Tibetský teriér
V úvodu bych chtěla vysvětlit drobnou nejasnost, která tibetského teriéra dlouhá léta provází, a to jeho označení teriér. Ve skutečnosti to žádný teriér není. Je to pes ovčácký, společenský a žádná z jeho vlastností nenaznačuje, že by měl být s teriéry "házen do jednoho pytle". Snad jen jeho živá povaha, která právě vedla k tomu, že na začátku století, kdy byli první tibeťáci importováni do Velké Británie jako Thibet Apso nebo Lhasa Terier, apod., byl pojmenován jako Tibetský teriér.
Společné znaky s ovčáckými plemeny
U tibetského teriéra najdete mnoho společných znaků s ostatními ovčáckými plemeny, jako jsou bobtail, bearded kolie, Komondor či velmi podobný polský ovčák nížinný, a to především tolik nápadná dlouhá srst nejen na těle, ale také v obličejové části, zavěšené a osrstněné uši, kvadratický formát těla. Tibetský teriér má však poněkud jiné postavení, než jiní uvedení ovčáčtí psi, protože je to právě on, který má nejblíže k praotci těchto ovčáckých plemen, kterým je původní tibetský ovčák.
Historie tibetského teriéra v jeho staré vlasti
V zemi původu nebyla nikdy odlišována žádná plemena, obecně byli všichni dlouhosrstí psi Tibeťany označováni jako "apso". Tito malí a neúnavní psi byli využíváni svými majiteli především jako strážci a doprovod stád. Malí psíci byli po staletí ceněni pro jejich mrštnost a obratnost s jakou se zcela suverénně pohybovali v často velmi neschůdném terénu, a to díky svým šplhacím a skákacím schopnostem, někdy také přirovnáváni ke kočce. Jejich malá velikost jim umožňovala pohybovat se ve velmi úzkých horských stezkách, kam se člověk nebo větší pes nedostal a široké tlapy jim umožňovaly zcela suverénně se pohybovat i ve sněhu. Díky těmto schopnostem byli zásobovány i často odlehlé a velmi těžko přístupná místa, kam provázeli stáda dobytka.
Kontakt pastevců a obyvatel klášterů zajišťoval výměnu zvířat z jejich vrhů. Mnichové si od pastevců brali menší jedince, a to především bílé a zlaté barvy a byli uctíváni jako "lví psi" (především psi bílého zbarvení) jako symbol lva Sengge, který je ve znaku Tibetu.. Pastevci si pak od mnichů brali psy větší, kteří se více hodili na ochranu jejich stád a majetku.
Bohužel chov tibetských apso byl doslova zlikvidován vpádem Číňanů a obsazením Tibetu v roce 1949. V této době bylo zničeno a vypáleno mnoho tibetských klášterů, o život přišlo mnoho lidí, ale i většina jejich zvířat.
Chov tibetských teriérů v Evropě
Tibetský teriér se dostal do Evropy prostřednictvím anglické chovatelky Dr. Agnes Greigové, která v období mezi válkami působila jako lékařka v severní Indii. Tam se také setkala s tibetskými obchodníky. Manželku jednoho z nich operovala a zachránila jí život. Za odměnu dostala zlatobílou fenku Bunti (nar. 3.10.1922). O rok později pak získala psa Rajah a z jejich spojení se v roce 1924 narodil první vrh štěňat v duchu evropských chovatelských zvyklostí, dosud však stále v Indii. Počátky jejího evropského chovu jsou spojené i s jejími dalšími psy z tibetského klášterního a kočovního chovu. Dr. Greigová jako první nechala zaregistrovat tibeťany v britském Kennel Clubu. V roce 1931 dostal tibetský teriér své pojmenování a striktně začali být oddělováni psi lhasa apso a Tibetský teriér.
Chov tibetských teriérů u nás
Do České republiky byli první TT importováni v roce 1972. Zakládajícím párem našeho chovu se stali fena Punn von Geigenbühel a pes Sjellebros Dykhor v chovatelské stanici Al-Erak manželů Karelových z Golčova Jeníkova.
Český chov byl dále založen na importech z Dánska a Východního Německa. V osmdesátých letech se chov tibetského teriéra dostal poněkud do úzkých, a to především z důvodů úzké příbuzenské plemenitby vyvolané nedostatkem možností importu nových jedinců. Po otevření hranic v roce 1989 bylo možné navázat kontakty se zahraničními chovateli a byli z nám importováni kvalitní psi z Německa, Finska, Norska, Belgie a Slovenska, čímž došlo ke zkvalitnění a oživění našeho chovu. V roce 1990 byl založen samostatný klub, který sdružuje nejen chovatele a majitele TT, ale též jejich příznivce, Tibetan Terrier Club ČR. Členy klubu jsou lidé z ČR, dále pak chovatelé ze Slovenska, Německa a Finska.
