Zavřený a utěsněný Proč jsou koně nemocní kvůli falešné ohleduplnosti
V mnoha stájích pro koně je kromě uvedených faktorů také příliš tma. To je nápadné zejména tehdy, když člověk vejde do uzavřené stáje a jeho oči potřebují chvilku k tomu, aby v horších světelných podmínkách vůbec mohly něco rozeznat. Dostatečné přirozené světlo je přitom pro stepní zvířata, kterými jsou i koně, základní potřebou; bez něho budou trvale nemocní.
Denní světlo je životně důležité
Koně mají obrovskou potřebu světla. Tmavé vnitřní stáje, v nichž se musí dokonce i přes den svítit, jsou pro ně trvale působícím stresorem. Stálý nedostatek světla může u koní vést k různým onemocněním, jako jsou metabolické nebo reprodukční poruchy či chudokrevnost.
Naopak ultrafialové sluneční záření podporuje tvorbu červených krvinek, což snižuje vnímavost jedince k infekcím. Zároveň se po proniknutí UV záření do kůže mění takzvaný dehydrocholesterol na vitamin D3, který kromě jiného řídí poměry vápníku a fosforu. Vitamin D3 však může organismus vytvářet v dostatečném množství pouze tehdy, když je vystaven slunečnímu světlu několik hodin denně. Nakonec lze ještě zmínit, že světlo, zvláště sluneční záření, obecně přispívá k pohodě koní. To ale neznamená, že mají být zcela bez ochrany vystaveni pražícímu slunci. Bezpodmínečně musí mít vždy k dispozici odpovídající zastínění.
Čerstvý vzduch je základ
Onemocnění dýchacích cest patří vedle poruch pohybového ústrojí k nejčastějším nemocem dnešních domácích koní. Jejich příčinou mohou být viry, bakterie, plísně, paraziti, alergeny nebo různé vnější faktory jako prach, dráždivé či jedovaté plyny, popřípadě i nevhodné klimatické podmínky ve spojení s již oslabenou imunitou. Vzácně je může vyvolat jen jediná příčina, většinou se ale jedná o vliv více faktorů najednou. Je doloženo, že stájový prach se zachycenými zárodky má přitom hlavní negativní vliv, protože právě prach je nejdůležitější transportní médium pro mikroorganismy. Souvislost mezi způsobem ustájení a výskytem dýchacích onemocnění u koní již byla nezpochybnitelně prokázána.
Kůň v klidu potřebuje asi 90 000 litrů vzduchu (= 90 kubíků) denně. Pokud například stojí dvacet koní v jedné stáji, je nutné, aby tam bylo denně přiváděno 1,8 milionu litrů vzduchu (= 1800 kubíků). Není-li tato enormní spotřeba vzduchu neustále zajištěna dostatečným přívodem čerstvého vzduchu (výměna vzduchu prostřednictvím systémů větrání), a navíc jsou ve stáji nedostatečné hygienické podmínky, protože se v ní tvoří velké množství škodlivých plynů a prachu, mohou, nebo dokonce musí tyto faktory způsobit u koní trvalé onemocnění dýchacích cest. Vlhce teplé stájové klima zároveň podporuje výskyt parazitů a bakterií ve vzduchu. Kůň je proto závislý na neustálém přísunu čerstvého vzduchu zvenčí. Majitelé se často obávají průvanu, ale tyto obavy postrádají jakékoli racionální důvody, protože stálé a rovnoměrné proudění vzduchu, které působí na celé tělo koně, není žádný průvan.
Ten může vzniknout pouze tehdy, když ve stáji, která je ve srovnání s vnějším klimatem mnohem teplejší, působí na koně bodově chladný vzduch. Koně mohou svou termoregulaci účinně využít pouze tehdy, když je stimuluje přirozená změna počasí. Proto má klima v uzavřené stáji co nejvěrněji kopírovat kolísající klima vnější. Pouze v případě, že jsou venku extrémní teploty, minus 15 °C nebo plus 30 °C, je nutné dělat patřičná opatření.
Dobrý vzduch uvnitř stáje lze zajistit zohledněním následujících faktorů:
• Uzavřená stáj potřebuje neustálý přísun čerstvého vzduchu. Přitom nemá být proudění vzduchu podle současných zákonů větší než 0,2 m (zima) až 0,5 m (léto) za sekundu; co je nad tím, to je škodlivý průvan. I když tento údaj není závaznou normou, protože pravděpodobně byl stanoven kdovíkdy a kdoví jakou osobou nebo organizací, tak se jím později řídilo mnoho dalších zájmových společností. Lze ho brát pouze jako obecné doporučení. Zcela jednoduše můžete vyzkoušet rychlost proudění vzduchu tím, že velmi lehké pírko ptáka necháte spadnout z výšky asi 2 metrů na zem. Přitom měříte stopkami dobu jeho pádu a sledujete dráhu, kterou peří opsalo. Pokud například za pět sekund uletělo tři metry, odpovídá to proudění vzduchu asi 0,6 m za sekundu, a tedy i normě. Kdo chce rychlost proudění vzduchu měřit přesně, může si opatřit tzv. kapesní anemometr.
