Jsem ještě malá, jsou mi pouhé tři dny. Patřím do plemene koní, které se jmenuje hafling. Moje maminka je sice kříženkou tohoto plemene s registrací, ale táta je čistokrevný hafling.
Mým původním domovem jsou hory na jihu rakouského Tyrolska, v okolí Hafflingeru v ötztalerských Alpách. Patřím do skupiny malých koní a mám vrozenou schopnost k práci a sloužím jak k jízdě v sedle tak i k tahu. Můj původ, ač jsem v podstatě chladnokrevník, má orientální základ po arabském hřebci El Bedavi XXII. Základní stádo tvořili původní domácí koně, těžcí alpští tahouni, kteří již vymřeli a dále plemeno poníků. Později můj chov ovlivnil malý typ norika a huculové, bosenští horští koně a polští koníci. Všichni tito evropští horští pony mají společný základ (genetický) v tarpanovi.
Patřím mezi neobyčejně zdravé a otužilé plemeno. Moji mladí rakouští příbuzní vyrůstají na alpských pastvinách, kde řídký vzduch přispívá k rozvoji jejich plic a srdce. Začátkem 20. století bylo moje plemeno, které je krásné, výkonné a skromné rozšířeno i u nás a v dnešní době se těší velké oblibě.
Můj vzhled je překrásný, jsem jako pohádkový kůň. Velké oči a široce otevřené nozdry mi dodávají živý inteligentní vzhled a odrážejí moji mírnou povahu. Uši mám malé. Mám mohutně stavěné tělo, hlubokou hruď a silná svalnatá bedra. Nohy jsou dobře stavěné a zdravé, kopyta tvrdá. Chod je neobyčejně volný a uplatňuje se hlavně můj dlouhý krok. Také zezadu je na mne hezký pohled. Bohatý a zvlněný ocas je dobře nasazen na silné zádi. Moji příbuzní i já jsme vždy ryzáci nebo izabely s bílou hřívou a ocasem (někdo říká, že máme hřívu i ocas barvy lnu), díky čemuž jsem jedním z nejpřitažlivějších plemen malých koní na světě.
V dnešní době však moje plemeno mění trošku svůj vzhled, protože jsme překřižováni s lehčími plemeny. Nic to však nemění na mojí skvělé povaze. A proč nám vlastně říkají protěžový pony? Je to z toho důvodu, že v Rakousku všichni haflingové nesou výžeh ve tvaru rakouské národní květiny s písmenem H uprostřed.