V našich chovech je nejčastěji chována zebřička pestrá – australská a kolem ní se bude vše točit. Nejspíš bych začal takto: položme si každý otázku, co pro nás znamená chovatelství exotů, potažmo zebřiček. Na tuto otázku nejde jednoznačně odpovědět. Nejspíš co člověk, to jiný názor a posléze i přístup k ptáčkům. Jeden u takového koníčku relaxuje, druhý chová pro zisk, pro třetího je to smysl života a další se chce někde realizovat. Bohužel pro většinu národa to je koníček a jistá relaxace, o zisku se rozhodně v chovu zebřiček nedá mluvit. Pokud máme dobrý rok, tak je na krmení. Proč jsem takto začal? Chci rozdělit chovatele na tři skupiny, každá skupina do svého koníčku jinak investuje svůj čas a prostředky:
Držitelé – mají ptáčky pro radost, nezabývají se barvou, často ani nemají snahu o cílené množení (to je menší část). Pokud se jim podaří odchovat mladé, tak je nekroužkují. Zařízení je nejčastěji drátěná klec. Krmení kupují v obchodě, většinou přesněji neurčitelnou směs pros.
Množitelé – skupina největší, která se snaží rozmnožit daný druh či mutaci bez vyšších cílů. Zde je již cílená snaha o odchov. Odchovy jsou často kroužkované a někteří si vedou chovné knihy – rodokmeny. Velmi často jsou to „chovatelé“, kteří nemají veliké znalosti, ale najdou se mezi nimi i tací, kteří mají vědomosti o dané mutaci poměrně rozsáhlé. Jejich znalosti často pramení z metody pokus omyl a samotné praxe. Chovné zařízení může mít různou úroveň. Základem krmení bývá proso, při odchovu mladých ptáci dostávají vaječnou míchanici a zelené.
Vystavovatelé – těch je v naší zemi hrstka. Tato skupina si je vědoma všech úskalí chovu výstavních zebřiček a jde za předem stanoveným cílem – prezentovat na výstavách. Přesně vědí, co jejich svěřenci potřebují. Mají znalosti o genetice a předpisech spojených s výstavními pravidly. Rozumějí mutacím, vedou si zápisy, ze kterých sestavují rodokmeny, vedou chovnou knihu. Kroužkují uzavřeným kroužkem, na kterém je uveden rok, pořadové číslo kroužku, klub i klubové číslo (pokud v nějakém klubu chovatel je) a rozhodující je i barva kroužku. Chovné zařízení je promyšlené pro chov zebřiček. Chovatel řeší různé problémy v chovu – nekrmení mladých, škubání, čistou snůšku. Jednou větou: špatnou nebo neuspokojivou reprodukci. Krmení je v nejvyšší kvalitě a jeho složení odpovídá fázi chovu, ve které se právě nachází chovaní ptáci. Chovatel klade velký důraz na kvalitu nakupovaných ptáků.
Každý majitel si ve svém chovu vytvoří jistý systém a návyky, které dodržuje podle svého svědomí. To se odráží v našich úspěších a výsledcích. Základní veličiny, které ovlivňují úspěch a kvalitu odchovu, jsou teplo, délka dne, intenzita osvětlení, vlhkost a vhodné krmení v určitou dobu. Čistota a pořádek jsou ukazatelem péče a starostlivosti, jaké chovatel zebřičkám věnuje.
Musíme pochopit, že pro zdárný odchov bychom měli rozlišovat několik životních období, která se liší různými nároky. Je to doba hnízdění a odpočinku a lze sem ještě přiřadit přípravu na výstavy. Je třeba si uvědomit, že za neúspěch odchovu může z 95 % chovatel a jeho nevhodné metody krmení, časté vyrušování, neharmonizující pár, špatné umístění zařízení a z 5 % se jedná o nevhodnost samotného ptáka k dalšímu chovu (rozbíjení vajec, škubání mladých a jiné).
Krmení je v praxi jedna ze základních věcí, které musí chovatel zvládnout. Zebřičky v zajetí musí poznat, ve kterém cyklu se nacházejí, a krmení je jeden z faktorů, které lze velmi snadno ovlivnit a regulovat. Musíme mít neustále na mysli, že zebřička je původem „pouštní“ pták, který velmi rychle reaguje na změny v krmné dávce.
