pokud křepelku chytíme za peří, jeho chomáč nám zůstane v ruce. I u nich je vyvinuto úlekové pelichání.
Plemena japonských křepelek
Křepelky se chovají v jednom plemeni, vybírat můžeme ze dvou typů:
1. Nosné křepelky, snesou průměrně 300 vajec o průměrné hmotnosti 13 g, snáška začíná ve věku 5 týdnů, hmotnost samiček je 260 g, samečků 220 g.
2. Masné japonské křepelky, snášejí kolem 200 vajec o hmotnosti 16 g, snášet začínají v 6 týdnech, hmotnost samečků je 200 g, slepiček 370 g.
V současné době se oba typy nejvíce chovají v divokém rázu, z řady divokých zbarvení jsou známé např. zlatě divoké, tmavě divoké, plavé divoké, plavé šedě divoké i bílé a strakaté variety ať už plášťové, nebo skvrnité. Zmiňovány jsou i další barevné rázy.
Ustájení křepelek
Dospělé japonské křepelky je vhodné chovat jednotlivě v klecích, drobnochovatelé je však často mají ve voliérách ve skupinách.
V užitkovém chovu zaměřeném na produkci vajec chováme jen slepičky bez kohoutků.
Vhodné pro chov jsou snáškové klícky, které se dají umísit do více pater nad sebe. Vyrobeny mohou být např. z latí potažených králíkářským pletivem. Vhodné je i dno z pletiva, kterým trus propadává na trusník. Pokud je u klecí zešikmená podlaha, snesená vejce se „vykoulejí“ do žlábku. Na jednu slepičku se uvádí od 40 do 140 cm2 podlahové plochy.
Pokud křepelky chováme ve voliéře nebo na podestýlce v klecích, můžeme umístit snášková hnízda, ale většina slepiček bude vejce snášet volně po kleci. Je proto důležité zamezit znečištění vajec, a to jejich pravidelným vybíráním a udržováním čisté podestýlky.
Snášku snižuje nevyhovující teplota prostředí. Optimální je teplota 18–24 °C. Pokud máme křepelky ustájeny v chladnější místnosti, začnou nést později a jejich vejce bývají menší. Velikost vajec a jejich množství však závisí i na délce světelného dne. J. Nováčková ze zkušenosti uvádí, že pro snášku je důležitější délka světelného dne než teplota prostředí. Nevhodná teplota může vyvolat pelichání a přerušit snášku až na 2 měsíce.
Pokud máme křepelky ve venkovní voliéře a teplota klesne pod 18 °C, měli bychom je přestěhovat do vnitřních prostor. Křepelky snesou i nižší teplotu, pokud mají sucho a nejsou v průvanu, ve voliéře i přezimují. V chladu však nebudou snášet, popř. jen minimálně.
I v tomto případě však záleží na způsobu chovu, pokud se zvířata několik generací chovají venku, jsou otužilejší a snáší i v chladnějším období roku, ale snáška není vysoká. V chladném období musíme počítat s vyšší spotřebou krmiva.
Výživa a ustájení slepiček a kohoutků jsou důležité také při produkci násadových vajec, ovlivňují jak snášku, tak biologickou kvalitu a následně líhnivost a životaschopnost kuřátek.
Krmení
Relativní užitkovost japonských křepelek je podstatně vyšší než u slepic, proto pokud japonské křepelky chováme pro vejce, musíme se zaměřit na jejich výživu. Základem krmení by měla být krmná směs pro nosnice nebo krmná směs pro krůty, doplněná o zdroje bílkovin. Ve snášce by měla krmná dávka obsahovat 200 g N–látek na kg krmiva. Také pokud sestavujeme krmnou dávku z domácích zdrojů, nesmíme zapomenout na zdroje bílkovin, např. šrotovaný hrách, vojtěškovou moučku, přidat můžeme kyšku. Pamatujme, že produkovanými vejci se z organismu odčerpávají nejen bílkoviny, ale také minerály a další důležité složky, které musí zvíře dostat v krmné dávce. Pokud by je nepřijalo, odčerpávaly by se z organismu a užitkovost by se postupně snižovala.
Sledovat je potřeba výživný stav zvířat – snáška se sníží u tloustnoucích slepiček, v případě, že je výživa nedostatečná, začnou ubírat na váze, posléze pelichat a snáška se načas zastaví.
