Barmská kočka
Mystická kočka s pronikavým pohledem, lesklou srstí, střední velikosti a s bohatou historií, tak by se dala charakterizovat barmská kočka. Je velice oblíbená v mnoha zemích, vhodná pro aktivní lidi, známá svou chytrostí, společenskou, přátelskou povahou a vroucím vztahem k lidem.
Stručný popis plemene
Barmská kočka je kočka krátkosrstá, střední velikosti. Zaujme především hedvábnou, lesklou srstí bez podsady a jantarovýma nebo zlatýma očima. Dosahuje nevídané hmotnosti vzhledem k vzrůstu, pro její svalové dispozice váha dosahuje i 7 kg.
Chrámová kočka
Překrásná kočka hnědé barvy, s tajemným uhrančivým pohledem se objevovala již v 15. století v buddhistických chrámech v Barmě. Vzbuzovala nevýslovný obdiv, byla akceptována a opečovávána samotnými mnichy, jimž dělala milou společnost. Hnědé kočky byly považovány za posvátné.
V Knize básní o kočkách, nazývané Thong Daeng, byla popsána i vyobrazena kočka nápadně podobná té barmské. Byla popsána následovně: „Kočka se zářivým zevnějškem a nádherným tvarem těla. Díky své měděně hnědé barvě je velmi pěkná na pohled. Zlaté světlo jejích očí je jako jasný paprsek. Ochrání tě před každým nebezpečím, zbaví tě všeho zla a přinese ti štěstí.“ Není divu, že si tato úchvatná kočka získala plnou pozornost lodního lékaře, psychiatra amerického námořnictva Josepha C. Thompsona, když podnikl svou cestu do Barmy. Podmanila si jej kočka tmavohnědé barvy, s kulatou hlavou a velkýma očima.
Vznik plemene a jeho název
Lodní lékař a velký milovník koček Joseph C. Thompson si ze svých cest přivezl v roce 1930 kočku jménem Wong Mau do New Orleansu ve Spojených státech amerických. Rozhodl se této kočce věnovat celou svou pozornost, vytvořil chovatelský plán a rozhodl se zjistit geny této kočky. Poprvé Wong Mau nakryl siamským kocourem v barvě seal point. Z tohoto spojení se narodily kočky siamského typu, ale narodila se také koťata nápadně podobná své matce. Posléze provedl zpětné křížení na Wong Mau. Narodila se koťata siamského typu s typickými odznaky, hnědá koťata s odznaky a pak jednobarevná koťata s malými odznaky nebo se žádnými odznaky. Dále se zaměřil na křížení celobarevných koťat, čímž vznikala jednobarevná čokoládově hnědá koťata. Z tohoto vyvodil J. Thompson, že tato kočka má svou vlastní genetickou základnu, tudíž ji lze považovat za samostatné plemeno. Toto impozantní plemeno si rychle našlo okruh vášnivých příznivců a začalo se poměrně rychle vyvíjet. Pouhých šest let po příjezdu Wong Mau do Spojených států amerických, v roce 1936, dosáhla barmská kočka uznání organizací CFA jako samostatné plemeno.
Následná práce chovatelů se zaměřila na upevňování barmského typu, tedy páření koček pouze s barmským tmavým zbarvením. Byly dovezeny také další kočky barmského typu přímo z Barmy, čímž se rozšířila genetická základna potřebná k chovu zdravých a krásných zvířat. Výsledky experimentálního chovného programu barmských koček byly představeny v roce 1943 v odborném časopise Journal of Heredity. Přikřižovány byly také Siamské kočky, ale jen krátce, pro snížení příbuzenské plemenitby, v roce 1947 CFA chovatele požádala o omezení využívání siamských koček v plemenitbě. Plnohodnotně uznány byla barmské kočky CFA v roce 1953, kdy se povedlo představit dostatek již čistokrevných barem. Posléze byly experimentální kočky z chovu vyloučeny.
Název plemene úzce souvisí s jeho původem, tedy s Barmou.
Rozšíření plemene do Anglie a dalších států
Ze Spojených států se barmská kočka rozšířila i do Anglie. Stalo se tak po druhé světové válce. V roce 1952 byla barmská kočka uznána také organizací GCCF. Barmské kočky se chovaly pouze v základní hnědé barvě, geneticky jde o barvu černou. Po roce 1955 se však začaly objevovat také kočky modrého zbarvení. Tato barva byla GCCF uznána v roce 1960. Posléze došlo k šlechtění dalších barev, jako je červená, krémová, želvovinová. Ty byly uznány v roce 1972. V Americe se zrodila barva champagne, posléze překřtěná v Británii na čokoládovou. V kombinaci s modrou pak vznikla barva lilová, uznána GCCF v roce 1975. V 90. letech v Nizozemsku vznikly barvy skořicová a plavá.
Barmské kočky v Česku
První barmskou kočku bylo možné vidět na XI. mezinárodní výstavě ušlechtilých koček v Brně, a to v roce 1980. Kočku vystavovala paní Penelope Bydlinski a barma zároveň byla již jejím odchovem z CHS Penrie´s Yasmin. Zcela prvními kočkami dovezenými do ČR byly Inka von Siena (Jana Knýová), posléze Orpheus v. Blauen Zirken (Jiřina Kulhánková) a Olympia v. Chalumeaux (Helena Kupková). První odchovy v ČR se datují do roku 1981(hnědé a modré barmy), CHS Rosa Glauca. Na přelomu devadesátých let se objevovaly nové chovatelské stanice, nové importované kočky, nová jména. V současnosti si barmské kočky udržují pozornost chovatelů i zájem veřejnosti a ustalují se na výstavní scéně, kde se dočkaly nemála výstavních úspěchů. Za všechny barmské kočky mohu jmenovat světovou vítězku z roku 2007, tmavě hnědou kočku S*Stjärnviks Honey Monroe Romany Matoušové z Prahy. Dalšími výstavními úspěchy českých barem i českých odchovů se mohou například pochlubit Evelina Chupacabra CZ JW (chovatel José Panama), GIC Uppsala Charlesbur CZ JW (majitelka Broňa Vodolanová), William the Sweetie Charlesbur CZ JW (titul získal během tří týdnů ziskem pěti BOB1).
Povaha
Barmská kočka je velmi přítulná a společenská kočka. Známá je svou hbitostí, je aktivní, má bystrou mysl a vysokou inteligenci. Z toho vyplývá i její dominance a exhibicionismus, radost z předvádění, ráda je středobodem pozornosti. Jen máloco jí unikne. Miluje lidi a je časté, že se jakoby „nalepí“ na některého člena domácnosti. Miluje hry, nejen ty aktivní, ale je zdatná i v logických léčkách, které v ní probudí všechny smysly. Je zcela jednoduché naučit barmské kočky různým kouskům. Hra i učení jsou pro ně zábava, a tak se snadno naučí chodit na vodítku, na povel vyskočit na rameno anebo se nechají nosit ve vaku pro zvířata po celém bytě. Aportování, otevírání dveří či šatních skříní je pro barmskou kočku hračka. Tato kočka ráda pozoruje, neustále se učí, je zvědavá a ráda experimentuje.
Nemá ráda osamělost a strádání v pozornosti svých majitelů. Pokud tedy nemáte na kočku dostatek času, pořiďte jí ještě dalšího kočičího parťáka anebo zvolte raději jiné plemeno. Faktem je, že je potřeba brát v úvahu povahu barmské kočky, když si ji chcete pořídit k jinému plemeni. Přirozená aktivita, hravost a dovádění by mohly jinak poklidná plemena koček stresovat. Barmské kočky mají tendenci nejen dominovat, ale také šikanovat slabší a méně aktivní a méně chytré kočky. Barmská kočka s vysokou fixací na člověka, plná lásky, přátelství a oddanosti, nese velice špatně nezájem majitelů a samotu a dá jim to také jasně znát. V lepším případě jen hlasitým mňoukáním a pronásledováním nebo i jinými, horšími neplechami. Barmská kočka je velice citlivá.
Volný přepis standardu podle FIFe:
Všeobecný vzhled
Barmská kočka je samostatným plemenem s jedinečnou genetikou zbarvení (cb cb). Nejnápadnějšími znaky tohoto plemene, plného temperamentu, jsou jeho hedvábná srst a výrazné oči. Je to středně velká, elegantní kočka orientálního původu. Jakákoliv podobnost se siamským typem anebo zavalitost v typu britských koček musí být posuzována jako chyba.
Hlava
Tvar: Zpředu krátký klín, široký v lícních kostech, tupě se sbíhající k čenichu. Horní část hlavy je široká a lehce zakulacená, s širokým prostorem mezi ušima. Z profilu je čelo lehce zakulacené, špička nosu a brada tvoří svislou linii.
Nos: V nasazení je zřetelně prohnutý.
Čelisti: V místě čelistního kloubu široké.
Brada: Silná, z profilu ukazující výraznou dolní čelist.
Uši
Tvar: Středně velké (s výjimkou mláďat), široké v nasazení, s lehce zakulacenými špičkami.
Umístění: Daleko od sebe posazené, vnější linie pokračují v tvaru horní části obličeje (s výjimkou dospělých kocourů – kocouři plné tváře), při pohledu z profilu se lehce naklánějící dopředu.
Oči
Tvar: Velké, daleko od sebe posazené, horní linie oka rovná, lehce orientálně šikmo směrující k nosu, spodní linie je zakulacená.
Barva: Zářivá, obzvláště živá a svítivá. Všechny odstíny žluté od žlutozelené až k jantarové, ale zlatě žluté je dávána přednost. Tvar, velikost a posazení jsou důležitější pro typicky barmský dojem (burmese look) než barva. Je třeba mít ohled na slabší intenzitu barvy očí u starších zvířat.
Tělo
Velikost: Střední délka a velikost.
Stavba: Svalnaté, silné tělo, těžší, než na pohled vypadá, hruď široká, z profilu zakulacená, rovný hřbet.
Končetiny
Poměrně štíhlé, v dobrých proporcích k tělu.
Tlapky: Malé, oválné, v poměru k tělu.
Ocas
Středně dlouhý, rovný, středně silný v nasazení, lehce se zužující k zakulacené špičce.
Srst
Struktura: Jemná, lesklá a hedvábná, přiléhající hladce k tělu, skoro bez podsady, velmi krátká.
Barva: U všech barevných variet je spodní část těla světlejší než hřbet a končetiny. Přechod barev je pozvolný. Barva srsti je poněkud otupená u kořínků. Obličej a uši mohou být v barvě trochu kontrastní. Všechny barevné variety musí být bez jakýchkoliv barevných proužků nebo kresby.
| Barvy | |||||
| Barva | EMS | Barva srsti | Nosní zrcátko | Polštářky tlapek | P |
| hnědá | Bur n | výrazná, teplá tmavě hnědá | výrazně hnědé | tmavě hnědé | 1 |
| modrá | Bur a | modrošedá s výrazným nádechem barvy starého cínu | modrošedé | narůžovělé, modrošedé | - |
| čokoládová | Bur b | mléčně čokoládová | čokoládově hnědé | skořicové až čokoládově hnědé |
2 |
| lilová | Bur c | světlá, jemná holubičí šeď s lehkým nádechem levandulové | levandulové | levandulové | - |
| červená | Bur d | mandarinková barva | růžové | růžové | - |
| krémová | Bur e | světle meruňková barva se zřetelným "pudrovým" nádechem na uších, hlavě a hřbetu | růžové | růžové | - |
| černě želvovinová |
Bur f | tmavě hnědá a mandarinková (tmavě a/nebo světlá), barevné skvrny a/nebo promísené barvy | růžové a/nebo tmavě hnědé | růžové a/nebo tmavě hnědé | 3 |
| modře želvovinová |
Bur g | modrošedý a světle meruňkový tón (tmavší a/nebo světlejší), barevné skvrny a/nebo promísené barvy | růžové a/nebo modrošedé | růžové a/nebo modrošedé |
3 |
| čokoládově želvovinová |
Bur h | mléčně čokoládová a mandarinková (tmavší a/nebo světlejší), barevné skvrny a/nebo promísené barvy | světle červené, růžové a/nebo mléčně čokoládové | světle červené, růžové a/nebo čokoládové | 3 |
| lilově želvovinová |
Bur j | holubičí šedá a světle meruňková (tmavší a/nebo světlejší), barevné skvrny a/nebo promísené barvy | růžové a/nebo levandulové | růžové a/nebo levandulové |
3 |
Evropská versus americká barmská kočka
Všechny barmské kočky pocházejí od pramatky Wong Mau, přesto se časem začaly vyvíjet dva různé typy barmských koček. Evropská a americká. Evropský typ můžete vidět v Evropě, Austrálii, na Novém Zélandu i v Jihoafrické republice. V současnosti je rozdíl velice patrný. Americký typ se preferuje ve Spojených státech americ kých. Příčinou je uznání standardu barmské kočky tamní organizací milovníků barmských koček United Burmese Cat Fanciers. Tento standard vyžaduje kočku se zakulacenou hlavou, na které by měly být zakulaceny i její části, jako je nos při pohledu z profilu nebo vyklenuté a kulaté oči.
Zvláštní péče
Tyto kočky jsou bezproblémové na údržbu, stejně jako u všech plemen se doporučuje jednou týdně kartáčovat. Čas od času neváhejte použít jelenici na uhlazení a lesk srsti.
Osobní zkušenosti s chovem Romany Matoušové z chovatelské stanice Charlesbur
Barmské kočky jsou orientálním plemenem a to předurčuje jejich vzhled i povahu. Na první pohled tyto kočky zaujmou svou saténovou srstí nádherných barev. Mezi nejoblíbenější barvy patří hnědá a lilová. Barmské kočky těchto barev nenechávají chladnými ani návštěvníky kočičích výstav.
Na pohled druhý to bývají oči, specificky tvarované a zářivé, všeříkající, spoluvytvářející ten správný a žádoucí dojem rozzlobené, šibalské, zvědavé, hravé kočky se zájmem o vše kolem sebe.
Oči barmské kočky jsou okouzlujícím a pro mne také tím nejkrásnějším důvodem, proč si tyto princezny na čtyřech tlapkách zamilovat.
Když jsem se v roce 2003 při své první návštěvě v chovatelské stanici Chupacabra pana Mgr. Josého Panamy rozhodla koupit si barmskou kočku, byla jsem vtažena do světa zcela jiných, zvláštních kočičích bytostí. Viděla jsem kočky plné energie, hrdosti a uvědomění si sebe sama, kočky důstojně našlapující s očima plnýma vědění, kočky záhadné, samozřejmě se zúčastňující veškerého rodinného dění s vědomím, že bez nich by to nešlo.
Dalším překvapením bylo, když nám pan chovatel půjčil mávátko, abychom si s kočkami pohráli.
Tolik radosti, zájmu, hbitosti, výskoků a salt jsme opravdu nečekali … Tušili jsme, že si domů odvážíme něco zcela výjimečného.
Dnes, asi po deseti letech společného soužití s barmskými kočkami, během nichž došlo k rozhodnutí věnovat se jejich chovu, s námi sdílí domácnost 10 koček. Je to směs kastrátů, chovných kocourů a koček, mládeže a do toho se občas rodí koťátka. Po tolika letech se barmičky pro mne staly jednoduše synonymem koček. Miluji jejich láskyplné dušičky, tolik rozdílné, a přece všechny dychtící po kontaktu se svým člověkem.
Mohu potvrdit, že každá barmská kočka je skutečný originál, co se povahy týká. Každá se ovšem pokládá za tu nejdůležitější a očekává, že s ní bude podle toho zacházeno. Občas se vyskytne dominantnější jedinec, kterého je lépe držet samotného nebo se submisivněji založeným kamarádem. Společnost tří a více barem může být někdy výbušnou směsí, jindy neskutečně láskyplnou hromádkou štěstí. Tuším, že při svých oblíbených rozhovorech s námi lidmi velice dobře vědí, co jim povídáme. Pokud se k nim hovoří skutečně láskyplně a vysvětlí se vše dostatečně, jsou schopny poslechnout. Pokud k tomu mají důvod. A chuť.
Mám za to, že popsat barmskou kočku v několika větách nelze. Za ta léta máme tolik zážitků, my i naši přátelé, majitelé našich odchovů. Většina z nich by jinou kočku již nechtěla. Shrnuto – barmská kočka je jedinečná, originální kočka pro fajnšmekry, kteří dokážou ocenit její výjimečnost.
