Odchov medosavek modrolících Entomyzon cyanotis (Latham, 1801)
Popis druhu
Kystráčkovití (Meliphadiae) jsou štíhlí ptáci s dlouhými špičatými křídly a nezaměnitelným, pro pěvce zcela netypickým vlnivým letem. Na pěvce mají také velmi neobvyklý jazyk, jehož špička je kartáčovitě roztřepená a slouží k vybírání nektaru z květů. Dalším typickým znakem velké části zástupců této čeledi je různě zbarvená a různě velká lysá kůže v okolí očí a zobáku. Právě tento znak je nejvýraznější u medosavky modrolící, kde je lysá kůže na hlavě zbarvena ve dvou tónech výrazné modré barvy. Medosavka modrolící patří mezi velké druhy medosavek. Sameček dorůstá do délky 32 cm a hmotnosti až 140 g, samičky jsou o něco menší. To ale nemusí být pravidlem. Pohlavní dimorfismus není tudíž nijak patrný. Zbarvení obou pohlaví je stejné. Peří na hlavě, v okolí modrých lysin, je černé až na bílý proužek v týle a výrazný bílý vous pod zobákem. Na čistě bílé hrudi je výrazná černá náprsenka. Hřbet, křídla a ocas medosavky modrolící jsou olivově zelené.
Kromě nominátního druhu Entomyzon cyanotis cyanotis (Latham, 1801) jsou popsány ještě poddruhy Entomyzon cyanotis griseigularis (van Oort, 1909) a Entomyzon cyanotis albipennis (Gould, 1841). Poddruhy se odlišují jen nevýrazně – různými odstíny modré lysé kůže na hlavě, barvou peří na křídlech a velikostí. Zásadní informací pro správné určení je tak znalost lokality výskytu daného druhu. Zbarvení peří mláďat je podobné jako u dospělých ptáků, ale barvy jsou méně výrazné. Odlišné je zbarvení lysin na hlavách mláďat, které se mění v průběhu dospívání. Mladí ptáci mají tuto kůži bledě modrou, u starších se mění přes nažloutlou a zelenožlutou k nazelenalé. Sytě modrou barvu v okolí očí mají až dospělí ptáci asi ve stáří dvou let.
Životní prostředí a výskyt
Medosavky modrolící obývají sever a východ Austrálie a jih Nové Guineje. Tito potulní ptáci jsou závislí na dřevnatých rostlinách, jejichž květy produkují nektar nebo na kterých se zdržuje velké množství hmyzu. Vyskytují se v lesích i otevřených krajinách, ale také na plantážích, v sadech, parcích i zahradách, většinou v přímořských oblastech, maximálně do výšky 850 metrů nad mořem. Obvykle vyhledávají oblasti, kde rostou eukalypty, pandány, kajeputy, bauhinie a australské duby.
Potrava
Největší složku potravy medosavky modrolící tvoří drobní členovci, hlavně hmyz a pavouci. Zejména drobný hmyz dokáže velmi obratně chytat v letu. Další významnou složku tvoří nektar. Ráda přijímá také cukernaté přezrálé plody, hlavně banány a hroznové víno, a škodí tak na plantážích, vinohradech a v ovocných sadech. Při shánění potravy dokáže i velmi obratně šplhat nebo být zavěšena i dlouhou dobu v různých krkolomných pozicích hlavou dolů. Sestupuje i na zem, kde příležitostně loví i ještěrky a drobné žáby. Medosavky se téměř výhradně zdržují v párech nebo malých rodinných hejnech do počtu maximálně šesti jedinců, byla však pozorována i třicetičlenná hejna na banánovníkových plantážích. Výjimečně se při shánění potravy spojují do hejn i s jinými ptáky, nejčastěji se zoborožíky malými (Philemon citreogularis). Obecně se však jedná o druh k jiným ptákům velmi nesnášenlivý.
Hnízdění
Medosavky modrolící hnízdí v průběhu celého roku, kdy mají obvykle dvě snůšky, je však zaznamenána určitá sezonnost, kdy hnízdí nejčastěji (v Nové Guineji v únoru a červnu, v Austrálii od září do listopadu). Miskovité hnízdo staví oba rodiče z proužků oloupané kůry a větviček. Vystýlají je velmi pečlivě jemnými listy a trávou. Stavební materiál často kradou z hnízd jiných ptáků. Někdy využívají opuštěná hnízda nosorožíků, laločnatek nebo majn, která pečlivě vystýlají novým materiálem. Tato hnízda medosavek jsou někdy parazitována kukačkami. Výjimkou není ani hnízdění v dutinách starých stromů nebo pod okapy stavení v příměstských lokalitách. Snůška čítá dvě vejce, zcela výjimečně tři. Někdy může do jednoho hnízda snášet i více samiček. Na vejcích sedí pouze samička, zpravidla 16 až 17 dní. Mláďata jsou pak krmena oběma rodiči, někdy i za pomoci mláďat z předešlého hnízdění. Hnízdo opouštějí asi po 23 až 25 dnech a ještě několik týdnů nebo i měsíců zůstávají s rodiči. Již od prvního dne po opuštění hnízda jsou mláďata schopná si částečně samostatně obstarávat potravu.