Křepelky jsou také poměrně náročné na doplňování vápníku, např. ve formě drcených skořápek. Pokud mají vápníku nedostatek, mění se struktura i barva skořápky. Vejce jsou bez skvrn, bílá nebo s nádechem do zelena, popř. narůžovělá. Povrch skořápky bývá drsný, skořápka tenčí, lehce porušitelná. Taková vejce se nehodí k líhnutí, snižuje se doba jejich skladovatelnosti.
Chovné hejno
U japonských křepelek sestavujeme kmeny 1,1 nebo 1,2 při chovu v klecích, při chovu ve voliéře je možné zařadit 2,6. Hejno je dobré sestavovat najednou a později už nepřidávat další zvířata, protože ostatní křepelky by je atakovaly. Křepelky mají tendenci „šikanovat“ také zvířata, která jsou jinak zbarvená, poraněná apod
Snáška
Japonské nosné křepelky začínají snášet už ve věku 6 týdnů, ale stává se, že první vajíčka mnohdy najdeme už po 5 týdnech. Pokud mají vhodné podmínky, snáška se pohybuje okolo 300 vajec na slepičku za rok.
Hodnota vajec je poměrně vysoká, obsahují 74,6 % vody, 13,1 % bílkovin, 11,2 % tuku, aminokyseliny metionin, tryptofan, leucin a fenylalanin, z minerálních látek především vápník, fosfor a železo, obsahují i vitaminy, hlavně A, B1, B2 a kyselinu nikotinovou. Poměr bílku a žloutku je 65 : 35. Uvádí se příznivý účinek křepelčích vajec na lidské zdraví, používají se při podpůrné léčbě některých nemocí. Doba varu je 80 vteřin až 1,5 min. Křepelčí vajíčka mají silnější podskořápkové blány, proto se syrová rozbíjejí seknutím nožem.
Zajímavé je srovnání hmotnosti slepičích a křepelčích vajec: hmotnost křepelčích vajec (u japonských nosných křepelek) se pohybuje od 12 g (bývají větší), což je přibližně 10 % hmotnosti křepelky. Křepelčí vejce je jen asi 5× lehčí než slepičí. Slepice leghornky o hmotnosti 2 kg snáší vajíčka o hmotnosti 55 g, vejce tvoří asi 2,75 % hmotnosti slepice. Co se spotřeby krmiva týká, u křepelky je do 6 týdnů asi 600 g, v období snášky je denní spotřeba kolem 23 g, u slepice nosného plemene je to asi 9 kg do 20. týdne věku, poté 100 g za den.
Líhnutí
Kvokavost je zcela potlačena, pro líhnutí v líhni je vhodné sbírat vajíčka od dvou – až osmiměsíčních křepelek. U většiny líhní je potřeba upravit rozteče lísek.
Křepelky se líhnou za 17 dnů, při naklování vajec je důležité jejich mlžení. Líhnivost bývá až 90 %.
Odchov křepelčat
Odchov je podobný jako u kuřat, jsou však náročnější na obsah živin v krmné dávce. U některých líhnutí se mi stalo, že křepelčata měla podobně jako krůťata problém s nalezením potravy, u jiných začala zobat a pít bez problémů. Postup učení příjmu potravy a vody je stejný jako u krůťat.
