Lori mnohobarvý (Trichoglossus haematodus)
Po obecném úvodu seriálu taxonomického přehledu loriů jsem se rozhodl sepsat článek o skupině loriů mnohobarvých. Proč mluvím o skupině, když zmiňuji pouze jeden druh? Lori mnohobarvý se totiž dělí na spoustu poddruhů. Je až neuvěřitelné, jakým evolučním vývojem si tento zástupce prošel. Z jednoho společného předka se vyvinulo 21 subspecií, které obsadily poměrně odlišné biotopy na rozsáhlém území. Přestože je přítomnost poddruhů a velká variabilita čeledi pro lorie typická, rozdělení jednoho druhu na 21 odnoží je opravdu extrémní. Možná i z tohoto důvodu se v poslední době uvažuje o členění skupiny haematodus na více samostatných druhů.
Taxonomie
Co by to bylo za taxonomický přehled, kdybych nerozebral odlišnosti mezi jednotlivými poddruhy a nezmínil jejich momentální pojmenování a zařazení. Jak už jsem naznačil v prvním díle našeho seriálu, pohledů na systematiku je v biologii vždy více, a proto mezi biology, respektive chovateli, často dochází k neshodám. Česká literatura popisující lorie je omezená pouze na jednoho autora, Milana Vašíčka, a jeho knihu Kakaduové a loriové (2004, nakladatelství Barko). Právě z tohoto důvodu jsou čeští chovatelé celkem jednotní v používání názvosloví, a proto ho i já budu v seriálu používat.
Jak už jsem zmínil na konci úvodu, v budoucnu můžeme pravděpodobně počítat s rozdělením loriho mnohobarvého na víc druhů, a to především z důvodu efektivnější ochrany přírody. Čistě pragmaticky je ochrana druhu určitě mediálně atraktivnější než ochrana poddruhu. Přehled nového členění (Joe Taylor, BirdLife, 12/2012):
Trichoglossus haematodus – zahrnuje poddruhy haematodus, massena, deplanchii, flavicans, caeruleiceps, nigrogularis, micropteryx a nesophilus
Trichoglossus capistratus – zahrnuje poddruhy capistratus, fortis, flavotectus
Trichoglossus forsteni – zahrnuje poddruhy forsteni, mitchelli, djampeanus, stresemanni
Trichoglossus weberi
Trichoglossus rosenbergii
Trichoglossus rubritorquis
Trichoglossus moluccanus
Subspecie brooki a intermedius autory názvosloví pravděpodobně rozlišovány nejsou, protože nebyly zahrnuty ani do jedné z kategorií.
Popis a dostupnost poddruhů
Nyní už se vrátím zpátky k „vašíčkovskému“ dělení. Následuje výčet všech 21 poddruhů, u každého jsou přitom uvedeny základní rozlišovací znaky a dostupnost v České republice a Evropě.
1) lori mnohobarvý zelenopáskový
(Trichoglossus haematodus haematodus)
– prsa jsou červená s výrazným pruhováním, břicho je zelené. Tmavě modrá barva na hlavě přechází do tmavě zelené. Patří mezi větší poddruhy.
Spolu s poddruhem moluccanus patří mezi nejčastěji chované. Je dobře dostupný na českém, ale i evropském trhu. U nás se vyskytuje v řádu několika desítek párů.
2) lori mnohobarvý baliský
(Trichoglossus haematodus mitchelli)
– prsa jsou sytě červená, někdy oranžová. Břicho je tmavě modré. Základním rozlišovacím znakem od podobných poddruhů je olivově zelená hlava. Takové zbarvení je patrné jen při dobrém osvětlení, z dálky se může jevit jako tmavě modrá. Patří mezi menší poddruhy.
V poslední době došlo k rapidnímu poklesu počtu jedinců tohoto poddruhu ve volné přírodě. Na ostrově Bali a Lombok nebyl už druhým rokem spatřen. Jeho ochranou se v Indonésii zabývá asociace Begawan Foundation Breeding Centre. I privátní chovatelé a zoologické zahrady se snaží tento druh udržet. Mezi ně patří například český chovatel Tomáš Horyna, který mitchelli úspěšně odchovává. Zoo Praha se rovněž začala zabývat záchranným programem tohoto poddruhu. Větší chovná skupina je přítomna ve Velké Británii.
3) lori mnohobarvý forsteni
(Trichoglossus haematodus forsteni)
– může se snadno zaměnit za poddruhy mitchelli nebo djampeanus. Prsa jsou sytě červená bez pruhování, hlava a břicho tmavě modré. Modrá barva může být také za límcem.