Chov a odchov
Medosavky modrolící jsou v soukromých chovech zastoupeny jen zcela výjimečně a jejich odchovy v těchto zařízeních nejsou popisovány. V zoologických zahradách a ptačích parcích v EU jsou chovány relativně často, ale jejich odchovy v nich nejsou rozhodně pravidlem. Snad jen s výjimkou Zoo Plzeň, ve které se daří dlouhodobě a pravidelně odchovávat mláďata od dvou chovných párů. Donedávna byla úspěšná i Zoo Dvůr Králové nad Labem, kde však již tento druh chován není. Základem chovu v obou těchto institucích byli ptáci z odchytu. Právě z těchto dvou našich zahrad se nám před dvěma lety podařilo sestavit dva páry, které jsme umístili do dvou venkovních celoročních voliér se záletem. Teplota v zimovišti v zimních měsících neklesala pod 15 stupňů Celsia, ale i v průběhu zimy byl ptákům přes den na určitý čas otevřen vlet do voliéry. Velmi rádi toho využívali a obratně se pohybovali i po zasněžených stromech. I když se uvádí, že medosavky poprvé hnízdí až třetím nebo čtvrtým rokem, umístili jsme do obou voliér duté kmeny, polobudky a proutěné košíky, a to jak do záletu, tak ven. Jeden z párů zahnízdil v polobudce umístěné v záletu již v jednom roce stáří. Samička snesla do hnízda tři vajíčka, na kterých asi dva týdny seděla. Po této době neoplozenou snůšku opustila. To se v témže roce opakovalo ještě jednou a v letošním roce, tedy ve stáří dvou let a opět neúspěšně, dvakrát. Druhý, rovněž dvouletý pár poprvé zahnízdil až letos koncem května. Nejprve dlouho prozkoumával dutý kmen, ale nakonec si postavil úhledné hnízdo z kokosových vláken a trávy v proutěném košíku ve venkovní voliéře. Samička snesla tři vajíčka, která sama asi 18 dní zahřívala. Osmnáctý a devatenáctý den se vylíhla dvě mláďata. Třetí vejce bylo neoplozené a zůstalo v hnízdě. Mláďata krmili oba rodiče v prvních dnech výhradně cvrčky a moučnými červy, později i mušími larvami. Ke konci hnízdění jsme pozorovali rodiče přinášející i kousky sladkého ovoce (hroznové víno, meloun). Asi po třech týdnech opustilo hnízdo první mládě a za další tři dny druhé. Rodiče je dokrmovali ještě několik týdnů, ale velmi brzy po vylétnutí je učili chodit ke krmné desce, kam jim byla předkládána živočišná i rostlinná potrava (cvrčci, mouční červi, banány, hroznové víno, hrušky apod.) a nektar pro lorie. Ve dvou měsících stáří byly medosavky modrolící samostatné a byly i nadále ponechány ve voliéře s rodiči.
Závěr
Medosavky modrolící jsou ptáci velmi zajímaví nejen svým zjevem, ale také svým chováním. Jsou inteligentní, nebojácné a kontaktní. Se svým chovatelem komunikují a vždy ho vítají radostným zpěvem. Ve voliéře jsou téměř nepřetržitě v pohybu a předvádějí nejrůznější krkolomné pozice. Okamžitě velmi obratně chytí jakýkoliv hmyz, který se dostane do jejich blízkosti. Dají se chovat ve společné voliéře, ovšem jen s většími druhy ptáků, nejlépe bažantů, křepelů, orebic, tetřívků apod. Na menší či stejně velké druhy jsou údajně agresivní, i když i zde bude záležet především na velikosti voliéry. V Zoo Dvůr Králové je mnoho let chovali ve velké voliéře společně s mnoha druhy i menších ptáků, kde medosavky i opakovaně hnízdily v budce určené původně čírkám černoskvrnným. V Zoo Plzeň je celoročně chovají samostatně v zimovišti v malých voliérách, kde i celoročně bezproblémově hnízdí v uměle připravených miskovitých hnízdech. V našem chovu jsou drženy samostatně v kombinovaných voliérách a hnízdí v polobudkách nebo proutěných košících. Je tedy patrné, že si medosavky modrolící na velikost, tvar a umístění voliéry příliš nepotrpí a rovněž svá hnízda postaví téměř kdekoliv a kdykoliv. Pokud se jim ovšem chce. A to je to podstatné.
