Začínáme s holubářstvím – 23. díl Modifikace holubů
Bělouši
V homozygotním založení způsobuje tento dominantní faktor vybělení majoritní části opeření, u holubů s tmavými letkami a ocasními pery zůstávají tyto partie zbarvené (barevnohrotí čápci), u světlých rázů jsou bělouši až bílí. Někdy se projevuje pozůstatek původní barvy ve vzorcích, na krku či na hlavě, náznak barevného půlměsíce na krku je zpravidla považován za vadu. V tzv. heterozygotním založení je probělení více či méně zřetelné u každého barevného pera, což ovšem neplatí u koncových partií ručních letek a rýdovaků. Důležité je vědět, že u většiny plemen se projevuje bělení zcela individuálně. Bělící efekt můžeme u některých plemen potlačit křížením běloušů s partnery v plavém zbarvení (bez faktoru bělouš). Tam, kde se plaví holubi nechovají (kudrnáči, moravští moráci), si musíme v chovech nechat bělouše tmavší i světlejší a jejich cílenou plemenitbou odchováváme mláďata v požadovaném spektru probělení. U moráků už je vidět, že nezodpovědnou selekcí tmavých běloušů došlo k jejich přílišnému zesvětlení a není v možnostech některých chovů získat vzorníkem požadované mramorování. Existují také plnobarevní bělouši, například u českých i německých staváků. Bělící účinek je u nich rozprostřen po celém těle, přičemž se objevuje jemnější a velmi nepravidelné prolínání bílého opeření barevnými pery. Takoví holubi jsou velmi líbiví a je určitě škoda, že se více nerozšířili u jiných plemen. Lze jich dosáhnout kombinací bělouše a např. černého partnera.
Tygři
Patří do rozšířené rodiny běloušů, ale projev bělení se u nich plně vytváří až při prvním pelichání a s věkem se dále zvětšuje. Mladí tygři mají jen jakoby zesvětlené okraje per, která budou po pelichání bílá. Tmaví tygři mají bíle stříkanou hlavu, krk a horní části křídelních štítů, u světlejších forem se bílé stříkání rozšiřuje dále, ale letky a ocasní pera musí být zbarveny. Dominantní, na pohlaví nevázaná dědičnost zvyšuje možnosti rozšíření těchto atraktivních holubů. Rozšiřující bílé plochy lze usměrňovat párováním s neprobělenými partnery.
Mandlová modifikace
Má schopnost vytvářet různobarevné stříkané zbarvení, přičemž i tento modifikátor patří k vybělujícím, dominantním, ale na pohlaví vázaným efektům. Jeho účinek se s věkem holuba podstatně mění. Nejlíbivějších mladých docilujeme kombinací mandlových s partnery v rázu kite (bronzově tmavými) či golddun (zlatě šedohnědými), v nouzi se nejlépe osvědčili červení recesivní, jejichž mladí jsou nazýváni de roy. Typičtí mandloví jsou hnědě žlutí s malými tmavými skvrnami či stříkáním nebo i bez nich. Světlejší, až žlutě se jevící rýdováky mohou nést kombinaci bílých až černých ploch. Normální vybarvení tak kombinuje složku žlutou, hnědou, černou a bílou, ale velmi často je při nesprávném párování hnědé (mahagonové) zbarvení potlačeno a holubi se jeví velmi probělení s pískovým a černým stříkáním. V plnobarevném založení zbarvení, které získáme např. křížením s černým partnerem, se mandlová projevuje obdobně jako bělouši a získáváme bílý, barevně stříkaný odchov, jehož barevná složka se s věkem zvětšuje.
Rodobarvost
Je v našich podmínkách v podstatě otázkou texanů, ačkoliv tuto modifikaci lze přenést na jakékoliv další plemeno. Díky vybělujícímu účinku vázanému na pohlaví umožňuje rozpoznání samčího a samičího pohlaví od narození kdykoliv v průběhu života. Samci nesou dvě vlohy pro tento dominantní faktor, a jsou tedy úplně nebo téměř bílí (s pískově stříkaným zbarvením na krku), zatímco holubice mají jen jednu vlohu pro vybělující efekt a jejich zbarvení je díky tomu pouze pastelově zesvětlené. Při účinku rozprostřeného (spread) faktoru, kdy holubice jsou například černé, je zbarvení samců černě stříkané s majoritním zastoupením bílé. Rodobarvost dokáže překrýt recesivně červená, ale i tam se projevuje tím, že samci jsou žlutí (oranžoví) a holubice světleji červené.
