Ugandský deník Cesta za horskými gorilami

A nyní zpátky ke lvím uším. V Ugandě už asi opravdu nespatříme mohutné lví smečky, které se nám předvádějí na různých televizních kanálech, tady je třeba počítat především s tím, že většina těchto snímků je minimálně deset let stará a obvykle i z jiných částí Afriky. V současné době se v Africe legálně povolí odstřel až 665 lvů (a to podle statistiky CITES!), jejichž trofeje se i legálně exportují. Do této smutné statistiky se samozřejmě nezapočítávají lvi zabití místními obyvateli.

Dnes nás čeká ještě vyjížďka po kanálu Kazinga. Čekání na loď si krátíme focením překrásně zbarvených agam osadních. Párek pelikánů přelétává nízko nad vodou a vzápětí dosedá na hladinu. Na loď zakotvenou u břehu usedá podivuhodný brodivý pták – kladivouš africký. V rákosí vidíme nádherného ledňáčka malachitového. Zkrátka je na co se dívat …

Nastupujeme do lodi, je to „kocábka“ pro asi 20 lidí. Tentokrát máme štěstí na lodivoda, který pružně reaguje na naše přání, a jakmile vidí náš zájem, dovede se s lodí dostat do neuvěřitelné blízkosti zvířat. Po krátké době plavby spatříme tříčlenné stádo slonů a tím se začíná naše dnešní sloní dobrodružství. Slonů totiž postupně přibývá a my se náhle ocitáme na dosah ruky více jak padesátihlavého stáda. Někteří jedinci skotačí ve vodě, je velké horko, a tak si užívají osvěžující koupele. Jsou až nečekaně mrštní a věnují se dovádění ve vodě s velkým zaujetím. Atmosféra zde je naprosto neuvěřitelná, všude se ozývá sloní troubení a nás z toho všeho mrazí po celém těle. Někteří jedinci se nás snaží ve vodě zastrašit, ale to nás ještě neznají … Nevím, nevím, kdyby to mysleli doopravdy …

Slon africký je největší suchozemský savec. Vůbec největší byl údajně zastřelen v Angole a vážil 12 tun (pokud to není myslivecká latina); průměrná váha samců se pohybuje kolen 7 tun. Ale i právě narozené mládě dosahuje váhy až 100 kg!

Jejich lov v minulosti měl neblahé důsledky nejen na počty zvířat, ale i anatomii současných slonů. Samozřejmě lovci dávali vždy přednost slonům s bezvadně vyvinutými kly, a tak byly dlouhá léta nechtěně upřednostňovány geny, které způsobují, že v současné populaci slonů je až čtvrtina jedinců zcela bez klů. Je to zase jen jeden z příkladů neblahého působení člověka na přírodu.

Sloni jsou zvířata velice přizpůsobivá. Důležitý je pro ně dostatek potravy a vody (té vypijí denně až 190 litrů), a jak je vidět právě tady v Ugandě, kde až 15 % plochy tvoří vodní hladina a je dostatek zelené potravy, se jim dobře daří. Jejich stavy v přírodě klesají, a tak je slon považován za zranitelný druh.

Největším problémem jsou nájezdy slonů na úrodu místních farmářů mimo chráněné rezervace. Farmáři začali budovat příkopy kolem svých polí, ale sloni jsou velmi chytrá zvířata. Brzy pochopili, že nejdříve je potřeba příkopy zahrnout a pak se na pole bez problému dostanou. Naděje v ochraně políček svitla poté, co jedna přírodovědkyně přišla s nápadem odradit slony pomocí včel. Jen zvuk rozzlobených včel už slony odradí a ti se dají na úprk. A tak stačilo k ochraně jednoduché zařízení, kdy podél polí nainstalovali úly, natáhli mezi nimi drát, a pokud sloni o něj zavadili, včely se z úlů vyrojily a sloni se dali na ústup.

Zajímavé je, že před násilnostmi v sousedním Kongu neprchají jen lidé, ale i zvířata. I sloni utíkají před válkou z konžského NP Virunga do sousedního NP královny Alžběty v Ugandě. Uvádí se, že na začátku minulého roku žilo v této oblasti asi 500 slonů a nyní jejich počet dosahuje 1200. V celé Ugandě pak žije asi 6500 slonů z celkového množství 0,5 až 0,75 milionu v celé Africe. Na pováženou je skutečnost, že cena slonoviny za posledních 8 let stoupla ze 100 dolarů až na 1800 dolarů za 1 kilogram.

(Pokračování příště)