Jak jsem se dostal k chovatelství
Začátky
Pepík se Zuzanou byli umístěni v malé kovové klícce. Do klece jsem umístil i budku a čekal na hnízdění, jelikož jim bylo kolem dvou let. Po ročním čekání na první vajíčko se táta rozhodl a postavil první klec 1×1×0,5 metru. Klec jsme umístili na kůlnu a andulky byly od jara do podzimu venku. Bohužel jsem byl netrpělivý a nesnažil se porozumět a vyhovět chování a potřebám ptáčků. Díky tomuto páru jsem se toho roku nejvíce naučil a pochopil. Hlavně to, že nesmím nikdy na ptáčky spěchat a být netrpělivý jako většina začínajících chovatelů. Pár se dvakrát pokusil o odchov, ale nepodařilo se mi ho dotáhnout do konce.
První odchovy
Příští rok však byl úspěšný. Chovnému páru jsem nezasahoval do hnízdění a ptáci odchovali třikrát pět mladých. Během dalších dvou let se můj chov rozrůstal a už jsem měl pět párů. V té době jsem začal navštěvovat svého chovatelského učitele Josefa Veselého z Borušova u Starého Města. K němu jsem jezdil na kole několikrát za léto a někdy i celé hodiny naslouchal. Tam jsem se zakoukal do prvních zebřiček. Když mi bylo kolem 15 let, vyprosil jsem si od rodičů první pár zebřiček. Důvodem bylo také to, že jsme neměli místo na veliké voliéry pro papoušky. Už v té době jsem si musel chov zčásti platit z kapesného a různých brigád. Bylo to o prázdninách a dovezl jsem si pár – šedý byl samec podle zbarvení a údajná samička byla bílá. Později se ukázalo, že mám dva samce.
Do Vánoc mi však rodiče pořídili opravdové dva šedé páry. Ty jsem dal na jaře ven a začalo hnízdění v kleci po andulkách. Andulky měly venku postavenou voliéru a klece ve sklepě, kde bylo zimoviště. Přes noc kočka vypustila zebřičky, které seděly na vejcích a holatech. Pokusil jsem se mladé zachránit a začal jsem je krmit jáhlami a mravenčími kuklami. Zachránit se mi podařilo jen jedno mládě a vychoval jsem jej až do dospělosti. Pořídil jsem si další pár – 1,0 skořicovou straku a 0,1skořici, aby ptáci mládě naučili se o sebe postarat. Zradilo mě ale počasí, již druhou noc byl ukrutný lijavec a bouřka a mládě nepřežilo.
Zebřičky
Příští rok nový pár odchoval osm mladých, od strakatých až po skořicové. Na další rok jsem sestavil dva páry. Odchoval jsem plno bílých a strakatých a ten rok jsem navštívil první burzu a začal se specializovat na zebřičky. Již v té době jsem koukal po větších „výstavních“ zebřičkách. Musel jsem ale odejít do školy v Opatovicích nad Labem a být na internátu a tím se chov soustředil především na léto, dobu prázdnin. Tři páry zebřiček si užívaly venkovní voliéry, mláďata byla u rodičů ve voliéře až do začátku podzimu. Cesty na burzy byly častější. Celý chov andulek jsem předal bratrovi, který se mi staral o zebřičky přes týden. Když jsem dokončil školu v Opatovicích a začal chodit do školy v České Třebové, na ptáčky bylo více času, protože jsem každý den dojížděl domů. Do jara bylo hotovo osm hlubokých dvojklecí a toto provedení klecí používám dodnes. Každým rokem se počet chovných párů zvyšoval, až na šestnáct. Choval jsem šedé, skořice a straky. Potom přišel nástup na vojnu a já začal rušit, až jsem zrušil skoro úplně všechno, až na tři páry ve voliéře. Nakonec mě ti „zeleňáci“ nevzali, a tak jsem si začal pořizovat výstavní zebričky …
První úspěchy, přestávka
V Týništi jsem se seznámil s Jirkou Švadlenkou, který mi prodal několik zebřiček. Potom nastal čas začít chodit do zaměstnání. Náhodou jsem potkal i pana Rece z Bouzova a ten v roce 1999 jezdil pro zebřičky do Nizozemska. Přenechal mi krásnou samičku z Nizozemska a já k ní dal nejlepšího samce od pana Švadlenky. Tato samice položila základ chovu a jejich potomci začali vyhrávat. Ptáci měli zelenou a všechen můj volný čas. Kromě zebřiček jsem se zajímal o kanáry, měl jsem přibližně 12 párů, a o stehlíky – 4 páry. Do tří let jsem začal pravidelně vystavovat a stabilních 12 párů mi zajistilo první úspěchy velmi rychle.
Dříve jsem choval zebřičky jen pro radost a zábavu, asi 8 až 12 párů. Tak tomu bylo do doby, než jsem poznal pár lidí, se kterými jsem v kontaktu dodnes. Výstavní chov jsem provozoval dva roky s celkem dobrými výsledky na výstavách a soutěžích. Hnízdění jsem prováděl s 18 až 30 páry. Také jsem se zajímal o nové mutace, jako je černoprsá světlohřbetá šedá a oranžovoprsá světlohřbetá šedá, skořicové straky. Stabilně jsem vystavoval skořicové s pravidelnými výsledky. Potom následovala přestávka, odstěhování …
Návrat
Nyní nastává situace, že se k chovu opět vracím. V době „přestávky“ jsem sepsal knihu Zebřičky od A do Z, ve které bude uvedeno hodně zajímavostí z mojí praxe. V této knize zhodnocuji své zkušenosti a pozorování a snažím se předat vnímavost k chování ptáčků. Jsem členem Klubu chovatelů zebřiček České republiky a spolupracuji jak aktivně, tak pasivně se členy klubu i jinými chovateli.
Nyní mám v chovu kolem 20 párů zebřiček výstavního typu v různých mutacích. Ve svém chovu si ověřuji některé teorie o krmení, genetice a snažím se nacházet řešení problémů v chovu výstavních zebřiček. V dalších příspěvcích jistě najdete zajímavé věci, které vám mohou posloužit jako vodítko ve vašem chovu, a tak budete mít příležitost posunout se o kousek dál. Chovu zdar!
(Pokračování příště)