V ČR forsteni úspěšně a opakovaně odchovává například Pavel Dohnal. Jinak jsou tito ptáci chováni i na Slovensku. Zastoupeni jsou také v Zoo Plzeň. Na evropském trhu se pravidelně nabízejí, nejedná se však o vyloženě hojný poddruh.
4) lori mnohobarvý djampejský
(Trichoglossus haematodus djampeanus)
– o existenci tohoto poddruhu se mezi chovateli vedou spory. Když jsem před lety navštívil jednoho z největších chovatelů loriů v Evropě, (dnes už bohužel zesnulého) Yvana Vaese v Belgii, tak tvrdil, že zmíněný poddruh ve své sbírce má a že jedinci pochází přímo z ostrova Djampea. Jeho ptáci měli hodně modré za límcem a byli o něco větší než forsteni, kterým se podobají nejvíce. Naproti tomu další známý loriář Gert van Dooren z Nizozemska, který v evropských muzeích strávil spoustu času pozorováním kožek ptáků odchycených ve volné přírodě, je přesvědčen o tom, že poddruh djampeanus netvoří ve volné přírodě samostatné populace, a barevný rozdíl přisuzuje existenci velké variability ve zbarvení poddruhu forsteni. Každopádně pokud tento poddruh existuje, je velmi pravděpodobné, že se odchycení ptáci prokřížili s forstenami.
5) lori mnohobarvý kalaotoajský
(Trichoglossus haematodus stresemanni)
– čistý poddruh se v Evropě v zajetí s největší pravděpodobností nechová. Podle Arndta má tmavou černohnědou hlavu, zelené záhlaví a fialovomodré čelo. Prsa jsou oranžová bez pruhování, břicho tmavě fialové.
6) lori mnohobarvý sumbský
(Trichoglossus haematodus fortis)
– předpokládá se, že hlavním rozlišovacím znakem jsou čistě žlutá prsa a spodní křídelní krovky. V zajetí bohužel docházelo v minulosti k časté hybridizaci s poddruhem capistratus, respektive flavotectus, a u privátních chovatelů se tak vyskytují velmi sporadicky pouze samostatné kusy.
7) lori mnohobarvý floreský
(Trichoglossus haematodus weberi)
– patří mezi snadno rozlišitelné druhy. Zbarvení opeření je pouze zelené. Límec a prsa mají světlejší odstín.
V Evropě vzácný, během posledních let se ale dostal i k nám. V roce 2008 si pořídil první pár Jan Holan, který ptáky v následujícím roce také odchoval. Dnes je u nás tento poddruh zastoupen pouze v chovu Tomáše Horyny. Ten vlastní hned několik párů, které mu pravidelně odchovávají.
8) lori mnohobarvý timorský (Trichoglossus haematodus capistratus)
– velmi podobný poddruhům fortis a flavotectus. Základním rozlišovacím znakem jsou žlutooranžová prsa a spodní křídelní krovky.
Jedná se o poměrně hojný poddruh. U nás je zastoupen v několika chovech. Poprvé zde byl odchován v roce 2002 Marcelem Kohoutem.
9) lori mnohobarvý wetarský
(Trichoglossus haematodus flavotectus)
– jedná se o posledního zástupce z trojice poddruhů se žlutou náprsenkou. Od svých příbuzných je dobře rozlišitelný díky hlavě, která je na čele modrá, ale poté přechází do zelené. Zelené peří je také kolem oka a na břiše.
Domnívám se, že čistý poddruh v privátních evropských chovech chybí. Nalezneme ho ale například v ptačím parku Loro Parque na ostrově Tenerife.
10) lori mnohobarvý biakský
(Trichoglossus haematodus rosenbergi)
– od ostatních poddruhů je velmi snadno rozlišitelný díky širokému žlutému límci, který je ohraničen červeným pruhem. V některých chovech jsem se setkal s případy, kdy byl tento límec oranžový. Břicho a hlava jsou tmavě modré. Prsa jsou červená s intenzivním černým pruhováním.
Subspecie rosenbergii patří mezi vzácnější poddruhy. Žije na indonéském ostrově Biak a početnost jeho už tak malé populace stále klesá, proto se řadí mezi ohrožené. V evropských chovech se vyskytuje vzácně. Například francouzský chovatel Philippe Crayssac vlastní chovný kmen a pravidelně ptáky odchovává. K vidění jsou i u nás v chovu Tomáše Horyny.
11) lori mnohobarvý manamský
(Trichoglossus haematodus intermedius)
– velmi podobný nominátnímu poddruhu. Jedinou výraznou odlišností je menší podíl modré barvy na hlavě.
V zajetí se v Evropě tento poddruh nechová.
