Tangara karmínová pěvec v barvě býčí krve
Výskyt
Jsou popsány čtyři poddruhy tangar karmínových, vyskytující se v malých od sebe vzdálených lokalitách. Ramphocelus dimidiatus dimidiatus (Lafresnaye, 1837) obývá nevelká území ve východní, karibské části Panamy, několik lokalit ve východní Kolumbii (údolí Cauca, střední část Magdalenina údolí, Norte de Santander) a region Maracaibo v západní Venezuele. Ramphocelus dimidiatus limatus (Bangs, 1901) se vyskytuje v lokalitě Pearl Archipelago v Panamském zálivu. Ramphocelus dimidiatus molochinus (Meyer de Schauensee, 1950) je popsán jako poddruh žijící na malém území v horní části Magdalenina údolí v Kolumbii. Tento poddruh byl uměle vysazen na Tahiti na Society Island. Posledním popsaným poddruhem je Ramphocelus dimidiatus arestus (Wetmore, 1957), který se vyskytuje na panamském ostrově Coiba v Pacifiku.
Popis
Tangara karmínová je velká 15 až 16 cm a váží 24 až 34 gramů. Samci mají hlavu, plášť, krk a hruď tmavě kaštanově červené barvy s černým nádechem, který postupně červená na zádech až do zářivě červené v oblasti kořene ocasu, kostrče a na svrchních ocasních krovkách. Peří na hlavě je velice krátké, husté a jakoby sametové, peří na zádech lesklé. Celá křídla a ocas jsou černé. Hruď a spodní část břicha jsou zářivě červené, úzká kapka uprostřed břicha je černá. Duhovka je červenohnědá. Horní část zobáku je tmavě šedá, spodní je modrobílá. Nohy jsou šedočerné. Samice se podobají samcům, ale jsou mnohem méně barevné. Předek je nevýrazně hnědý s náznakem červené a s přechodem do matné červené na zádech a téměř černé na krku. Oblast kořene ocasu, kostrč, hruď a břicho jsou červené jako u samců, ale znatelně méně výrazné. Zobák je zbarven šedohnědě. Mladý pták je podobný samici, ale je ještě méně výrazný. Jednotlivé poddruhy se od sebe odlišují jen minimálně. R. d. limatus má na rozdíl od nominátního R. d. dimidiatus černé břicho a méně červené opeření, hlavně na kostrči. Samec R. d. molochinus se od nominátního druhu odlišuje pouze mírně červenějším zbarvením peří na krku a vínovým zbarvením temene a týlu. Nejvýrazněji zbarvení jsou samci i samice R. d. arestus. Všechny jejich barvy jsou výrazně sytější.
Biotop
Poddruhy tangar karmínových žijících na kontinentu obývají houštiny, křovinaté planiny, kultivované plochy, parky, zahrady a vlhké hranice lesů v nížinách a někde až do výšky 1700 m. Menší populace jsou i v suchých křovinatých oblastech. Tangary na tichomořském ostrově Coiba obývají deštný prales.
Potrava
Tangary karmínové jsou „všežravé“. Větší složku jejich potravy tvoří ovoce, bobule a semena. Menší část představují různé larvy, pavouci, brouci, motýli a jiný hmyz. Živočišná složka potravy je důležitá v období hnízdění. V příměstských oblastech navštěvují i krmítka v zahradách. Potravu hledají velmi často na zemi, kde sbírají i semena trav, larvy a hlavně spadané, přezrálé ovoce. Pohybují se v párech nebo rodinných hejnech. V období mimo hnízdění se někdy sdružují do hejn čítajících i několik desítek kusů.
Rozmnožování
Hnízdní období tangar karmínových může probíhat během celého roku, v závislosti na podmínkách v lokalitě, ve které žijí. Velmi dobře ukryté hnízdo staví jen samička. Místo si hledá v hustém podrostu nejčastěji jeden až tři metry nad zemí. Snůška je tvořena dvěma zelenomodrými vejci s jemnou čokoládovou kresbou. Na vejcích sedí jen samička, o mláďata pečují oba rodiče. V této době jsou rostlinná a živočišná složka potravy zastoupeny rovnoměrně. Mláďata opouštějí hnízdo velmi brzy, 10. až 11. den, ukrývají se v houštinách a jsou odkázána na další péči rodičů a velmi často i hnízdních pomocníků – mláďat z předchozích hnízdění. Několik dní nejsou letuschopná a v tomto období jsou nejvíc ohrožena predátory. Z několika hnízdění se tak páru často podaří odchovat jen jediné mládě.
Tangary v lidské péči
O chovu tangar karmínových v EU nejsou žádné informace. Tangary obecně nepatří k často chovaným ptákům v evropských ptačích parcích, zoologických zahradách ani u soukromých chovatelů. Nejsou to rozhodně potravní specialisté a při současné nabídce komerčně vyráběných směsí by krmení tangar nemělo být problémem, a to ani finančním. Mnoho druhů u chovatelů v Severní Americe i bezproblémově hnízdí a odchovává mláďata. Problémem je jejich vyšší náročnost na prostor a teplotu. Ideální je proto chov v prostorných celoročních a hustou vegetací zarostlých sklenících, kde je lze držet i ve společnosti některých jiných ptačích druhů. Ale podařily se již i odchovy v malých klecích. Ačkoliv je mezi tangarami také několik druhů snášejících přechodně i pokles teplot, většina pestře zbarvených druhů žije v oblastech tropických, kde teplota celoročně neklesá pod 25 stupňů Celsia. Tyto podmínky, které je nutné dodržet přinejmenším u importovaných ptáků a prvních odchovů, dokáže v Evropě bohužel zajistit jen velmi málo chovatelů. Tangary jsou v zajetí navíc velmi nesnášenlivé k ostatním ptákům téhož druhu a jejich chov ve skupině není možný. To klade další nároky na prostor a počet voliér. Jen u některých druhů se osvědčil v našich klimatických podmínkách častý způsob chovu – letní voliéra a zimoviště. V minulých letech se podařily odchovy několika druhů tangar ve voliérách umístěných ve vytápěných halách chovatelům v Nizozemsku, Belgii, Francii a Německu. U českých chovatelů se tito ptáci nikdy netěšili velké oblibě. Bohužel ani v době jejich dovozů Farmou Aves, kdy byla jejich cena velmi příznivá. Nestačila se zde tak vytvořit dostatečná chovatelská základna. Po dlouhé době bylo v minulém roce do EU opakovaně importováno několik druhů tangar v relativně hojném počtu. Zájem našich chovatelů byl však tentokrát vzhledem k jejich současné příliš vysoké ceně opět mizivý.
