Papoušek karmínový
Dělí se na tři poddruhy:
Alisterus chloropterus callopterus – Papoušek karmínový horský
Alisterus chloropterus chloropterus – papoušek karmínový východní
Alisterus chloropterus moszkowskii – papoušek karmínový severní.
Nákup, ubikace
Počátkem sedmdesátých let se tento papoušek začal objevovat i ve voliérách evropských chovatelů, postupem času i českých. Můj otec se jako již zkušený chovatel rozhodl tyto papoušky získat. Dne 7. srpna 1997 jsme po domluvě s firmou zabývající se importem papoušků nadšeně vyrazili do vesničky nedaleko Kutné Hory. Vše probíhalo k naší spokojenosti. Z několika kusů jsme si vybrali krásného samečka. Ze samiček jsme si stále nemohli vybrat. Nakonec se jedna zdála být v dobré kondici, i když byla proti samečkovi trošku hubenější. A tak skončila v přenosce u samečka. Později se ukázalo, že to byla chyba.
S papoušky v přenosce jsme spěchali domů, abychom je mohli co nejdříve pustit do připravené voliéry. Zimní ubikaci s betonovou podlahou a o velikosti 2×1×výška 2 metry jsme pro jistotu zateplili polystyrenem. Výlet byl velikosti 3×1×výška 2 metry s podlahou hliněnou a částí písku. I když papoušci karmínoví dospívají ve třech letech, budky jsme jim připravili hned dvě. Do výletu šikmou prkennou 2 metry dlouhou, úhel 45 %. Vletový otvor byl ze spodní strany velikosti 10×10 cm. Tato byla úspěšně vyzkoušena u králováků. V ubikaci jsme umístili svislou kmenovou, o výšce 170 cm. Vnitřní průměr byl asi 35 cm a vletový otvor 10 cm. Tato ale byla později ta pravá.
Krmivo
Krmivo jsme nabídli téměř shodné jako pro králováky. Základem bylo proso a slunečnice, prosa všechny dostupné druhy – žluté, zelené, červené, včetně senegalského. To měli nejraději. Jako doplněk jsme přidali lesknici, lněné semínko, kardi, semenec s mírou, oves, později pohanku. Slunečnici jsme podávali 2/3 bílé a 1/3 žíhané a černé. Slunečnice nebo pšenice či kukuřice v mléčné zralosti byly vítanou pochoutkou. I přes dostatek písku ve výletech jsme přidávali grit. Ten obsahoval dolomitové vápno, drcené ulity a na trávení kousky černého uhlí. Jako pochoutku piškoty, chilli papričky, odkvetlé, ale uzavřené květy smetanky atd. V zimě dostali občas půl pomeranče, grepu, mandarinky nebo jablka. Přes léto vše, co jsme na své zahradě vypěstovali. Tu třešně, jahodu, rybíz, hrášek, špenátový list a jiné, z bylinek oblíbené meduňku, mátu, dobromysl.
Úhyn
Papoušci si brzy zvykli na nové prostředí, pouze samička byla méně aktivní a dost pospávala. To nebylo dobré znamení. Po čtrnácti dnech samička k našemu zděšení ležela pod bidlem, bohužel mrtvá. Ihned jsme ji dali na vyšetření. Na veterinární klinice ho prováděla mezi chovateli velmi uznávaná MUDr. Veronika Grymová. Museli jsme mít jistotu, že jsme si do chovu nezavlekli nějakou závažnou chorobu, jako například PBFD, nebo jestli byla chyba na naší straně.
Do měsíce jsme měli nález z vyšetření. Závěr byl takový: „Patologické a histopatologické vyšetření prokázalo stav těžké chronické jaterní dystrofie spojené s dlouhodobým selháváním jaterních funkcí.“ Kopii tohoto nálezu jsme poslali majiteli firmy, od které jsme papoušky pořídili. Jeho postoj k této věci nás překvapil. I přes jasné vyjádření MUDr. Grymové, že jde o chronické a dlouhodobé onemocnění, se nás snažil přesvědčit, že vina je na naší straně, a proto náhrada škody nepřichází v úvahu. Záměrně neuvádím jméno firmy ani majitele, ale toto jednání jsme nepovažovali za seriózní. Nicméně jsme se se ztrátou samičky museli smířit.
Teprve při shánění nové samičky jsme zjistili, že jsou velmi nedostatkovým zbožím jak u nás, tak v Evropě. Přesto otec díky svým známostem s chovateli jednu pěknou sehnal. Sameček ji zpočátku trošku proháněl, ale za pár dní spolu spokojeně seděli na bidle.