• Relativní vlhkost stájového vzduchu by měla být mezi 60 a 80 % (spolkové ministerstvo pro výživu, zemědělství a ochranu spotřebitelů). Při hodnotách nad 90 % je nutné v dané uzavřené stáji zlepšit její větrání. Optimální rozmezí vlhkosti vzduchu pro koně je 60–65 %, při které ve vzduchu zanikne mnoho bakterií. Se zvyšující se vlhkostí se míra jejich úbytku snižuje. Prachové částice, které jsou menší než 5 µm (= pět tisícin milimetru) a jsou na nich bakterie, se mohou dostat do dolních cest dýchacích. Při relativní vlhkosti 90 % se do dolních cest dýchacích dostane desetkrát více těchto částic, než když je vlhkost vzduchu 65 %. Existují už velmi kvalitní kombinované měřicí přístroje, které měří sílu světla, hladinu (intenzitu) zvuku, vlhkost a teplotu.
• Je třeba zajistit co nejnižší obsah plynů, které vznikají z amoniaku. Sirovodík je nejjedovatější škodlivý plyn ve stáji. Vzniká tehdy, když se v dlouho uloženém hnoji rozkládá bílkovina bez přítomnosti kyslíku, například v hluboké podestýlce.
• Také prach je nutné co nejvíce omezovat. Klasické zdroje prachu ve stáji jsou shazovací šachty pro seno a slámu nebo zametání stájové uličky bez předchozího pokropení.
• Kvalitu vzduchu a tvorbu prachu lze ovlivnit také vhodnou podestýlkou. Při bezprašných hoblinách nebo pilinách z měkkého dřeva se tvoří nejméně plynů a také neobsahují patogenní zárodky. Ale pozor: někteří výrobci uvádějí na svém produktu „omezenou prašnost“, což je ale většinou zavádějící. Pouze označení „bezprašné“ hobliny garantuje také odpovídající kvalitu. Podestýlky ze slámových pelet nebo lněné slámy jsou málo prašné a obsahují jen malé množství spor plísní.
• Vyšší obsah spor plísní ve stájovém vzduchu a kvalita podestýlky jsou prokazatelně významné faktory vzniku neinfekčních zánětů plic. Spory plísní jsou obsaženy především ve slámě horší kvality nebo se vyskytují v rozích a výklencích stáje, popřípadě v důsledku přimíchání vlhkého sena a slámy.
Malé, pro oko nepostřehnutelné spory plísní se ve velkém počtu uvolňují do vzduchu při potřepávání sena a slámy, když kůň žere píci, a dostanou se do jeho dýchacích cest. Velké množství plísní a jejich spor se drží v uzavřených stájích, boxech, krmelcích nebo ve skupinových stájích prakticky po celý rok a s každým dalším krmením senem nebo slámou se jejich počet obnovuje nebo zvyšuje. Proto v přítomnosti koní není vhodné seno nebo slámu protřepávat a místa, kde se koně krmí pící, je nutné pravidelně důkladně čistit.
• Nedostatek čerstvého vzduchu snižuje obsah kyslíku v plicích a vede k nahromadění škodlivého oxidu uhličitého (CO2). Množství CO2 ve stáji nad 0,2 % už je k zamyšlení. Existují přístroje měřící obsah CO2, popřípadě zařízení varující před výskytem škodlivých plynů, pomocí nichž lze vyhodnotit jejich obsah ve stáji.
• Směrnice uvádějící požadavky koní na světlo ve vnitřní stáji obecně říká, že otvor, kudy skrze zeď a/nebo střechu proniká do stáje světlo, má být minimálně 1 : 15 podlahy stáje, tedy asi 1 m2 na koně. Ale vypadá to, že i tento údaj je svévolný. V pozičním dokumentu německého veterinárního sdružení pro ochranu zvířat (2005) se uvádí jako absolutní minimum pro intenzitu světla u zvířat 80 luxů. To odpovídá poměru plochy oken a podlahy stáje 1 : 20.
Škodlivé stájové klima je zpravidla pouze v uzavřených stájích, při otevřeném ustájení se jim lze ve velké míře vyhnout. Je známo, že uzavřená stáj s konstantní teplotou 10–20 °C není pro koně ideálním řešením.