Dominantní opál
Jednou z možností, jak pozměnit šedomodré zbarvení původního holuba skalního (ve formě podobné té, jakou známe u městských holubů) v líbivé světle modré, do modrostříbrna modifikované, je využít zesvětlujícího a vybělujícího účinku dominantního opálu (Od). Na řadě holubů, jako jsou prácheňští káníci, štraseři či bavorští voláči, můžeme obdivovat nádherně zjemnělé barvy, u kterých je též vzorek (pruhový, kapratý či tmavý) vybělen a bez lemů. U mnohých dalších plemen není účinek dominantního, na pohlaví nevázaného faktoru „Od“ tak výrazný a u tmavých rázů je na zadní části vybělených vzorků k vidění barevný lem původního opeření, analogicky jsou vyběleny ruční letky a ocasní pruh. Dominantní opál zesvětluje i barvu černou, recesivně červenou či žlutou, které jsou proběleny. Ne každý chovatel má takové barvy rád, ale u holubů plavých, na pigmentaci černé a hnědé, se jedná o jedna z nejkrásnějších zbarvení. Někdy není projev opalizace úplný a vzorky směřují do bronzova. U moravských pštrosů i některých hanáckých voláčů je účinek opalizace výrazně potlačen ztmavujícím faktorem dirty. Tmavé opály vyžaduje speciální klub, což je možná škoda, neboť světlejší formy by pštrosovi otevřely cestu k jemnějším alternativám, které v českém holubářství postrádá a které získává například u našich sousedů v Německu.
Toy stencil
Dokonalé vybělení vzorků (pruhového, kapratého či tmavého) při zachování ostatní barvy v původním odstínu, sytosti a lesku dovede jen faktor toy stencil. Z hlediska genetického vytváří náročný komplex složený ze tří součástí, které musí být vhodně uspořádány, jinak se žádaný efekt nedostaví. V mezistupni mezi zbarvením původním a vyběleným stojí bronzové a sírové vzorky, které se projevují u těch toy stencil, kde nedošlo ke komplexnímu uspořádání vloh. U holuba košoa při přechodu mezi bronzovými a toy stencil rázy vzpomínáme tzv. růžové vzorky. Důležité je, že schopnost vybělení vzorků nepřekryje ani účinek rozprostřeného zbarvení. Nalézáme tak bělopruhé (původně barevnopruhé), šupkaté (původně kapraté) a slitě šupkaté (lemované, původně tmavé) vzorky i na holubech černých, hnědých, recesivně žlutých a červených apod. Bělení se kromě vzorků projevuje u některých plemen též na koncích letek, kde vzniká pěnkavčí kresba sestávající z bílých skvrn velikosti hrachu.
Bronzové efekty
Již v minulém díle jsme probrali trojici z typických osmi projevů bronzu. Nyní si můžeme představit další dva. Nejběžnější z celé osmičky je bronz modenů, který vytváří ucelené barevné řady v černé a hnědé pigmentaci, zatímco popelavě červenou nemění a nepřekrývá též účinek plnobarevnosti (rozprostřenosti). Bronzově jsou pozměněny vzorky (pruhový, kapratý či tmavý), dále velmi často menší plochy v ocase, ale pruhy jsou již původního zbarvení. Bronz též objevujeme ve vnitřních praporech ručních letek. U rozředěných rázů vzniká z bronzového vzorku sírový, v hnědé pigmentaci rudohnědý a okrový. Bronz modenů zpravidla pera nemění do bronzova celá, ale v zadní části ponechává asi 1–2 mm široký proužek původního vzorku. U modrých holubů je tento lem černý, u stříbřitých šedohnědý atd. Bronz modenů je nejobvyklejší, ale představíme si též variantu nejvzácnější, kterou je ember, popsaný teprve před deseti lety. Holubi ember se rodí recesivně červení a do svého výsledného zbarvení se mění až při pelichání. Bronzový efekt se rozlije po vzorcích a letkách a ostatní zbarvení holuba se z recesivně červeného změní na původní barvu, kterou recesivně červená v juvenilním šatě překrývala.
Faktor sivý
Jeho efekt je evidentně rovněž zesvětlující, spočívající v tom, že opeření je jakoby ledově ojíněné (zinkově šedé), zatímco kvalita a barva vzorků, konců ručních letek a ocasního pruhu se nemění. Získáváme tak například holuby sivé pruhové na podkladě modrého pruhového zbarvení, ale také tzv. perlové na základě pigmentace hnědé. Faktor je nepohlavně vázaný a jeho dědičnost lze označit za částečně dominantní, což poskytuje záruku dostatečné efektivity.