Charakteristika tibetských teriérů
Jaký tedy tibetský teriér opravdu je? Je to nejen velice společenský, atraktivní dlouhosrstý pes s elegantním pohybem, ale je to také "slunečné" stvoření. Je veselý, temperamentní, společenský, stále v dobrém rozmaru a tyto své povahové vlastnosti si zachovává do velmi vysokého věku (dožívají se věku 13 - 15 let, nezřídka i více v dobré duševní i fyzické kondici). Díky jeho nádherné povaze se mu v Tibetu začalo říkat "malý člověk", což bývá i mezi chovateli a majiteli tibeťáků hojně užíváno. Je to pes velice tvrdý a houževnatý, i v dnešní době můžete najít mezi tibeťáky jedince, kteří plní svou odvěkou funkci - hlídání stád. Je velmi věrný svému pánovi, svou smečku respektuje, avšak k cizím lidem si zachovává značný odstup. Nenapadne, ale poctivě hlásí každé nebezpečí. Není třeba se obávat konfliktů se sousedy. Jeho hlídací schopnosti se plně projeví při procházkách do přírody, kde si svou smečku hlídá a nedovolí ani jedinému jejímu členovi se vzdálit. Takového nezvedeného jedince pak pobízením honí zpět k ostatním. Tibetský teriér také velmi dobře vychází s dětmi, které nejen hlídá, ale také snáší jejich hry, které i děti vzhledem k veselé povaze tibeťáků milují. Pokud se však pes začne domnívat, že už toho má dost, sebere se a odejde, aniž by dítěti jakkoli dal najevo svou nevoli.
Výchova tibeťáka musí být důsledná, neboť jeho povaha se vyznačuje velkou samostatností, jak se to od něj v jeho zemi původu vyžadovalo. Je nutné ho vychovávat důsledně, nikoli však tvrdě, protože pokud si postaví hlavu, nezmůžete s ním nic. Více platí odměna, jak trest. Poslouchá proto, aby udělal svému pánovi radost. Tibetský teriér je poněkud zahalen mýtem psa sportovního, který vyžaduje velké množství pohybu, a proto si lidé myslí, že je lépe si pořídit nějakého "gaučáka". To je však velký omyl. tibetský teriér vyžaduje pohyb stejně, jako jakékoli jiné temperamentní plemeno. Svými povahovými vlastnostmi bude vyhovovat jak rodinám sportovním - v pohodě udrží tempo na turistických výpravách do hor, poběží vedle kola, ale také bude v klidu hlídat svou smečku na běžných procházkách po parku, nebo vás provázet na houby nebo na borůvky (ty si i sám nasbírá - tedy ne do bandičky, ale rovnou do tlamičky) a až s obdivuhodnou trpělivostí bude svou smečku obíhat, aby mu neutekla ani jedna ovečka. Když si však budete potřebovat zalenošit, bude s vámi klidně ležet na gauči a sledovat seriály, jen bude potřebovat trochu podrbat za uchem. Tibetský teriér je také výborným psem pro výcvik agility.
Spousta lidí se nás na procházkách v blátě ptá, zda není údržba tak chlupatého psa moc náročná. Umýt psa po procházce blátem musí i majitelé spousty jiných plemen a česání také není žádný problém. Ve štěněcím věku je třeba česat psa častěji, ale dospělého tibeťáka stačí pořádně učesat jednou do týdne (někteří majitelé češou po 14 dnech - to však záleží na kvalitě a množství srsti). Dnes je již k dostání velké množství přípravků, hřebenů a kartáčů, které údržbu srsti tibeťáků podstatně usnadňují. Rozhodně vám péči o jeho srst tibeťák stokrát vrátí svou milostí, veselostí a naprosto dokonalými komediálními schopnostmi.
Doposud je tibetský teriér v České republice chován jako málopočetné, výjimečné plemeno, ačkoli ve světě je naprosto běžně rozšířen a těší se značné oblibě. Je to právě díky tomu, že to není "gaučák", ale ani velký pes nevhodný do bytu. Hodí se pro jakoukoli činnost své smečky, jak pro sportovně založené rodiny, tak pro starší lidi, je dobrý společník na cesty a rozhodně se uplatní i jako hlídač.
Čím dál více se také naši tibetští teriéři začínají prosazovat na výstavách, a to nejen v české republice, ale také v zahraničí. Zároveň zaznamenáváme v posledních letech podstatně větší počet vystavovaných jedinců, což nepochybně vede ke zviditelnění našeho plemene. Není nic neobvyklého, že se tibetští teriéři umisťují na předních pozicích v soutěžích Best in group na mezinárodních výstavách. Nádherného výsledku docílila zástupkyně našeho plemene fenka Mgr. Evy Pravdové z Lodhéřova Amox Syssibar, která se v soutěži Šampión šampiónů v roce 1997 umístila na pěkném třetím místě a v téže soutěži v roce 1999 dosáhla prvenství v IX. skupině.
V závěru bychom chtěli připomenout, že Tibetan Terrier Club slaví v letošním roce 10. výročí svého založení. Doufáme, že toto nádherné, a prozatím v ČR neobvyklé, plemeno chytne za srdce i další pejskaře a naše tibeťácká rodina se bude stále rozrůstat.
Kontaktní adresa:
Tibetan Terrier Club ČR
Mgr. Eva Pravdová - hlavní
poradce chovu
378 26 Lodhéřov 156
tel.: (0331) 385 210
e-mail: bodjul@yahoo.com
Oficiální Internetová stránka TTC:
e-mail:
