Vousáci patří k nejpestřeji zbarveným ptačím druhům. Jejich atraktivní vzhled a nevelké nároky na chovatelská zařízení a potravu je přímo předurčují k chovu v zoologických zahradách, ptačích parcích i u soukromých chovatelů. Přesto je jich v lidské péči drženo mnohem méně než jejich na chov výrazně náročnějších nejbližších příbuzných – tukanů a arasariů.
Vousáci (Capitonidae) patří společně s datly, tukany, medozvěstkami, lenivkami a leskovci do řádu šplhavců (Piciformes). Společnými znaky všech jsou mohutné zobáky a nohy se dvěma prsty otočenými vpřed a dvěma vzad, přičemž třetí prst se může pohybovat nezávisle na prstech ostatních. Do čeledi vousáků patří 14 rodů a v nich celkem 81 druhů. Vousáci se vyskytují v tropických pásmech Afriky, jihovýchodní Asie, Indonésie a Střední a Jižní Ameriky. Jsou to vesměs velmi pestře zbarvení drobní nebo středně velcí ptáci (8–33 cm). Mají mohutnou hlavu, krátký krk a silný velký zobák s hmatovými vousy u kořene. Vousy chybí jen u zástupců jednoho afrického rodu Trachyphonus, kam patří tzv. perláci. Kvůli robustnímu tělu a krátkým křídlům létají vousáci nemotorně. Výjimku opět tvoří jen zástupci rodu Trachyphonus, kteří létají velmi dobře i na větší vzdálenosti a kromě toho se obratně pohybují také po zemi. „Perlákům“ se proto někdy říká také „zemní vousáci“. Zástupci tohoto rodu se jako jediní zdržují v otevřené savaně a někdy také polopouštní krajině. Hnízdí v termitištích či zemních norách. Jsou všežraví a nejvíce „domestikovaní“. Rádi se zdržují poblíž lidských obydlí, kde se částečně živí i odpadem z kuchyní. Všichni ostatní vousáci se zdržují hlavně v korunách stromů, kde se živí sladkými plody (nejčastěji fíky), pupeny, květy, olejnatými semeny a hmyzem a kde také hnízdí. Obecně platí, že kromě rodu Trachyphonus, jehož zástupci konzumují převážně hmyz, je hlavní potravní složkou vousáků ovoce. Vousáci žijí nejčastěji samotářsky nebo v párech, někdy v rodinných hejnech. Jen v určitém období se některé druhy spojují do větších hejn. Převážně jsou to ale nesnášenliví teritoriální ptáci, což opět platí zejména u rodu Trachyphonus. Vousáci hnízdí v dutinách (kmeny, vývraty, pařezy, termitiště, zemní nory). Někteří vyhledávají k hnízdění dutiny po jiných druzích ptáků (datlech), které prohlubují. Velká část však mohutným zobákem dlabe dutiny do ztrouchnivělých nebo i zdravých kmenů. Snůška čítá 2–5 vajec, inkubace trvá 17–21 dní, mláďata opouštějí hnízdo 20.–30. den po vylíhnutí. Rodiče krmí mláďata vyvrženou potravou (některé malé druhy) nebo potravou přímo donesenou (většina druhů). Mláďata jsou krmena zejména hmyzem a plody, někdy i drobnými obratlovci. Pohlavní dimorfismus není u většiny druhů patrný.
Pozorování v přírodě
Některé africké vousáky lze nejsnáze pozorovat poblíž lidských obydlí a asi nejvíce v turistických kempech. Jedná se téměř výhradně o zástupce rodu Trachyphonus. „Perláci“ se zdržují nejvíce v okolí kuchyní a jídelen, často uzobávají stravu přímo z talířů hostů nebo se nechávají krmit z ruky. Jsou všežraví a nepohrdnou ani houskou, salámem či smaženým vajíčkem. V těsné blízkosti nebo přímo v kempech také velmi často hnízdí. Měl jsem příležitost pozorovat hnízdící pár vousáků Darnaudových u jezera Baringo v Keni. Noru měli vyhloubenou vedle stolu v zahradní restauraci. Mláďatům zcela neohroženě přinášeli potravu po celý den. Vousáci červenožlutí hnízdili v dutině akácie jen o pár metrů dál a mláďata přikrmovali i zbytky z talířů hostů restaurace. S dalším párem „perláků“ – vousáky chocholatými, jsem se setkal v kempu v Botswaně, kde hnízdili blízko kuchyně v dutině vydlabané do padlého kmenu ve výšce jen 30 cm nad zemí. Krmili svá mláďata hlavně termity, kterých po celý den přinášeli neuvěřitelné množství. V době podávání jídla pravidelně „přikrádali“ z našich talířů. Nad jídelnou se na velkém fíkovníku velmi často zdržoval mnohem obezřetnější pár vousáků obojkových. Podobné je to i v kempech ve Střední a Jižní Americe, kde jsou některé druhy ptáků lákány na krmítka s ovocem jako atrakce pro turisty. Společně s většími „lákadly“ – papoušky a tukany, sem někdy přiletí dokonce i vzácný vousák tukaní. Pozorování středo– a jihoamerických vousáků v přírodě je velmi obtížné. Zdržují se většinou jen v korunách vysokých stromů, kde se krmí i hnízdí. Jejich zbarvení je sice velmi pestré, ale podobně pestře zbarvené je i prostředí, ve kterém žijí. Nejsou příliš hluční, upozorní na sebe jen při krátkých přeletech a záhy zase splynou s okolní přírodou. Drtivá většina fotografií těchto druhů zachycených „fotografy divoké přírody“ je pořízena u „krmelců“ v Kostarice, Panamě nebo Ekvádoru. V Indonésii lze kromě národních parků pozorovat vousáky někdy také v klíckách u příbytků domorodců nebo i v bambusových koších u silnice, kde jsou nabízeni k prodeji. Takto jsem poprvé spatřil nádherného vousáka pruhozobého. Byl společně s několika loskutáky nabízen „za pár babek“ v obchodě s náhradními díly na kola a mopedy na Bali. Vyfotografovat se mi ho ale podařilo až o dva dny později, v ptačím parku na jihu tohoto ostrova. Z asijských vousáků jsem měl příležitost pozorovat pouze dva druhy, pokaždé to však bylo ve volné přírodě. Jednalo se o velmi hlučné vousáky, kteří na sebe tímto způsobem upozornili. Prvním byl vousák hnědohlavý, krmící se na fíkovníku u pevnosti Sigiria na Srí Lance. Jeho zbarvení dokonale splývalo se zbarvením listů a plodů tohoto stromu. Tím druhým byl „král vousáků“ – vousák velký, v Nepálu. „Obrovský“ velmi pestře zbarvený pták s mohutným zobákem na sebe upozornil hlasitým přeletem mezi dvěma vysokými pěnišníky. Jeho křik se rozléhal údolím pod Anapurnami.
