Koňský domácí lékař 22: Rána

Snad každý se dostane do situace, že bude mít zraněného koně. Většinou nejde o nic vážného, ale někdy je třeba zasáhnout – a to jak odborně, tak s laickou první pomocí. Pojďme se podívat, jak se má taková rána ošetřit, kdy pak volat veterináře a proč.

Druhy ran

Mluvíme-li o ráně, máme na mysli částečné nebo úplné poškození kůže, případně zasahující i do hlubších tkání či orgánů. Z tohoto hlediska můžeme rány rozdělit do tří skupin, které lze někdy rozeznat na první pohled (někdy ale bohužel ne):

1. povrchové rány – poškozeny jsou jen povrchové vrstvy kůže, rána nezasahuje až do podkoží.
2. hluboké rány – poškození jde skrze všechny vrstvy kůže až do podkoží.
3. hluboké rány zasahující i do dalších tkání a orgánů (například do svalu, kloubu, kosti apod.).

V místě, kde došlo k poškození kůže a dalších tkání, a jeho okolí vzniká zánět, kterým se organismus poškození brání a snaží se situaci vrátit „do normálu“. Je proto běžné, že toto místo

— zčervená,
— oteče,
— hřeje,
— bolí.

Poruchy a komplikacím při hojení

Přitom všem může dojít k poškození funkce zraněné části těla, tkáně či orgánu. Pokud došlo i k poškození některých krevních cév, rána krvácí. Pro koně je velmi charakteristické i intenzivní hromadění mízy v okolí poraněného místa, často se tak tvoří výrazné otoky, z rány může až několik dní vytékat nažloutlá lepkavá tekutina a tvořit se strupy. Zraněná kůže má samozřejmě tendenci se zahojit – má velmi dobré regenerační schopnosti. Nejdříve se „díra“ vyplní krevní sraženinou a fibrinem (strupem); pod ním zůstává zachováno teplé a vlhké prostředí, které podporuje množení kožních buněk. Ty v případě povrchové rány brzy vyplní „díru“ novou kůží. Pokud je rána hluboká, hojení je trochu složitější: od okrajů rány, které mají tendenci se smršťovat, rostou pokožkové buňky, takzvaný epitelizačnílem, ze spodiny rány zase roste speciální granulační tkáň, v níž se zároveň tvoří nové krevní cévy. Granulační tkáň, rostoucí ode dna, se v ideálním případě postupně setkává s epitelizačním lemem, rostoucím od okrajů, aby se rána zaplnila, uzavřela a změnila v plnohodnotnou kůži. Tento proces trvá podle závažnosti a velikosti rány několik dní až týdnů. Bohužel ne všechny případy jsou ideální, takže se stává, že dojde k různým poruchám nebo komplikacím hojení ran, kterým je dobré předejít správnou první pomocí a následným ošetřením rány. Patří k nim například:

• Vznik jizvy – k tomu dochází v případě, že je rána plošnější, okraje rány jsou příliš poškozené, znečištěné, infikované, oteklé apod. Místo dobře prokrvené granulační tkáně a epitelu se „díra“ stáhne a vyplní tuhým vazivem – jizvou. Kromě estetického hlediska může jizva výrazně ovlivnit funkci dané části těla právě svojí tuhostí a nepoddajností a může být zdrojem dalších problémů.
• Hypergranulace – je to situace, kdy se z nějakého důvodu pomalu „zatahují“ okraje rány epiteliálním lemem a granulační tkáň, rostoucí z jejího dna, přebují. Taková rána se pak přestane hojit, je stále mokvavá, snadno krvácí a infikuje se. Granulační tkáň může neomezeně růst do prostoru, podobně jako nějaký typ nádoru, a znehodnotit esteticky i funkčně celou postiženou oblast. U koně jsou k tvorbě hypergranulací náchylné poraněné končetiny od karpu či hlezna dolů.
• Infekce rány – pokud se do poškozené tkáně dostanou patogeny, obvykle bakterie, které se běžně nacházejí všude kolem nás, usídlí se v tomto místě, začnou se množit, poškozovat tkáně a často tvořit i hnis. Infikované rány jsou silně bolestivé, mohou dokonce vyvolat rozsáhlejší místní (flegmóna) nebo celkové onemocnění (horečka, sepse, tzv. „otrava krve“, přechod infekce do okolních tkání nebo orgánů apod.), špatně se hojí a v případě, že se například na povrchu uzavřou, ale uvnitř zůstane infekce, mají tendenci se opakovaně „vracet“.

