Zařazení: plemena se zvláštními znaky – – chocholatá plemena (ve Vzorníku plemen drůbeže skupina G1).
Původ: pravděpodobně východní Evropa.
Kroužek: kohout 18 mm, slepice 16 mm.
Vznik plemene
Původ sultánek je velmi nejasný, přesněji řečeno jejich novodobý původ.
Po staletí je na svých zahradách drželi sultáni osmanské říše; legenda praví, že sultánky byly živými ozdobami jejich zahrad. Původem jsou tedy, jak se zdá, z Turecka, z Cařihradu, nebo chcete-li Konstantinopole či později Instanbulu, kde byly chovány pod názvem Serai–Tavuk, což v překladu znamená ptactvo sultána. Předpokládá se, že jejich dávnými předky jsou sibiřské slepice, které mají také pět prstů a chochol.
První zemí, kam se z Turecka dostaly, byla Anglie, kam si je jako dar přivezla paní Elizabeth Watts of Hampstead už v roce 1854. Ptáci prý dorazili v hrozném stavu, špinaví a potřísnění blátem, peří slepené dohromady. Po přepeření byli čistě bílí.
Z Británie se sultánky šířily dále po Evropě, do Spojených států dorazily o třináct let později.
Druhá světová válka přivedla sultánky téměř k zániku, uvádí se, že přežily jen díky britské populaci, resp. díky britským chovatelům, kteří zbytky plemene v průběhu 50. let minulého století vyhledávali po celé Evropě.
Zajímavostí je, že na vyobrazeních z roku 1881 měly sultánky žluté běháky, ty dnešní je mají břidlicově modré. Ke šlechtění moderních sultánek bylo použito i dalších chocholatých plemen, proto už se nedá tvrdit, že jsou potomky slepic ze zahrad sultánů.
Dnes nejsou sultánky příliš rozšířeny, v mnohých zemích si však našly své zastánce, kteří je chovají pro okrasu a pro výstavy.
Plemenné znaky
Sultánky jsou menší, podsadité slepice, ke kterým neodmyslitelně patří chochol, vous, supí paty, rousy a pět prstů. Velký kulatý plný chochol podpírá výrazná lebeční výduť. U kohouta jsou pera chocholu paprskovitě rozložena do stran, chochol slepice je velmi hustý, kulovitý. Na přední části chocholu vyniká malý růžkový hřeben ve tvaru písmene V.
Vous by měl být bohatý, trojdílný, rozdělený na protáhlou bradu a zakulacené lícní vousy. Zcela zakrývá hrdlo, laloky, ušnice i část obličeje.
Sultánky se vyznačují menším tělesným rámcem, v prvním roce se hmotnost pohybuje mezi 1,8 až 2,1 kg u kohouta a 1,2 až 1,5 kg u slepice. Hlubší, spíše kratší trup působí zavalitým dojmem, je vodorovně nesený. Prsa i břicho musí být široké a plné.
Výše nesený ocas, tzn. pod úhlem 55 až 60°, plynule vychází z linie sedla, rejdováky jsou částečně rozevřené, velké srpy šavlovité, malé a střední srpy poněkud více zahnuté. Ideálně vrchol ocasu dosahuje do výšky chocholu.
Postoj by měl být nejvýše středně vysoký, holeně i běháky se požadují spíše kratší. Dojem krátkých nohou ještě opticky umocňují z holení vyrůstající nepříliš tvrdé supí paty a půlkruhové rousy pokrývající břidlicově modré běháky. Masová barva běháků je přípustná. Běháky sultánek jsou pětiprsté, první a pátý prst by měly být dobře oddělené.
Nejčastější exteriérové vady
Uvádí se, že největším problémem je udržet velikost a tvar chocholů a pětiprstost běháků.
Co se běháků týče, výlukou se trestají větší odchylky ve stavbě prstů nebo příměs žluté barvy. Vyskytují se vady v utváření hřebene nebo chybějící hřeben, dále odchylky v utváření vousu, který bývá málo vyvinutý, řídký.
U některých jedinců bývá trup vysoko zvednutý, delší nebo mají plochá prsa.
Barevné rázy
Některé prameny uvádějí jako jediný barevný ráz bílé, ostatní rázy prezentují jako již zaniklé.
Náš Vzorník, ale i další literatura uvádí také modré, modré s lemy a krahujcové. V seznamu plemen chovaných v rámci EE jsou uvedeny bílé a černé. Barevné rázy kromě bílých se na stránkách prezentujících sultánky objevují jen velmi zřídka.
Tabulka: Výskyt barevných rázů v zemích EE |
|||||
Původ | Česká republika | Německo 1) | Belgie | Velká Británie | Francie |
D | Sultánky | Sultanhühner | Sultanhoen | Sultan | Sultane |
bílé | weiß | wit | white | blanc | |
černé | schwarz | ||||
Původ | Itálie | Chorvatsko | Nizozemsko | Polsko | Skandinávie |
D | Sultano | Sultanska | Sultanhoenders | Sułtany | Sultan |
bianca | bijela | wit | biały | hvide | |
zwart 2) | sort 3) | ||||
Původ | Španělsko | Slovensko | |||
D | Sultana | Sultánka | |||
blanca | biela | ||||
1) Evropský standart platí také pro Lucembursko, Rakousko a Švýcarsko |
|||||
2) uznané roku 2009 |
|||||
3) uznané roku 2011 |
Užitkovost
Pokud hledáte plemeno pro snášku, sultánky si určitě nepořizujte. Snáška se pohybuje jen mezi 60 a 80 vejci s hmotností 45 g.
Specifika chovu
Chov sultánek je poměrně náročný a lze jej doporučit zkušenějším chovatelům. Udržení všech plemenných znaků vyžaduje citlivou a cílevědomou šlechtitelskou práci.
Nejlépe se jim daří v teplejších oblastech. V chladném nebo vlhkém klimatu strádají. Kvůli svým ozdobám, ale také jemnému peří jsou sultánky velmi náročné na údržbu prostředí. Je potřeba zabezpečit suché, čisté prostory, aby netrpěla kvalita jejich peří. Vhodné jsou suché, zastřešené výběhy. Bidla v kurnících neumisťujeme příliš vysoko, dále je nutné přizpůsobit napáječky a krmítka, aby nedošlo k „zakrmení“ chocholu a vousu. Oplocení výběhu by mělo být dva metra vysoké, protože sultánky jsou i přes své peřové ozdoby dobrými letci.
Povahou jsou velmi klidné, mírné. Ve společnosti jiných plemen většinou trpí.
Kvokavost je zřídkavá, a pokud kvokají, nebývají dobrými kvočnami.
Zahraničí
Chovatele chocholatých plemen včetně sultánek sdružuje klub ve Švýcarsku http://www.seiden-haubenhuhnklub.ch/.
Zejména zajímavé fotografie naleznete na stránkách dánského klubu http://www.toppedehoens.dk/. Sultánky se chovají i v Austrálii, http://crestedbreeds.com/.
Klub
Sultánky se u nás vyskytnou jen sporadicky, jejich chovatele nesdružuje žádný klub.