Ptáčkům podáváme krmení jednou až dvakrát denně. Krmit v dopoledních hodinách je výhodné, ne všichni však mají možnost krmit ráno. Proto se ptáčci musí spokojit s krmením, až přijdeme z práce, v odpoledních a večerních hodinách. Krmení provádíme v takovou dobu, aby zebřičky měly ještě dvě hodiny světlo pro případné krmení mladých, než bude tma. V jistých situacích můžeme krmit i jednou za dva dny. Tyto případy jsou hlavně při odpočinku a při přípravě na výstavy. Jít se na ptáčky každý den podívat je samozřejmost.
Při hnízdění se může objevit mnoho potíží a komplikací a my máme často starosti. V této části popíšu normální hnízdění bez jakýchkoliv problémů. Komplikace rozepíšu později, je jich dost a bude to samostatný článek.
Při sestavení páru přilétá samec a za neustálého zpěvu poskakuje kolem samice, ke které má natočený ocásek. Ukazuje jí své samčí znaky a snaží se zapůsobit. Samička na ochotu pářit se odpovídá tancem, navazuje na chování samečka a pár pokračuje v toku. Vlastní páření nastává, když dá samička souhlas uděláním tzv. kolíbky a vodorovnými pohyby ocásku.
Ihned po kopulaci začnou ptáci shánět vhodné místo pro stavbu hnízda. Samec prohledává různé části chovného zařízení a začne lákat samici na místo, aby si jej prohlédla. Jestliže z místa neodlétá, je s ním spokojena. Následuje stavba hnízda. Úloha samce spočívá v přinášení materiálu, který samice zpracovává. Samice materiál nedonáší, pouze zřídka je možné vidět samici, která nese do budky stéblo. Z materiálu ke stavbě hnízda používají skoro vše, co jim chovatel předloží. Samotná stavba hnízda trvá v průměru od 4 do 14 dnů. Rádi si staví hnízdo z rákosových štětek, zvířecích chlupů, bílého peří, staré trávy, mechu, útržků novin apod. V této době dostávají co nejpestřejší krmení – klíčené, senegal v klasech, směs pros, míchanici a zelené. Osobně používám DN84 a průmyslovou míchanici Orlux, do které přidám klíčenou DN84 tak, aby směs byla sypká.
Po několika dnech je hnízdo dokončeno a samice snese 4 až 6, zřídka i 8 až 9 vajíček. Samička snáší vejce každý den v ranních hodinách mezi 6. a 9. hodinou. Vajíčka jsou lesklá a mají bílou barvu. Zebřičky většinou začínají pevně sedět po snesení třetího vejce. Po dobu sezení na vejcích krmím jen suchým žlutým prosem. Za 12 až 13 dní se začnou líhnout mláďata. Jeden až dva dny před údajným klubáním zase začnu krmit pestře. Pokud zbylo nějaké stelivo v kleci (hlavně větší množství), tak jej odstraním.
Při sezení na vejcích se oba partneři střídají. Při vyrušení sedící pták vylétne, a pokud doba jeho sezení ještě neuplynula, vrací se po uklidnění situace zpět do hnízda. V noci sedí v hnízdě oba partneři. Jsou-li vejce oplozená, poznám podle tmavší barvy. Asi po 7 dnech je můžeme prosvítit baterkou a uvidíme uvnitř vajíčka krvavou skvrnu – zárodek.
Datum klubání si zapisuji a od něj se odvíjí vše ostatní, jako kroužkování, opuštění hnízda; od tohoto data také počítám stáří mláďat. První kontrolu provádím v den klubání a pak každý následující. Mláďata jsou pokryta bílým chmýřím. Během několika dnů dochází k tmavnutí pokožky mláďat. Po 14 dnech zčerná mláďatům zobák, pouze u některých barevných mutací zůstává zobák světlý.