Modifikace mléčná
Poměrně podobné zesvětlení barvy se stříbrným efektem přináší mléčný modifikátor, který v barvě zesiluje pudr a zjemňuje ji, stejně jako vzorky. Je to faktor recesivní, nevázaný na pohlaví, nejobvyklejší na modrém a stříbřitém podkladě. Velmi krásný je v rozprostřeném (plnobarevném) založení, kde vytváří barvu stříbrnou (lahore), která bývá čistější a sytější než u stříbrné barvy na základě popelavě červeného zbarvení. Hnědou barvu zjemňuje na krémově hnědou, červená recesivní mléčná je obvykle přirovnávána k růžové.
Indigo a andalusian
Projev indigo je velmi pestrý a těží jednak z vybělujícího účinku, jednak z efektu podobného popelavě červenému zbarvení, které překvapuje pozorovatele zejména na černé/modré barevné řadě, částečně i na hnědé/hnědožluté barevné řadě, zatímco na popelavě červené/žluté řadě téměř neúčinkuje (tam se projevuje pouze promodralými letkami, ocasními krovkami a ocasem). Je velmi jednoduše děditelným modifikátorem, což předurčuje, že se jedná o faktor dominantně založený, nevázaný na pohlaví. Přesto i zde lze velmi často pohlaví odlišit. Obvyklým projevem pohlavního dimorfismu bývají pigmentové skvrny, u samců v intenzivním, u holubic v rozředěném zbarvení. Plaví indigo mají vzorky cihlové, zatímco ocasní pruh nevykazují buď vůbec, nebo ho mají probělený, a horní krovky ocasní jsou indigové, tmavě lemované. V kombinaci s plnobarevným (rozprostřeným) faktorem dochází k projevu nazývanému andaluská modř. Andaluziáni mají méně či více zesvětlené (probělené) zbarvení, projevující se obvykle uprostřed per, zatímco jejich lem zůstává v původním, tmavém zbarvení. Probělení se v plné míře projevuje u homozygotů, kteří mohou být až bílí, ale zpravidla u nich vidíme červeně lemované opeření, nejvíce na hlavě, zatímco na zadní partii holuba je peří zcela bílé. Rez provází komplex indigo velmi ochotně. Spojením heterozygotů s homozygoty získáme polovinu odchovu homozygotů a polovinu heterozygotů indigo v obou pohlavích, pářením dvou heterozygotů dostaneme 25 procent homozygotů, 50 procent heterozygotů a zbývající čtvrtinu mladých v jiném zbarvení. S andalusiany podobný faktor nazýváme redukovaný, zbarvení je rovněž lemované, uprostřed per výrazně zesvětlené (redukované), přičemž umístění vlohy se v tomto případě nachází na pohlavním chromozomu Z.
Orient stencil
Nejkrásněji lemované opeření získáváme na holubech orient stencil, dříve známých jako orient frill. U středně velkých per takových holubů je peří čistě vyběleno s barevným, velmi přesným, až dokonalým lemem. U nejkratších per se probělení neprojevuje, u největších jsou lemy méně intenzivní, ostny per bývají citlivě barevné. U plavých rázů jsou vzorky v křídelních štítech proběleny (bělopruhé, šupkaté a slitě šupkaté), proběleny jsou i letky a ocasní pruh, na kterém při žádoucím stupni probělení vznikají bílá zrcátka.
Pencil
Zvláštní termín je u nás spojován se šupinatou nebo nepřesnou bělopruhou kresbou u několika plemen, například moravských pštrosů, hanáckých voláčů, chebské straky nebo české bagdety. U všech českých zástupců se projevuje ve zvýšené míře výskyt klínků v očích, zatímco mnohá zahraniční plemena v pencil modifikaci klínky netrápí. Obecně pencil rovněž inklinuje k projevům rzi, což je nejnápadnější na chebské strace. Jestliže rzi není moc, ztratí se při prvním pelichání. Některá plemena ve faktoru pencil, jako jsou botošanský rejdič nebo saský brüster, mají po pelichání barevnohlavou či barevnoprsou kresbu, zatímco ostatní opeření téměř úplně vybělí, kromě koncových partií letek a někdy rýdováků a rousu. Nejpřesnější kresba je u moravského pštrosa. Pera v křídlech jsou barevně lemována, vnitřní části jsou bílé, u ručních letek a v ocasních perech je vidět drobné pepření, osten brků je barevný.
Z účinku mnohých modifikací je zjevné, že opravdu každý holub nese vlohy pro některý ze vzorků a hlavním mutačním efektem u okrasných holubů je bělení, projevující se v desítkách forem. Dalším důležitým modifikátorem je bronz. V příští Fauně si blíže představíme kresby holubů.