V lidské péči
Chov vousáků nikdy nebyl v Evropě příliš rozšířen. Zastoupení jednotlivých druhů v daných zemích bylo vždy ovlivněno a vymezeno jejich dostupností z odchytů. Nejvíce chovatelů vousáků je v současnosti patrně v USA, kde jsou v zoologických zahradách i u soukromníků drženy zejména pestře zbarvené středo- a jihoamerické druhy. Do Evropy se před lety opakovaně dovezlo poměrně velké množství afrických vousáků, nikoli však v mnoha druzích. Jednalo se téměř výhradně o vousáky senegalské a některé „perláky“ (vousák červenožlutý, Darnaudův, Levaillantův). Výběr těchto druhů byl jednoznačně ovlivněn mírou složitosti jejich odchytu ve volné přírodě. Vousáci senegalští jsou běžní v „blízké“ západní Africe a jsou jedni z mála druhů zdržujících se v určitých obdobích ve velkých hejnech. „Perláci“ se dokázali nejvíce adaptovat na blízkost člověka, na mnoha územích jsou hojní a všežraví, tudíž snadno polapitelní do pastí. Jen tyto druhy se v evropských chovech udržely v relativně větším počtu i po zákazu dovozu ptáků z volné přírody. U mnoha chovatelů se také opakovaně úspěšně rozmnožují. Několik dalších afrických druhů, které se do Evropy dostaly v daleko menším počtu (vousák rovníkový, vousák obojkový, vousák křivčí), je dnes bohužel spíše chovatelskou raritou. Ještě před pár lety bylo možné i v některých našich zoologických zahradách vidět také vousáky středo- a jihoamerické. Dnes, snad s výjimkou jihoamerického vousáka černoskvrnného, u nás chováni nejsou. Asijské a indonéské druhy byly i dříve raritou, dnes již z evropských chovatelských zařízení v podstatě zcela vymizely. V současné době je v zoologických zahradách v České republice držen pouze jediný druh – vousák senegalský (Zoo Plzeň a Zoo Dvůr Králové nad Labem). O trochu lepší je situace v soukromých chovech. Několik chovatelů chová vousáky senegalské, vousáky červenožluté, vousáky Darnaudovy (východoafrické), vousáky rovníkové. Všechny tyto druhy chová také soukromý chovatel na jihu Čech. V Ptačím parku v Českém Rudolci je v současné době drženo celkem 13 druhů vousáků. Celkem 6 druhů se v tomto u nás největším zařízení pro chov ptáků již podařilo odchovat.
Chov
Vousáky je možné chovat ve sklenících, celoročních voliérách umístěných v halách, venkovních voliérách s vytápěným záletem nebo i v letních voliérách s přesunem do zimoviště. Některé menší druhy lze držet i v prostorných klecích. Teplota v chovatelských zařízeních by neměla dlouhodobě klesat pod 10 °C. Krmení vousáků není v dnešní době problematické. Velká část přirozené potravní složky se dá nahradit běžně dostupnými komerčními krmivy pro plodožravé a hmyzožravé ptáky. Nedílnou složkou potravy je i ovoce a hmyz. Ten je u některých druhů v době hnízdění a krmení mláďat nezbytný. Jsou sice již popsány odchovy některých afrických vousáků, kterým byla předkládána jen komerční krmiva, při sestavování krmné dávky je ale vždy vhodné vycházet ze znalosti přirozené potravy pro daný druh. K hnízdění je možné ptákům nabídnout duté kmeny a špalky umístěné v několika úrovních. Většina párů dává přednost „vlastnoručně“ vybudovaným hnízdům před budkami a dutinami vytvořenými chovatelem. Všechny vousáky je vhodné chovat v jednotlivých párech. Některé africké druhy lze bez větších problémů držet i v prostorných voliérách společně s jinými vhodnými ptáky, například se snovači, leskoptvemi, turaky.