12) lori mnohobarvý malý
(Trichoglossus haematodus micropteryx)
– opět snadno zaměnitelný s nominátním poddruhem. Předpokládá se, že je světlejší a menší než haematodus.
V zajetí se v Evropě tento poddruh nechová.
13) lori mnohobarvý jižní
(Trichoglossus haematodus caeruleiceps)
– podobný poddruhu nigrogularis. Hlava je modrá, prsa oranžová se slabým pruhováním. Břicho má tmavě zelené.
Přestože se na evropský kontinent dostal až na začátku 90. let minulého století, jedná se o běžného zástupce. K vidění je i u nás, a to hned v několika chovech.
14) lori mnohobarvý černohrdlý
(Trichoglossus haematodus nigrogularis)
– zaměnitelný s poddruhy caeruleiceps a brooki. Jak už název napovídá, základním rozlišovacím znakem je černé hrdlo. To je však často patrné také u obou výše zmíněných poddruhů, a proto se o jeho validitě pochybuje. Podle ornitologů je nigrogularis ve své domovině vzácný.
V Evropě se v zajetí čistý poddruh pravděpodobně nechová.
15) lori mnohobarvý spiritský
(Trichoglossus haematodus brooki)
– spolu s poddruhy nigrogularis a caeruleiceps patří do trojice velmi snadno zaměnitelných poddruhů. Podle Arndta je černá na břiše rozsáhlejší, bez zeleného nádechu. Podle Gerta van Doorena je subspecie brooki znatelně větší.
Při porovnání více jedinců patřících do této trojice poddruhů je zřejmá velká variabilita ve zbarvení. Někteří italští chovatelé jsou přesvědčeni o tom, že chovají čisté brooki. Podle mého názoru dnes ve voliérách nalezneme buď poddruh caeruleiceps, nebo hybridy s přechodovými znaky.
16) lori mnohobarvý šalamounský
(Trichoglossus haematodus massena)
– základním rozlišovacím znakem je velmi malý podíl modré barvy na hlavě, která přechází do olivové. Tento poddruh bývá občas zaměňován s poddruhem deplanchii. Subspecie massena patří mezi nejmenší poddruhy.
V zajetí se lori mnohobarvý šalamounský začal po roce 2000 odchovávat běžně. Dnes je dobře dostupný na celém evropském trhu, přesto však můžeme často narazit na Křížence.
17) lori mnohobarvý admiralitský
(Trichoglossus haematodus flavicans)
– odstín zelené je variabilní, přechází od žluté až po tmavě zelenou. Břicho je zelené, hlava tmavě modrá. Prsa jsou červenooranžová bez pruhování.
V zajetí se v Evropě tento poddruh nechová.
18) lori mnohobarvý manuský
(Trichoglossus haematodus nesophilus)
– snadno zaměnitelný s poddruhem flavicans. Zelená ocasní pera však nepřecházejí do žluté a na prsou je zřejmé pruhování.
V zajetí se v Evropě tento poddruh nechová.
19) lori mnohobarvý kaledonský (Trichoglossus haematodus deplanchii)
– velmi podobný poddruhu massena. Základním rozlišovacím znakem je větší velikost a větší podíl modré barvy na hlavě. Břicho je zelené.
Čistý poddruh se do České republiky dovezl poprvé v roce 2007 do chovu Jana Holana, který ptáky následně také jako první úspěšně odchoval. V již zmíněné knize Milana Vašíčka je pták označený na fotce jako deplanchii evidentní hybrid. V Evropě neexistuje příliš chovatelů s čistým poddruhem. Philippe Crayssac ve Francii vlastní chovný kmen této subspecie a pravidelně odchovává.
(Trichoglossus haematodus moluccanus)
– dobře rozlišitelný poddruh. Existuje velká variabilita ve zbarvení prsou. Odstíny přechází od žluté až po červenou. Hlava a břicho jsou světle modré.
Podle Vašíčka se subspecie moluccanus chovala v pražské zoo už v roce 1944. Dnes představuje tento zástupce v zajetí nejčastěji chovaného loriho.
21) lori mnohobarvý rudopáskový
(Trichoglossus haematodus rubritorquis)
– stejně jako v předchozím případě se jedná o subspecii, která je od svých příbuzných dobře odlišitelná. Výrazným znakem je oranžový límec ve stejné barvě, jakou mají prsa. Břicho je tmavě zelené.
Podle Vašíčka se u nás tato subspecie začala odchovávat po roce 2000. Pořizovací cena těchto ptáků se až do roku 2006 pohybovala na trojnásobné hodnotě té dnešní. Díky tomu, že se jedná o silné a dobře se rozmnožující ptáky, můžeme dnes poddruh rubritorquis pořídit v cenové kategorii ostatních běžných poddruhů.
