Agility s Petrou Hamšíkovou Cesta Petry k titulu mistra světa
Petře je 24 let, je úspěšná nejen v agility, úspěšně dostudovala a získala bakalářský titul z oboru Kynologie a inženýrský titul z oboru Zájmové chovy zvířat na České zemědělské univerzitě v Praze.
Za Petrou jsem se vydala do Prahy 17, kde má pravidelné tréninky, www.vycvikpsurepy.webnode.cz. Jako trenérka Petra působí několik let, je instruktorkou Klubu agility ČR (zkoušky složila v roce 2011) a od roku 2006 působí jako trenérka agility (ZKO č. 212, která momentálně sídlí v Praze–Řepích).
Začátky s Maxem
Petra začala závodit s křížencem Maxem. Jelikož byl Max odjakživa velice aktivní a cvičení klasické poslušnosti už je přestávalo bavit, rozhodli se vyzkoušet agility. Nešlo to ze dne na den, dost dlouho hledali vhodné cvičiště. Nakonec na jaře roku 2004 začali s Maxem pravidelně docházet na cvičiště v Braníku k Alici Drábkové. Naučili se základy a po pár týdnech vyrazili na první závody do Hloubětína. „Když zvládáme všechny překážky jednotlivě, tak proč nevyrazit, že?“ Na závodech měla Petra možnost porovnat výkon se zkušenými závodníky – chyběla jim rychlost a také slalom ještě neměli dokonalý. A tak přes prázdniny pilovali slalom, aby už nic nestálo v cestě závodní kariéře. Maxe od začátku agility moc bavilo, Petra běhala hodně opatrně, takže když už zvládali běhat celé parkúry, zaměřili se hlavně na rychlost. V létě se také vypravili na první výcvikový tábor, a to do Roudnice nad Labem k instruktorce Simoně Hurábové. No a na podzim už se vrhli po hlavě do závodění!
Rok 2005
V roce 2005 se s Maxem rozhodli změnit působiště a začali chodit do Motola k Zuzce Nedbálkové. Seznámili se zde se spoustou dalších agility nadšenců a v běhání se posouvali zas o kousek dál. V březnu se jim podařilo splnit třetí zkoušku A1 na výborně a tím splnili podmínky pro přestup do kategorie A2, který se ovšem rozhodli ještě odložit. V květnu vyrazili na tréninkový víkend pro mládež do Komořan a začali objíždět víc závodů a radovat se z prvních větších úspěchů. V létě dva týdny trénovali opět pod vedením Simony Hurábové. Na podzim zúročili celoroční úsilí účastí na mistrovství republiky mládeže (MRM), odkud si odvezli páté místo v soutěži jednotlivců a čtvrté v soutěži družstev.
Rok 2006
V roce 2006 přestoupili do kategorie A2, a jelikož se jim celkem dařilo, Petra se rozhodla zkusit kvalifikaci na mistrovství Evropy juniorů. Usmálo se na ně štěstí, a tak v červenci vyrazili na dosud největší závod, na MEJ do Ostravy, kde získali bronz v soutěži družstev. V srpnu poprvé zavítali na tábor do Větřkovic, kde běhali u Martiny Podešťové. Na podzim se Petra odvážila přihlásit na mistrovství republiky a poměřit síly s elitou České republiky. Koncem září jim přišla první A3 karta a mohli začít závodit v této nejvyšší kategorii. Ze svého předposledního MR mládeže v Lanškrouně si přivezli mistrovský titul v družstvech. Na podzim roku 2006 také začala působit jako instruktorka agility na cvičišti ve Stodůlkách.
Lara
Hned zkraje roku 2007 přišla velká změna: Petra si domů přivezla štěňátko Šeltie, budoucí agility naději Larinku. Trénovali i nadále v Motole u Zuzky Nedbálkové, občas také u Martiny Podešťové v Písnici a díky působení na cvičišti ve Stodůlkách trénovali čím dál víc i tam. S Larou začaly běhat prakticky hned, ale vždy pouze chvilku po tréninku formou hry. Do půl roku probíhala jen tunely, zvykala si na chození po kladině a začala cvičit slalom (dnes už by Petra se slalomem rozhodně tak brzy nezačínala, ale nemohla vědět, že to malé Larince půjde tak dobře a že ho bude zvládat prakticky za měsíc nácviku). V srpnu je čekal opět tábor ve Větřkovicích, kde kromě Maxe běhala krátké sekvence i Lara. Závodění s Maxem nebylo v této době vůbec jednoduché, někdy běhal pěkně a někdy Petru dokázal zas pěkně potrápit, nejspíš aby ukázal, že pořízení druhého psa neprojde jen tak … Na posledním MR mládeže naštěstí nestávkoval a běhal báječně, což jim vyneslo titul mistra ČR mládeže v jednotlivcích! S Larou si zkusily první neoficiální závody, kde všem předvedla, že z ní agiliťák bude.