Odchov
Na jaře sameček přišel do toku a samičku začal honit do budky, ale ona ve dvou letech o páření neměla zájem. Nezbývalo tedy než další rok počkat. Jak se říká: „Kdo si počká, ten se dočká.“ Do budky z dutého kmene vysokého 160 cm, s vnitřním průměrem asi 35 cm a vletovým otvorem o průměru 10 cm začala nejprve nakukovat. Netrvalo dlouho a již koncem února začala budku navštěvovat, hrabat v hoblinách a také probíhalo krmení a páření se samečkem. Snažili jsme se je stimulovat klíčeným zrním, a to slunečnicí, kukuřicí, pohankou a mungo fazolí. Suchou vaječnou směs měli k dispozici stále. Strouhaná natvrdo uvařená vejce s mrkví a strouhankou dostávali tak 3–4 krát v týdnu, jen po vylíhnutí mláďat jsme dávali vejce bez mrkve, kvůli lepšímu trávení mláďat.
Zřejmě toto jarní vylepšení stravy přineslo koncem března první bílý poklad v budce. Vždy po dvou dnech přibyla ještě další dvě vejce. Asi po 10 dnech při prosvícení byly patrné žilky, což svědčilo o tom, že vejce jsou oplodněná. Po 20 dnech od snůšky se vylíhlo první holátko a po něm další dvě. Samička na nich poctivě seděla, jen asi třikrát denně se šla vyprázdnit, něco sezobnout a sameček ji nakrmil. Chodil ji také krmit do budky a ona krmila mladé. Po deseti dnech od vylíhnutí jsme je kroužkovali kroužkem o průměru 6 mm.
Po 35 dnech mláďata opustila budku a krmil je i sameček. Podobala se samičce, ale jejich barva byla méně výrazná. Jejich oči byly, jak to u mladých bývá, celé tmavé. Starší mají červenou duhovku. Naším odhadem to byla 1 samička a 2 samečci, což potvrdil i test DNA, který jsme si nechali udělat. Samozřejmě bychom byli radši, kdyby to bylo obráceně, ale i tak jsme byli na svůj odchov pyšní. Je to vyznamenání pro každého chovatele a jsem rád, že se tatínek i tohoto úspěchu dožil.
Po jeho odchodu pro mne nastal dost velký problém. Jako důchodce totiž všechen svůj čas věnoval papouškům. Moje pracovní doba je od 8 do 18 hodin. Zbavit se krásných chovných ptáků, jako jsou karmínoví, královští přírodní, žlutá mutace, chocholatí a další, to by mi urvalo srdce. Tak jsem to vyřešil kamerovým systémem. Zvláště na jaře je nezbytné papoušky i budky neustále pozorovat. Navíc tyto bezpečnostní minikamery odhalí i zaznamenají nezvané návštěvníky všeho druhu. V zaměstnání mohu kdykoliv zkontrolovat, co moji svěřenci ve voliérách i v budkách dělají, aniž bych je rušil a musel být doma. Investice nebyla velká a služba je k nezaplacení.
Královští a karmínoví
Rozdíly mezi královskými a karmíňáky jsou na první pohled patrné. Postavou je karmínový štíhlejší a jeho ocas podstatně širší. Největší rozdíl je ovšem v barvě. U králováka převládá jasně červená, kdežto karmíňák je tmavě rudý. Zvukové projevy papoušků karmínových jsou méně výrazné. U krmného pultu také méně vyhazují zrní z misek. Mláďata jsou podobná samičce. Pokud jsou z jednoho hnízda, dá se odhadnout pohlaví, každý chovatel si ale mladý kus ovšem raději pořídí s testem DNA. Znakem pohlavního dimorfismu je, že sameček má celá záda modrá a většinou má výraznější zrcátka na křídlech. Jejich let je tichý a ladný. Ovšem je pravda, že během roku sameček občas prohání samičku. Dokonce některý chovatel je po chovné sezoně rozdělí. Já jsem to ovšem nedělal, jelikož vždy zůstalo jen u prohánění.
Závěrem bych chtěl dodat, že to jsou postřehy o chovu mých papoušků. Jiný chovatel může mít názor jiný, papoušek se může chovat jinak či mít jiné chutě. Podle mého názoru papoušek karmínový není vhodný pro začínající chovatele. Chov rozely pestré, penantovy či zmíněných královských je jednodušší, a to i na odchov. Avšak radost z krásného papouška, kterým karmínový bezesporu je, je výjimečná.
