Můj příběh s chovem agapornisů hnědohlavých se začal psát před osmi lety při návštěvě jedné burzy. Zde jsem je zahlédl v přírodním zbarvení a doslova mě očarovali. Do té doby jsem o nich znal základní předpoklady pro chov, ale nikdy jsem je na vlastní oči neviděl. V průběhu této burzy jsem nad nimi neustále přemýšlel a nemohl se zbavit myšlenky koupit je a začít s jejich chovem.
Jak to vlastně začalo?
S vědomím připravených chovných boxů, které u mě doma čekaly na obsazení, byla myšlenka koupě čím dál tím intenzivnější. S přibližujícím se koncem burzy bylo rozhodnuto! Domů jsem si vezl dva páry přírodních agapornisů hnědohlavých. Prvních odchovů jsem se dočkal v roce 2007. A jak to tak bývá u nás chovatelů, nemohlo v době, kdy se odchovy daří, zůstat pouze u dvou přírodních párů. V té době se mi naštěstí do cesty chovatele připletl – dnes již můj kamarád – D. Macura, na kterého jsem našel kontakt na internetu. Jako zkušený chovatel těchto agapornisů mi dokázal poradit a posunout chov přírodních agapornisů k mutacím. A jak čas plyne, tak se mi i přes určité problémy s odchovem podařila dodnes odchovat spousta mláďat, včetně mutací. Proto k dnešnímu dni chovám agapornise kromě přírodních v následujících mutacích: tmavě zelená (zelená 1F), olivová (zelená 2F), modrá, kobaltová (modrá 1F), šedá (modrá 2F), tmavě zelená 1F fialová (zelená 1F violetová 1F), violeta, straky (olivová, zelená, violeta, modrá 1F), pastelová zelená, pastelová modrá (modrá 1F), pastelové lutino, lutino.
Kde chovám
Agapornis hnědohlavý je z rodu agapornisů ten nejmenší, nároky na velikost klece proto nejsou nikterak velké. Navíc je z celého rodu agapornisů poměrně bezkonfliktní a lze ho odchovávat společně po více párech, aniž by docházelo k šarvátkám mezi jednotlivými páry. Mimo chovnou sezonu agapornise přezimuji v celoročním chovatelském zařízení v boxových klecích o rozměrech 1,1×0,55×0,55 m (délka, hloubka, výška) a ve voliérách o rozměrech 1,3×1,3×2 m (délkaךířka×výška). V zimním období zde, vzhledem k vytápění, neklesá teplota pod 8 °C. Agapornisové zde mají dostatek klidu k regeneraci a k nabrání potřebných sil pro novou sezonu.
V průběhu měsíce května, dle aktuálního počasí, přemisťuji chovné páry, u kterých je menší pravděpodobnost přepárování, do venkovních voliér o rozměru 4×1×2,2 m (délkaךířka×výška). Tyto voliéry jsou z více než poloviny zakryty neprůhlednou střechou, pod níž je zavěšená police, na které jsou položeny hnízdní budky. Ty mám vyrobené z vydlabaných přírodních kmenů a z OSB desek. Rozměry hnízdních budek mohou být diskutabilní, protože znám chovatele, kterým se odchovy daří v relativně velkých budkách, ale i chovatele, kteří naopak odchovávají v budkách malého rozměru. Mně osobně se velké rozměry moc neosvědčily, a proto v letošním roce zkouším budky nejmenších rozměrů, jaké jsem kdy použil (průměr asi 15 cm a výška asi 20 cm). Je však velmi důležité, aby hnízdních budek bylo dostatečné množství. Vždy jich musí být více, než je ve voliéře chovných párů.
Při odchovu je velmi důležité dodat agapornisům čerstvé větve z listnatých stromů. Nejlepší jsou mladé výhony vrby, ve kterých je poměrně velké množství vody. Z těchto proutků loupou proužky kůry, ze kterých si v hnízdních budkách staví hnízdo. Ze začátku sezony je potřeba dodávat takřka denně čerstvé větve, aby měli dostatek stavebního materiálu. Pokud samička již snáší vejce, je vhodné omezit množství proutí, ale nesmíte úplně přestat. Samička proutky loupe i v době hnízdění, protože tím přispívá k udržení dostatečné vlhkosti v hnízdě.
V průměru samičky snáší 4 až 5 vajíček, na kterých sedí pouze samička, a to asi 23 dnů. V odchovu mláďat se angažuje i sameček. Mláďata vylétávají po asi 40 dnech a po dobu několika dnů jsou neustále dokrmována rodiči. Mláďata se většinou na noc vracejí zpět do hnízdní budky. V případě, že samička již sedí na druhé snůšce, doporučuji mláďata asi po 14 dnech odstavit, aby nebylo další hnízdění narušeno.
Po skončení chovné sezony všechny agapornise stěhuji zpět do celoročního chovatelského zařízení a celý děj se opakuje.