Jak léčit rány, aby se zahojily co nejrychleji a bez následků?

Pokud se jedná o ránu povrchovou, tedy není poškozena celá vrstva kůže, stačí ji očistit, například proudem vody (hlavně pro zkontrolování stavu) a raději i zdezinfikovat (viz dále). Pokud ale je rána hluboká, musí se s ní „jednat“ jinak. Samozřejmě některé tyto rány jsou už od samotného začátku tak velké a závažné, že se budou léčit dlouho a s následky, ať už kosmetickými, nebo i funkčními. Většinou však tomu lze zabránit včasnou a správnou první pomocí a následnou kvalitní léčbou, včetně přiblížení okrajů rány k sobě (obvazy, sešití). Pokud se podaří znovu k sobě přitisknout okraje rány, za vhodných podmínek dokonale srostou. Jaké jsou tyto podmínky?

— Rána musí být čistá.
— Nesmí být infikovaná.
— Musí být co nejméně oteklá.
— Nesmí být vyschlá, přepálená nebo omrzlá.
— Nesmí obsahovat odumřelou tkáň.
— Nesmí být ošetřena různými mastmi, zásypy či agresivnějšími roztoky.
— Nesmí být příliš „rozšklebená“ ani velká co do plochy.

V takových případech má být k ráně zavolán veterinář, který ji zašije nebo jinak stabilizuje, a to co nejdříve; pokud nebude rána odborně ošetřena asi do 6 hodin od svého vzniku, už se nezacelí dokonale a hrozí komplikace. Právě zde je důležité, aby co nejdříve po poranění koně zasáhl majitel či ošetřovatel a ránu pro veterináře připravil.

1. Ránu je třeba vždy důkladně umýt, nejlépe tekoucí vodou. Tím se z ní odstraní nečistoty, které mohou přinést infekci a zhoršit hojení, ale zároveň člověk uvidí, jak rána vypadá, a může odhadnout její závažnost. Pokud rána krvácí, je velmi nepřehledná; omytí proudem vody ukáže, odkud krev teče a kolik jí teče. Na omytí rány je nejlepší použít chladnou (ne ledovou – zhoršuje to hojení rány) pitnou vodu, a to mírným proudem z hadice nebo z velké stříkačky.

2. Pokud rána krvácí, po omytí mírným proudem chladné vody bude zřejmé, zda je toto krvácení závažné. Závažná krvácení většinou jdou ze spodních partií krku, hrudníku a břicha a z vnitřních ploch horních částí končetin. Samozřejmě stříkající světlejší krev tepenná indikuje větší problém než vytékající tmavší krev žilní. Drobné krvácení lze většinou zastavit delším promýváním rány (ca do 15–20 minut), popřípadě přiložením tlakového obvazu. Nikdy se nesnažte o zaškrcení cév.

3. Pokud si kůň nechá s okolím rány manipulovat, je dobré oholit nebo ostříhat srst, aby do rány nepadala a aby se zpřehlednila celá situace.