Ustájení
Kuřátka po vylíhnutí umístíme ve vyhřáté odchovně, v prvních dnech můžeme zmenšit prostor např. kruhem z lepenky, který později odstraníme. Na podlahu je vhodná vlnitá lepenka (lze nahradit novinami), později hobliny. V prvních dnech po vylíhnutí jsou kuřata křepelek velmi citlivá na teplo, nemají dostatečně vyvinutou termoregulační schopnost a potřebují stálou teplotu nad 30 °C. První týden se doporučuje teplota 35–37 °C, 2. týden 30–32 °C, 3. týden 25–27 °C, u starších křepelčat 20–22 °C. V příliš teplém prostředí se zvyšuje spotřeba vody a snižuje se využitelnost krmiva. Velikost podlahové plochy na křepelku se u různých autorů liší. Orientačně u křepelek nosného typu počítáme do 14 dnů věku s 28 cm2 na kus, od 14 do 28 dnů s 56 cm2 na kus, od 28 do 42 dnů s 84 cm2 na kus, v dospělosti se 100 cm2 na kus. U masných křepelek je potřeba místa o 70 % vyšší. Při nedostatku prostoru se může ve skupině projevit kanibalismus. Pro křepelky do 6 týdnů je u klecí nebo voliér vhodná velikost pletiva nebo vzdálenost drátů 5 mm, pokud jsou na podlaze rošty, mají mít oka průměr 4–5 mm. U křepelek starších než 6 týdnů by oka pletiva neměla být větší než 25×25 mm, pletivo musí být i v horní části voliéry. Na dno klece je vhodný rošt o velikosti ok 1×1 cm, výška klece by měla být 25–30 cm. Při použití roštů vypadává trus na trusný tác posypaný hoblinami nebo pilinami, popř. na pás. Klece mohou být umístěny ve více patrech. V klecích počítáme na jedno dospělé zvíře nosného typu s plochou 150 cm2, u masného typu 250 cm2. Vlhkost vzduchu při odchovu má být 60–70 %. Při odchovu je důležitý také světelný režim. Čím je světelný den delší, tím rychleji křepelky pohlavně dospějí. První 2 týdny se doporučuje svítit 24 hodin, pak 12 hodin.
Křepelky se jako většina drůbeže rády popelí. Postačí tác s hlínou, popelem nebo pískem.
Výživa a krmení
Zejména v prvních dnech musí mít křepelky snadný přístup k vodě a krmení. První dny je možné krmivo sypat na papír, později použijeme krmítka. Voda k napájení nesmí být, podobně jako u kuřat, studená. Vhodné jsou mělké kloboukové napáječky, po prvním týdnu mám dobrou zkušenost s niplovými napáječkami.
Křepelky jsou náročnější na obsah živin v krmné dávce, prof. J. Zelenka uvádí na 1 kg krmiva do 3 týdnů stáří obsah 12,1 MJ MEN, 245 g dusíkatých látek, 14,1 g aminokyseliny lyzinu a 8,4 g sirných aminokyselin, u starších křepelek 12,5 MJ MEN, 195 g dusíkatých látek, 11,5 g lyzinu a 8,4 g sirných aminokyselin.
V prvních 3 týdnech odchovu je vhodná kompletní krmná směs pro krůťata. Pokud máme k dispozici kompletní směs pro kuřata nebo obilní šroty, je potřebné doplnit je bílkovinným krmivem. Vhodné je natvrdo uvařené nadrobno nasekané vejce, tvaroh, kyška, osvědčilo se podávat syrovátku.
Ze zelených krmiv můžeme podávat salát, listy pampelišky, řebříček, popř. mladou trávu.
Preventivně se mohou použít antikokcidika. Nedoporučuje se podávat kuchyňské zbytky, mohou způsobit průjmy a jiné problémy.
Určení pohlaví
Křepelky brzy pohlavně dospívají, a proto pokud je chováme ve skupině, je dobré oddělit co nejdřív kohoutky od slepiček, aby nedocházelo k šarvátkám a kohoutci zbytečně neobtěžovali slepičky. Pokud to opomeneme, může se stát, že zvířata budou mít odřené, až zkrvavené hlavy a záda. Pokud necháme postižené zvíře ve skupině, ostatní křepelky jej budou stále obtěžovat, což může končit i úhynem.
Živá hmotnost samečků je o něco nižší než u samiček. Podle toho je však jejich rozdělení velmi nepřesné. Na pohlaví můžeme usuzovat i podle chování dopívajících jedinců. U jednodenních kuřat se ve velkochovech může aplikovat japonská kloakální metoda. U divoce zbarvených křepelek a jim příbuzných rázů můžeme kohoutky od slepiček odlišit po přepeření podle zbarvení peří na prsou, u slepiček jsou prsa „tečkovaná“. První peří mají obě pohlaví stejné. Jistě rozlišíme pohlaví v době pohlavní aktivity tak, že jemně zatlačíme na kloaku – u kohoutků se objeví bílý výron spermatu.
Kroužkování
U křepelek můžeme použít i holubí kroužky. Slepičkám i kohoutkům se navlékají kroužky o průměru 7 mm.
(Ukázka z knihy Drůbež na vašem dvoře, kterou vydalo nakladatelství Brázda.)