Jak krmím
V chovu je zapotřebí uvědomit si původ agapornise hnědohlavého a podmínky jeho původní domoviny mu co možná nejvíce nahradit. V mém chovu krmím zásadně směsí Deli Nature č. 68 a 71, kterou si upravuji v závislosti na ročním období. Vím, že někteří chovatelé jsou zásadně proti těmto změnám již namíchaných krmiv, protože jsou namíchána co možná nejoptimálněji pro správnou výživu. S tímto tvrzením částečně souhlasím, ale položím vám otázku: „Myslíte si, že v přírodě mají agapornisové tuto správnou a nejlépe vyváženou stravu po celý rok?“ Já si myslím, že každé období v přírodě přináší stravu jinou a ta určitě není stejná po celý rok. To, že před chovnou sezonou začneme přidávat nějakou tu zeleninu navíc, je hezké, ale proč tomu nepomoci ještě více? Proto také tyto geniální směsi zrnin upravuji dle ročního období s tím, že před začátkem chovné sezony a během ní podávám směs, tak jak ji výrobce namíchal. Mimo toto období se snažím směs „zředit“, aby množství méně obvyklých semen nebylo v poměru na krmnou dávku standardní (dle složení jednotlivé směsi). Tento postup berte jako můj názor, který nyní praktikuji ve svém chovu.
Dále moji agapornisové před chovnou sezonou a během ní dostávají nakrájenou směs zeleniny a ovoce (jablko, zelí, paprika, červená řepa, okurka, mrkev), klasy senegalského prosa, piškoty, tvrdé pečivo. V průběhu hnízdění navíc, jako asi každý chovatel, přidávám míchanici (mrkev, strouhanka, vajíčko) smíchanou s průmyslovou míchanicí.
Ve výbavě klece či voliéry by určitě neměla chybět sépiová kost, miska s gritem, mělká miska na vodu pro možnost koupání a miska na pitnou vodu, kterou doporučuji měnit minimálně jednou za den. Misky s vodou není vhodné umisťovat na přímé slunce.
Jak začít s chovem
Nejprve je potřeba znát důkladně teorii. Doporučuji nastudovat co možná nejvíce informací se zaměřením přímo na agapornise hnědohlavé, protože v porovnání s ostatními druhy agapornisů mají svá specifika. Nezapomeňte se zaměřit na skutečnost, jaký vlastně má agapornis hnědohlavý být – jak má správně vypadat. Myslím si, že při první návštěvě burzy či výstavy se vám nastudované informace velmi hodí. Celková četnost chovatelů agapornisů hnědohlavých je v ČR velmi malá a kvalita některých odchovů občas nepatří mezi ty nejlepší. Narazíte na spoustu chovatelů, kteří agapornise hnědohlavé vůbec neznají nebo vám budou prodávat Křížence. Těmto „agapornisům“ se prosím vyhýbejte a nenechte si namluvit, že se jedná o nějakou novou mutaci. Při následných odchovech vznikají agapornisové, které nelze jednoznačně zařadit k jednotlivému druhu a nelze je použít do dalšího kvalitního chovu. Pokud byste chtěli začít s mutacemi, je pro získání základního přehledu dobré prostudovat vhodnou literaturu.
Po přivezení nově nakoupených agapornisů je vhodné dodržet karanténu, tj. umístit nové agapornise na několik týdnů mimo dosah vašeho stávajícího chovu. Po dokončení karantény můžete agapornise umístit do připravených klecí či voliér k ostatnímu chovu. Doporučuji vypustit všechny agaponise, které chcete mít pohromadě v jedné kleci či voliéře, najednou. Vzhledem k tomu, že u agapornisů není výrazný pohlavní dimorfismus, má každý chovatel své metody, podle kterých rozezná pohlaví jednotlivých agapornisů. Někteří chovatelé pohlaví určují podle velikosti hlavy, velikosti a tvaru zobáku a jiní zase podle tvaru a vzdálenosti pánevních kůstek. V dnešní době moderní techniky, kdy jsou dostupné testy pohlaví z DNA, bych určení pohlaví neviděl jako zásadní problém. Myslím si, že pokud máte velmi kvalitní jedince, které potřebujete spárovat s určitou mutací, nebo si nemůžete dovolit přírodní výběr jedinců, vyplatí se určit pohlaví metodou DNA. Vyhnete se tak zbytečné časové prodlevě v chovu a máte takřka jasno, kterého pohlaví je konkrétní agapornis.
Ceny jednotlivých agapornisů hnědohlavých se v současné době pohybují asi od 400 Kč za přírodní zbarvení až po částky mnohem vyšší za méně známé mutace. V případě nákupu v zahraničí mohou být ceny odlišné.
Závěr
Přestože agapornise hnědohlavé chovám řadu let, neustále objevuji nové poznatky a zkušenosti s jejich chovem. Jestliže vás tento článek zaujal a máte možnost, neváhejte. Začněte s chovem agapornisů hnědohlavých a pomozte tak rozšířit jejich chovatelskou základnu v České republice. Vždyť v přírodě je populace agapornisů hnědohlavých velmi malá. Jedním z mých cílů je vytvořit webovou databázi chovatelů agapornisů hnědohlavých a podpořit tak rozvoj a kvalitu odchovů těchto ptáků. Pokud máte zájem, ozvěte se mi prosím na níže uvedený e-mail.
Na závěr tohoto článku bych chtěl velmi poděkovat svým rodičům Martě a Janovi, kteří mě odmala v chovu papoušků podporují a velmi mi pomáhají. Bez jejich pomoci bych papoušky vzhledem k mé velké pracovní vytíženosti už dávno nechoval … Děkuji vám.