Protože koně pracují ve venkovním prostoru nebo v jezdecké hale, jsou neustále vystavováni kolísajícím podmínkám prostředí. V otevřeném typu ustájení nebo ve venkovních boxech s padokem působí na zvířata přibližně stejné klimatické podmínky jako venku, což zvyšuje jejich odolnost.
| Problémy a jejich řešení v uzavřené stáji | ||
| Druh | Druh Problém | Opatření pro zlepšení |
| Vzduch | Vysoké znečištění prachem a plísněmi, ostrý zápach po čpavku, „stojící“ vzduch, nepřirozené teplo. | Otevřít všechny dveře a okna; vzniklý průvan snížit prodyšnými ochrannými sítěmi proti větru („rolety“); zlepšit hygienické opatření a kvalitu podestýlky (výměna slámy, žádná hluboká podestýlka!); vytvořit dodatečné otvory ve stěnách boxů (např. vyfrézováním úzkých štěrbin mezi prkny); instalovat větrací systém (např. ventilátory), rozšířit přívod čerstvého vzduchu, popř. zvýšit proudění vzduchu odstraněním nepotřebných příček nebo vnitřních zdí, které nejsou nosné. |
| Stájové klima | V uzavřených stájích se mohou tvořit místa s kondenzovanou vodou na stropě a stěnách, ale i na vnitřních plochách stavebních materiálů (kondenzační jádra), tím vzniká vysoká vlhkost. | Nové nebo dodatečné zateplení instalovat pouze na vnějších stěnách, nikoli na vnitřních; pro snížení vnitřní vlhkosti je třeba, aby vyšší prostupnost vodních par stavby byla směrem ven, tedy neinstalovat na vnitřní stěny žádné „bariéry proti párám“. |
| Světlo | Nedostatečné osvětlení (když je přes den třeba si uměle přisvítit). | Rozšířit plochy, kudy prochází dovnitř světlo, například vybouráním otvorů pro dveře a/nebo okna (otvory ve zdi), použitím průsvitných střešních tašek, a také opticky prosvětlit bílým nátěrem. |
| Žádný strach ze zimy Koně s dostatečnou zimní srstí mohou zvládat bez problémů teploty až do minus 15 °C, aniž by jim bylo chladno – za předpokladu, že kůň bude suchý a bude chráněn před větrem. Pokud však v ustájení odpovídajícím venkovnímu klimatu žijí koně oholení, nemocní nebo hubenější, musí být odpovídajícím způsobem chráněni dekou. Protože kůň ani při rychlém pohybu nedýchá jako člověk pusou, ale nosem, nehrozí nebezpečí, že by se mu dostal studený vzduch do plic. V jeho dlouhé nosní dutině se studený vdechnutý vzduch ohřeje a plíce jsou tak chráněny před poškozením chladem. V případě, že koně v zimě kašlou, je nejlepší léčbou přiměřený pohyb, protože se při něm uvolní hustý hlen v průduškách. Výjimkou jsou koně s akutním nachlazením a horečkou. |
Život ve „vysněné stáji“ lepší pro koně?
Pohodlnost, elitářské nároky a nedostatek času jsou příčinou vytváření pro koně nesmírně negativního prostředí. Okázalé a luxusní jezdecké stáje koncipované tak, aby byly pohodlné především pro majitele koní, působí dojmem, že se v nich cítí příjemně i koně. To tak ale zdaleka není. V takových zařízeních se nebere na mnoho skutečných potřeb koní zřetel – jsou skoro stejně tak neutěšené jako kasárnám podobné budovy stájí pro koně ze 70. a 80. let, které se do jisté míry staví i v dnešní době.
Je třeba si však přiznat, že velkorysá architektura a drahé vybavení boxů se zamlouvají nejen zámožným lidem. Také takzvaný průměrný majitel koně možná potají touží sám pro sebe a svého koně po podobném zařízení, protože věří, že se tím může dostat na „výsluní“. Takové „vysněné stáje“ však nesplňují mnohé potřeby koní nebo se začnou orientovat špatným směrem. V moderních jezdeckých areálech se více zohledňují některá hlediska důležitá pro koně, než tomu bylo ve starších budovách vnitřních stájí – jako například větší rozměry boxů, lepší cirkulace vzduchu díky odpovídajícím opatřením (štěrbiny v předních stěnách boxů pro lepší odvětrávání, samospádové nebo nucené větrání), průsvitná pole na střechách, solárium, neklouzavá a pružná podlaha boxů, bezprašná podestýlka nebo drahé povrchy v hale s optimální vlhkostí.
Přesto se zde dělají stejné chyby jako ve všech jiných typech stájí, v nichž se koně drží výhradně ve vnitřních boxech, tj. nedostatečná možnost sociálních kontaktů, omezení komfortního chování, nedostatečný pohyb nebo krátká doba na krmení, abychom vyjmenovali aspoň některé z nich.
Je dostatečně známo, jaké důsledky to pak má pro koně: stereotypní chování, zvýšená citlivost na onemocnění pohybového a trávicího ústrojí nebo velké zvýšení dráždivosti s výrazným přeskokovým chováním (lekání se „ničeho“) jako důsledku nudy a života v prostředí, které je chudé na podněty.
(Ukázka z knihy Péče o koně, kterou vydalo nakladatelství Brázda)