Z hnízda rodiče výkaly mláďat nevynášejí, proto je nutné sledovat čistotu v hnízdě. Mladé kroužkujeme mezi 6. až 10. dnem života kroužkem o průměru 3 mm. Okolo 8. dne se mláďatům začínají otevírat oči a v té době je rodiče přestávají intenzivně zahřívat. V tuto dobu začínají mladým růst velká pera na křídlech a ocase. Mláďata se orientují, otáčejí hlavičky směrem k otvoru budky. Po dvanácti dnech začínají praskat obaly letek. Ve 14 dnech jsou již mláďata skoro opeřená, rodičům se však více podobají v 18 až 21 dnech.
Po 19 až 21 dnech pobytu v budce mláďata poprvé opouštějí hnízdo. Druhý den po výletu prvního mláděte zvýšíme podíl klasového senegalu. Pokud nepodáváte klasový senegal, je třeba dát na dno klece misku se směsí drobných zrn nebo DN84. Pokud máme možnost, dáme zebřičkám druhou budku. Do ní se vylétlá mláďata schovávají před výpady samce. V tu dobu začíná pár opět stavět nové hnízdo, proto staré hnízdo odstraníme z budky. Nesmíme zapomenout na předložení stavebního materiálu, jinak samec oškube mladé úplně dohola. Během prvních dnů se mláďata vracejí na krmení do hnízda a každý večer je rodiče lákají k nocování. Za 5 dnů se mláďata nechají krmit i mimo hnízdo, které přestávají navštěvovat. Později v hnízdě pouze nocují. Opeření mladých ptáčků je matné barvy. Pouze zobák zůstává černý, až na některé barevné mutace. Již v tomto věku mladých lze odhadnout, jakou barvu mají, respektive jakou kresbu budou mít po přepeření.
Po opuštění hnízda jsou mláďata rodiči 10–15 dní dokrmována, než se zcela osamostatní. Po tomto čase je můžeme odstavit. Později mladí ptáci pouze nocují v hnízdě. Rodiče se v té době připravují na další hnízdění. Zobák mláďat se začne přebarvovat asi v šesti týdnech života, do té doby je tmavý.
Ve stáří 8 týdnů začínají mláďata pelichat a opeření dospělých získají mezi 12. až 14. týdnem života. Ještě v juvenilním opeření se mladí samečkové pokoušejí o zpěv. Učení zpěvu probíhá u mladých samců již v hnízdě, kdy poslouchají otce. Samičky nezpívají a jejich delší volání je vrozené. Mezi 12. až 14. týdnem života jsou zebřičky pohlavně vyspělé.
Mladé odstavuji tehdy, vidím-li velkou agresi rodičů, ale musí přijímat alespoň senegal v klasech. Ten přijímají již do týdne po opuštění hnízda. Jinak nechávám mláďata co nejdéle u rodičů, až do klubání druhé snůšky, pokud neruší průběh dalšího hnízdění.
Mláďata po odstavení od rodičů přijímají nejčastěji jen senegal, lesknici a míchanici. Dobré je umístit mladé po 6 až 20 kusech do metrové klece, kde je ponecháme 4 až 6 týdnů. Zde snadněji najdou krmení a naučí se přijímat i ostatní druhy zrnin ve směsi. Musíme mít na mysli, že v tuto dobu nesmí mít mladí hlad, a tak musíme dokázat donutit je přijímat všechna krmiva. Předkládám směs drobných semen DN84, klasový senegal a míchanici; s tímto musím vystačit, dokud se mladým nevybarví zobáky do červena. Někteří chovatelé podávají ke krmení „jáhly“ – loupané proso. Pokud mají na zobáku již černou skvrnu, začnu s máčením a klíčením směsi 1 : 0,5 (drobná semena a velká prosa), postupně poměr měním, až podávám jen klíčená velká prosa. Přechod na standardní suchou směs musí být velmi pozvolný. Celý proces trvá asi 10 až 12 týdnů. V tomto stáří se považují za skoro dospělé a již se pokoušejí hnízdit, proto je vhodné rozdělit zebřičky podle pohlaví. Úplně dospělé jsou samičky ve věku 8 až 9 měsíců, samci dříve, ve věku 6 až 7 měsíců.