4. Ránu, pokud nekrvácí silně, je dobré zdezinfikovat. K tomu se použije propláchnutí slabým roztokem povidon jodidu v pitné vodě (barva slabého čaje) nebo velmi slabý roztok hypermanganu (jen pár zrnek do lahve, aby vznikl velmi světle růžový roztok). Určitě nedezinfikujte ránu žádným pudrem, mastí ani sprejem, protože to zničí její okraje a už nebude možné ji zašít či dokonale uzavřít. Totéž platí pro použití silných dezinfekčních látek, jako je jodová tinktura, ale i peroxid vodíku, septonex, „fialka“ a jiné. S takto „ošetřenou“ ránou už toho veterinář bohužel moc neudělá a lze počítat s následnými komplikacemi.

5. Vyčištěnou a popřípadě dezinfikovanou ránu je třeba chránit před znečištěním a infekcí, před vyschnutím. Pokud se jedná o ránu na těle, obvykle není možnost ji zavázat a je třeba pouze koně zajistit, aby se nevyválel, ránu pravidelně vlhčit a kontrolovat až do příjezdu veterináře. Pokud je rána na končetině, lze ji zavázat. Obvazem zároveň zmírníte její otok a udržíte okraje co nejblíže u sebe. Takový obvaz pak necháte na koni až do příchodu veterináře. Myslete ale na to, že obvaz má být:

— dostatečně vypodložený,
— dostatečně vysoký,
— dostatečně pevný,

aby plnil své funkce. K tomu se používají specifické vrstvy:
a) Samotná rána se přikryje něčím, co ji udrží čistou, vlhkou a nepřilepí se na ni. Obvykle se používá obvazová gáza namočená do dezinfekčního roztoku a vyždímaná. Použít ale lze i čistý (přežehlený) kapesník či plenu, popřípadě dámskou vložku (v případě větší rány třeba dětské jednorázové pleny).
b) Končetina se od kopyta až kus nad ránu omotá něčím měkkým, ideálně obvazovou vatou, ale použít lze i čisté flísové bandáže či hadry v dostatečné vrstvě, kus tenkého molitanu apod. Tato vrstva zajistí, že následným obinadlem končetinu nezaškrtíte.
c) Nakonec se končetina obváže elastickým obinadlem, a to co nejpevněji a raději ve více vrstvách, aby byla končetina včetně rány opravdu stažená. Přitom musí nahoře a raději i dole zpod obinadla vyčuhovat měkká vrstva.

Pokud končetina silněji krvácí, lze udělat tlakový obvaz, kdy se krvácející rána vypodloží větší vrstvou trochu pevnějšího materiálu (například ruličky obinadel) a pak se přes měkkou látku obváže elastickým obinadlem. To vyvine tlak na poškozené cévy a podpoří to jejich uzavření. Na těle většinou není možné tlakový obvaz přiložit a jediná možnost je držet ránu ucpanou vlastní rukou – pokud to kůň dovolí. Je-li rána na končetině větší, lze udělat obvaz ještě pevnější, a to tím, že na první vrstvu elastického obinadla znovu dáte měkkou látku a přetáhnete ji dalšími elastickými obinadly. 

6. Kůň bude stát v klidu a je třeba zavolat veterináře, aby co nejdříve přišel. Veterinář si ránu důkladně prohlédne, pokud se kůň brání, může ho sedovat, aby se uklidnil. Díky tomu může zjistit, zda rána nezasahuje do některých důležitých orgánů (například zda nedošlo k poranění kloubu, šlachy apod.), jak je hluboká a jakou plochu zaujímá. Rány na trupu mají tendenci tvořit kapsy, takže veterinář zjistí, kam taková kapsa zasahuje. Podle nálezu bude volit konkrétní léčbu, od chirurgického ošetření, speciálního obvazu až po podání lokálních a někdy i celkových léků – a v případě potřeby i séra proti tetanu. Samozřejmě jsou situace, kdy i majitel dokáže ránu sám dobře vyléčit, bohužel se stále opakují případy, kdy jeho nedostatečná nebo nesprávná péče skončila vážnými komplikacemi a trvalými následky. Proto je lepší volat veterináře k méně závažné ráně než si „čekáním, jak se to bude vyvíjet,“ vyrobit zbytečné problémy.