Ugandský deník Cesta za horskými gorilami

Pozorujeme všudypřítomná hejna snovačů zahradních ve společnosti vrabců šedohlavých a bulbulů zahradních, strdimilové poletují z květu na květ. Za budovou v křoví pózuje pár lejskovců dlouhoocasých, nevyruší je ani blesk fotoaparátu a dovolí nám se přiblížit až na dva metry. V úrovni očí visí ze stromu umně spletené hnízdo lejska bažinného se sedící samičkou. Člověk neví, na co se má dříve dívat. Večeříme tilapii, zapíjíme bílým vínem a spíme jako zabití …

Čtvrtek 6. 12. 2012

Ráno vstáváme brzy, abychom se co nejdříve vypravili na safari. Snídani již máme připravenou v balíčcích, tak žádné zbytečné zdržování a jede se. Patrik je opět nejrychlejším řidičem, který kdy na safari jezdil. Myslím, že je na to náležitě pyšný, to jenom my mu kazíme dobrý čas. Naše cesta vypadá následovně: řítíme se obrovskou rychlostí po prašné cestě. I když je všude plno prachu, občas se nám přece jen podaří zahlédnout něco živého. Dožadujeme se, aby nám Patrik zastavil. Než se to Patrikovi podaří, jsme asi půl kilometru za vyhlídnutým objektem. Couváme. Couváme. Ještě kousek. A nic. Všechno živé se již stačilo schovat, utéci či ulétnout. Pokračujeme v cestě. Tato krátká zastavení využíváme s Ládíkem alespoň k tomu, abychom se trošku ohřáli. Dnes jsme podcenili oblečení, do auta otevřenou střechou studeně fouká.

Míjíme jiná safari auta a s každým se zastavíme na kus řeči. Mezi řidiči probíhá výměna informací. Je to důležitý moment, protože jsme dostali tip na to, kde byli spatřeni lvi. Ihned se vydáváme tím směrem. Jenomže dneska asi nemáme svůj šťastný den, protože jediné, co v trávě ze lva spatříme, jsou jeho uši. Respektive uši lvice. Přemlouváme Patrika, aby jel blíž, ale tvrdí nám, že kdyby sjel z vyznačené cesty, zaplatil by pokutu 150 dolarů. Navrhuji, že se na pokutu složíme, ale nejsem vyslyšena. Byl to také náš první a bohužel i poslední lev, kterého jsme v Ugandě viděli. V současné době největší populace lvů, asi 32 000 (dle některých zdrojů již méně než 20 000), žije především právě ve východní a jižní Africe. A to ještě v devadesátých letech minulého století se jejich počet ve volné přírodě odhadoval až na 100 000 jedinců. Již zde prakticky nežijí jinde než v národních parcích … Z toho v Ugandě se počet lvů ve volné přírodě odhaduje na 415 kusů, za posledních deset let se jejich populace snížila až o 40 procent!

Po tygrovi je lev druhá největší kočkovitá šelma, samci váží 150–250 kg, samice „jen“ 120–150 kg. V divočině se dožívají maximálně patnácti let, v zajetí až dvaceti. Zajímavé je, že právě v zajetí jsou útoky lvů na člověka zaznamenávány častěji než ve volné přírodě. Poslední známý „lidožrout“ z divočiny byl lev zvaný Usama, který v roce 2004 v Tanzanii zabil více než 50 lidí. V minulém století byl nejznámější případ lidožroutství z území národního parku Tsawo, kdy při stavbě železnice bylo během devíti měsíců zabito a sežráno dle některých údajů až 135 lidí.

(Pokračování příště)