Chov výrů velkých (Bubo bubo) v Zoologické zahradě Hodonín
Rozšíření
V přírodě můžeme spatřit výra zejména vysedávajícího na skalách. I když se zdržuje v blízkosti lesa, málokdy je viděn, že by zalétal hluboko do něj. Obývá skalnatá území v nížinách i horské lesy ve vyšších polohách, významným a tradičním útočištěm jsou srázy říčních údolí velkých řek. Byl viděn i na zříceninách či v kamenolomech. Setkat se s ním můžete téměř po celé České republice i celé Euroasii kromě jejích nejsevernějších a nejjižnějších částí.
Během 20. století zaznamenala evropská populace výrazný pokles hlavně v důsledku přímého pronásledování. Na stavy v jižní Francii a ve Španělsku měla vliv i epidemie mixomatózy králíků, hlavní kořisti výrů. Od poloviny 20. století dochází k pomalému zvyšování počtu v některých zemích především západní Evropy. V 70. až 90. letech se prokázal opětovný slabý pokles početnosti ve východní a jižní části evropského areálu.
Potrava
Výr loví za soumraku, často už před západem slunce. Jeho kořist tvoří různí obratlovci, ježci, které probodne i přes ostny. Loví například vrány při spánku a je schopen zabít jestřába. Vzduchem dokáže přenést zajíce. Část jídelníčku tvoří také ptáci a plazi.
Chov v zajetí
Zoologická zahrada Hodonín chová v současné době jeden chovný pár. Samec byl do naší zahrady přivezen ze Zoo Děčín koncem roku 1992. Tento jedinec má již velmi pokročilý věk, podle doložených chovatelských záznamů je mu již přes 30 let. Samice se k nám dostala v roce 1995 z přírody, kdy byla nalezena v lese ve velmi vyhublém stavu. Tato samice je od počátku velmi krotká, na pařátech měla amatérsky vyrobená sokolnická poutka.
Tento pár byl poprvé spojen v nové expozici na začátku roku 2009. V zadní části voliéry byla zhotovena hnízdní plošina, která je částečně kryta šikmou stříškou. Jako podklad do hnízda používáme dřevitou štěpku. V březnu roku 2009 byl pár již v plném toku a samice snesla vejce. Toto vejce bylo bohužel pouze jedno a navíc jej samice snesla na zem uprostřed voliéry. Vejce bylo odebráno a umístěno do líhně. Po 35 dnech se vylíhlo historicky první mládě výra velkého v naší zahradě. Mládě muselo být od prvního dne života ručně dokrmováno. Ze začátku bylo mládě krmeno pětkrát denně. Ke krmení jsme použili laboratorní myši a potkany z vlastní produkce a dále jednodenní kuřátka. Ze začátku byla mláděti podávána pouze čistá svalovina, postupně se přidávaly balastní látky na tvorbu vývržků. Ve dvou měsících života byla mláděti dána sokolnická poutka a postupně se učilo na sokolnické uvázání u posedu. V současné době je tento jedinec díky své krotkosti používán na osvětovou činnost.
V roce 2010 samice již snesla tři vejce do hnízdní plošiny a vejce sama zahřívala. V tomto roce jsme odchovali dvě mláďata, o která se pár již staral sám. V dalším roce pár opět odchoval sám bez naší pomoci dvě mláďata a v následujícím roce 2012 tento úspěch zopakoval a opět odchoval dvě mláďata. V roce 2012 jsme zaznamenali nejvyšší počet vajec ve snůšce, kdy jich samice snesla celkem pět. V současnosti tento chovný pár působí harmonicky a chovatelsky je velmi spolehlivý. Při hnízdění jsou výři při obraně hnízda velmi agresivní a nebezpeční, proto používáme na kontrolování hnízda kameru.
Výři velcí se v posledních letech začínají častěji objevovat i v soukromých chovech a velmi výjimečně bývají také využíváni k sokolnickému lovu.
Ochrana
Tento druh byl dříve cennou trofejí, byl tedy často pronásledován. Došlo to až tak daleko, že byl v Evropě téměř vyhuben. První krok k jeho záchraně u nás udělali naši zákonodárci, kteří v roce 1929 vydali zákon omezující lov tohoto zvířete, a výr se tak začal opět úspěšně množit. Naši výrové pak byli exportováni k reintrodukci do celé Evropy. V současné chvíli se růst jeho populace ve světě spíše zastavil.