První závody s Larou
Následující rok si Petra naplno užívala trénování a závodění, na což se tak dlouho těšila. Zuzka Nedbálková bohužel trénování po letech nechala, a tak nezbývalo nic jiného než běhat ve Stodůlkách a sem tam vyrazit na nějakou intenzivku. Hned den po Lařiných osmnáctiměsíčních narozeninách vyrazily na první oficiální závody do Dvora Králové nad Labem a sklidily první úspěchy. Během roku si byly párkrát zatrénovat u legendy českého agility Antonína Grygara a získaly cenné rady. Koncem října s Larou přestoupily do kategorie A2 a s Maxem se dočkali doživotního titulu A3 Champion!
Chybělo jen málo …
Od začátku roku trénovala hlavně s Larou, Max totiž po karambolu z podzimu 2008, kdy mu Lara při hromadném aportování míčku nejspíš narazila žebra, ztratil jistotu a chuť do běhání, obzvlášť slalom byl problém, a tak mu Petra dala pauzu. S Larou od dubna pravidelně trénovaly u Antonína Grygara a pilovaly. A taky objížděly spoustu závodů a soustředění. Vůbec poprvé měla Petra možnost dělat instruktorku, a to na táboře v Motole. V září je s Larou čekalo mistrovství republiky, kde chybělo jen málo a titul mohl být jejich. Po MR je čekalo pár posledních závodů, kde s Larou splnily poslední potřebnou zkoušku A2 pro přestup do elitní třídy A3. I s Maxem se povedlo pár pěkných běhů.
Mezi těmi nejlepšími
Novou sezonu odstartovaly rovnou 1. 1. 2010 na závodech v Březiněvsi, kde se Petře s Larou podařilo vyhrát obě zkoušky MA2, a tak se Petra rozhodla, že přestup do A3 už nebudou odkládat a zkusí bojovat s těmi nejlepšími v ČR. Začínají se připravovat na mezinárodní závody. A příprava se vyplatila, na závodech se opravdu daří. Účastnily se mistrovství světa 2010, kde získávají 4. místo v jednotlivcích v běhu agility. Získaly také titul II. vicemistra ČR 2010, mistra ČR družstev 2010, 7. místo jumping jednotlivců European Open 2010, vítězí ve finále Moravia Open 2010.
V dalším roce se Petra s Larou účastní mistrovství světa 2011, stávají se mistry ČR agility družstev 2011, získávají 2. místo v soutěži družstev European Open 2011 a 2. místo ve finále Moravia Open 2011. Petra se věnuje nejen tréninku s Larou a Maxem, ale i trénovaní týmů, které se tímto sportem zabývají.
V roce 2012 se zúročují desítky hodin, které Petra věnuje tréninku a své fence Laře, stávají se mistry světa v družstvech a vicemistry světa v jednotlivcích 2012, účastní se European Open 2012 a také se stávají mistry republiky plemene šeltie 2012. Petra a Lara jsou výjimečná dvojice. Je to přímo koncert, pozorovat je. Lara je na překážkách jako ďábel, rychlá, mrštná a přesná.
Rozhovor s Petrou
Jak dlouho se agility věnujete?
Agility se věnuji už 9 let a posledních 6 let působím také jako trenérka.
Jak jste se k tomuto sportu dostala?
Se svým prvním psem, křížencem Maxem, kterého jsme si vzali jako štěňátko z útulku, jsem chodila na klasický cvičák poslušnosti. Bylo to však pro nás oba časem trochu nudné, a tak jsem začala hledat něco akčnějšího. V roce 2003 jsem se byla podívat na Dni otevřených dveří na cvičáku v nedaleké Hostivici, kde měl každý možnost vyzkoušet si překážky agility. Od té doby jsem věděla, že to chci zkusit.
Kolik je Laře let? Jakou má povahu?
Laře bylo v prosinci 6 let. Na to, že je to šeltie, je její povaha v mnoha ohledech netypická. Je velice vyrovnaná a spoustu věcí neřeší. Cestování, davy lidí, cizí prostředí, ohňostroj, střelba … nic jí nevadí. Doma dokáže celý den prospat a venku nebo na parkúru se v ní probudí dračice. Co se týče agility, je velmi spolehlivá, snaživá a vždy připravená podat stoprocentní výkon. Patří mezi ty psy, kteří visí na pánovi očima a s radostí plní veškeré úkoly.
Jak dlouho s Larou závodíte?
V agility může pes závodit od 18 měsíců věku. Závodíme tedy už pátým rokem.
Co považujete za největší úspěch?
Jednoznačně loňské mistrovství světa, kdy jsme získaly zlato v soutěži čtyřčlenných družstev a stříbro v jednotlivcích.
Čím vás Lara dokáže nejvíce potěšit a naopak?
Potěší mě každý její bezstarostný pohled. Přijde mi, že ona je pořád šťastná a svou náladu umí předávat ostatním. Bezmezně mi důvěřuje, je oddaná a na závodech mě vždycky podrží. Jsme opravdový rovnocenný tým.
Lara má pouze jednu špatnou vlastnost, která zřejmě přísluší plemeni, a to je žraní všeho možného, co venku najde. Naštěstí i v tomto patří mezi ty poslušnější šeltie, takže ji většinou dokážu odvolat, ale vzhledem k množícím se případům otrav psů mám o ni občas strach.
Krmíte nějakým speciálním krmivem?
Ano, krmím veterinárním krmivem Hill's.
Jaké máte cíle do budoucna?
Běhat agility, co nejdéle to půjde. To znamená žít aktivně a udržovat si kondici a zdraví. Lara je pes, který se snad pro agility narodil. Je výjimečná a pro mě určitě osudová. Lepšího psa na sport jsem si nemohla přát!
Jak často s Larou trénujete?
Teď už jen zhruba jednou týdně. Přeci jen už má za ty roky natrénováno a ona na rozdíl ode mě chyby nedělá. Takže já bych správně měla trénovat častěji, abych jí to nekazila.
Zvažujete, že si pořídíte dalšího pejska?
Ano, zvažuji. Jelikož je psí život bohužel tak krátký a i sportovní kariéra je časově omezená, plánuji zhruba do roka přírůstek do naší smečky. Lara si zaslouží už více odpočinku a já se těším na nové zkušenosti.
Co byste poradila lidem, kteří chtějí s tímto krásným sportem začít?
Aby to nebrali jen jako aktivitu na jednu až dvě hodiny týdně, které stráví na tréninku, ale jako životní styl. Agility je úžasný sport, ale pro psa hodně fyzicky náročný. Pokud mu nechceme ublížit, ale naopak dopřát plnohodnotnou zábavu, musíme pečlivě dbát na jeho zdraví a dobrou fyzickou kondici.
Agility bude prostě takové, jaké si ho uděláte. Můžete běhat jen tak pro radost nebo závodit na vrcholové úrovni. Tento sport posouvá lásku ke psům o velký kus dál a pomůže vám poznat lépe vašeho psa, ale i vás samotné.
Nesporným pozitivem je, že potkáváte spoustu lidí, kteří mají něco společného. Baví je trávit aktivně čas se psem, vzdělávat se a v neposlední řadě se i skvěle bavit.
V dalším pokračování nám Petra Hamšíková poradí, jak začít s tréninkem agility.
| LARA | MAX | |
| Ami Dévoué z Březkého průhona | ||
| datum narození: | 20. 12. 2006 | 28. 10. 2001 |
| plemeno: | šeltie | čistokrevný Voříšek |
| výška: | cca 40 cm | cca 42 cm |
| váha: | cca 10 kg | cca 9 kg |
| CEA/PRA/Cat.: | negativní (15. 2. 2007) | |
| zkoušky: | A1, A2, A3 | ZZO, ZOP, ZPU-1, A1, A2, A3 |
| úspěchy: | • titul A3 šampion • mistr světa družstev a vicemistr jednotlivců 2012 • klubový mistr ČR šeltií 2012 • mistr ČR šeltií 2012 • účast na mistrovství světa 2011 (12. místo jumping individual) • mistři ČR agility družstev 2011 • 2. místo součet družstev European Open 2011 • 2. místo ve finále Moravia Open 2011 • vítěz finále (jumping i agility) Czech Open 2011 • 4. místo v běhu agility na MS 2010 • II. vicemistr ČR v agility 2010 • mistr ČR v agility družstev 2010 • vítěz finále Moravia Open 2010 • 2× CACAg |
• titul A3 šampion • mistr ČR mládeže v agility 2007 • mistr ČR mládeže v agility družstev 2006 • II. vicemistr Evropy juniorů v agility družstev 2006 |
| voříškiády: | výborný |
